Text: Mt 25,3-14 Kazatel: Daniel Ženatý
Když Ježíš seděl na Olivové hoře a byli sami, přistoupili k němu učedníci a řekli: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!“ Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat ‚já jsem Mesiáš ‘ a svedou mnohé. Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě nebude konec. Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech. Ale to vše bude teprve začátek bolestí. Tehdy vás budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno. A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět; povstanou lživí proroci a mnohé svedou, a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých. Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec. Mt 24,3-14
Tento svět jednou skončí. Tato informace je na jednu stranu tak samozřejmá, že se ani nemusí sdělovat. To je přece jasné, všechno stvořené má svůj konec. Proč by měl být svět výjimkou? Na druhé straně nás rozechvívá a vzbuzuje lítost. Škoda, je to zde docela pěkné. A hned se vynoří otázky – a kdy to bude? A podle čeho to poznám?
Je před velikonocemi. Ježíš sedí se svými učedníky na Olivové hoře a mluví. Řekne toho mnoho. O velkém soužení, o tom že na konci přijde on Syn člověka, vyzývá i bdělosti, vypráví podobenství o věrnosti a připravenosti, o hřivnách které si nemáme nechávat pro sebe, i o tom, podle čeho budeme jednou souzeni. Z celé jeho dlouhé řeči smíme slyšet přímo či nepřímo odpovědi na své otázky.
Kdy to bude, ten konec světa?
Až přijde Kristus podruhé na naši zemi. A zvědavě se ptáme, no a kdy přijde? Ježíš nám nedá žádný konkrétní bod, nic podle čeho bychom mohli konec světa vypočítat. Nechává to vše plně v Boží režii. Řekne, že kdy to bude neví nikdo, ani on, jen Bůh otec.
A zároveň je zřejmé, že to vše je jeden proces, od začátku do konce. Dlouhý proces který má své kapitoly. Stvoření světa, smlouvu s člověkem, Boží sestoupení do reality světa, Boží oběť ve prospěch člověka, čas církve který nyní žijeme. A jaké budou další kroky? Nevíme, ale ten poslední bude – příchod Krista na tuto zemi. Již jednou přišel jako člověk, podruhé přijde jako Boží syn. Pak bude vše jinak.
Nemusíme těkavě zjišťovat, kdy to bude. Tak jako si Bůh ohlídal kdy má svět stvořit, kdy má uzavřít smlouvu s člověkem a kdy má poslat svého syna na svět, tak si pohlídá a zvládne i přechod ke své plné jednoznačné vládě nad tímto světem. Pominout může všechno, jeho slovo však nepomine. Co řekl, co dělal s tímto světem, to nezmizí pryč s koncem světa. Jeho slovo bude znít i nad tím nic co zde bude. To je naděje. Nám přece dal své slovo které platí. Zaznělo při křtu a slyšeli jsme je mnohokrát.
Konec světa bývá spojován s válkami, zemětřesením, bolestí a utrpením. Až se bude blížit konec světa, bude vládnout zlo.
Napadne nás, jako kdysi učedníky, a zlo které se kolem děje – to už je TO zlo spojené s koncem světa? Ptaly se tak mnohé generace, zvláště válečné. To už je ono? Copak to může být ještě horší?
Ježíš odpovídá trochu překvapivě – ještě ne. To ještě není ono. To je teprve začátek.
A přidá dvě varování: Nenechte se nikým manipulovat. Nenechte se zmást nikým, kdo bude tvrdit opak. Totiž, že konec světa nastává. Že to pozná, že má své informace a proto člověče jednej tak či onak. I kdyby měl ten někdo plnou pusu Pána Boha a Ježíše. Nenechte se pobláznit. Nevěřte nikomu, kdo se bude tvářit jako Spasitel světa. Nenechte se napálit. Zlo které se děje nemá větší moc než sám Pán Bůh. Ono nebude dávat žádné signály o konci.
A druhé varování – zlu které se kolem děje, nedávejte nálepku – Made in Nebesa. Nesvádějte ho na Pána Boha. Za zlo, zradu, násilí a války je odpovědný člověk, ne Bůh. Je to politika ďábla, že to na něj chce hodit. Ďábel kdejakou tragedii obalí krásnou pentlí na kterou nechá napsat, když to Pane Bože chceš, co se dát dělat. Tak se vytvoří dojem, že my za nic vlastně nemůžeme, že to je dáno, Pán Bůh rozhodl že zde bude masakr a nenávist, co my s tím chudáci uděláme. To říkají falešní proroci, vše vysvětlí po svém, sami najdou řešení. Pozor na ně. Pozor na ty kdo chrlí snadná řešení.
Kraličtí mají, že se zhorší mnozí. Dá se přeložit – pohoršovat se, odpadnout. Člověk se může pohoršovat – nad jinými, nad něčím, nad tím co je děsné, skandální. Nad Pánem Bohem, jak to může dopustit. A pak je jen kousíček zcela zapomenout se ptát – a co já? A to je špatně. Ode mne se přece odvíjí náprava věcí. Je třeba začít u sebe, pohorším se někdy nad sebou? Napadne mě to? Neupadl jsem snadno do pohoršování se nad Pánem Bohem a nad druhými? Ono mně to může dodat pocit spravedlnosti, já vím co a jak ale ti druzí nevědí, jen se na ně podívejte.
Všimněme si, že hnutí která vedou k násilí a ke zlu, mají toto velmi často ve vínku. Pohoršování se nad druhými jako ctnost. My jsme ti kdo vědí, je to vše špatně, ti ostatní by měli být takoví a takoví. Pan Landa a další.
Ježíš řekne o těch hrůzách – musí to být, a to ještě není konec.
To nás vždy zneklidní – to slovo – musí to být. Zní nám to jako řecká tragedie. Prostě si to božstva naplánovala, a ty člověče, ať děláš, to nezměníš. Je to holt osud. Bráníme se, my přece nechceme a nemusíme věřit na osud. Bůh je živý, je nade vším on je Pánem, Pánem není přece někde nějaký studený a mrtvý osud.
Snad smíme ta slova pochopit ve smyslu – hrůzy tohoto světa jsou důsledkem zlého lidského jednání. Když se vydáš člověče na velmi tenký led, musíš se probořit. Jiná cesta není. Když sáhneš na rozpálená kamna, musíš se spálit. Jiná cesta není. Když budeš mluvit zle, šířit nenávist, pohrdat spravedlností – musí přijít zlo. Jiná cesta není. Pokud tedy člověče vršíš kolem sebe zlo, pak kolem tebe musí být zlo. Jiná cesta není. Pokud lidé žijí bez lásky, musí to být katastrofa a zemětřesení a konflikty – jiná cesta není.
Podobné to je když Ježíš řekne, že se rozmůže nepravost a vychladne láska. Nepravost v protikladu s láskou. My, pokud bychom měli definovat, v čem spočívá nepravost, bychom asi řekli, že chybí dobré úmysly, chybí vztah k pravdě, chybí čisté svědomí, že to je porušení dobrých zásad, dobrých zvyků. Ale asi bychom neřekli, že nepravost vzniká nedostatkem lásky. Z Ježíšových slov smíme slyšet, že nepravost vzniká nedostatkem lásky. Kde je nedostatek lásky, tam se rodí nepravost. Vzpomeňme na to, až někdy budeme druhé peskovat za jejich nepravosti, a budeme to činit chladně a bez lásky. Ne ti peskovaní, ale my budeme přispívat k něčemu, co vede ke zlu, a v posledu až i válkám.
Kdo vytrvá až do konce, bude spasen. Ještě to bude trvat, to co prožíváte ještě není konec. A konec je dobrý, protože je v Božích rukou a jeho slovo nepomine, a tedy ani my s koncem světa nepomineme. Kdo nepodlehne falešným prorokům, kdo neodpadne od Krista ani ve zlu které je kolem, kdo s Kristem vydrží až do konce, bude zachráněn. Boží moc ho zachrání, i kdyby svět pominul.
A na závěr Ježíšovo slov: A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec.
Svět není závislý na válkách a katastrofách. Je závislý na království Božím, které se zvěstuje. Vyřizuje se dál a dál. Naléhavě a se zaujetím. Jak na světě je, jak se nám žije, nejvíce záleží na tom zda se zvěstuje evangelium. Ono je větší mocí, než si zlo umí představit.
Svatý Bože, to ale máme starosti viď? Prosíme, soustřeď nás i v tento adventní čas na podstatné. Abychom bylo připraveni a ochotni Tebe slyšet, abychom otevřeli svá srdce a přijali Krista, aby naše láska nevychladla a nestal se z ní kus ledu. Toho je venku dost i bez našeho přičinění.
Pane Ježíši Kriste veď k radosti a naději, že tobě patří všechna moc i sláva, na nebi i na zemi. To ať nás potěšuje, napřimuje, posiluje a dává radost.
Dej ať tobě věříme, ať nás neomámí někdo jiný svými řečmi a snadnými řešeními. Ta pak kupé zlo a my se divíme, kde se to tu bere.
Varuj nás, když by nás lákalo se snadno a se zalíbením pohoršovat nad druhými. Od toho je jen krůček abychom se pohoršovali nad tebou a vše sváděli na tebe.
Prosíme za sebe, své blízké, prosíme za náš sbor i ty kdo žijí s námi v našich domech a ulicích – kéž adventní radost rozjasní zachmuřená líce, zvedne zrak k nebi, kéž zpráva o tvém příchodu pohne kamennými srdci ke smíření.
Uprostřed radosti adventu vidíme o to ostřeji bídu světa. Existenční starosti, bezradnost jak splácet půjčky, manžele kteří spolu nemluví, děti které hledají samy sebe, závislé na alkoholu, drogách, hracích automatech. A také ostřeji vidíme sami sebe, vždyť nestojíme vně toho všeho.
Prosíme o tvou milost, o tvou moc, pro ty kdo to potřebují i pro ty, kdo mohou pomoci, pro nás. Amen
