Text: Lv 26,11-13.44 Kazatel: Jiří Doležal
„Toto praví Hospodin: Zřídím si mezi vámi příbytek a nezprotivíte se mi. Budu procházet mezi vámi a budu vám Bohem a vy budete mým lidem. Já jsem Hospodin, váš Bůh, já jsem vás vyvedl z egyptské země, abyste tam nebyli otroky. Rozlámal jsem břevna vašeho jha, abyste mohli chodit zpříma
.. Avšak i když budou v zemi svých nepřátel, nezavrhnu je a nezprotivím si je, jako bych s nimi měl skoncovat… „
To je to, co potřebujeme slyšet každou neděli: „Já jsem vás vyvedl z egyptské země, abyste tam nebyli otroky. Jste svobodní lidé, nemusíte se nikoho bát a před nikým se hrbit. Můžete c h o d i t z p ř í m a!“ to sděluje Hospodin Izraeli. To nám dnes sděluje náš Pán a Bůh, Ježíš Kristus, abychom věděli, kdo jsme a jak na tom jsme.
Dokážeme se však na to spolehnout, jak tak procházíme světem, na němž moc a lásku Boží není vidět? Dokážeme se na to spolehnout, dokážeme chodit zpříma, jak tak procházíme svým životem a naše síly slábnou a naše počty se umenšují? Neskončí to všechno – víra, naděje, láska – církev Páně? „I zůstala dcera Sionská jako boudka na vinici a jako chaloupka v zahradě tykevné…“. Prorok Izaiáš to už jednou takhle viděl. (1,8). A také Ježíš povzbuzoval učedníky, aby se nebáli, že jsou maličké stádce. (Lk 12,32).
Kdo má uši k slyšení slyš! Toto praví Hospodin, Bůh Izraele a náš Bůh: „Zřídím mezi vámi p ř í b y t e k . Budu se procházet mezi vámi a budu vám Bohem a vy budete mým lidem“. To je slovo Boží, to je slovo o naší budoucnosti, o budoucnosti Kristovy církve a současně slovo pro každého z nás.
„Zřídím si příbytek m e z i v á m i“. V hebrejštině je přesně: „Zřídím si příbytek uprostřed vás“. A k tomu už došlo: učedníci byli shromážděni za zavřenými dveřmi, protože se báli Židů, kteří ukřižovali jejich Pána. „A Ježíš přišel a postavil se uprostřed nich a řekl „Pokoj vám!“ (J 20,19).
Tak to vemte na vědomí a pamatujte si to: kdykoli se takto shromáždíme – často sklíčeni svými starostmi, obavami a pochybnostmi – nejsme tu sami! Každou neděli mezi nás přichází a je uprostřed nás náš vzkříšený a živý Pán, aby tu s námi přebýval, povzbuzoval nás a posílal povzbuzovat jiné. „Kdekoli se dva nebo tři shromáždí ve jménu mém, tu jsem já uprostřed nich.“ (Mt 18,20). I kdyby nás ještě víc ubylo, takže bychom se vešli jen do panelákového bytu! Tady i tam zní a platí: „ Pokoj vám!“ „Choďte zpříma!“ „Budu vám Bohem a vy budete mým lidem!“ To je naše budoucnost.
Naslouchejme dál: „Zřídím si uprostřed vás příbytek a procházeti se budu mezi vámi“. Tak to je náš Bůh: přebývá uprostřed nás a prochází se mezi námi… O tom je celá bible. O Bohu, který není a nechce být daleko od nás, ale blízko nás, uprostřed nás a mezi námi. Proto si sám dal to slavné jméno IMMANUEL = BŮH S NÁMI (Mt 1,23). Je nám tak blízko, že smíme slyšet jeho hlas, když nás potěšuje, i když „řve jako lev“ (Am 3,8), protože se na nás zlobí a napomíná nás. Chce nám být blízko a je nám blízko, aby viděl, jak na tom jsme. A ovšem: aby slyšel, když my k němu voláme, aby nás slyšel, i když už jenom tiše vzdycháme.
Tak ještě jednou: přebývá uprostřed nás a prochází se mezi námi, aby viděl, jak na tom jsme. To platí od počátku až podnes. Proto jsme četli 1.Mojž 3.kpt – Sotva se člověk rozhlédl a učinil prvních pár kroků, už neposlouchá a o svého Boha nestojí. Chce být sám jako bůh: chce být na Bohu nezávislý, chce být sám sobě pánem. Sám všemu rozumí a na všechno stačí. Nejsme to my a nerozpoznáváme to u svých dětí, sotva učiní prvních pár kroků …?
Jak to pokračuje? „Tu uslyšeli – muž a žena – v tom není rozdílu – tu uslyšeli hlas Hospodina Boha p r o c h á z e j í c í h o s e po zahradě…“ Tady to máme hned na počátku potvrzeno: Hospodin – biblický Bůh – náš Bůh – není bůh nehybný, vznášející se někde vysoko převysoko a povznesený nad všechno naše podnikání i živoření. A po zahradě se neprochází, aby si oddechl od starostí a protivných lidí. Když se Hospodin Bůh prochází, pak jde za člověkem, hledá ho, chce s ním komunikovat, chce s ním mluvit, mít s ním společenství. Ale jak se tak prochází po zahradě, po tom svém a našem světě – , zjišťuje, že člověk před svým Bohem utíká, že se před ním skrývá, a má z něho strach. A když je osloven, tak se vymlouvá, odmítá odpovědnost za to, že to tak špatně, tak ošklivě skončilo.
To není bájné vyprávění o nějaké neskutečně vzdálené minulosti nebo přítomnosti. To je srozumitelné vyprávění o realitě, o aktuální, o naší realitě. To je odpověď na otázku: jak na tom jsme. Přesně: jak na tom jsme před Bohem. Samozřejmě, že my se sami sobě líbíme (Řím 15,1), jsme sami se sebou spokojeni. To co je špatné, nesnesitelné – to jsou ti druzí, to je svět, to je ta dnešní zlá doba… Může za to žena, nebo jiní, může za to had, zlo, které se plazí a rozlézá po celém světě …
Ty naše výmluvy si nezaslouží, abychom se jimi déle zabývali. Raději se vrátíme k tomu Božímu zaslíbení: „Zřídím si příbytek uprostřed vás… a nezprotivíte se mi … budu se mezi vámi procházet …“ To je opravdu slavné zaslíbení a vzácné ujištění. Ale kde se tu najednou vzalo to podivné slovíčko „nezprotivíte se mi“ ? Máme tomu rozumět tak, že se stáváme Pánu Bohu p r o t i v n í ? V hebrejštině je tu užito slovo dokonce ještě daleko tvrdší a drsnější. Např. Nová curyšská bible – (mimochodem jeden z nejlepších současných překladů) – překládá doslova: „nepocítím k vám nepřekonatelný odpor“. Také se dá přeložit: nezhnusíte se mi, nezošklivíte se mi. Opravdu tvrdé, drsné slovo. (Vyskytuje se jen 7krát či 8krát ve Starém zákoně).
Nu, připustíme, že víme o bezbožnících, kteří páchají takové zlo, které se nejen Pánu Bohu, ale i nám hnusí. Jenže: tady se nemluví o pohanských nebo atheistických notorických bezbožnících, ale o Izraeli a tedy nyní o nás! Ale my přece neutrácíme svůj život ani v hernách ani v barech, ani nekorumpujeme kdeco všechno jako dnešní mafiáni a oligarchové!
Takže se musíme vrátit k Izraeli, jemuž je toto slovo původně adresováno. Izrael, Boží lid Staré smlouvy, se svému Bohu, Hospodinu, opakovaně stával protivným, přímo nesnesitelným, když si vedle Hospodina, svého Boha, volil ještě jiné bohy, které uctíval a na něž se spoléhal. O tom je celý Starý zákon. A v Novém zákoně Ježíš svým učedníkům – tedy nám – adresuje varování: „Žádný nemůže dvěma pánům sloužiti… nemůžete Bohu sloužiti a mamoně!“ (Mt 6,24). A církvi – nikoli pohanům- je v poslední biblické knize adresováno obvinění: „Ty nejsi studený ani horký, ale vlažný! Proto tě vyplivnu z úst svých!“ (Zj 3,16).
To je také drsné slovo, viďte, ale je to slovo Boží. Zdá-li se nám, že je příliš příkré, až přehnané, snad i nespravedlivé, pak se s ohledem na svůj život a na naše sbory ptejme: jak je to s naší zbožností, vírou, poslušností a láskou? Milujeme Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své? A jak je to s láskou k našim bližním? Dovedeme jim odpouštět, i ty nám nesympatické trpělivě snášet? A kolik svého času a peněz věnujeme postiženým a strádajícím, opuštěným, nešťastným?
A přesto to s námi milý Pán Bůh musí vydržet? A nějakou tu drobnou vadu na naší kráse musí jako stařík bez brýlí přehlédnout?
Tak tomu rozhodně není! Jestliže náš Pán a Bůh navzdory vší naší nevěrnosti a vlažnosti praví: „a nezprotivíte se mi“, pak to jednoznačně znamená: Bůh, který uprostřed nás přebývá a mezi námi se prochází, vidí naprosto přesně všechno to, čím jsme mu protivní, tak protivní, že mu jsme až nesnesitelní, že to pro něj s námi už není k vydržení. O tom my už něco víme, jak to chodí mezi námi: to se dva milují tak vroucně, že se závazně rozhodnou žít spolu do smrti…A pak najednou zjistí, že k sobě pociťují tak nepřekonatelný odpor, že už spolu nemohou déle přebývat a se vším skoncují…
A teď se ještě jednou vrátíme do té 3.Mojž 26. kap. do verše 44. Zde praví Hospodin: „Avšak i když skončí v zemi svých nepřátel“ – tj. až se Izrael pro svou nevěrnost ocitne v zajetí pohanském – „nezavrhnu je, nezprotivím si je, jako bych s nimi měl skoncovat“. Pozoruhodné slovo! A je to slovo Boží! Je to evangelium, které odtud máme slyšet: ačkoli se chováte tak, že jste Bohu protivní, až nesnesitelní, protože si nedáte říct, ale ustavičně neberete Boha a jeho lásku a jeho vůli vážně – přece s vámi neskoncoval a neskoncuje.
To je to veliké tajemství Boha, který uprostřed nás přebývá a mezi námi se prochází, ačkoli mu jdeme na nervy. To je tajemství a velikost Boha, který místo nás skoncoval s tím, který nikdy nebyl protivný a nesnesitelný, který „nepravost neučinil“, ale všechno čím jsme se my Bohu zprotivili a stali se mu nesnesitelnými – vzal na sebe. A Bůh skoncoval s ním. To je milí posluchači událost Velkého pátku: „umírá bez viny Syn Boží jediný, pro tvé zlosti, nepravosti…“ (EZ 329).
A když pak Bůh toho za nás ukřižovaného a pohřbeného (takto to s ním skončilo) vzkřísil, pak jednou provždy prohlásil to, co nám potvrzuje svým slovem a u stolu Páně: „Budu přebývat uprostřed vás a má duše si vás nezprotiví, nepocítím k vám nepřekonatelný odpor, nezavrhnu vás a neskoncuju s vámi, ale budu vaším Bohem a vy budete mým lidem“.
Ale k tomu si zapamatujte: „Dvěma pánům nelze sloužiti. Nemůžete Bohu sloužiti a mamoně“ ( Mt 6,24). Tak to poslušně přijměme a pak už jen spolehněme na prorokovu výzvu: „Prokřikuj a zpívej, obyvatelkyně Sionská, nebo veliký je u p r o s t ř e d tebe, svatý Izraelský!“ (Iz 12,6). „I přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich“ – uprostřed nás – a říká nám: „Pokoj vám!“ (Jan 20,19). Amen.
Bože, náš milý nebeský Otče! Tvé slov nás překvapuje. Někdy nás i zraňuje. Ale vždycky nám říká pravdu o tobě a pravdu o nás. Slovo tvé pravda jest. I za to dnešní slovo děkujeme. Ujisti nás, že se nemusíme bát, že můžeme chodit zpříma, i když nás tíží starosti. A pomoz nám, abychom do nového týdne vykročili s odvahou, s radostí a nadějí v jistotě, že jsi nám blíž, než si dovedeme představit. Amen.