Text: Žalm 23 | Kazatel: Daniel Ženatý
Žalm Davidův. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. 2 Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, 3 naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. 4 I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. 5 Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš. 6 Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.
Dnešní neděle se nazývá – nedělí dobrého pastýře. Obraz dobrého pastýře, a dobrého hostitele nám pomůže vyjádřit, jaký je ten Bůh, jehož syn vstal z mrtvých, Bůh kterého je plná země.
Hospodin je můj pastýř. Hospodin doslova ten který se Mojžíšovi představil – jsem který jsem. Pán, lord. Tomu patřím. Je můj pastýř. Informace pro případné jiné pastýře – nazdar, nemám zájem.
Nebudu míti nedostatku. S ním netrpím nedostatkem. Nemám samozřejmě všechno nač si vzpomenu, ale zároveň není nic, co by mi k životu chybělo. Je to směrováno do budoucna. Nic nebudu postrádat. Můžu jít po té cestě s Bohem dál. Dobře to dopadne. Mám všechno.
My si také kontrolujeme, zda máme všechno, když se vydáváme na cestu: peněženku, klíče, občanku, kapesník. Podobně – s tím Bohem který je jako pastýř mi nic nebude chybět. Nebudu nic podstatného pro život postrádat!
Na pastvách zelených pase mne. Dává mi přebývat na místech, kde se dá žít. Není tyran, který by mě nutil žít v nesnesitelných podmínkách.
Tady možná vystřelí v hlavě červený signál – a jak je to s těmi, kdo nemají co jíst a kde spát a jsou nesvobodní? Co dnes s chudými tohoto světa? A nespravedlivě vězněnými? Nestrkáme hlavu do písku, když si tu notujeme, jak my máme s Bohem všeho dost a jsme svobodní, zatímco někdo lidé trpí? Ano. To vždy je takové vyznání trochu riskantní. Ale. To není nauka do učebnice tohoto světa, že nikdo nikdy nebude mít hlad.
Však ten David měl častokrát mnohem větší hlad než my. A svobody si užil méně a pronásledování více! A mnohokrát byl pronásledován a šlo mu o život. Asi byly chvíle, kdy si ten Žalm 23 nezpíval! Možná někdy chodil pouští, kopal do kamenů a nadával, a každý se ho bál. Ale nad tím vším vítězila víra, že vzdor mému vzteku a všem ohrožením, je Hospodin dobrý ,tak dobrý jako dobrý pastýř. A tak se mu dere ta píseň na rty. A my se smíme přidat, pokud taky tak věříme, i když je při nás mnoho slabostí a bolestí.
Nebo ještě jinak, nenechme se znervóznit tím, že tato píseň nepostihuje všechny možnosti lidského života. To ani nejde. Žádná píseň, báseň, lidská řeč, neobsáhne všechnu šířku a délku a hloubku života. Tak ani 23 Žalm nevytváří platnou definici pro všechny události. Je to píseň, a my se k ní smíme přidat.
K vodám tichým mne přivodí. Vede. Bůh mne vede. Smím to dovolit. A smím si to dovolit, aby mne Bůh vedl. Není to pro mne žádná potupa a degradace. Nemusím se za to stydět. Neruší to mou důstojnost. Protože Bůh ví, kam mne má vést. Já sám bych to nevěděl. On mne vodí na klidná místa, kde je život. Kde je voda života. Kde se něco rodí, něco děje, kde v jeho síle vyrůstá výhonek z pařezu, a planý fík zase nese ovoce. Tak dobře nás vede.
Když nás někdo vede tak je to vůdce. A myšlenky nám odskočí k jinému vůdci. Je konec války, kam ten to dovedl. Co po něm zůstalo. Klidné místo u vod? Ne! Poušť a ruiny v místech, kde stála města a ulice, a bzučel normální spokojený život. Místo toho hroby, neštěstí a zničené generace.
Hospodin je jiný. Zná lepší místa. Je dobré se jím nechat vést.
Duši mou občerstvuje. Doslova – mou duši, můj život vrací zpět. Zpět k sobě, k Bohu. Obrací, dává zpět na své místo. Jako když se něco vykolejí a někdo to umí nasadit zpět. Když se něco začíná posunovat špatným směrem a někdo to umí vrátit na své místo. Bůh to umí a Bůh to dělá. Co svým hříchem odvedeme od života pryč, to on umí vrátit. A nejen vrátit. I občerstvit. Aby to zase žilo.
Vodí mne po stezkách spravedlnosti pro jméno své. Spravedlnost není má dáti dal. Je to víc. Spravedlnost jako řádnost, pravost, přímost, i pokoj. Tou cestou nás vede! To znamená, že ty cesty existují! Když to slyšíme – řádnost, pravost, přímost, ryzost, až nám zatrne. To je to co dnes chybí! To je to po čem voláme a nikdo neví, kde to sehnat a kde to koupit. Nechat se vést Bohem, jeho Synem, slyšet jeho slovo a plnit je – to jdeme po stezka spravedlnosti.
Vodí nás po té stezce pro jméno své. Zvláštní slovo – pro jméno své. Jako že se nenechá vláčet po nějakých podivných cestách? Že on se nechá manipulovat do nějakých vytáček, lstí a chytráctví?
Nebo to souvisí s tím, že jeho jméno je – jsem který jsem – je svaté – a tak ta cesta spravedlnosti je svatá, dobrá, má počátek i cíl, spojuje tento život s věčností?
Byť se mi dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebudu se báti zlého, neboť ty se mnou jsi.
Byť se mi dostalo. Není to nic do čeho bych se hrnul, ale tuším, že se tomu nevyhnu a jednou půjdu.
Půjdu, je to aktivní, ne budu nesen či vynášen. Bude to těžké, budu mít strach, ale věřím, že nepropadnu panice, protože ty se mnou jsi!
Jednou půjdu, a nebojím se, protože ty se mnou – teď jsi. A také jednou budeš. Jsem který jsem. Budu který budu. To je má síla.
Prut tvůj a hůl tvá – toť mne potěšuje. Hůl na konci osazená železem, to byla pastýřova zbraň proti divokým zvířatům i divokým lidem. Nedovolí jim vniknout do stáda. Zažene je.
Prut, představuji si ji jako dlouhou silnou dirigentskou taktovkua pro celé stádo. Ukazuje směr, pobízí loudavé, napomíná ty, kdy by chtěli jít jinam.
Obraz pastýře přejde do obrazu hostitele.
Strojíš stůl před obličejem mým naproti mým nepřátelům, pomazuješ olejem hlavy mé, kalich můj naléváš, až oplývá. Mě, který si to nezaslouží, který má všelijaké strachy a odřeniny, mě zveš na hostinu. Prokazuješ mi čest. Dáváš hojně to nejlepší,
Naproti mým nepřátelům. Asi ten obraz nechce říct, že si nakonec spolu všichni sednou u jednoho stolu, dobří i zlí, diktátor i otroci. Spíše je to – aby i protivníci viděli, že já jsem chráněn Bohem, že on mne vyznamenává! Stojím o to, aby to mí protivníci viděli. Aby ti kdo se mi smáli viděli, jak si mne vážíš. A že jsem měl pravdu, když jsem na tebe spolehl.
Snad se prý v té době stalo, že někdo měl dostat vysoké vyznamenání od faraona. A faraona požádal, aby mu tu cenu dal před svými nepřáteli. Aby viděli tu čest! Jako když si dítě myslí o svém rodiči že je nemožný a pak jej vidí v akci v zaměstnání – jak mu to jde a kolik lidí si jej váží. A naopak, když v obdobné situaci vidí rodiče své dítě jako respektovanou osobu.
Pomazuješ olejem hlavy mé – tvé požehnání je se mnou, to cítím a vyznávám, kalich můj naléváš až oplývá. Nic na mně nešetříš. A k tomu všemu
Nadto, i dobrota a milosrdenství následovati mne budou po všecky dny života mého.
Opět, není to slib pohodlného života. Ten neměl ani David ani Ježíš ani učedníci. Nejde o zábavu a užít si to. Jde o blízkost Boží dobroty a milosrdenství. Ty jsou důležité, i když je mi zle.
A přebývat budu v domě Hospodinově za dlouhé časy
Vyznání na závěr – beztak Bože k tobě přijdu zpět. Vrátím se k tobě domů. Ne že bych to tady na zemi tak zvládl. To asi ne, už teď vím, co jsem všechno nezvládl, a pravděpodobně toho bude přibývat. Ale díky tobě. Tvé lásce a tvému synu. Tomu dobrému pastýři. Díky jemu a jeho zásluhám se k tobě vrátím domů. Však proto jsem i dnes přišel. Do tvého domu, do společenství sester a bratří.
Pane Ježíši Kriste, ty jsi pravý Pán a Pastýř, pomoz nám odložit naši případnou ješitnoszt, abychom se nechali vzít za ruku a šli s tebou a za tebou. A pak nám bude dobře, i kdyby nám bylo zle, i kdybychom šli pustinou bez života. Ty jsi s námi a trefíš domů, kde je pravý život. Amen
