Text: Lk 11,14-23 Kazatel: Daniel Ženatý
Jednou vyháněl Ježíš zlého ducha z němého člověka. Když ten duch vyšel, němý promluvil. Zástupy se divily. Někteří z nich však řekli: „Démony vyhání ve jménu Belzebula, knížete démonů.“ Jiní ho chtěli podrobit zkoušce; žádali od něho znamení z nebe. Protože znal jejich myšlenky, řekl jim: „Každé království vnitřně rozdělené pustne a dům za domem padá. Je-li i satan v sobě rozdvojen, jak bude moci obstát jeho království? Říkáte přece, že vyháním démony ve jménu Belzebula. Jestliže já vyháním démony ve jménu Belzebula, ve jménu koho je vyhánějí vaši žáci? Proto budou oni vašimi soudci. Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už vás zastihlo Boží království. Střeží-li silný muž v plné zbroji svůj palác, jeho majetek je v bezpečí. Napadne-li ho však někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a kořist rozdělí. Kdo není se mnou, je proti mně; a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.
Ježíš uzdravil němého člověka a zástupy se divily. Ale některým vrtalo hlavou. Jakou mocí to činí? Kde na to bere? Odkud to má?
A obvinili ho, že tu moc má od Belzebula, knížete démonů. Někdo ze zástupu to řekl. Vyslovil. Pustili do světa mlžnou informaci. To se mu to uzdravuje – je společný s ďáblem.
Ježíš se obhajuje. S ďáblem nemám nic společného. Kdybych měl, tak to by vlastně ďábel likvidoval ďábla a doplatili by na to oba. Oba by se zrušili. Těm, kdo ho pomlouvají, říká, že jsou krátkozrací, protože podobně dobré činy, uzdravování, pomoc druhým, vidí u svých přátel a u svých dětí jako kladné. Pak ovšem i jejich děti a jejich přátelé by byli spolčeni i s ďáblem. Jestliže vy mne obvinujete ze zlého, co si počnete s vašimi blízkými, kteří dělají totéž.
Pro nás je důležité: Kristus je neslučitelný se zlem. Je mu dána moc, kterou měl Bůh, když tvořil svět. Je to síla a moc pro život, ne pro smrt.
Ďábel je ten, kdo bojuje proti Bohu. V nejstarších významech to byl ten, kdo zpochybňuje a pomlouvá. Jakže, skutečně vám Bůh něco zakázal? Klade had ďábelskou otázku. Jsi-li syn Boží, jen tak říká ďábel na poušti, já nevím, ale možná, pokud jsi syn Boží, řekni, vrhni se dolů, však co.
Ďáble ke svým zlým činům často užívá metodu podobnosti. Je téměř podobný dobrému. Je to skoro dobré! Tak téměř podobné, jako se šestka téměř rovná sedmičce, jen maličko chybí. A jako tři šestky se přece téměř rovnají třem sedmičkám. Copak na tom malém rozdílu záleží? Ano záleží. V tom rozdílu, v tom co přebývá, se ďábel schová, zavrtá a působí. Využívá překvapení, že je přece téměř jako dobro. Šest shodných dílů člověka ukolébá, že je vše v pořádku, sedmý jedovatý díl rozhodne, že smrt vyhraje.
Ve Valašském Meziříčí, asi kolem roku 1975, pár let před tím než jsem tam nastoupil jako farář. Sbor bez faráře, budovy chátraly, počet účastníků se zmenšoval. Tehdy začal chodit do kostela nějaký starší muž, měsíce, půl roku, pozvali ho na biblickou, přišel. Vyšlo najevo, že je od Ostravy a nešťastně rozvedený, a má problémy s bytem. Někoho napadalo, že by mohl bydlet na faře, ve spodním bytě pro kostelníka. Takový šikovný řemeslník. A tak se nastěhoval do spodního bytu. Úžasná trefa zdálo se. Nový člen sboru – někdy nás i přibývá, obětavý, ochotný, trávu sekal, v kotli topil, popelnice řádně vytahoval, poštu přebíral. Pak několik dní neotevíral, bylo to divné, zavolali policii. Muž byl mrtvý, seděl u stolu, lampa rozsvícená. A psal. Psal podrobnou zprávu pro Státní tajnou bezpečnost. Jména členů sboru, s popisem co kdo říkal, co říkali o svých příbuzných… Byl skoro, téměř dokonalý člověk a člen sboru. Jen něco málo bylo jinak.
Dnes žijeme ve velkém technickém pokroku. A přesto jsme se sebemodernější technikou ztraceni. Proti komu to vlastě Ukrajinci válčí? Ruská armáda to není, kdo to je? Je to tak skoro jako ruská armáda. Je to téměř jako ona a není to ona. Někdo těm vzbouřencům stále dodává zbraně a pohonné hmoty a zdravotnické služby. Je jasné, kdo to dodává. Ale komu? Koho obžalovat, S kým jednat?
Člověk je v tom boji lží a pomluv a záměrně zmatených informací ztracen. Co s tím? Ježíš řekne, kdo není se mnou, je proti mně. Buď anebo. To není příkaz, ach jo, zase mně někam vlečou, něco mám udělat a nevím proč. Není to nářek, že náboženství má pořád nějaké nároky a mně to vůbec nebaví a jsem přece svobodný. Ne. Buď anebo je právě naděje pro toho, kdo zjistí, že se v tom vůbec nevyzná! Že je ztracen! Kdo pozná, že ho ďábel svým zpochybňováním úplně umotal jako špagetu na vidličku. Buď anebo dává naději. Přiklonit se na stranu toho, kdo tomu darebákovi nepodlehne. To je možné. Bez nucení, bez ztráty svobody, dobrovolně. Máš člověče šanci. Uvěřit a chytit se za ruku toho, kdo to rozpozná, kdo je kdo, neoklame ho žádná téměř dokonalá podobnost.
Ježíš ještě přidá davům zvláštní slovo – nejprve – kdo není se mnou, je proti mně, a pak dodá – a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.
Tím že rozeštváváte mé příznivce v tomto zástupu, tím rozptylujete to, co bylo shromážděno. To vaše zlé slovo, které obviňuje a zpochybňuje ničí to, co už je dobré. A to je zlé, když někdo kazí už začaté dobré dílo. Už už se něco dobrého rodí. Už už vzniká něco prospěšného, kladného pro život. A dábelské je to ničit. Rozehnat. Podobně jako ovce, které někdo s námahou a možná nasazením života shromáždí, a někdo přijde, otevře vrata a udělá zmatek a ovce rozežene. Jejich zpětné shromáždění je mnohem těžší.
Postní čas. Soustřeďuje nás k podstatnému. Kdo jsme, čím jsme ohroženi, kde je naděje.
Jsme ohroženi pomluvami a zpochybňováním. Od toho že svým milým místo pochvaly řekneme – no kdo ví, jak se ti to povedlo, a příště už to beztak zase uděláš špatně.
Anebo třeba že ten odpad nemá cenu třídit, oni to pak beztak zase všechno smíchají a nahážou na jednu hromadu, však to říkal kamarád.
Až po krčení rameny, ono kdoví jak to na té Ukrajině je, a co my s tím. V takové pozici nás ďábel chce mít.
Jsme také ohroženi tím, že sami budeme jednat jako ti někteří z davu. Budeme svou nejistotu řešit tím, že začneme zpochybňovat dobré věci. A budeme ničit to, co už začalo a je na dobré cestě k dobrému životu.
Smíme se vzepřít, smíme říci ne. A smíme pokorně dodat, sám a to opravdu nemám, abych to všechno prohlédl a prokoukl. Ale smím hledat, smím se ptát, smím číst Bibli, modlit se, být s druhými, třeba v kostele.
Smíme být v blízkosti toho, kdo už nad tím zvítězil. Ježíš přišel, aby kazil a ničil skutky ďábla. Že ďáblovi nepodlehl a v tom že je naše naděje! Jen zde někdo ke komu se smíme přidat, být s ním pohromadě, společně a tak se bránit tomu, co by nás chtělo zničit.
Pane Ježíši Kriste, s tebou chceme být a tebe se držet. Stůj při nás, když nás začnou lákat věci, které jsou téměř podobné pravdě, spravedlnosti a lásce.
Veď nás tak, abychom se nezaplétali se silami, které život ničí.
Prosíme a přimlouváme se za ty, nad nimiž vítězí drogy nebo alkohol.
Prosíme za všechny, kdo jsou spoutáni zlem a trpí.
Prosíme za vězněné, prosíme za jejich oběti.
Prosíme za osamělé, za ty kdo si nevěří, za ty kdo byli poníženi.
Stůj při těch, kdo jsou nemocní. I při těch kdo o ně pečují.
Potěšuj ty, kdo jsou smutní, protože zemřeli lidé, které měli rádi.
Prosíme také za pokoj mezi národy. Za moudrost politiků při řešení sporů v krajinách kde se válčí.
Prosíme za tvou církev, žehnej zvěstování evangelia a práci kterou církev a její sbory konají. Amen
