Text: Ex 19,1-6 | Kazatel: Jiří Doležal
Třetího měsíce potom, co Izraelci vyšli z egyptské země, téhož dne, přišli na Sínajskou poušť. 2 Vytáhli z Refídimu, přišli na Sínajskou poušť a utábořili se v poušti; Izrael se tam utábořil naproti hoře. 3 Mojžíš vystoupil k Bohu. Hospodin k němu zavolal z hory: „Toto povíš domu Jákobovu a oznámíš synům Izraele: 4 Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě. 5 Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. 6 Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým. To jsou slova, která promluvíš k synům Izraele.“ Ex 19,1-6
To co jsem vám přečetl, je adresováno „synům Izraele“. Hospodin jim ústy Mojžíše oznamuje: „vy jste mé zvláštní vlastnictví, jste mi královstvím kněží, jste můj svatý národ.“.
Ale co my s tím? My přece nejsme synové Izraele, nejsme pokrevní potomci izraelského praotce Abrahama. Proto jsme u stolu Páně záměrně četli 1. Petrovu, 2.kpt. tam nám Bůh ústy apoštola oznamuje : Vy – vy všichni, kdo jste pokřtění – vy jste nyní mé zvláštní vlastnictví, mé svaté kněžstvo, můj svatý lid.
Zůstaňme však nejdřív u těch synů Izraele. Hospodin si Izrael vyvolil, aby na něm a v něm všem lidem a všem národům předváděl a ukazoval, kdo to je Hospodin, izraelský Bůh, jaký on je Bůh, jak jedná a jaké má úmysly nejen ses svým vyvoleným lidem, ale co připravuje všem lidem a národům.
A to je hned to první, co se tu o Hospodinu dovídáme: jakkoli si ze všech národů vyvolil jen Izraele, přece je Hospodin Bohem, kterému „n á l e ž í c e l á z e m ě“. Proto si počtem maličký Izrael při svých bohoslužbách směl zpívat: „Hospodinova je země a plnost její. Okršlek země (to je celý svět) i ti, kteří přebývají na něm. (Ž24, 1).
To musí být oznámeno a připomínáno i nám, abychom věděli a pamatovali si, že Bůh, v něhož věříme není jen naším Bohem, Bohem křesťanů. Biblický Bůh , Otec našeho Pána Ježíše Krista, je Bohem, Pánem a Spasitelem všech lidí a národů, všech dob a všech generací. Ani ti, kdo dosud nejsou křesťany, kdo dosud Boha neznají a neuznávají, ani ti mu nejsou lhostejní. Bůh, v něhož věříme, nemiluje jen nás. V plné míře platí to slavné evangelium: „Tak Bůh miloval s v ě t …“ (Jan 3,16). Nestará se jen o nás, ale i o všechny ty, kdo ho o nic neprosí a za nic mu neděkují. Znáte Ježíšova slova: „Bůh velí slunci svému vzcházet na dobré i zlé a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé (Mt.5,46). Proto ještě jednou: „Oznámíš synům Izraele – oznámíš dnes všem posluchačům Božího slova : takto praví Hospodin: „Má je c e l á země!“
Dokonce se dá říci, že si Hospodin vyvolil Izraele a vyvolil si i nás, aby službou Izraele – dnes naší službou – k sobě přivedl všechny lidi a národy, protože mu na všech záleží, protože je všechny miluje.
Ale nejdříve Hospodin synům Izraele a nám oznamuje: „Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl jsem vás k s o b ě“ (v.4). Vysvobození z Egypta, to je vysvobození z pohanství, které člověka a národy zotročuje. Cesta z egyptského otroctví k Bohu je cesta dlouhá a nebezpečná, cesta přes hlubiny moře a pustiny pouští. Izrael sám – svým vlastním úsilím – by z tohoto egyptského otroctví k Bohu nikdy nedospěl. Ani žádný z nás – žádný z lidí – by sám k Bohu nedospěl.
EGYPT, v němž Izrael otročil, Egypt, v němž všichni vězíme a který nás všechny chce ovládat, to je koncentrace všech démonských sil a vlivů, které Izraeli – které lidem a národům dnes – brání dostat se k Bohu, dostat se z otroctví ke svobodě. (Pokuste se jen jednoho jediného člověka, kterého máte rádi a na kterém vám velice záleží, „dovést k Bohu“ a brzy i vy narazíte na všechny ty možné vlivy a síly, které se vašemu úsilí postaví do cesty).
Proto tu Hospodin mluví o „o r l í ch křídlech“. „Nesl jsem vás na křídlech orličích k sobě“. To je ovšem metafora, je to obrazná řeč, ale bible se pomocí tohoto obrazu pokouší povědět : je třeba síly toho nejsilnějšího ptáka, orla, jemuž se nikdo nevyrovná, aby se to podařilo. Jen Bůh dokáže přivést Izrael z Egypta k sobě, přivést nás, přivést i dnešního Bohu odcizeného člověka k sobě. Na to se smíme spolehnout. Já si myslím, že když se teď kdokoli z vás ohlédne zpět na svou cestu k Bohu, že každý z nás pln úžasu vděčně poví : kdyby nebylo těch „orličích křídel“, kdyby se o mě Bůh nezasadil vší svou láskou a silou, tak bych tu já dnes se všemi, kteří se tu shromáždili, aby Pána Boha oslavovali, neseděl.
A nebojte se: „Hospodin neustává, aniž zemdlívá … „ (Iz. 40,28). I dnes na svých orličích křídlech z Egypta k sobě donese nás a všechny, které chce mít u sebe a za které se vy modlíte. A ještě jednou: „nebojte se, On vás nakonec – až už všechny vaše síly budou vyčerpány – donese až k cíli poslednímu, k sobě samému. Ježíš to řekne slovy : „Poberu vás k sobě samému, abyste, kde jsem já i vy byli“ (Jan 14,2).
Dosud však nejsme tak daleko. Ještě nejsme u toho posledního cíle. Dosud jsme na cestě. Takže otázka nyní zní: a jak jsme na tom teď a k čemu tu nyní jsme, k čemu nás tu Pán Bůh má? Odpověď zní: „Oznámíš synům Izraele – oznámíš dnes posluchačům slova Božího: toto praví Hospodin: „Budete-li mě poslouchat … budete mi zvláštním vlastnictvím, královstvím kněží, národem svatým“ (v. 5-6).
Tak nejprve: ačkoli Hospodinu náleží celá země, všechny národy i všichni lidé, vy mi budete „z v l á š t n í m vlastnictvím“. Izrael Staré smlouvy a církev Kristova, podle 1. Petrovy jsou to všichni pokřtění, jsou tím zvláštním Božím vlastnictvím. Takže nemějte o církev Páně, ačkoli je malá a stále se umenšuje, nemějte o ni strach. Patří Bohu a Bůh si ji pro sebe a pro své plány se světem i dnes i zítra zachová. A ještě jinak pověděno: ačkoli se vám na církvi – třeba i ve vlastním sboru – leccos nelíbí, přece si církve Páně ve svém sboru važte a nebojte se o ni. A ještě si pamatujte: jestliže církev je Božím zvláštním vlastnictvím, pak o ní a o jejím poslání nerozhodují lidé, žádné lidské instance, ani autority. O tom rozhoduje jen Bůh sám. A on oznamuje synům Izraele a nám :„Budete mi královstvím k n ě ž í , budete mi národem s v a t ý m“.
Teď si musíme krátce vyložit, kdo to byli a k čemu tu byli – podle bible – k n ě ž í . Kněží sloužili Bohu, byli prostředníky mezi Bohem a lidem, mezi lidem a Bohem. Lidu oznamovali Boží vůli a zvěstovali mu Boží požehnání. Za lid Bohu přinášeli oběti, za lid Bohu děkovali a za lid se u Boha modlili. V 1. Petrově jsme slyšeli a už jsme si to pověděli, že všichni pokřtění jsou svatým kněžstvem (1.Pt. 2,5). Naši reformační otcové z toho vyvodili učení o v š e o b e c n é m k n ě ž s t v í a rozuměli tomu tak, že nejen vysvěcení kněží a ordinovaní faráři, nýbrž všichni pokřtění jsou kněžími. To znamená: nemáme se starat jen o jistotu své osobní víry a o své spasení, a o to, abychom ve sboru měli společenství bratrské a sesterské lásky, ale máme všichni svými činy i slovy všem lidem zvěstovat Kristovo evangelium, máme za všechny lidi Boha chválit a u Boha se za všechny dosud Bohu odcizené přimlouvat. To je ta naše kněžská služba.
To poslední, co má Mojžíš oznámit Izraeli, co nám dnes oznamuje apoštol je: „Budete mi s v a t ý m národem“. Svatý – to už jsme slyšeli – to neznamená nábožensky a mravně dokonalý. Svatý podle Bible znamená j i n ý . Církev má být jiná než jsou všechny jiné národy.
V čem ta svatost, ta jinakost Kristovy církve záleží? Povíme to i známými Ježíšovými slovy : „Vy jste sůl země, vy jste světlo světa, vy jste město na hoře ležící, které nemůže být skryto … Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré …“ (Mat. 5, 13 nn). Lidé mají vidět naše d o b r é s k u t k y – mají vidět, že je možné žít jinak než v ustavičném strachu o sebe a v nekonečné honbě za mamonem.
Ale které jsou ty dobré skutky, které lidé na nás mají vidět a jimiž sloužíme lidem k poznání pravého Boha? Tak například: dobré skutky činíte, když odpouštíte, těm kdo vám ublížili. Dobré skutky činíte, když nezištně sloužíte těm, kdo vaši službu potřebují. Dobré skutky činíte, když neodsuzujete a neodepisujete ty, kteří všechno prohráli. Dobré skutky činíte, když prokazujete milosrdenství, jako je milosrdný váš nebeský Otec, který je dobrotivý i k nevděčným a zlým. (Luk. 6, 35 nn).
Dokážeme to? Všimněte si dobře! Bůh nám nepřikazuje: buďte světlem světa, buďte solí země … Bůh nám oznamuje: „B u d e t e mi zvláštním vlastnictvím, královstvím kněží, svatým národem“. To nám Bůh zaslibuje a to s námi učiní. Tak se nebojte. Apoštol to poví trochu jinak: „Abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez poskvrny uprostřed národa pokřiveného a zvráceného (dnes: ateistického a zkorumpovaného). V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět. Proto se držte slova života“ (Fil. 2,15-16a). To slovo to s vámi učiní.
Amen.
