Text: 1Kr 3,3-15 Kazatel: František Plecháček
Šalomoun miloval Hospodina. Řídil se nařízeními svého otce Davida, až na to, že obětoval a pálil kadidlo na posvátných návrších. Jednou šel král do Gibeónu, aby tam obětoval; bylo to největší posvátné návrší. Šalomoun tam na oltáři obětoval tisíc zápalných obětí. V Gibeónu se Šalomounovi ukázal v noci ve snu Hospodin. Bůh řekl: „Žádej, co ti mám dát.“ Šalomoun odvětil: „Ty jsi prokazoval velké milosrdenství svému služebníku, mému otci Davidovi, a on před tebou chodil věrně, spravedlivě a se srdcem upřímným vůči tobě. Toto velké milosrdenství jsi mu zachoval a dal jsi mu syna, který sedí na jeho trůnu, jak je tomu dnes. Hospodine, můj Bože, ty jsi nyní po mém otci Davidovi ustanovil za krále svého služebníka, ale já jsem příliš mladý, neumím vycházet a vcházet. A tvůj služebník je uprostřed tvého lidu, který jsi vyvolil, lidu tak početného, že nemůže být pro množství počítán ani sečten. Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem. Neboť kdo by dokázal soudit tento tvůj lid, jemuž je tak těžko vládnout ?“ Panovníku se líbilo, že Šalomoun žádal o tuto věc. Bůh mu řekl: „Protože jsi žádal o toto a nežádal jsi pro sebe ani dlouhý věk ani jsi nežádal bohatství, ba ani jsi nežádal bezživotí svých nepřátel, ale žádal jsi pro sebe rozumnost při soudním jednání, hle, učiním podle tvých slov. Dávám ti moudré a rozumné srdce, takže nikdo tobě podobný nebyl před tebou a ani po tobě nepovstane nikdo tobě podobný. A dávám ti i to, oč jsi nežádal, bohatství i slávu, tak aby nebyl nikdo tobě podobný mezi králi po všechny tvé dny. Budeš-li chodit po mých cestách a zachovávat má nařízení a přikázání, tak jako chodil tvůj otec David, prodloužím tvé dny.“ Tu se Šalomoun probudil a viděl, že to byl sen. Šel tedy do Jeruzaléma a postavil se před schránu Panovníkovy smlouvy, přinesl zápalné oběti, připravil oběti pokojné a vystrojil všem svým služebníkům hody.
Milé sestry, milí bratři, na letošním letním táboře v Křídlech jsme si vyprávěli o králi Davidovi. Napadlo mě, že je ten správný čas povědět také něco o Davidovu nástupci, králi Šalomounovi.
Nástup Šalomouna na trůn byl dramatický. David měl spoustu synů, a tak zájemců o trůn bylo víc. Zvlášť jeden, jménem Adonijáš, se hodně snažil uchvátit trůn pro sebe. Šalomoun nebyl prvorozený syn a nebyl zřejmě ani nejprůbojnější. Na rozdíl od některých svých sourozenců se ale nesnažil zmocnit se trůnu lstí nebo násilím. Nevytvořil si sám tábor svých příznivců, kteří by ho na trůn dosadili. Přesto nakonec na trůn dosedl – protože ho na tom Davidově trůnu chtěl mít sám Hospodin.
Šalomoun začal své kralování trochu neobvykle. Bohoslužbou v Gibeónu. Četli jsme, že miloval Hospodina. A proto začal tím, že Pánu Bohu poděkoval a vzdal mu chválu. Je dobře, že i my jsme tady dnes, na začátku dalšího školního roku, spolu, že společně také začínáme bohoslužbou – modlitbami a zpíváním a taky nasloucháním.
A právě tehdy se Šalomounovi v noci ve snu zjevil Hospodin. V Bibli někdy k lidem promlouvá Pán Bůh právě ve snu. Důležité je, že se to děje v noci, tedy ve tmě. Bůh není vidět. Člověk je zcela odkázán na to, co slyší. Na Boží slovo.
A Hospodin k Šalomounovi promluvil: „Žádej, co ti mám dát.“ Začal rozhovor otázkou. „Co pro tebe mohu udělat, můj milý Šalomoune? Řekni mi ty sám, co nejvíc potřebuješ, po čem toužíš, co ti působí starosti.“ Pán Bůh se ovšem takhle zajímá také o každého z nás. Chce vědět, s čím se ve svých životech potýkáme, co nám leží na srdci. Hospodin je Bůh, který k nám mluví, ale je také ochoten a připraven nás vyslechnout.
Šalomoun ve své odpovědi nejdříve vděčně vzpomněl na svého tatínka Davida. Připomněl si to dobré, co Hospodin pro Davida udělal, a také Davidovu víru a naději. A mladý král si přitom uvědomil, že by chtěl následovat tatínkova příkladu, že Davidův život byl i přes různá trápení a těžkosti a selhání dobrý. Protože to byl život s Bohem.
Víte, takhle moc je pro děti důležitá víra jejich rodičů. Příklad jejich naděje a žité a uplatňované lásky. My rodiče tohle máme mít na paměti: o další cestě, o směřování našich dětí se nebude rozhodovat až za dlouhou dobu, až když samy dospějí a vyletí z hnízda. Již nyní velice záleží na tom, jak s nimi a před jejich zraky žijeme, jestli respektujeme Boha a jeho slovo. Teď a tady se děje něco velice podstatného – když důvěřujeme Bohu, a nebo na něj naopak zapomínáme. Sám to teď prožívám a jsem zas a znovu překvapený z toho, co všechno už ani ne rok a půl staré dítě dokáže vnímat a pochopit a přijmout.
A tak, milé sestry, milí bratři, nemůžeme svým dětem dát nic důležitějšího pro život než svědectví vlastní víry. Nemůžeme pro ně udělat nic podstatnějšího, než je vést k víře v Hospodina a jeho Syna Ježíše Krista a dát jim vlastní vírou, nadějí a láskou příklad, který by mohly bez obav následovat.
Šalomounova odpověď zároveň naznačuje, že se cítil v úzkých a nevěděl kudy kam. Měl v sobě tolik pokory, aby si uvědomoval, že je ještě mladý a nezkušený. Šalomoun Hospodinu říká: „Jsem malý chlapec. A přitom mám, Hospodine, spravovat tvůj lid. Rozhodovat soudní spory. Vést tvůj lid tak, aby to odpovídalo tvé vůli. Aby ve tvém lidu vládla spravedlnost, právo a milosrdenství, aby bylo dobře postaráno i o slabé a chudé a nikdo netrpěl bezprávím. A na tohle já sám od sebe nestačím!“
Jen považte, Šalomoun si přece mohl přát spoustu různých věcí! Třeba velikou armádu, aby si na něj nikdo nedovolil. Nebo spoustu peněz. Docela dost lidí si dnes přece myslí, že nejdůležitější jsou prachy, že peníze zmůžou všechno a když je člověk vlastní, tak má vyhráno. Mohl si však také přát stálé zdraví a dlouhý věk. Zdraví je přece důležité a potřebné. Ale mladý král poprosil Hospodina o „vnímavé srdce“, aby mohl dobře vést svěřený lid a byl schopen rozlišovat mezi dobrem a zlem. Poprosil Hospodina o moudrost.
Co to vlastně je – moudrost? O co to Šalomoun prosil? Je možné začít tím, co moudrost není. Tak tedy: moudrost není například vychytralost, schopnost někoho oblafnout, obelstít, získat třeba neprávem nějakou výhodu. Moudrost ovšem také není pouze dobré vzdělání. Mít dobré vzdělání, nabýt potřebných vědomostí je jistě velice důležité. Proto jsme všichni chodili nebo ještě chodíme nebo teprve budete chodit do školy. A je stále důležitější vzdělávat se opravdu po celý život. Ovšem to, že někdo získá vzdělání, ještě neznamená, že také automaticky získal moudrost. Stává se zas a znovu, že i velmi vzdělaní a inteligentní lidé se dovedou chovat velmi nemoudře až hloupě. Takže pravá moudrost znamená ještě něco víc než jen vzdělání nebo vychytralost.
Moudrost podle Bible začíná tím, že se člověk bojí Pána Boha. Nejde o to, že by se věřící měl klepat strachy. Tahle bázeň znamená Boha ctít a respektovat jeho vůli. Pozorně poslouchat, když Hospodin mluví. A také podle jeho slova jednat. Slyšeli jsme, že Šalomoun miloval Hospodina. Žil se svým Bohem – uměl mu poděkovat a vzdát chválu, ale také mu svěřit své trápení.
Právě proto, že Šalomoun miloval Hospodina, uměl také myslet na dobro druhých lidí, národa, kterému měl vládnout. Mladý král věděl, že bude muset rozhodovat spory mezi lidmi, hledat, kde je pravda, a snažit se najít nejlepší řešení. Ve své prosbě nemyslel jen na sebe, ale především na lid, který mu byl svěřen. Myslel na dobro druhých. A pravá moudrost opravdu prospívá nejenom tomu, kdo jí oplývá, ale také druhým lidem.
Šalomoun prosil doslova o „slyšící srdce“. Co to však je takové slyšící srdce? Zkusme to říci zcela prostě: to je srdce, které slyší a respektuje Boží slovo. Srdce, které věří a rozpoznává, že Pán Bůh to s námi myslí opravdu dobře, a když nám něco říká, radí nebo přikazuje, tak dobře ví proč. Zároveň ovšem takové „naslouchající srdce“ také vnímá nářek trpících a prosby lidí, kteří potřebují pomoc. Slyší a nechá se pohnout k akci.
Hospodinu se líbilo, že mladý král požádal právě o tohle. Proto Šalomounovi bohatě přidal i všechno to, o co král neprosil – bohatství, slávu i dlouhý věk.
Nechme se tímhle biblickým příběhem povzbudit k podobným prosbám – o vnímavé a rozumné srdce. Nechme se povzbudit k důvěře, že i nám Pán Bůh přidá všechno, co potřebujeme, budeme-li na prvém místě hledat jeho království, to znamená následovat Ježíše Krista ve víře, naději a lásce.
Pane Bože, děkujeme, že i nám nabízíš svou pomoc, a prosíme tě: daruj nám slyšící, vnímavé, moudré srdce, schopnost včas rozpoznat zlo a držet se tvého dobrého slova. Amen.
