Text: Jk 2,1-7 Kazatel: Daniel Ženatý
Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi. Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech. A vy věnujete svou pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu: „Posaď se na tomto čestném místě,“ kdežto chudému řeknete: „Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem.“ Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně? Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují? Jakub 2,1-7
Abychom se v tom neztratili, řekneme si refrén, který se opakuje, a pak tři věci:
refrén: Věřit v slávu Kristovu
Jakub nás trochu neobvykle vybízí – věřte v slávu Kristovu. Věřte tomu, že ten Ježíš z Nazareta opravdu žije, opravdu působí v tomto světě, i když jej nevidíte. Věřte tomu zázraku. Je-li třeba co oslavovat jako velké vítězství, pak tohle! Ta víra je pro vás důležitá. Proč?
To první – Jste bohatí!
Když spolehneme na to, že Kristus byl vzkříšen, pak si můžeme dovolit rozšířit pojem bohatství. A říct, bohatství tvoří: peníze, ale také radost, spokojenost, víra, shromáždění církve, lidé kolem mne, tato chvíle, společný zpěv, modlitby – to je moje bohatství. A také to co jsem prožil. V létě na táboře, noční hlídka, nebo žába ve spacáku, kamarádi, to je moje bohatství. A starší z nás, kteří už třeba žijí sami, vzpomínají na to co prožili s těmi kdo už zemřeli, co bylo dobré, a co jim nikdo nevezme.
Toto ujištění, že jsme bohatí, i když nám scházejí peníze, je důležité pro nás samé. Díky tomu máme to čemu se říká – důstojnost. Čest. Jsme někdo. Nemusíme mít mindráky. Můžeme si vážit sebe sama. Smíme milovat sebe sama stejně intenzivně, jako milujeme druhé lidi. Ne pro to, že jsme dobří, ale proto, že patříme Kristu. Tak jako Mikuláš, který byl pokřtěn a my všichni pokřtění s ním.
To druhé: Neplést si tuto víru v Ježíšovu slávu, s vírou v lidskou slávu!
Ti kdo jsou v očích druhých lidí slavní nám žádné bohatství nedají, nedají nám důstojnost, ani život věčný, a nezbaví nás mindráků.
Do našeho shromáždění přijde člověk navlečený do zlata. Myslím v evangelickém prostředí, že kdyby někdo přišel, a měl na každém prstu těžký zlatý prsten, zlatý řetěz kolem krku, zlaté náramky, že by nám byl spíše směšný a podezřelý.
Ale mohl by přijít někdo, koho budeme uctivě obskakovat. Jakub asi myslí, obskakovat pro jeho slávu. Lidskou slávu. Z koho budeme paf, co ten tady dělá? Nějaký zpěvák, sportovec, politik. Kdyby přišel do kostela Jaromír Jágr, možná byste mi to přišli do kanceláře, kde se před bohoslužbami oblékám povědět, je tam Jágr – ve vzduchu visí, co budeme dělat?
Jakub napomíná, jen se z toho nezblázněte. Bohoslužby jsou dobré pro nás, jsou dobré i pro ty, kdo jsou lidsky slavní, o kterých se píše a mluví. Vás asi láká jejich sláva, ale ta vám nic nedá! Nezaměňte ji za Kristovu slávu!
Samozřejmě, jsou lidé slavní pro svůj dobrý život, Jan Hus, Komenský, Masaryk, Milada Horáková, matka Tereza, Václav Havel, který měl včera narozeniny. Těch si smíme vážit a oni by ostatně o své slávě nikdy nemluvili, ani by o ní nevěděli, oni první by nás varovali, abychom si je nepletli s tím, co je od Boha, a však že oni jsou také jenom lidé.
Do shromáždění může přijít nejen někdo slavný a bohatý, ale také chudák ve špinavých hadrech. S ním platí totéž jako s bohatým. Nepohrdat jím, tušit, že v království Božím mají pro chudé slabost, že nepatrní ve světě jsou důležití před Bohem. A, na druhou stranu, také z nich neudělat modlu!
Péči potřebuje ten, kdo je zlatem ověšený, i chudák. Navlečenému do zlata někdo taky musí říct, člověče, mýlíš se, tudy cesta života nevede. I jej Bůh miluje a on se to má dozvědět. A to není snadné.
To je péče, stejně jako je péče nabídnout bezdomovci něco k jídlu případně dát deku, nebo umožnit se vykoupat. A také jemu povědět o tom, že k Pánu Bohu jednou vejdeme bez ničeho.
Třetí – Nikomu nenadržovat.
Nejednat lépe a pozorněji s těmi, kdo jsou slavní, kdo mají peníze nebo moc.
Nenadržovat jim. Protože nadržováním jednomu nezaslouženě pomohu, druhého nezaslouženě ponížím. Jako dětská houpačka. Sedneme si na jednu stranu a nepodíváme se na druhou, a jak se to náhle zvedne, můžeme někoho praštit. Tak je to s nadržováním. Jednomu budeme nadržovat a druhého tím praštíme a bolestně zraníme.
To je šance církve, sboru. Zde se to můžeme učit. Jednat tak, abychom nikomu nenadržovali, abychom nikoho neponížili. A aby o našem vztahu k lidem nerozhodovalo, zda má někdo hodně peněz, nebo někdo je naopak bez peněz. Ale aby o našem vztahu k němu rozhodovala víra a radost, že oba patříme Kristu.
Věřit v slávu Kristovu – a pak:
jsme bohatí, smíme si vážit sebe sama
nemusíme slávu Kristovu zaměnit za slávu lidskou
nikomu nemusíme nenadržovat, můžeme s lidmi jednat bez předsudků
Pane Ježíši Kriste,
obnovuj v nás víru, že tobě patří všechna sláva na nebi i na zemi. Že to tak je, ať si říká kdo chce co chce. …O to prosíme slovy – prosíme tě, vyslyš nás
Když nás svírají obavy, jak zaplatíme za plyn a za elektriku, dávej nám poznat, jak jsme i v této nouzi bohatí. Kolik jsme od tebe přijali, kolik setkání, lidí, událostí jsme prožili, kolik krásy slyšeli a viděli. …O to prosíme slovy – prosíme tě, vyslyš nás
A tak nám dávej rozum, aby nás neoklamala lidská sláva. Ona nám dveře tvého království neotevře, smutného nepotěší, pyšného nenapomene. Tvá sláva ano, ta to všechno zvládne. …O to prosíme slovy – prosíme tě, vyslyš nás
Prosíme, dávej nám moudrost, abychom nikomu nenadržovali. V rodině ani ve sboru. Zadrž nás, když bychom chtěli zvýhodnit někoho na úkor druhého. ..O to prosíme slovy – prosíme tě, vyslyš nás
Prosíme za zarmoucené. Potěšuj ty, kterým zemřel blízký člověk. Posiluj ty, kdo se starají o chudé a bezmocné. Zadrž ty, kdo by chtěli druhé ponižovat a týrat. …O to prosíme slovy – prosíme tě, vyslyš nás
Prosíme za ty, kteří tě vždy obklopovali: za hříšné, zatížené vinou, nemocemi, za vdovy, sirotky a opuštěné. Za vězněné, za ty kdo opouštějí věznice a ztrácejí se v samotě která je obklopuje….O to prosíme slovy – prosíme tě, vyslyš nás
