Text: L 24,13-35 Kazatel: Daniel Ženatý
Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty, a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo. A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali. Řekl jim: „O čem to spolu cestou rozmlouváte?“ Oni zůstali stát plni zármutku. Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!“ On se jich zeptal: „A co to bylo?“ Oni mu odpověděli: „Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho. A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo. Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ. Někteří z nás pak odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli.“ A on jim řekl: „Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?“ Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma. Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál. Oni však ho začali přemlouvat: „Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje.“ Vešel tedy a zůstal s nimi. Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům. Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě. Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.“ Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.
Téhož dne, téhož dne kdy ženy nalezly prázdný hrob, šli dva z jeho učedníků do vesnice Emausy. Byla vzdálena tři hodiny chůze od Jeruzaléma.
Jít někam pěšky je dobré. Čas, povídání, na výlety se spolužáky vzpomínáme rádi, už nevíme, co jsme si na cestě povídali, ale bylo nám dobře. Hodně se toho probere.
Probírali, co se stalo. Jejich mistr Ježíš byl ukřižován. Umřel. Ale dva učedníci a tři ženy našli prázdný hrob! A v hrobě byli andělé, kteří jim řekli, že Ježíš byl vzkříšen. Co s tím? Je to možné? Není? Co když je, a co když není…
V té obyčejné chvíli se k nim připojí Vzkříšený Ježíš a šel s nimi.
Je to zvláštní na našem Bohu, že k nám přichází tak obyčejně. Jako když někoho významného čekáte, kde je? Už by tu měl být – a on už dávno vedle vás, nosí židle do kostela, rozdává papíry s písněmi po lavicích, ladí kytaru, a vy mu říkáte, čekáme hosta, ale pořád tu není, to jsou dnes lidi…
Šli, a něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali.
Jsme na tom podobně. Něco jako by bránilo našim očím, abychom poznali, že je Kristus s námi. Už už to téměř je, a kousek přece chybí. Už už je to téměř jistota, a pak z toho zůstane zase jen víra.
Neděsme se toho. Nemrskejme se výčitkami, jak to, že. Dokud nepřijde Ježíš podruhé, lepší to nebude. Stále něco bude bránit našim očím, abychom ho poznali cele a úplně. Netrapte se příliš tím, když vám to jakoby nejde, věřit. Zadrhne se to.
Proto potřebujeme Ducha svatého, aby nás postrkoval a dával odvahu ho poznávat znovu a znovu.
Ježíš se ptá těch dvou, o čem to spolu rozmlouváte? Otázka. Znamení zájmu. Dobrá otázka v pravý čas, to je nad zlato. Ale není snadné ji položit. Děláme při tom chyby. Formálně. Jak se máš, a díváme se na hodinky, hledáme peněženku, klíče a mobil, nebo ovladač k televizi, nebo si odpovíme sami – jak se máš, asi dobře viď co ti vlastně chybí…
Až je ta otázka zastavila. Copak o tom neslyšel, co se stalo v Jeruzalémě, a jak Ježíše zabili? Ty jsi asi jediný, kdo to neví!
Ježíš se ptá, jakoby nevěděl – a co to bylo?
Učedníci Ježíšovi řeknou, co prožili. Věřili, že Ježíš Nazaretský je ten, kdo je zachrání, ale jeho nepřátelé ho zabili. Už je to tři dny. Ovšem některé naše ženy vyprávěly, že jim anděl řekl, že Ježíš žije.
Ježíš jim řekne docela tvrdě – jste nechápaví, tolik jste toho o Mesiáši slyšeli, z Písem, a nic? A pěkně jim cestou ta Písma vykládal, a začal od Mojžíše. Jejda, aby nám neřekl jednou, že jsme nechápaví. Tolik jsme toho slyšeli. A kdyby to řekl nám farářům, tolik jste toho napovídali a nepochopili jste, oč jde…
Cesty končí, končí i povídání po cestě. Vzkříšený by pokračoval v cestě dál, učedníkům je to líto, že už mají domov na dosah. Je jim s ním dobře. Začnou ho přemlouvat, zůstaň s námi, už se schyluje k večeru. Ježíš si dal říct a zůstal. To jsou krásné věci na světě. Někdo se nechá přesvědčit, změní původní plány, zůstane.
A pak jsou spolu u stolu. Společně mají hlad, a on bere chléb, láme, rozdává. Vzdal díky – tu se jim otevřely oči a poznali ho.
Ve chvíli, kdy on by při díle. Ve chvíli, kdy on přišel, stoloval, dával. Opět jen letmé vydechnutí, drží se nás to jako klíště, představa, že ho uvidíme v zázracích, výjimečných událostech. Při společném jídle a pití ho poznají. Večeře Páně – on je našim hostitelem.
Sotva se jim otevřeli oči a poznali ho, on zmizel jejich zrakům. Už už to bylo jasné. A on zmizel. Takhle to je, víra už už někdy přestává být vírou a stává se jistotou. Už už bychom volali ostatní, pojďte se podívat! Už! Vidíte? Věříte? A on zmizí. Nenechá ze sebe dělat atrakci! Víra, to je stálé dotahování ke konci. Stále znovu. Stále se téměř blížit jistotě, a opět a opět.
A oni si řekli – což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otevíral nám Písma? Každému hořelo srdce. Něco se dělo. Přece je to možné! Proč to všechno balit? A my bychom dodali, byl s nimi Kristus ukřižovaný a vzkříšený! Týž, a přesto jiný, než se k nim přidával, když chodili po Galileji a Judsku… A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma. Tam jim řekli učedníci, že Pán byl opravdu vzkříšen, oni řekli jim, jak je potkal na cestě a dal se jim poznat.
Kristus byl vzkříšen, je s námi
Přidává se k nám v obyčejných situacích
Víra může být namáhavá, neděsme se toho
Ale cožpak nám srdce nehořelo? Mohou i dnes, a nevybírají si, zda to srdce tluče 10 nebo 80 let!
Vzkříšený Pane,
pořád si myslíme, že ty přijdeš až ti řekneme, až na to budeme připraveni, až si uklidíme a až se uklidníme. Odpusť nám že to pořád chceme řídit a přijď. Potkáváme tě v lidech kolem nás. Pomáhej nám svým duchem, abychom tě poznali.
K tobě voláme – Prosíme tě vyslyš nás.
Dej ať to nevzdáváme, když nás víra v tebe bude něco stát. Otázky, neklid, pochybnosti. O to víc prosíme ať nás tvůj svatý Duch drží a posunuje směrem k tobě.
K tobě se obracíme – Prosíme tě vyslyš nás.
A když nás začne zmáhat pocit, že už nic nemá cenu, prosíme, ať nám dojde jak je to zbytečné a řekneme si což v nás srdce nehořelo? Vždyť se něco dělo, proč by se nemohlo dít dnes a zítra?
K tobě se obracíme – Prosíme tě vyslyš nás.
Pro tvé zásluhy se přimlouváme a prosíme za lidi ponížené. Za oběti násilí. Za zraňované urážkami, za ty kterým někdo říká, že za nic nestojí a jsou hloupí. Za děti které se bojí jít do školy, protože se tam někoho bojí. Prosíme za děti kterým někdo vyčítá, jak se mají dobře a jak jsou málo vděční.
K tobě se obracíme – Prosíme tě vyslyš nás.
Prosíme dávej sílu nemocným. Utišuj nepokoj v severní Koreji. Pomáhej těm kdo hledají unesení dívky v Pakistánu. Posiluj rodinu zabité dívky v Jihlavě .
K tobě se obracíme – Prosíme tě vyslyš nás.
Prosíme za naši církev i všechny církve které jen jsou. Prosíme za nového papeže, ať se nebojí těch, kdo se bojí nových věcí.
Společně slovy tvé modlitby voláme
Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi, chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého, neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen
