Text: Sk 6,8-21 Kazatel: Daniel Ženatý
V Lystře žil jeden člověk, který měl ochrnuté nohy; byl chromý od narození a nikdy nechodil. Ten poslouchal Pavlovo kázání. Pavel se na něho upřeně podíval, a když viděl, že věří v Boží pomoc, řekl mocným hlasem: „Postav se zpříma na nohy!“ A on vyskočil a chodil. Když zástupy viděly, co Pavel učinil, provolávaly lykaonsky: „To k nám sestoupili bohové v lidské podobě!“ Barnabášovi začali říkat Zeus, Pavlovi pak Hermes, poněvadž to byl především on, kdo mluvil. Dokonce kněz Diova chrámu před hradbami dal přivést k bráně ověnčené býky a chtěl je s lidmi apoštolům obětovat. Když se to Barnabáš a Pavel doslechli, roztrhli svůj oděv, vběhli do zástupu mezi lidi a volali: „Co to děláte? Vždyť i my jsme smrtelní lidé jako vy. Zvěstujeme vám, abyste se od těchto marných věcí obrátili k živému Bohu, který učinil nebe, zemi, moře a všechno, co je v nich. Tento Bůh sice v minulosti nechával pohanské národy žít, jak chtěly, avšak nepřestal dosvědčovat sám sebe tím, že jim prokazoval dobro: dával vám z nebe déšť i úrodu v pravý čas, sytil vás pokrmem a naplňoval radostí.“ Takovou řečí se jim jen s námahou podařilo zadržet zástupy, aby jim nezačaly obětovat. Tu se tam objevili Židé z Antiochie a Ikonia, strhli lidi na svou stranu a začali Pavla kamenovat. Když mysleli, že je mrtev, vyvlekli ho z města. Ale učedníci ho obstoupili a on vstal a vrátil se do města. Druhého dne pak odešel s Barnabášem do Derbe. I v tomto městě kázali evangelium a získali mnoho učedníků. Potom se vraceli přes Lystru, Ikonium a Pisidskou Antiochii.
Sk 14,8-21
1 chromý člověk, chromý od narození, nikdy nechodil. To je na počátku. Co když potkáme takového člověka? Chceme pomoci, nevíme jak, cítíme cosi jako výčitky – proč já jsem zdravý, on ona ne? Tušíme, že se to může změnit – vrazí do mě cyklista nebo auto, spadnu na kraj chodníku a najednou to budu vědět, jaké to je sedět na vozíku.
Pavel viděl, že ho ten člověk poslouchá. Lidé nemocní často dokážou rozlišit, co je důležité lépe, než lidé kteří mají všechno. Pavel viděl, že ten ochrnutý věří v Boží pomoc a řekl nahlas – postav se na nohy, a on vyskočil a chodil.
Nikdy nechodil a teď chodí, sláva, ať žije Pán Bůh, že je tak mocný, hurá, pojďme na zmrzlinu. Něco dobrého se stalo. Měli bychom si to říkat, připomínat, radovat se!
2 Jenže to dobré vyvolalo něco, co se zvrtlo ve zlo. To se stává. Zaradujete se tak, až vyskočíte a rozbijete vzácný lustr. Obejmete druhé tak silně, až ho to bolí nebo ho pochroumáte, nebo poškrábete drahé brýle, oni vám vynadají, vás to mrzí a rozpláčete se – a ta dobrá věc, kvůli které jste je objali je kdesi pryč.
Zástupy když viděly, jak Pavel uzdravil ochrnutého, volaly cizí řečí – To k nám sestoupili bohové v lidské podobě! Barnabáš že je jako nejvyšší pohanský bůh Zeus a Pavel jako bůh Hermes. Dokonce jejich kněz, pohanský, když to viděl, přivedl býky a chtěl je obětovat.
Kotrmelec. Na ruby. Vzhůru nohama. Pavle a jeho lidé mluví o Bohu živém, ne modlách, a ti kdo naslouchají je mají právě za ty modly, proti kterým mluví.
Jakoby někdo poslouchal bývalého prezidenta pan Klaus a na základě jeho řeči začal křičet, ať žije EU, a mezi lidmi rozdával přihlášky do EU. Nebo někdo vyprávěl pohádku o Smolíčkovi pacholíčkovi a vy jste pak křičeli, ať žijou jezinky, ty jsou ale milé a hodné!
Paradox. Pavel šel povídat o Pánu Bohu a oni si myslí, že on a Barnabáš jsou pohanští bozi. Až se vám stane takový kotrmelec, a stane se pravý opak toho, co jste zamýšleli, upokojte se, i Pavlovi se to stalo.
3 Pavel a Barnabáš se toho lekli, roztrhli svůj šat, vběhli mezi lidi a napravovali, co se stalo. Jako když hoří. Rychle vodu, kýble, lidi, pomáhejte, noste. Co to děláte, křičeli, i my jsme smrtelní obyčejní jako vy! Žádní bozi nejsme, maminko co blázníte, jděte s tím k šípku, nejsme žádní bozi!
Pokoušíme se vám pomoci, abyste se od marných věcí obrátili k Bohu, který stvořil nebe, zemi, moře a všechno co v nich je. Zase to směrovali k Bohu a ne k sobě. O Boha jde, ne o ně.
Říkali Pavel a Barnabáš a další – Bůh je hodný, dává dobré věci i těm, kdo jemu nevěří – slunce, déšť, úrodu a radost do srdcí. Tak tak se jim podařilo zadržet zástupy, aby jim neobětovali. Tak tak, jako když trošku na silnici nedáváte pozor a brzdíte, všechno piští, tak tak. Uf, to by se asi Pavel hanbou propadl, kdyby jim ty býky obětovali.
4 Tu přišli lidé z předchozího příběhu. Kde se vzali, tu se vzali. V pohádce kde se vzal tu se vzal. Lidé z minulosti, kteří na Pavlova slova reagovali hněvem a chtěli ho zabít. Přišli odjinud, nikdo je nezval, nečekal, a strhli lidi na svou stranu.
Možná jste se někoho báli, on se pak odstěhoval a najednou jste ho potkali. Vynoří se z minulosti a škodí. A mate lidi. Problémy s tím mají děti i dospělí.
Dav co chtěl obětovat se přidal na stranu těch zlých. Ten nepoměr. Pavel měl dobré úmysly a dav zabrzdil tak tak. Ti kdo přišli měli zlé úmysly a dav se dal hned na jejich stranu.
Před chvílí měli Pavla za pohanského boha, teď ho chtějí zabít. A tak na něj házeli kameny, až si myslel že je mrtvý. Jak asi vypadal, vyvlekli ho z města. Tím se říká – my o ničem nevíme, kdo ví, jak to bylo, místní soudci a policie nebudou mít žádné důkazy, jakoby nic.
Učedníci přišli a Pavla obstoupili – bylo jich více? Přidali se někteří, kdo to uzdravení viděli a Pavla slyšeli – pár, dva tři – tolik, aby mohli obstoupit? Pavel vstal, odešel do města, pak odešel s Barnabášem do jiného města a zase kázal a získal mnoho učedníků. Nebál se, pokračoval, i ho strašně zbili a musel mít ran a modřin.
1 uzdravení chromého – když se něco někde pohne směrem ke zdraví a k životu, radujme se z toho! Povídejme to, ať jsou to lidé věřící nebo nevěřící, černí nebo bílí
2 kotrmelec, něco chcete a stane se pravý opak – každému se to může stát, naštěstí proto si tolik povídáme o Bohu – jemu se to nestává, kotrmelce nedělá
3 Pavel a Barnabáš vtrhli mezi lidi, povídali o Bohu, který přeje všem, i těm kdo v něj zatím nevěří. Když Bůh přeje vše dobré, přejme i my
4 Někdo se vynoří z minulosti a škodí. Je to těžké. Nebát se povědět Bohu a dobrému příteli o tom co jsme udělali špatně, říct to, a prosit o odpuštění a odpuštění přijmout. Pak se takových, co se vynoří z minulosti, nemusíme bát.
Pane Bože, setři z našich srdcí smutek a úzkosti a otevři nás tak, abychom se dokázali radovat z toho, že ty přece konáš dobré věci i dnes
Někdy něco začneme a úplně se nám to vymkne z rukou. To jsme pak moc rádi za to, že ty jsi věrný a neděláš nic, co by se obrátilo proti tobě.
Dej, abychom o tobě povídali jako o Bohu, který má lidi rád, a ne o Bohu, který kdo ví, jaký je.
Dávej nám odvahu žít jasně a pravdivě, abychom se nemuseli bát těch, kdo se kde se vzali tu se vzali a chtěli by nám škodit. Amen
