Text: 1 S 3,1-21 Kazatel: František Plecháček
Mládenec Samuel vykonával službu Hospodinovu pod dohledem Élího. V těch dnech bylo Hospodinovo slovo vzácné, prorocké vidění nebylo časté. Jednoho dne ležel Élí na svém místě. Oči mu začaly pohasínat, takže neviděl. Boží kahan ještě nezhasl a Samuel ležel v Hospodinově chrámě, kde byla Boží schrána. Hospodin zavolal na Samuela. On odpověděl: „Tu jsem.“ Běžel k Élímu a řekl: „Tu jsem, volal jsi mě.“ On však řekl: „Nevolal jsem, lehni si zase.“ Šel si tedy lehnout. Ale Hospodin zavolal Samuela znovu. Samuel vstal, šel k Élímu a řekl: „Tu jsem, volal jsi mě.“ On však řekl: „Nevolal jsem, můj synu, lehni si zase.“ Samuel ještě Hospodina neznal a Hospodinovo slovo mu ještě nebylo zjeveno. A znovu, potřetí, zavolal Hospodin Samuela. On vstal, šel k Élímu a řekl: „Tu jsem, volal jsi mě.“ Tu Élí pochopil, že mládence volá Hospodin. I řekl Élí Samuelovi: „Jdi si lehnout; jestliže tě zavolá, řekneš: Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší.“ Samuel si tedy šel lehnout na své místo. A Hospodin přišel, stanul a zavolal jako předtím: „Samueli, Samueli!“ Samuel odpověděl: „Mluv, tvůj služebník slyší.“ Hospodin řekl Samuelovi: „Hle, já učiním v Izraeli něco takového, že bude znít v obou uších každému, kdo o tom uslyší. Onoho dne uvedu na Élího všechno, co jsem ohlásil jeho domu, od začátku až do konce. Oznámil jsem mu, že jeho dům odsuzuji navěky pro nepravost, o které věděl: Jeho synové přivolávají na sebe zlořečení, on však proti nim nezakročil. Proto jsem o Élího domu přísahal: Dům Élího nebude nikdy zbaven viny ani obětním hodem ani obětním darem.“
Samuel ležel až do jitra. Pak otevřel dveře Hospodinova domu. Samuel se bál oznámit Élímu to vidění. Élí si však Samuela zavolal a pravil: „Samueli, můj synu!“ On odpověděl: „Tu jsem.“ Otázal se: „Co to bylo, o čem s tebou mluvil? Nic prosím přede mnou nezatajuj! Ať s tebou Bůh udělá, co chce, jestliže přede mnou zatajíš něco z toho všeho, o čem s tebou mluvil!“ Samuel mu tedy oznámil všechno a nic před ním nezatajil. A on řekl: „On je Hospodin. Ať učiní, co je dobré v jeho očích.“ Tak Samuel vyrůstal a Hospodin byl s ním. Nedopustil, aby některé z jeho slov padlo na zem. Celý Izrael od Danu až k Beer-šebě poznal, že Samuel má od Hospodina prorocké pověření. Hospodin se mu dával i nadále vidět v Šílu; Hospodin se totiž v Šílu zjevoval Samuelovi svým slovem.
Milé sestry, milí bratři, milé děti, advent, začátek církevního roku, není pouhou přípravkou na Vánoce, dobou, kdy se stále víc těšíme na dárky a cukroví a říkáme si: tak už aby to tady bylo! Advent nám naléhavě připomíná: „Bůh přichází! K velkým i malým, dospělým i dětem, silným i slabým.“
Přemítal jsem, který příběh zvolit pro dnešní bohoslužby; kde se vypráví o Božím přicházení a zároveň se tam třeba objevuje nějaké dítě… A vzpomněl jsem si na příběh o mladičkém Samuelovi. Samuel byl vymodleným synem. Jeho maminka Chana dlouho nemohla mít děti a moc ji to trápilo. A tak jednoho dne v modlitbě učinila slib Hospodinu: „Hospodine zástupů, jestli se nade mnou slituješ a daruješ mi syna, svěřím ho do tvých služeb.“ Hospodin se slitoval a Chana se po čase opravdu stala maminkou. Chana a její muž Elkána na svůj slib nezapomněli a Samuel začal pomáhat knězi Élímu v Hospodinově svatyni v Šílu (náš příběh se odehrává v čase, kdy ještě nestál Hospodinův chrám v Jeruzalémě).
Samuelovi rodiče rádi splnili svůj slib, protože si uvědomovali, že své dítě dostali od Pána Boha, že je vlastně Hospodinovým darem. Navíc věřili, že když bude v Božích službách, prožije dobrý, smysluplný život. Proto se o Samuela nebáli a ještě jako chlapce ho dovedli do Hospodinova chrámu a svěřili starému knězi Élímu, kterému se pomoc určitě hodila. Dá se to přirovnat k tomu, jako kdyby dnes Chana a Elkána dali Samuela studovat na faráře na teologickou fakultu. Jak se zdá, studium na faráře dnes není příliš populární, hlásí se prý na ně čím dál míň zájemců. Ale lidí, kteří by se nebáli svěřit svoje síly a schopnosti do služeb Hospodinu, bude stále zapotřebí, stejně jako jich bylo třeba tenkrát.
Kněz Élí byl rád, že má takového mladého a zdatného pomocníka a učedníka. Élího synové sice také sloužili jako kněží, ale mysleli přitom hlavně na své plné bříško a na svůj vlastní prospěch. Na ostatní lidi a na Pána Boha se vůbec neohlíželi. V Bibli se o nich píše, že byli ničemníci, kteří dělali zlé věci. A po pravdě řečeno, nebyli tehdy v Izraeli jediní, kdo na Hospodina úplně zapomněl a dělal si, co ho napadlo. Ale Hospodin o těch lumpárnách věděl a nehodlal to nechat jen tak.
Samuel tedy sloužil pod dohledem Élího v Hospodinově chrámu. Jednou v noci držel službu ve svatyni u Hospodinovy schrány. Všude kolem byla tma a naprosté ticho. Jen Hospodinův kahan ještě svítil. Náhle Samuel uslyšel hlas, který volal: „Samueli, Samueli!“ Samuel si myslel, že ho volá kněz Élí, který něco potřebuje. Běžel k Élímu a ptal se: „Tady jsem. Volal jsi mě?“ Ale starý kněz byl překvapený: „Já jsem tě nevolal. Běž si lehnout.“ Samuel se tedy, trochu zmatený, vrátil na své místo. Za chvíli ale opět slyšel volání: „Samueli, Samueli!“ Chlapec vstal a běžel k Élímu. „Volal jsi mě?“ Élí už byl trochu rozmrzelý: „Chlapče, nevolal. Určitě se ti něco zdálo. Běž si lehnout!“
Napadlo by vás, kdo to asi na Samuela volal? Ano, byl to sám Hospodin. Ale to Samuel nevěděl. A znovu jasně slyšel volání: „Samueli, Samueli!“ Samuel vstal, už ne tak rychle, spíš možná trošičku otráveně – jak vám asi je, když vás někdo třikrát za sebou probudí?! Šel za Élím a znovu se mu hlásil: „Tady jsem. Volal jsi mě?“ A starý kněz už měl možná na jazyku taky nějaké to ostřejší slovo, ale vtom mu to konečně došlo! A povídá Samuelovi: „Chlapče, to tě opravdu nevolám já. Jdi si zase lehnout; a jestli uslyšíš volání, řekni: Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší.“ Samuel poslechl a šel si lehnout. Ale tentokrát už asi neusnul, ale s napětím čekal, co bude dál.
Mně se na tomhle příběhu líbí to, co bych nazval „spolupráce generací“. Starý kněz a mladý chlapec se tady vzájemně potřebují, možná víc, než by sami řekli. Nejenže Samuel potřebuje vedení staršího a zkušenějšího Élího. Také Élí nutně potřebuje Samuela – a to nejen třeba k tomu, aby držel službu ve svatyni nebo naštípal dříví. Hospodin už předtím k Élímu také mluvil a snažil se ho napomenout a varovat kvůli lumpárnám jeho synů. Ale Élí jako by to varování neslyšel. Nebo ho prostě nevzal vážně. Nebo se svých vlastních synů bál? Tak Hospodin zkouší mluvit k Samuelovi, ale chlapec zase ještě neví, že ho volá Bůh. A potřebuje, aby mu starší a zkušenější kolega napověděl.
V Božím lidu, v církvi se všechny generace navzájem potřebují. Pozor, nikoho nepodceňovat! Je dobré a užitečné hledat Boží vůli pro náš život společně. Někdy je nutné, aby nám někdo starší, ale klidně taky mladší poradil, pověděl něco, co sami nejsme schopni nebo ochotni slyšet a vidět.
Prožíváme různé věci, rozhodujeme se, co bychom měli, a co asi ne. Pořád tak trochu hledáme cestu. A k tomu potřebujeme pomoc. Pro nás křesťany je tou pomocí Bible. V ní jsou zapsána svědectví lidí, k nimž Hospodin různými způsoby mluvil. A my můžeme i dnes s důvěrou vyslechnout, co nám chce Pán Bůh prostřednictvím těch svědectví povědět. Bůh přichází ne proto, aby si na nás posvítil, ale aby nám posvítil do složitých situací a pomohl nám spatřit v novém světle, co se nám zdá temné a někdy i dost beznadějné.
Když se nám zdá, že něco v našem životě je určitě Boží vůle, z Božího řízení, rozhodně neuškodí, když si vezmeme k ruce Bibli a nad jejími slovy se pořádně zamyslíme, jestli to, co se stalo nebo co se chystám udělat, opravdu odpovídá dobré Boží vůli, tedy lásce, milosrdenství, odpuštění.
Nemáme jiné, lepší měřítko, kterým bychom mohli poměřovat svá slova a činy, ale i to, co se děje kolem nás, než biblická svědectví. Právě takhle k nám Bůh i v dnešní době přichází. Ve svém Slovu. Když čteme a vykládáme Bibli a prosíme o pomoc Ducha svatého. Slovu, které pozvedá a potěšuje, ale někdy taky varuje a napomíná, podle toho, co právě potřebujeme slyšet. Již brzy si budeme opět připomínat, že se tohle Boží slovo stalo v Ježíši Kristu tělem. Bůh se stal člověkem, aby nám všem jednou provždy potvrdil, že nás má rád a záleží mu na nás – a chce s námi mluvit!
Jak to tehdy se Samuelem dopadlo? Hospodin skutečně znovu zavolal a Samuel odpověděl, jak mu Élí poradil: „Mluv Hospodine, tvůj služebník slyší.“ A Hospodin předal Samuelovi důležité poselství právě pro kněze Élího. Bylo to velice vážné slovo. Hospodin vzkazoval, že sám zakročí proti Élího synům, když toho jejich tatínek nebyl schopen. Pán Bůh nestrpí, aby někdo trvale zneužíval jeho jméno k vlastním sobeckým cílům.
V Samuelovi byla asi malá dušička, když se ráno rozhodoval: Můžu tohle Élímu vůbec povědět? Ale když se ho sám kněz zeptal na Hospodinovo slovo, Samuel mu ho pověděl a vůbec nic nezamlčel. A od té chvíle Hospodin k Samuelovi přicházel a mluvil ještě mnohokrát a Samuel Boží slovo věrně vyřizoval celému Izraeli.
Pane, radujeme se z tvé blízkosti, která nesráží, ale pozdvihuje, neděsí, ale dává naději. Prosíme, otvírej každého dne naše uši, abychom nepřeslechli tvé volání, a daruj moudrost k porozumění. Amen.
