Text: Ex 20,8-11 | Kazatel: Daniel Ženatý
Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.
Máme v Bibli ještě jeden text Desatera, v Dt 5, a tam čteme na závěr čtvrtého přikázání: – Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh odtud vyvedl pevnou rukou a vztaženou paží. Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku. Dt 5,15
Proto pamatuj na den odpočinku. Protože jsi svobodný!
Proto smíš svůj čas rozdělit 6:1. Smíš pracovat a smíš odpočívat. Výsada toho, kdo je svobodný! Pamatuj že jsi byl otrokem, že to bylo jinak, že můžeš taky dřít bez ustání! Pamatuj také na to, kdo tě vyvedl! A k čemu – abys byl svobodný.
Na dvě části rozdělíme kázání – první o šesti pracovních dnech, druhá o odpočinku.
Prvá: Práce
Šest dní pracovati budeš a dělati všeliké dílo své. Všeliké své dílo – v hebrejštině – poslání. Budeš plnit své poslání. Práce je starost o živobytí pro sebe, a také svou prací sloužím ostatním. Je i pro ostatní. Prací děláme něco dobrého pro druhé lidi.
Práce není nutné zlo, važme si jí a mysleme na všechny, kdo práci nemají.
Pracovat vyžaduje píli, um, vážit si těch kdo dobře pracují, pečlivě.
Jiná je práce v dolech, jiná je práce v bance, každá práce je důležité.
Je znakem našeho blahobytu, že tolik lidí může pracovat proto aby se druzí bavili. Zábavní průmysl.
A je i pověděno, že máme pracovat 6 dnů za sebou, ne v měsíci. Ne kdy se mně chce a kdy mně to baví, ale šest dnů za sebou. Kázeň je také třeba.
Proč máme pracovat? Protože i Pán Bůh pracoval, v šesti dnech učinil nebe i zemi i všechno co je v nich. Pán Bůh musel ze sebe něco vydat, dělat, aby tu něco vzniklo. Práce je dobrá i pro Boha, on se jí nevyhýbá! A pracuje stále, i s námi.
Včera brigáda – ono je to docela pěkné, pracovat společně, mluvit a být spolu. Prvně se nechce a pak je člověk rád. Podívejte se jak máme vycíděný kostel, a vedle zahradu, a byt pro druhého faráře, a dvůr a prádelnu a sklep… Je dobré spolu něco dělat. Zprvu se nám asi nechtělo, ale pak jsme byli rádi, že jsme tam byli.
Je zlé, když práci považujeme za něco špatného, co si musíme odbýt, a až pak přijdeme domů tak teprve začneme pořádně žít.
Druhá část: Odpočinutí a den odpočinutí.
Odpočineš dne sedmého, protože i Bůh odpočinul. A ten den sedmý, den odpočinutí Bůh požehnal a posvětil! Dal mu něco navíc. Je to zvláštní den. Dobrý. Požehnaný.
Odpočívání: Umíme odpočívat? Neumíme?
Asi neumíme. Ani ve svém volném čase. I já musím přiznat, že to neumím.
Odpočívat znamená nic nemít na práci, nic tak tak nedobíhat, vypnout, myslet a přemýšlet o sobě, o druhých, o životě.
Zamyšlení nad sebou samým je důležité, je to stálá kontrola sama sebe, co dělám, má to ještě cenu? Nežiji nějak divně? Skutečně tohle chci, takhle chci aby vypadal můj život?
Když máme volno, co nejčastěji děláme? Hledáme program televize, hledáme program kina, hledáme kulturní program. Na uprázdněné místo odpočinku se vetřel program! Něco co už je připraveno, jen to sníst. Jako mrazená pizza, jen to strčit do trouby…
Dobře odpočívat dokážou kluci a holky ve věku mezi 10-15 lety. Kluci sedí na zábradlí a házejí kamínky, kývají nohama, někdy moudře plivou po sebe.
Holky chodí po městě a koukají do výkladů, a jen tak povídají. Ti to dělají dobře. To už my dospělí neumíme. Je nám to málo. Chceme nějaký program. Něco co má smysl. Co je užitečné. A netušíme, že právě nic nedělat a odpočívat, je užitečné.
Proč můžeme odpočívat a zanechat všelikého díla? Protože Bůh odpočinul a protože jsme svobodní a protože nám Bůh dává všeho dost!
Je to tak moudře zařízeno, že kdo dře a dře, ani v neděli si neodpočine, nemá více! Není bohatší než ti kdo odpočívají! Nestihne víc!
Tady v Polabí dřív bylo mnoho statků a sedláků – ti kdo nepracovali v neděli nebyli chudší než ti, kdo v neděli pracovali.
Jsme svobodní o výčitek, že o něco přijdu, něco nestihnu, něco nebudu mít. Jako ti v tom podobenství o hostině – museli něco stihnout a nemohli přijít odpočívat na hostinu.
Volný čas a odpočinek přinesou v těch šesti pracovních dnech víc, než bez přestání pracovat.
A odpočívat mají ti, kdo jsou v našem domě. Ti všichni, i zvířata, mají respektovat řád domu, řád za který neseme odpovědnost a mají odpočívat. My někdy nejdeme do kostela a pak říkáme, nešlo, to přijela návštěva. Ale přikázání to obrací, měli bychom návštěvě povědět, chodíme do kostela, je to výborné, pojďte s námi. A když ne tak my přijdeme kolem 11.00 zpět.
A také to znamená, že není možné abychom si říkali, my jsme dobří, Pán Bůh nás musí mít rád, je nedělní odpoledne, nic neděláme, jenom dohlížíme na ty dělníky odkudsi z Asie, aby se moc neflákali! I pro ně platí den odpočinutí!
Ten den odpočinutí Bůh požehnal a posvětil! To je krásné! Bůh dal tomu sedmému dni do vínku že je dobrý. Šťastný. Zvláštní. Prostě požehnaný. Ne že my ho požehnáme. Bůh už ho požehnal a my smíme užívat. Bůh má ten den rád.
Co můžeme v den odpočinku dělat?
Pokud můžeme, je dobré jít do shromáždění. Nejen dobré, je to to nejlepší. Je to dar, výsada, ne povinnost.
Smíme být s rodinou a přáteli, jít na návštěvu a pozvat někoho na návštěvu, je to dobré, vždycky jsme pak rádi, že to bylo!
Smíme jen tak chodit na procházky a dívat se na listí nebo Labe nebo krásné domy nebo krásné lidi.
Smíme napsat dopis, zatelefonovat tomu kdo je sám.
Smíme jen tak ležet, číst, poslouchat hudbu, a nemusíme mít výčitky, že bychom měli dělat něco jiného!
Můžeme si říct, teď, když nic nedělám, děláme to nejdůležitější. I Pán Bůh odpočíval a ten den nám k tomu požehnal, aby byl dobrý! Však je přede mnou celý pracovní týden…
Pane Ježíši Kriste, dávej nám tolik víry, abychom klidně, statečně a přesto poslušně uměli slavit tvůj den. Den tvého vítězství. Bez neklidu. Bez úzkostí. Abychom věřili, že nám nic důležitého neuteče. Vždyť i ty jsi po náročné práci odpočíval. Tak, díky tobě, i my smíme. Amen
