Text: J 2,1-11 Kazatel: František Plecháček
Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: „Už nemají víno.“ Ježíš jí řekl: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“ Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou!“ I naplnili je až po okraj. Pak jim přikázal: „Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!“ Učinili tak. Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“ Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.
Příběh, který vám budu vyprávět, je zvláštní už z toho důvodu, že se odehrává – na svatbě. Svatba, o níž je řeč, se konala v Káně Galilejské a účastnil se jí také Ježíš se svými učedníky i jeho maminka Marie.
Je důležité vědět, že se Pán Ježíš účastnil také takových událostí, jako jsou svatby a hostiny. Neustále pomáhal lidem, kteří byli nemocní, smutní, osamělí a z různých důvodů nešťastní. Takže kolem Ježíše bylo často dost smutných a těžkých věcí. Ale to nebylo v jeho životě všechno. Náš dnešní příběh nám ukazuje, že se Ježíš také uměl radovat ze života a z dobrých Božích darů. Neodmítl pozvání na svatbu nebo na večeři. Pán Bůh s námi není jen, když je nám smutno a něco nás bolí, On s námi prožívá také naše radosti. Vždyť každá radost je vlastně jeho dobrým darem.
Takže Ježíš se svou maminkou a učedníky byli na svatbě v Káně. Taková svatba tehdy trvala prý sedm dní. To muselo dát spoustu příprav a starání. Nejdříve všechno probíhalo podle plánu, ale po nějakém čase se přihodila vážná nepříjemnost.
Co všechno by na takové svatbě nemělo chybět? A kdo by na ní neměl chybět?
Určitě nevěsta a ženich. A jejich svědkové. Rodiče. A samozřejmě hosté, spousta veselých hostů! Jedna z těch důležitých věcí ale došla. Víno. A to byla vážná věc. Protože víno není jenom tak ledajaký nápoj. Víno je v Bibli symbolem radosti. Když na té svatbě došlo víno, znamenalo to pro hostitele pořádnou ostudu. Hrozilo, že budou brzy všichni smutní.
Když se to dozvěděla Ježíšova maminka, hned Ježíše vyhledala a trochu to něj zkoušela. Říká mu: „Došlo jim víno.“ Jako by tím říkala: „Copak s tím uděláš, můj milý synu?“
Ježíš jí však dal jasně na vědomí, že není nějakým kouzelníkem, který podle přání vykouzlí to, co si lidé zrovna přejí. Ano, On přišel lidem pomáhat. Ale je pouze na něm, kdy a jakým způsobem to udělá. (A je důležité, nechat to „kdy“ a „jak“ opravdu na Ježíšovi!) A tak své mamince Marii prostě odpověděl, že ještě nepřišel jeho čas.
Ale Marie věřila, že to Ježíš jen tak nenechá, že nedopustí, aby ta veselá svatba skončila ostudou a smutkem. Proto řekla služebníkům, kteří měli na starosti obsluhu, aby Ježíše ve všem poslechli.
Bylo tam šest kamenných nádob, určených k umývání – proto byly dost velké (prý aspoň 500 litrů!). Ježíš služebníkům poručil, aby ty nádoby naplnili vodou. Oni ho poslechli a naplnili je až po okraj. Podobně jako jsme to zpívali v žalmu 23: „kalich můj sám štědře naplňuješ“ – nebo jak přeložili kraličtí: „kalich můj naléváš, až oplývá.“ Když obdarovává Ježíš, když obdarovává Pán Bůh, tak nedává skoupě. On na nás nešetří. Nešetří svými dobrými dary.
Za chvilku se o tom mohl přesvědčit správce hostiny, tedy takový vedoucí, který měl tu svatební hostinu vlastně na starosti. Ježíš totiž služebníkům nařídil, aby nabrali z těch nádob, které naplnili vodou, a donesli mu ochutnat. Když správce ochutnal nápoj, který mu služebníci donesli, zjistil, že je to velice dobré víno. Zavolal si hned ženicha a pochválil ho. Řekl mu: „Každý člověk, pokud pořádá takovouhle hostinu, nalévá lidem nejdříve to lepší, a později, když už je to mnohým tak trochu jedno, začne lidem dávat k pití i horší kvalitu. Ale ty jsi, milý ženichu, zachoval dobré víno, ten nejlepší nápoj, až pro tuhle chvíli. Za to patří pochvala a dík!“
Víte, bylo trochu legrační, že ani správce ani ženich přitom netušili, jak se to s tím vínem vlastně stalo, kdo to zařídil, že zase bylo co pít – a že to pití navíc bylo výborné kvality! Co se přihodilo, to věděli ti služebníci, kteří naplnili nádoby vodou. Pochopitelně to věděl Ježíš; a také se o tom dozvěděli jeho učedníci. A svatební hostina mohla pokračovat vesele dál.
Je zvláštní, že tohle proměnění vody ve víno je první ze zázračných znamení, která Ježíš učinil. Je psáno, že jím „zjevil svoji slávu“. To znamená, že právě tímhle zvláštním způsobem dal lidem vědět, že ho posílá Bůh. Učinil tohle znamení, abychom věděli, že Ježíš je poslán Bohem, aby nám pomáhal, aby nám přinesl novou naději, pokoj a radost. Není to žádná náhoda, že dává o sobě vědět právě tímhle způsobem – rozmnožením radosti, záchranou a darem nové radosti tam, kde hrozilo, že bude spousta lidí smutných.
Právě takhle zjevuje Ježíš – a v něm sám Bůh – svoji slávu. Nezačíná tím, že nám předá třeba příručku slušného chování, abychom věděli, co všechno se smí a co zase nesmí. To první, co nám Bůh přináší a čím nás chce obdarovat, je radost! Mohli jsme to před nedávnem slyšet ve vánočním poselství: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid!“ A ta veliká radost byla právě radost z narození Ježíše!
Cílem toho všeho, co pro nás Pán Bůh dělá, je to, abychom v něho věřili, abychom mu důvěřovali. Chce, abychom věděli, že nás miluje a odpouští nám naše viny. Chce, abychom ho také měli rádi a radovali se ze všeho dobrého, co pro nás činí, a ne se před ním především třásli strachy.
V životě jistě přichází i nejedna chvíle trápení a smutku – třeba když běžíme a upadneme a rozbijeme si koleno – to nám pak není zrovna do zpěvu! Ale i v takových chvílích můžeme věřit, že to zase přestane bolet, že nám Pán Bůh zase vrátí radost – stejně, jako ji vrátil Ježíš svatebčanům v Káně Galilejské. Když máme takového Boha, můžeme od něho i nakonec očekávat to nejlepší. Amen.
