Text: Sk 16,23-34 Kazatel: Daniel Ženatý
Když je důkladně zbičovali, zavřeli je do vězení a žalářníkovi poručili, aby je dobře hlídal. On je podle toho rozkazu zavřel do nejbezpečnější cely a pro jistotu jim dal nohy do klády. Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha; ostatní vězňové je poslouchali. Tu náhle nastalo veliké zemětřesení a celé vězení se otřáslo až do základů. Rázem se otevřely všechny dveře a všem vězňům spadla pouta. Když se žalářník probudil a uviděl, že jsou všechny dveře vězení otevřené, vytasil meč a chtěl se zabít, protože myslel, že mu vězňové uprchli. Ale Pavel hlasitě vykřikl: „Nedělej to! Jsme tu všichni!“ Tu žalářník rozkázal, aby mu přinesli světlo, vběhl dovnitř a pln strachu padl před Pavlem a Silasem na kolena. Pak je vyvedl ven a řekl: „Bohové a páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?“ Oni mu řekli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.“ A začali jemu i všem v jeho domácnosti zvěstovat slovo Boží. Ještě v tu noční chvíli se jich ujal, očistil jim rány a hned se dal se všemi svými lidmi pokřtít. Pak je zavedl do svého domu, pozval je ke stolu a s celou rodinou se radoval, že uvěřili v Boha. Sk 16,23-34
Zpívání Bohu ke cti a slávě má velkou moc!
Apoštol Pavel a jeho kolega Sílas se ocitli ve městě Filipis. Prý to bylo město bohaté, dnes už neexistuje.
Pavla tam poslouchala Lydie, obchodnice s purpurem. Pán ji otevřel srdce aby přijala, co Pavel říkal o Bohu. Byla pokřtěna, ona i celý její dům. Pak pozvala Pavla a Sílase k sobě domů. Tento zdánlivě prostý motiv je v příběhu dvakrát. Pozvat někoho k sobě domů! Kázání o Bohu, zrod víry, křest a pak se rodí důvěra a člověk má odvahu pozvat k sobě domů cizí lidi, kteří uvěřili Kristu. Víra rodí důvěru.
Pak nastal konflikt. Nějaká otrokyně měla věšteckého ducha. Svému pánu vydělávala velké peníze. Chodívala za Pavlem a křičela – toto jsou služebníci nejvyššího Boha. Měla pravdu, jsou to služebníci nejvyššího Boha! Ona skutečně viděla to, co druzí neviděli. A dělala to po mnoho dní, a Pavlovi to šlo, s prominutím na nervy. A tak z ní prorockého ducha vyhnal. Aby měl pokoj. Tím ovšem otrokář přišel o zdroj příjmů, a spolu s ostatními obvinil Pavla a Sílase, že pobuřují město. Doslova řekl – jsou to Židé a rozšiřují zvyky, které my Římané nemůžeme uznat… Jak jsou ta obvinění stále podle stejného vzorce – jsou jiní než my, a co nám mají co říkat!
A tak Pavla a Sílase důkladně zbičovali, dali do vězení a žalářníkovi poručili, aby dobře hlídal.
Kolik lidí bylo zavřeno pro svůj názor, pro svou víru. Není to zas tak dávno, v domech kolem nás zvonili zvonky, většinou pozdě večer nebo brzy ráno, a muži v kožených kabátech odváděli lidi do auta, a odváželi je, aby se už nikdy nevrátili.
Jaký to musí být děsivý pocit, křivdy, lítosti, smutku, touhy po životě. Jak těm lidem bylo, když s nimi auto zatáčelo třeba kolem našeho kostela z Hronovické na Sladkovského, a oni tušili, že to vše vidí naposled?
Připomínáme si v těchto dnech konec strašné války – to je nekonečná řada nevinných vězňů a nevinných obětí.
Kolem půlnoci se Pavel a Sílas modlili a zpěvem oslavovali Boha. Ostatní vězňové je poslouchali. To musí být intenzivní, až intimní chvíle. Zpívat, tak jak umím, chválit Boha, tak jak umím. Nejsem v tom žádný mistr, a ještě k tomu to někdo poslouchá! Ale nešť. Ten někdo kdo poslouchá se nesměje, naopak, tuší, že se smí účastnit něčeho ojedinělého, jemného.
Milada Šimčíková, občas se o ní v kázáních zmíním, žena z valašských strání, poslední žačka Emy Destinové, 5 let zavřená v německých koncentračních táborech. Dlouho po osvobození vzpomínaly ženy ze všech koutů světa, jak v sobotu večer, když byla chvíle koupání, paní Šímčíková zpívala. Její zpěv se nesl večerním tichem nad lágrem, dozorci a dozorkyně to tolerovali. Možná také poslouchali. Zpívala církevní písně, o kterých tušila, že by je mohli znát lidé z různých zemí a různých vyznání. Tebe Bože chválíme, Pán Bůh je síla má. A když byly vánoce, zpívala vánoční písně. Mnoha ženám táboře v Ravensbrucku to dodalo sílu pro další noc, pro další den.
Zpívání má moc. Slova a melodie tvoří zvláštní sílu. Jak se diktátoři bojí písničkářů! Křehký muž či žena s otlučenou kytarou jsou pro totalitní režimy větším děsem, než nepřátelská armáda.
Pavel a Sílas zpívali Bohu a náhle nastalo velké zemětřesení a celé vězení se otřásalo v základech. Rázem se otevřely všechny dveře, vězňům spadla pouta. Když to viděl žalářník, chtěl spáchat sebevraždu. Bál se že vězni utekli. Pavel zavolal nedělej to – jsme tu všichni. Žalářník nechal přinést světlo a uviděl že to je pravda. Pln strachu padl před Pavlem a Sílasem na kolena.
Možná bychom čekali, že byl pln radosti, když tam všichni vězni zůstali a on unikl přísnému potrestání. Ale on byl pln strachu. Zpočátku. Ve vězení se setkával s jinou mocí. A nyní zdi věznice prostoupila Boží moc. A to je těžko pochopitelné. To není jen tak. Do řádů, nařízení, příkazů, oběžníků a vyhlášek – nic lepšího jsme my lidé dosud nevymysleli – vstoupí úplně jiná moc. A člověk se tou Boží mocí začne měnit. Okolí se na to dívá s podezřením, je to nad rámec chápání. Vzbuzuje to spíš úzkost, když Bůh jedná. Co to je? Radost přijde později, však i žalářník se později radoval.
Žalářník vyvedl vězně ven a ptal se Pavla a Sílase, Bohové a páni, co mám dělat, abych byl zachráněn? A oni mu řekli, věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.
Líbí sem mně to, jak odpověděli. Jasně, stručně. Mohlo to být mnohem delší, mohl k tomu být celý komentář úvodních poznámek, upozornění na obtíže, vyjmenování podmínek – nic takového. My čteme ten příběh a slyšíme – co mám dělat, abych byl zachráněn? Věř v Pána Ježíše Krista. Nečekej, dej se do toho. A budeš spasen ty i všichni v tvém domě.
A Pavel a Sílas začali žalářníkovi a všem v jeho domě zvěstovat slovo Boží. Zvěstovat – to je slovo které se běžně neužívá. Opsal bych ho takto – je to mluvení o Bohu a jeho činech s touhou, aby posluchač slyšel a uvěřil.
A Pavlovo slovo působí, ještě v tu noční chvíli se jich žalářník ujal, očistil jim rány a hned se dal se všemi svými lidmi pokřtít. A pak, ve víře a důvěře, stejně jako před ním Lydie, je zavedl do svého domu, pozval ke stolu a s celou rodinou se radoval, už se radoval, že uvěřili v Boha. Jde to za sebou jako domino: žhavé mluvení o Bohu, víra, křest, milosrdenství, důvěra, která odstraní strach, společenství, radost.
Zpívání Bohu ke cti a slávě má velkou moc! Cantate je název dnešní neděle, zpívejte! Vykřičník! Zpívejte, i když zpívat neumíte nebo zpíváte falešně. Náš zpěv při bohoslužbách není jen doplňkem, nebo, jak se ohavně říkalo a někde říká, kulturní vložkou. Zpěv není, zda mne to baví nebo nebaví. Tuhle zpívat budu, ale tuhle zpívat nebudu. To je pyšné a zahleděné do sebe. Bohu ke cti zpíváme, podobně jak se k Bohu modlíme. To je dar, který smíme užívat.
To vše proto, že Bůh je mocný. A činí mocné činy.
Víte, že před dvěma lety byli v pardubické věznici pokřtěni dva muži. Bratr Patrik Vanin, ten už je venku delší čas. A bratr Ludvík Ballon. Ten jde zítra ráno na svobodu. Po sedmi letech. Podařilo se pro něj sehnat místo v Diakonii Valašské Meziříčí. Určitě jej občas potkáme i u nás v Pardubicích. Včera jsme se spolu loučili na půdě věznice. Uzavírali jsme jednu část života. Děkovali jsme Bohu, že se stal zázrak a ztracený člověk byl nalezen, změněn a žije. A jak pravil bratr Ballon, to vše díky Bohu. On byl se mnou, jen tak se to mohlo stát. Jeho síla byla větší, než moje slabosti.
A tak se to sešlo. Doporučený text na dnešní neděli Cantate je Sk 16, Pavel a Sílas ve vězení, síla zpívání a Božích chval. A výročí konce války, a naše připomenutí těch, kdo byli také ve vězení, trpěli, a zemětřesení nepřišlo, a oni zahynuli na popravišti, nebo jiným utrpením. A zázrak Boží moci v pardubické věznici, a naděje nového počátku.
To vše se děje zde na zemi. A do toho smíme slyšet – Bůh mocný. Je mocnější, než umíme pomyslet. Kdyby nás dostala smrt, kdybychom se ocitli ve vězení a zahynuli tam jako miliony jiných před námi, má pro nás Bůh přesto všechno připraven život. Se svou, Boží garancí.
Jeho syn, který trpěl a byl vzkříšen, pro nás ten život otevřel. I pro ty, kdo zemřeli v klidu a míru, i pro ty, kdo zemřeli někde na frontě nebo v hrůzách koncentračního tábora. Ti už o tom novém životě možná vědí víc. My se na něj smíme těšit. Bůh si tento svět nenechá vytrhnou z ruky.
Modleme se: Pane tvé dílo si připomínáme tím co umíme aniž bychom se to velmi učili. Jezením chleba a pitím vína. Zpívat také umíme, aniž bychom se to velmi učili, co na tom, když neudržíme notu. Povzbuzuj nás, abychom tento krásný dar užívali. Amen
Přidejme se k prosbám voláním – prosíme tě vyslyš nás
Pane Ježíši Kriste, tvá je moc i sláva na nebi i na zemi. Prosíme, dávej nám odvahu o tobě mluvit nejen mezi sebou, ale také s těmi, kdo s námi žijí a o tobě nevědí.
O to prosíme slovy – prosíme tě vyslyš nás.
Můžeme zpívat, když nám bude zle. Možná nedáme dohromady všechny sloky, ale půjde to z našeho hrdla a z našeho srdce, a bude to volání k tobě a volání o tobě. Dej ať i dnes píseň přinese potěšení a úlevu těm, kdo jakkoli strádají.
O to prosíme slovy – prosíme tě vyslyš nás.
Druhá světová válka stále prosakuje do našich dnů. Příběhy statečných, i příběhy zbabělých, otázky, lítost, děs. Nedovol, aby v nás zmizelo vědomí o tom, jak hrozná to byla doba a že nesmíme připustit její opakování. Tušíme, že se by se tak mohlo stát kvůli naší lhostejnosti. Prosíme, zaháněj ji od nás, očistuj nás od lhostejného srdce a lhostejné mysli.
O to prosíme slovy – prosíme tě vyslyš nás.
Prosíme za ty, kdo nesou trest za své viny. Prosíme i za ty, kdo si trest odpykali, činili pokání a přijali tvé odpuštění. Prosíme posiluj je, buď s nimi, dej jim poznat důvěru, jak ji poznal Pavel a Silas, a jak i my ji poznáváme u tebe a ve tvém lidu.
O to prosíme slovy – prosíme tě vyslyš nás.
Prosíme za nemocné, strádající, za ty kdo jsou v nemocnicích, léčebnách, ústavech. Prosíme za ty kdo o ně pečují i za ty kdo jsou jim nablízku.
Prosíme za ty, kterým zemřeli jejich blízcí a milí, potěšuj je.
Tvými slovy voláme –
Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi, chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého, neboť tvé jest království i moc i sláva na věky amen
poslání
Zpívejte Hospodinu novou píseň, vždyť přece činí zázraky! Žalm 98,1
