Text: Mt 20,29-34 Kazatel: František Plecháček
Když vycházeli z Jericha, následoval ho velký zástup. A hle, dva slepí seděli u cesty; když uslyšeli, že jde kolem Ježíš, začali křičet: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!“ Zástup je napomínal, aby mlčeli, ale oni křičeli ještě víc: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!“ Ježíš se zastavil, zavolal je a řekl jim: „Co chcete, abych pro vás učinil?“ Odpověděli mu: „Pane, ať se otevřou naše oči!“ Ježíš pohnut soucitem, dotkl se jejich očí, a hned prohlédli; a šli za ním.
Ježíš je na své poslední cestě do Jeruzaléma. Je už docela blízko. Následuje ho přitom veliký zástup. Kdo vlastně jsou tihle lidé? Rozhodně jsou Ježíšem přitahováni. Jistě o něm něco slyšeli, snad se setkali s jeho slovy a činy. Snad tuší, že Ježíš je zaslíbeným Božím Mesiášem, Vysvoboditelem. Ovšem zároveň ještě pořád o Ježíšovi nevědí to základní: jakým je Mesiášem a jaké má poslání.
Tahle jejich popletenost se hned vzápětí ukáže. Protože na scéně se náhle objevuje někdo další: dva slepci sedící u cesty. Nešťastníci, čekající na to, že se nad nimi někdo z pocestných smiluje a daruje jim drobný peníz nebo aspoň kousek chleba. Takových v těch dobách sedávalo u cesty víc – a bylo by je možné lehce přehlédnout, kdyby o sobě sami nedali vědět. Když uslyšeli, že jde kolem Ježíš, začali ze všech sil křičet: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!“
Z jejich volání je zřejmé, že Ježíše považovali za víc než jen za někoho, s kým stojí za to vyrazit na procházku a strávit příjemně odpoledne. Prosili Ježíše o pomoc, o vysvobození. „Pane“, řecky je to „Kyrie“ – tak se ve Starém zákoně volá k Hospodinu! Syn Davidův je mesiášský titul. Znamená to, že ti dva slepí žebráci v Ježíšovi poznali zaslíbeného vysvoboditele. Toho, v němž k nám všem přichází Boží pomoc, láska a milosrdenství. Ti slepí uvěřili, že právě v Ježíšovi se k nim přiblížila chvíle záchrany, jak o ní psali proroci; čas, kdy hluší uslyší a slepí prohlédnou a nejubožejší z lidí se budou radovat z Hospodina a z pomoci, kterou jim Pán Bůh prokáže. Svým voláním to dávali vědět celému tomu zástupu, který šel za Ježíšem.
Jak myslíte, že na to zareagoval zástup? Zaradoval se a pochválil slepce, že si vybrali dobře, že Ježíš je ten pravý, kdo jim může pomoci? Kdepak. Lidé začali ty dva chudáky napomínat a kárat: „Prosím vás, buďte zticha a nezdržujte Ježíše! Ten má teď na práci důležitější věci, než se tady s vámi vybavovat!“ Není vůbec příjemné, když prosíte o pomoc, ale místo pomoci vás někdo jenom okřikne, abyste byli zticha. Proč jim lidé přikazovali, aby mlčeli?
Už jsem řekl, že zástup v Ježíšovi snad také rozpoznal Božího vysvoboditele. Jenže lidé v zástupu si toho vysvoboditele představovali po svém. Syn Davidův, měl být pochopitelně podobný králi Davidovi. A jestliže král David byl válečník, pak jeho očekávaný nástupce přece musí být ještě mocnější. A tak si Židé představovali Mesiáše především jako bojovníka, který rozdrtí hříšníky, všechny Boží nepřátele, a odmění spravedlivé. Tohle očekávali od Ježíše. Čekali, že se Ježíš v Jeruzalémě ujme vlády – a ti, kteří ho následují, se ujmou vlády spolu s ním. Proto se už nemohli dočkat, až bude Ježíš v Jeruzalémě. Proto se snažili zavřít ústa těm dvěma slepým žebrákům, kteří by ho na té cestě mohli akorát zdržet. Rádi by na ten trůn Ježíše co nejdřív dotlačili.
Tohle pokušení je tu stále. Tak by i dneska někteří lidé rádi Pánu Bohu poradili, jakým způsobem by měl nastolit na světě jednou provždy pořádek. Koho by měl potrestat, koho odměnit… Ale Pán Bůh si naštěstí do některých věcí mluvit nedá. On svoji vládu v našem světě neprosazuje pomocí násilí – ale odpuštěním, láskou, službou. Jak na to jde Pán Bůh, co je pro něho důležité, to nám právě ukazuje Ježíš. Ne válečník, ale Ten, který se zastavuje s ubohými a bezmocnými, naslouchá jim a prokazuje milosrdenství. Ježíš nám dává poznat Boha, který není jen „dobrák“, ale Bůh „nejvýš milosrdný a plný slitování.“
Ti dva slepí se nedali jen tak umlčet. Čím víc je zástup napomínal, tím víc křičeli: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!“ Usilovná, vytrvalá, neodbytná modlitba víry. Modlitba, která se nedá jen tak odbýt posměšky: „Co na tom modlení máš? Myslíš si, že tě Pán Bůh slyší? Vždyť se nic zvláštního nestane, stejně se nic nezmění!“ Třeba už jste slyšeli od někoho ze svého okolí něco podobného: „Ty se modlíš? A nejsi náhodou divnej?“ Ne, nejsme divní ani blázni, když se modlíme. Protože Pán Bůh slyší. Naše modlitby, naše volání ho vůbec nenechává lhostejným. Naše lidská trápení a problémy s ním přímo hýbou!
A tak zůstává otázka: Dokážeme se modlit stejně vytrvale a neodbytně jako ti dva slepí u Jericha?V každém případě volání „Pane, smiluj se!“ patří do bohoslužeb. Proto jsme před chvílí zpívali písničku, ve které se tohle volání opakuje hned třikrát.
Ježíš uslyšel volání a zastavil se. Nepřešel kolem těch chudáků bez povšimnutí – tak, jak je míjeli mnozí jiní. Tak, jak i dnes mnozí bez povšimnutí míjejí ty, kteří potřebují pomoc. Jak se asi někdy cítí třeba bezdomovci, kteří prodávají časopis Nový prostor? Přitom opravdu mnozí potřebují, aby se s nimi někdo aspoň na chvilku zastavil a zeptal se jich: „Co potřebujete? Co vám schází?“
Přesně to udělal Ježíš. Zastavil se, zavolal ty dva k sobě a zeptal se jich: „Co chcete, abych pro vás učinil?“ Pro našeho Boha je totiž důležité, co si myslíme a co chceme. Zajímá ho to. Přeje si, abychom mu to všechno svěřili – co nás trápí i co nám dělá radost, co bychom rádi změnili. Ti dva Ježíšovi svěřili svoje trápení. A Ježíš byl pohnut milosrdenstvím, byl pohnut jejich trápením. A uzdravil je.
Ovšem tím náš příběh ještě nekončí. Ti slepí hned prohlédli. Ale neběželi to nejdřív někam oslavit. Šli za Ježíšem. Skutečně prohlédnout, nabýt zraku, to v Novém zákoně znamená poznat v Ježíšovi milujícího, milosrdného Boha a jít za ním. Prohlédnout znamená pochopit, že Ježíš je Mesiáš, který se s námi zastaví a pozorně nás vyslechne i tehdy, když na nás nikdo jiný nebude mít čas a náladu. Myslím, že následování Ježíše v praxi dnes znamená především právě tohle: udělat si čas, dávat svůj čas těm, kteří to nutně potřebují. Neokázale, bez velkých řečí a cavyků prokazovat milosrdenství nemocným, chudým, osamělým a smutným. Můžeme si to dovolit, protože si Pán Bůh na nás udělal čas.
Ježíši Kriste, náš Pane, děkujeme, že ti nejsou lhostejné naše problémy a trápení, a proto nám přicházíš na pomoc. Prosíme tě, nedopusť, aby se nám pomoc druhým lidem stávala jen náboženskou povinností. Kéž jsou naše skutky milosrdenství neseny radostnou vděčností, vědomím, že můžeme milovat, protože ty miluješ nás. Amen.
