Text: Ž 3 | Kazatel: Daniel Ženatý
Král David a jeho píseň. David prožil velkou část svého života v ohrožení. Utíkal před Saulem, později před vlastním synem Absolonem. Z jeho rodu vzejde Mesiáš, a on je přitom stále v ohrožení a úzkostech.
My si někdy myslíme, že k tomu aby to lidé někam dotáhli, potřebují především klid, pohodu, dokonalé zázemí, žádný stres, žádný nároky. Zdá se, že to tak být nemusí.
David prchal před vlastním synem a zpíval nebo napsal tuhle krásnou píseň.
Začíná nářkem. Hospodine, jak mnoho je těch, kteří mne souží. Mnoho je těch, kdo proti mně povstávají.
Nevím, zdali je to situace, která je podobná naší situaci. Máte mnoho nepřátel? Je mnoho těch, kdo vás souží? Zasedl si někdo na vás? Ve škole? V zaměstnání? Je někdo kdo vám postupně a nenápadně ničí život, nedá se to prokázat, ale vy to cítíte?
V žalmu ta slova říká David, muž, s nímž byl Hospodin. Hospodin mu přál. Provázel ho. Lidé se z toho radovali, ale krále Saule to přivádělo k šílenství. Někdy pln vzteku po Davidovi házel kopím. Dělal to tehdy, když na něj padla bázeň. Bázeň z poznání, že s Davidem je Hospodin. Že Davidovi Bůh přeje, je s ním svou milostí, že ho lidé mají rádi a jeho vojáci jsou hrdí na svého velitele.
Hněvivá reakce těch, které rozčiluje, že s druhým je Bůh. Kainovi vadilo že Bůh přijal Abelovu oběť. Druhý syn v podobenství se vztekal, že je otec milosrdný k někomu jinému. Hněv těch, kteří se setkávají s dobrem. Dobro v nich nevzbuzuje příjemné pocity, ale odpor. Zlost. Možná jim nastavuje zrcadlo. Dobro druhých jim šeptá – vidíš, změna je možná, záleží na tobě. Bůh je připraven ti pomoci, vztáhni ruku a ber!
Je asi dobré vědět, že se to může stát. Kéž by se to nestalo, ale je to možné. Že naše víra v Boha, naše touha žít podle jeho slova, může druhým vadit. Bude je provokovat k hněvu. A začnou hledat intriky a dělat naschvály, šikanovat nápadně či nenápadně.
A ta šikana se může dít i v náboženské řeči a náboženském prostředí. David vyzná – mnoho je těch, kdo o mne prohlašují: ten u Boha spásu nenalezne.
Rozvinutý způsob ponižování člověka. Sdělovat, jak je to s druhým člověkem u Boha. Je to vážné obvinění. Dvojí zlo. Jednak je to zlé slovo o druhém člověku. A jednak je to zasahování do Božích věcí. Nikdo nemůže nad druhým vynášet soudy, zda ho Bůh má rád nebo nemá. To se nesmí. O tom rozhoduje Bůh, ne my. Ježíš řekne v kázání na hoře. Každý kdo svého bratra obviňuje z bezbožnosti, upírá mu podíl na Božích věcech – propadne peklu. Říkat o druhém – ten u Boha spásu nenalezne, je stejně nebezpečné, jako sahat na dráty vysokého napětí.
A pak je v textu slůvko Sélah. Intermezzo. Pouza k nadechnutí. Už toho bylo tolik pověděno o lidech kteří působí zlo, že je třeba vydechnout. Zavřít oči. Jen tak sedět. Trochu klidu. Jsou přece i jiné věci…
Však se pokračuje vyznáním. Po takové špíně musí přijít něco čistého. Bůh. Ze všech stran jsi mi však Hospodine štítem, tys má sláva, ty mi zvedáš hlavu.
Potěchou je Boží blízkost. To je posila, abych přežil útoky nepřátel. Tvá Boží blízkost. Tvá moc.
Je to příkladné. Mohl by David prosit – ať ti druzí takoví nejsou. Mohl by prosit v nějakou změnu okolností, ať toho Absolon nechá, ať dostane rozum. Ať se ocitnu někde jinde, kde není Absolon, kde nejsou zlí lidé, kde nejsou ostatní, kteří mně vadí – v práci, ve třídě. To nejsou špatné prosby, někdy po tom toužíme. Jistě. Ale základní je prosba – ty jsi Bože se mnou.
Ty Bože mi zvedáš hlavu. Proto pozvedám hlas k Hospodinu a on mi odpovídá.
A pak zase Sélah. Oddech. Srovnání myšlenek. Je třeba se nadechnout…
A další vyznání – ulehnu, usnu a probudím se, neboť Hospodin mne podepírá. Spánek. David zpívá o tom, že ulehne, usne a probudí se. Usne, nebude o sobě vědět, a dobře to dopadne, zase se probudí. To vše, protože jej Hospodin podepírá. To je krásné vyjádření důvěry v Boha. V takovém obvyklém úkonu je ulehnout, spát a probudit se. Zdá se to samozřejmé, ale není! Nešlo by to, kdyby mne Bůh nepodpíral! Hospodin je se mnou i v tom spánku. Jsem bezbranný, o ničem nevím, odevzdaný do rukou Božích. A on mi dá se probudit. To je jeho moc a jeho síla, že zase vidím nový den. Možná je to taková předjímka toho posledního spánku a posledního probuzení. Jednou umřeme, usneme, nebudeme mít pod kontrolou své myšlení, svou hlavu, své tělo. A přesto Bohu nevypadneme někam pryč, bude s námi a jednou až tak rozhodne nás probudí, pro zásluhy Kristovy. To je víra, která se cvičí každým dnem, večerem, spánkem a novým probuzením. Každodenní ranní generálka na slavné vzkříšení.
A ta víra v Boží moc je tak velká, že se nebojím davu desetitisíců, kteří se kolem mne kladou. Bůh je se mnou, co mi může učinit člověk?
A poslední prosba. Povstaň Hospodine a zachraň mne můj Bože! Jednej Bože. Dej ať pocítím mocně tvou ochranu. Tvou přítomnost. Protože zlo je kolem. Včera jeden odsouzený v pardubické věznici vyznal, já to denně okouším, že je Bůh se mnou. Chrání mě. Někdy je mně zle, někdy mám strach. A vidím zlo jako velkou černou potvoru jak chodí kolem. A někdy po mně sekne tou svou černou prackou. Ale jakoby vždycky mimo. Nebo to jen tak sjede. Možná škrábne, ale víc nic. Bůh mě chrání, já to vím.
A David přidá prosbu – Hospodine, rozbiješ čelisti všem mým nepřátelům, svévolníkům zvyrážíš zuby!
Zlo může byt tak mocné a silné, že si s ním člověk neporadí. A musí přijít zásah zvenku. A osvobodí ponížené, týrané. A přitom zabije tyrana, nebo mu přerazí ruce a vyrazí zuby. Někdy to jinak nejde. Být shovívavý k tyranovi, jen abychom mu neublížili, znamená nechat na holičkách týrané.
A konec Žalmu vyznání – v Hospodinu je spása, s tvým lidem je tvoje požehnání. Tomu věřme. Pevně,. Nenechme si to vzít. Bůh nám žehná. Dává nám své požehnání. Nabízí své dary. Ať nás v tom nezviklá ani vědomí vlastní nedokonalosti, výčet chyb a toho co jsme zkazili. Bůh nám to dává, ne my sami sobě. Naše vlastní ochromenost a neschopnost nezabrání Bohu, aby nám nedával své požehnání.
Amen
Bože, prosíme buď s těmi kdo tě hledají a kdo tobě věří. Ať je nepřemůže ani posměch druhých, ani vlastní lhostejnost nebo pýcha. Dej ať tvé požehnání poznávají i dnes lidé v obyčejných věcech a událostech kolem sebe. Amen
