Text: Mt 13,24-30 | Kazatel: Daniel Ženatý
Ježíš jim předložil jiné podobenství: „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel. Když vyrostlo stéblo a nasadilo na klas, tu se ukázal i plevel. Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal plevel?‘ On jim odpověděl: ‚To udělal nepřítel.‘ Sluhové mu řeknou: ‚Máme jít a plevel vytrhat?‘ On však odpoví: ‚Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici. Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.
Dobře to dopadne. Dobré Boží zrno je tak silné, že plevel přemůže. Bůh je tak mocný, že nakonec dobré zrno do sýpky dostane! Dobré zrno dojde ocenění a cíle.
Tuto zprávu, a také další, říká Ježíš svým posluchačům pomocí tohoto obrazu:
Jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli.
V noci totiž přišel nepřítel toho hospodáře – ďábel – a nasel plevel do pšenice. A odešel.
Čas plynul. Když se na stéble začal rodit klas, ukázalo se, že je v poli plno plevele.
Služebníci jsou z toho vedle. Copak jsi pane nezasel dobré semeno? Kde se tu vzal plevel?
Pán jim odpoví – to udělal nepřítel. Pán ví kdo to udělal. Zůstává však v klidu. Jak ten, kdo ví o konci. Učedníci jsou aktivní. Ale špatně aktivní. Jako ti, kdo o dobrém konci nevědí. Ptají se – máme jít a plevel vytrhat? Ne, zní odpověď. Ne, protože byste vytrhali z kořenů i pšenici.
Nechte ať to spolu roste do žně. Vydržte čas do žně. Ať to roste spolu.
A Pán je uklidní. Ale jednou k tomu oddělení dojde. Nebojte se. Ale to oddělení dobrého od zlého nebudete dělat vy. Mám na to své lidi. Až to uzraje, řeknu žencům, ať to oddělí. A seberou plevel, a ten shoří. A pak seberou zrno a to půjde do sýpky.
K prvému důrazu – Boží zrno je tak mocné, že plevel přemůže, přidejme dalších 5 důrazů:
2 Pole je jedno, a rozsévají dva.
Pole je jedno. Tento svět. Není jiné jeviště našich životů. Někdy se objeví touha žít a být jinde. Zmizet ze svého domova, ze svých starostí. Alkohol a drogy vábí ty, kdo hledají, jak odtud utéci. Nejde to. Tady se žije. Pole je jedno, ale sejí dva. Bůh a ďábel. Bůh seje proto, že pracuje na svém. A svrchovaně činí, co on uzná za vhodné. On je zde doma. Jemu to patří. Nemusí nic vysvětlovat ani se nikoho tázat.
Ďábel seje proto, že je ďábel. Je hrubý. Cpe se kde být nemá, a dusí dobrý život. Nerespektuje pravidla a směje se jim. Vecpe se do toho, co patří Bohu. Jde proti Bohu, kazí co Bůh dělá.
Je jako hrubý člověk ve vlaku nebo v trolejbuse, který sprostě křičí a kazí klid a pokoj, a směje se tomu, jak jsou ostatní bezmocní. Je arogantní a mazaný.
A na tomto jednom poli, kde podle dobře líbezné vůle rozsévá dobré zrno Bůh, a ďábel se tam vecpe také, na tom poli žijeme. V napětí. Jedno pole a rozsévají dva. Někdy je to napětí nesnesitelné. Pomine. Pomine, až nastane čas žně. Až pán vydá pokyn ke žni. Jeho ženci, tady požnou, posbírají a rozdělí kdo kam patří.
3 Nemusíme propadnout pocitu křivdy, že to takhle na světě je
Jak to že existuje zlé mezi dobrým? Tak se ptají služebníci. Mělo by tady přece být dobré, když jsi to zasel, jak to že tu existuje zlé? Na složitou otázku odpoví Pán třemi slovy. To udělal nepřítel. Tak to je. S tím vy nic nenaděláte. Podobenství nás může postrčit kousek dál. Zlo existuje a bude existovat až do žně. Přijměme to. A když to přijmeme, jsme svobodní od pozice ukřivděných. Jakoby uhranutých pocitem nespravedlnosti – jak to?! V čem já to musím žít?
Zlo zde je. Je to mimo naši sílu a naše schopnosti. Naštěstí ne mimo sílu a schopnosti Boží!
Ježíšova slova, evangelium nás činí svobodnými od pocitu křivdy, že je to tady tak popletené. Ano je. Vlastně nás to uklidní. Ale ne k pasivitě. Naopak. S o to větší silou a odhodláním smíme proti zlému bojovat. Nemusíme se ho bát, život věčný nám nevezme. Pouze ten boj nesmíme vést tak, že sami začneme oddělovat dobré od zlých.
4 Jsme zrnem dobrým nebo zrnem zlým. A změna je možná.
Podle podobenství jsme buď zrnem dobrým nebo zrnem zlým. To je naše role. Zrno dobré, nebo zrno zlé. Připusťme že tady obraz trochu kulhá. Zrno se přece nemůže změnit, je jaké je, buď za něco stojí, nebo nestojí za nic. Dobrý malíř může namalovat v obraze všechno. A Ježíš maluje dobré podobenství a tak je možné, aby se zrno měnilo. Stejně tak i my. Smíme se měnit. Smíme opouštět zlé a držet se dobrého. Smíme hledat, číst Bibli, modlit se, ptát se, smíme se zastávat slabých, pomáhat trpícím, smíme být obětaví, smíme se nechat pohnout Božím duchem.
Člověk který žije zle, nebo udělal něco zlého, se může změnit.
I člověk, který je zabarikádován sám v sobě a odmítá Ducha božího, odmítá že by s ním něco mohlo pohnout, bojí se citu a je hrdý na to, že na něm není vidět žádné pohnutí – se může změnit. Pro otcovu lásku, která stále je, a Duch ji vylévá do našich srdcí. Díky ní je to stále možné. Marnotratný syn se přece smí vrátit – pro lásku otcovu.
5 Čas zrání stále trvá, ještě není čas žně
Tak odpověď hospodáře – Boha – nechte ať spolu roste obojí až do žně.
Ještě to není zralé. Ještě to vedle sebe roste. Ježíš nás klepe nás přes prsty, pokud bychom chtěli čas urychlit a už teď vynášet soudy. My skutečně nejsme těmi, kdo by měli posunovat netrpělivě čas kupředu. Jako když hrajeme hokej proti Rusku, vedeme, a do konce je ještě daleko. Chtěli bychom posunout čas, ale nejde to. Tak i v čase který žijeme. Ještě stále trvá čas před žní. Ještě stále to zraje.
6 Kdykoli nebrali lidé Ježíšova slova vážně, bylo zle.
Bude na světě lépe, když se zbavíme těch zlých? Lákavá představa.
Asi to někdy funguje s jednotlivci. Třídě se uleví, když rozmazlený spratek propadne. Ale škodí jinde. Vesnici se uleví, když místního tyrana zavřou do vězení. A co až vyjde ven. Světu se uleví, když vůdce a svůdce zahyne. Jen si dát pozor, aby se moci nechopil jemu podobný.
Ale nefunguje to se skupinami lidí. Nevedlo k lepšímu, když se společnost začala zbavovat slabých, jinak věřících, jinak myslících. Dvacáté století nabízí spoustu příkladů.
Jakmile lidé urychlí čas a urychlí oddělování zlých od dobrých, jakmile popletou role a místo Božích ženců sami vezmou do ruky srp a rozhodují, kdo do ohně a kdo do sýpky, je zle! Ďábel se raduje.
Ježíš dává naději a upozorňuje:
Boží zrno je tak silné, že plevel přemůže, nebojte se!
Pole je jedno a rozsévají dva, vydržte to!
Nepropadejte pocitu křivdy, že to takhle na světě je!
Jste zrnem dobrým nebo zrnem zlým. A změna je možná.
Čas zrání stále trvá, ještě není čas žně
A my přidáme z dějin – kdykoli nebrali lidé Ježíšova slova vážně, bylo zle
Amen
Pane Ježíši Kriste, dávej nám sílu abychom to vydrželi. A také nám dávej sílu, abychom se měnili. K dobrému. Abychom se nedívali po druhých jací jsou. Ale spíš sami sebe ptali, co jsme zač. Naději mám stále. Tvé zrno je mocnější než plevel, a čas žně ještě nenastal. Amen
