Text Ex 20,16 Kazatel: Daniel Ženatý
Nepromluvíš proti bližnímu svému křivého svědectví. Dobře slovo užívat umí jenom Pán Bůh. Ten s ním dokáže stvořit svět, utišit bouři, změnit člověka. Slovo je pro Boha tak důležité, že se sám slovem stává.
A co člověk? Jak umí užívat slovo?
Asi to není tak snadné je užívat dobře. Izraelci jsou svobodní a mají před sebou nový život. A Bůh radí, jak si ten život hned od začátku nepokazit.
Nepromluvíš či nevydáš proti bližnímu svému křivého svědectví.
Nejde o čin ruky, někoho praštit, nohy někoho kopnout nebo podrazit. Nejde střelnou zbraň, někoho zastřelit nebo zranit.
Jde o slovo! Slova má velkou moc. Dokáže člověka zranit víc, než střelná zbraň. Člověče, zacházej s ním opatrně!
Jsou staří lidé, kteří s pláčem vzpomínají, jak se jim v první třídě pan učitel smál. Jak je ponížil. Slovem. Ty jsi taková hloupá. No jo, to jsem si mohl myslet že to nevíš, ty už lepší nebudeš. A bolí to sedmdesát let. Takovou sílu mělo slovo, které tenkrát učitel jen tak řekl, hned na to zapomněl. A možná si myslel, jak je vtipný. A někdy to udělá farář. Ani si to neuvědomuje.
Možná v sobě máme to, co nám kdysi dávno řekli naši rodiče, přátelé. A možná si pamatujeme, co jsme řekli my a říci nechtěli! Kéž bychom to vůbec nevypustili z úst!
Slovo způsobilo na světě více utrpení, než všechny pušky a tanky a rakety dohromady. Proto je důležité s ním umět zacházet!
Kdy se to děje, to křivé svědectví? Staří Židé rozuměli především jako svědectví u soudu. Nebudeš křivě svědčit u soudu. Budeš mluvit pravdu. Nebudeš lhát. Soud musí být spravedlivý. Pokud není, začne se kazit všechno kolem.
Ale mnozí z nás nikdy u soudu nesvědčili. A přesto se nás to slovo týká. Jak? Nejčastěji tak, když pomlouváme. Většina pomluv začíná stejně. Já proti němu nic nemám, on je to opravdu hodný člověk. Ale poslední dobou se mně zdá nějaký divný…
Pomluva je hrozná. Proč? Několik důvodů:
Nelze vzít zpět. Tatínek říkal, že pomluva je, jako když vyjdeme na věž kostela, nebo na Zelenou bránu, a tam rozpářeme peřinu. A pak bychom se chytli za hlavu, jejda to jsem nechtěl a seběhli dolů a snažili jsme se to peří sebrat zpět, a tu peřinu znovu nacpat. To se nám nepovede. Pomluva zaleze kamsi do skulin a zákoutí, schová se, rozfouká se, není vidět, ale je.
* Zůstane jakoby přilepená na druhém člověku. Jde s ním a otravuje mu život. A přitom k tomu člověku nepatří! Není jeho, a přece jemu ubírá sílu a chuť do života. Jako když nás někdo zraní a my kulháme, nebo špatně vidíme, jsme nějak omezeni tím zraněním, které jsme nechtěli. Tak působí pomluva.
* Pomluva nám kalí zrak a díváme se pak na druhého člověka křivě. Křivdíme mu.
Přijde nový žák do třídy a někdo ho zná třeba z nějakého kroužku a řekne o něm – to je ale trouba. Je děsný. Bacha na něj. A ten žák přijde, chce vycházet s ostatními dobře, ale ostatní si dávají pozor. A vznikne smutek a lítost, toho nového žáka ráno bolí břicho a vymýšlí si, proč nemůže do školy. Protože ho někdo pomluvil. A trvá dlouho, než ta pomluva zmizí.
Jako kdybych vzal krém na boty, a až budete vycházet z kostela každého někde trochu namazal. Už to s vámi půjde, bude otravovat život, musíte to dát vyčistit a kdo ví, zda to půjde. Jen kousíček je špinavý, ale je to celé na nic.
* Pomluva narušuje důvěru. Důvěra je důležitá. Bez ní se špatně žije. Celý život necháváte otevřenou branku ze zahrady k sousedům. Nikdy se nic neztratilo. A pak vám někdo řekne, ses zbláznil? Tvůj soused je hrozný, prý krade. A najednou večer poprvé váháte, mám tu branku zavřít, nemám? Důvěra která se rodila třeba desítky let je náhle nemocná.
* Pomluva se týká ještě jedné věci. Naší cti! Na to nás upozorňuje Martin Luther.
Máme čest, hrdost. Čest je neprodejná. Nezcizitelná. Někdo má peníze, zbraně, moc, ale nemá čest! Kolik lidí za války nepromluvilo a neprozradilo své přátelé. Ani když jim nabízeli peníze, ani když je třeba mučili až k smrti. Mělo něco co nedali a nikdo jim to nevzal.
Pomluva ničí čest druhého.
Dítě přijde ze školy a hrdě hlásí, že dostalo jedničku a pan učitel je pochválil. A tatínek nebo maminka řeknou před ostatními, no jo, kdo ví, jak to bylo. Lup a kousek něčeho – cti? Je pryč.
A zároveň, kdo pomlouvá, ztrácí i svou čest! To je také zvláštní moc pomluvy, ona se odrazí a trefí nás, jako bumerang. Každou pomluvou ničíme i svůj život. Vnášíme do něj nemoc, infekci a sami s tím pak musíme bojovat. Když někdo napíše anonymní dopis, aby druhého očernil a pomluvil, sám si způsobí ránu, která bude dlouho bolí a zneklidňuje. Kdo vlastně jsem že jsem to napsal?
Zajímavé, kdo pomlouvá, ten se zpravidla pomluv také bojí. A začne se úzkostně pozorovat. A mluví jen o sobě a žije jen tak napůl.
I toto přikázání chce uchránit vztahy od nákazy. A je to doporučení které opět souvisí se svobodu. Pomlouváním přicházíme o svobodu. Ničíme svobodu svou i druhých.
Zajímavé, že o svobodu nás může připravit tak zdánlivě nepatrná věc jako křivé slovo. Však Pán Ježíš říká, aby naše slovo bylo ano ano ne ne. A když se stane něco špatného, pak smíme jít za druhým člověkem a říci mu to i pokárat ho mezi čtyřma očima! Ať jsme při tom sami, druzí to vědět nemusí. A vyřídit to smíme přímo, ne křivě. Můžeme druhému říct co se nám na něm nelíbí! Ale musíme to říci rovně, otevřeně. Chceme druhému pomoci, ne ho zranit.
A ještě něco. S konfirmandy jsme si vždy dali za úkol, že do příštího týdne o nikom v jeho nepřítomnosti nebudeme mluvit zle.
Tak bychom to mohli zkusit všichni, co říkáte? Příští neděli se vás v ohláškách zeptám, jak se vám to dařilo.
A protože jsme dospělí, můžeme si k tomu ještě přidat jeden úkol. Když uslyšíme pomluvu, nebudeme ji šířit dál. Budeme filtr, který ten jed zastaví.
Tak obyčejná, všední věc jako něco říct. O druhého otřít. Obyčejná věc, a jak nebezpečná! Pánu Bohu stojí za to, aby ji dal mezi deset nejdůležitějších rad pro dobrý život!
Věříme, že vzkříšený Pán Ježíš Kristus je s námi. On nás svou přítomností činí svobodnými.
Je tedy úplně zbytečné to vše kazit ten zázrak tak zdánlivě nepatrnou věcí, jako je nepřímé slovo, křivá výpověď o druhém. Pomluva
A je to v našich silách mluvit o druhých dobře. A je v našich silách nešířit dál to špatné, co o nich slyšíme.
Tak slabí nejsme, abychom to nezvládli! Zvlášť když nám v tom Pán Bůh pomáhá!
Pane Ježíši Kriste,
veď nás k víře, abychom poznávali, co vše nám dáváš, a jak je proto zbytečné a hloupé někoho pomlouvat.
