Text: Mk 16,9-20 | Kazatelka: Kateřina Roskovcová
Konečně se zjevil samým jedenácti, když byli u stolu; káral jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného. 15 A řekl jim: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. 16 Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. 17 Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; 18 budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“ 19 Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží. 20 Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními.
Mk 16, 14–20
Milí bratři a sestry,
ve čtvrtek jsme slavili svátek Nanebevstoupení Páně. Věříme a vyznáváme, že Pán Ježíš Kristus má svrchovanou vládu nad světem. Byl vzat vzhůru, vstoupil na nebesa… Tím vyjadřujeme, že vládne z místa lidem nepřístupného, z místa, kam nikdo z nás nedosáhne ani nedohlédne a také, kde jej o tuto vládu nemůže nikdo připravit. Ale také je pravda, že se o tom nemůžeme nijak najisto přesvědčit; zjistit, že tomu opravdu tak je, že Ježíš opravdu na Boží pravici sedí a takto z nebes vládne světu. A když čteme tento závěrečný oddíl u Marka, jakoby jen naši nejistotu potvrzoval. Naši pozornost přirozeně přitahují ta znamení, která Ježíš slíbil všem, kteří v něho uvěří: Vyhánění démonů, mluvení novými jazyky, imunitu před hadím uštknutím a smrtícími nápoji, uzdravování chorých. To nás zajímá, to nás vzrušuje – a to nás zároveň také skličuje. Neboť to kolem sebe nevidíme. A jsou
i dnes křesťané, kteří se tohoto místa dovolávají proti jiným křesťanům – ukazují na ně a říkají, že ti, jež taková znamení nedoprovázejí, nejsou dost dobří křesťané, že jejich víra není dost kvalitní. A sami tyto schopnosti své víry inzerují a vystavují na odiv. Co na to povědět? Předně: tihle kritikové víry církve nemají tak docela pravdu – a nemáme tak docela pravdu ani my, když si myslíme, že se nic takového v církvi nedělo a neděje. Takové věci se děly a dějí. Zvláště ta „uzdravovací“ znamení: lidé jsou setkáním s evangeliem osvobozováni od různých závislostí a posedlostí a někdy skutečně i zbavováni všelijakých nemocí. To nemusíme pokládat jen za pověry a báchorky, to se skutečně děje. A děje se také, že ti, kdo Ježíši Kristu věří a spoléhají se na něj jako na Pána, bývají až skutečně zázračně uchráněni různých nástrah a vyváznou někdy z velkých nebezpečí, do nichž se dostanou. A ovšem je také pravda, že někdy je naše víra velice chabá a ztrácí se pod všelijakými našimi starostmi a obavami, takže se ani nemůžeme přesvědčit o moci Boží – prostě proto, že se víc spoléháme na sebe než na tuto moc. Avšak, čteme-li ten oddíl z evangelia pozorně, zjistíme, že to, co tak upoutává naši pozornost a naše myšlenky, tam vůbec není ve středu pozornosti. To jen my stále sledujeme své zájmy. To jen nás opět i zde nejvíc zajímá vidět sebe sama, prohlédnout si, jak my se ve víře vyjímáme, jaké nové dovednosti nám víra dá a zprostředkuje, jak nám Pán Ježíš svoji moc prokáže. Ježíš to však celou dobu svého působení odmítal, taková znamení na objednávku nedělal – a ani my nemůžeme od něho v tomto směru nic očekávat. Ježíš, pravda, ta znamení přislibuje, ale ne jako to, k čemu své učedníky posílá. Neposílá je vymítat démony, předvádět mluvení novými jazyky, provádět nějakou akrobacii s hady a jedovatými látkami. Říká jim něco docela jiného: Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. Tedy: kázání vedoucí k víře v evangelium. To je to hlavní a důležité. A středem i určujícím obsahem tohoto zvěstování ovšem nejsou žádná znamení a zázraky, nýbrž pouze a výlučně ten, k němuž mají ta znamení odkazovat, vzkříšený Pán Ježíš Kristus. Na něm, na víře v něho se vše rozhoduje. Podivné svědky si však pro tento úkol Ježíš vybral. O jeho učednících čteme, že byli sice společně u stolu, ale nevěřili ničemu. Nevěřili Marii z Magdaly, když jim řekla o svém setkání s živým Ježíšem. Nevěřili ani dvěma učedníkům, kterým se Ježíš zjevil „cestou na venkov“. A tak to první, s čím vzkříšený Ježíš ke svým učedníkům přichází, je přísné slovo pokárání. Káral jejich nevěru a tvrdost srdce… Toto pokárání si musíme dát líbit také my, když se chceme napřed nechat přesvědčit nějak zvenčí, když dáme víc na sebe než na slovo Boží a rozhlížíme se po všelijakých zázracích a znameních. Ono je to také veliké povzbuzení nechat si toto pokárání líbit, moci ho vyslechnout. Právě k takovým učedníkům Ježíš přichází – stolujícím sice pospolu, ale jemu nevěřícím. A on takové zatvrzelce k sobě zve a pověřuje službou! Právě se svými pochybnostmi a svou nedůvěrou smíme přicházet do shromáždění, 2kde je Vzkříšený přítomen, kde nás takto kárá a zahanbuje. Smíme se tak přesvědčit, že ve své nevěře a zatvrzelosti srdce nemáme pravdu! A to je veliká úleva a osvobození, které nás obracejí k Němu! A zároveň tu vidíme, jak to vypadalo s křesťanskou misií, se zvěstováním evangelia hned od počátku. Právě tito, sami zatvrzelí a nevěřící učedníci, se stali svědky, kteří měli druhým sloužit k víře. Právě tak se ve světě šíří evangelium: od nevěřících úst k nevěřícím uším. Vzkříšený sám v nás přemáhá naši nevěru a povolává nás do své služby. To nám smí být povzbuzením tam, kde se rmoutíme nad svojí neschopností. A to nám smí být také napomenutím tam, kde bychom se za svoji slabost a neschopnost chtěli schovávat a při ní zůstat. Do služby tohoto Pána nemůžeme ani vstoupit jinak než jako nezpůsobilí, jinak než z jeho milosti. A právě takto se smíme odvážit i velikých věcí – plně spoléhajíce na to, co učiní On. Skutečné zázraky v církvi nečiní lidé, ale její Pán, vzkříšený Ježíš Kristus. V této pokoře a v této naději se smíme i v našem sboru pouštět do díla a prací, do nichž se pouštíme. Tím základním úkolem, k němuž Vzkříšený své učedníky posílá, je zvěstování evangelia všemu stvoření. A zvěstovat evangelium znamená vyhlašovat vládu tohoto vzkříšeného Pána. S tímto slovem jsme posláni do celého světa, ano ke všemu stvoření. Každému to slovo platí, nikomu se nevyhýbá. Každý se má dozvědět, co poznali sami učedníci: že jeho nevěra a tvrdost srdce nemají pravdu a že při nich nemusí zůstat. Že ten Bůh, s nímž lidé skoncovali na kříži, s lidmi neskoncoval. Že ten, který za nás zemřel, se stal naším Pánem. Kdo tomuto slovu uvěří, kdo tohoto Pána nad sebou uzná a přijme ve křtu, bude spasen. V tom je záchrana. Záchrana z panství smrti a hříchu. Zde se rozhoduje všecko. Všimněme si, že až sem Ježíš neřekl ani slovo o těch znameních,
která nás tak zajímají. Pokáral učedníky pro jejich nevěru, poslal je kázat evangelium, pověděl jim, k čemu to kázání je – bez jediného 3slova o těch znameních. Ta znamení nejsou ani předpokladem způsobilosti svědků, nejsou náplní jejich svědectví, nejsou tím, co vede jejich posluchače k víře. Tím vším je pouze sám Vzkříšený Ježíš a jeho slovo. A nejsou ani ujištěním potvrzením víry. Tím je křest. Takto, ve zvěstování slova evangelia, s nímž od stolu Pán Ježíš své učedníky vysílá do celého světa, se prosazuje jeho panství. Jeho slovo si vždycky nacházelo a nachází ty, kdo mu uvěří a jeho
panství se podřídí a poznají jeho osvobozující, uzdravující a ochraňující moc. O nic jiného nejde. Není třeba skutečnost nanebevstoupení, skutečnost Kristova panství nějak vytvářet a na Boží pravici Ježíše nějak vysazovat. On tam už je. To platí a jen je třeba to všem vyhlásit. A ani není třeba jeho panování nějak suplovat, zastupovat ho v něm, jak se o to církev často pokoušela. Ježíšova vláda nad světem naprosto neznamená vládu křesťanů, nebo alespoň nějaké jejich zvýhodňování. A je zbytečné se o to nějak pokoušet, nějakým způsobem tlačit svět ke zdi, aby musel Ježíše jako Pána přijmout. Třeba i pomocí těch znamení a zázraků. Panství Kristovo
lze přijmout pouze ve svobodě, pouze z jeho milosti. Církev je poslána ke svědecké službě. To je dostatečná aktivita, k níž bylo řečeno všechno, co potřebujeme. To je výmluvně zdůrazněno na konci, kde se cesty Pána Ježíše a jeho učedníků rozcházejí: Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží. Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními. Amen.
Modlitba: Vyvýšený Pane a Králi, tys připravil všechno, co je třeba k šíření tvého blížícího se království. Děkujeme, že smíme již dnes o něm vědět, mít na něm podíl a vyhlašovat tvou vládu na
této zemi. Amen.
