Text: Mk 1,16-20; 2,13-17 Kazatel: František Plecháček
Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ Ihned opustili sítě a šli za ním. O něco dále uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana; ti byli na lodi a spravovali sítě. Hned je povolal. A zanechali na lodi svého otce Zebedea s pomocníky a šli za ním.
Vyšel opět k moři. Všechen lid k němu přicházel a on je učil. A když šel dál, viděl Leviho, syna Alfeova, jak sedí v celnici, a řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním. Když byl u stolu v jeho domě, stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky mnoho celníků a jiných hříšníků; bylo jich totiž mnoho mezi těmi, kdo ho následovali. Když zákoníci z farizejské strany viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: „Jak to, že jí s celníky a hříšníky?“ Ježíš to uslyšel a řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“
Milé sestry, milí bratři, milé děti, začíná nový školní rok a s ním také nový ročník nedělní školy. Proto jsme si dnes představili učitele nedělní školy našeho sboru a prosíme Pána Boha, aby jejich práci požehnal, dopřál zdaru.
Příběhy, které si dnes vyprávíme, jsou zapsané u evangelisty Marka v 1. a 2. kapitole. Vypráví se v nich o povolání učedníků. Pán Ježíš měl své učedníky, lidi, kteří k němu šli do učení, mohli bychom říci, že ti rybáři a také celník a další vstoupili do Ježíšovy školy, stali se jeho žáky. Jak to přijetí do Ježíšovy školy vlastně probíhalo? Dnes se musí jít k tzv. zápisu – a to už do školky. Na další, vyšší typy škol se většinou dělají přijímačky, kde se s každým žákem většinou někdo pohovoří. Často se musí napsat nějaký test se spoustou otázek. Můžeme si představit, že by Ježíš rozdal svým budoucím učedníkům nějaký testík ze Starého zákona… Dejme tomu, že první tři nejlepší by se dostali do Ježíšovy školy. Ostatní by měli prostě smůlu.
Dělal to Ježíš takhle, že si své učedníky nejdřív důkladně proklepnul? Udělal s nimi přijímací pohovor, pak jim dal napsat test a podle toho se rozhodl? Ne. On jim žádné přijímačky neudělal. Nezkoušel je z jejich znalostí. Popravdě, nevím nevím, jak by rybáři Petr a Ondřej a další takový testík ze Starého zákona napsali. Byli to neučení, prostí lidé. Měli náročnou práci a spoustu času strávili obstaráváním potravy. Na učení jim asi moc času a sil nezbývalo.
Jak jsme slyšeli, Ježíš je prostě oslovil, oni všeho nechali a šli za ním. Opět důležitý rozdíl: Ježíš si vybral učedníky, ne učedníci jeho! Dneska si vybírají školu rodiče, později sám student. Ale Petr a Ondřej, Jakub a Jan se zabývali svou prací a na nějaké učednictví asi neměli ani pomyšlení, když je Ježíš oslovil. Kdo ví, možná se ani neodvážili pomyslet, že by se mohli dát k Ježíšovi do školy. Ale když je Ježíš zavolal, s radostí a hned se vydali za ním.
Jací asi byli, ti Ježíšovi učedníci? Rybáři a celník. To tehdy nebyla zrovna vážená a ctěná povolání. Rybáři, když zatáhli své sítě, vylovili z moře nejenom ryby, ale i leccos jiného, co jejich spoluobčané považovali za nečisté. A tak pro své okolí i rybáři byli tak trošku podezřelí a nečistí. A celníci – ti opravdu nebyli oblíbení. Vybírali peněžní poplatky pro Římany, kteří se tehdy v Ježíšově zemi roztahovali. Spolupracovali tedy vlastně s nepřítelem. Často vybírali víc peněz než bylo nařízeno. Proto se na ně ostatní dívali jako na zrádce a na zloděje. Opravdu pověst nic moc. Když bychom se podívali na další Ježíšovi učedníky, zjistili bychom, že to také nebyli žádné dokonalé vzory. Někteří trochu moc spoléhali na násilí, jiní – třeba takový Jidáš – měli příliš rádi peníze.
Neříkám to proto, že by snad Pánu Bohu nezáleželo na tom, jestli se člověk chová slušně, a nebo jako lump. Jistě že Pánu Bohu záleží na tom, jak mluvíme a jednáme. Ale u Ježíše má šanci i člověk, kterému se v životě leccos nezdařilo a tíží ho nějaké provinění, i člověk, kterým ostatní lidé pohrdají nebo ho odstrkují. Pán Bůh si nás totiž naštěstí netřídí, nemá lidi rozdělené na pár svých oblíbenců a pak na ty ostatní, kteří mu jsou celkem fuk. Bůh poslal na svět Ježíše pro dobro všech lidí.
Proto do té Ježíšovy školy může každý – dospělý, ale i dítě, vzdělaný, ale i nepříliš vzdělaný, moudrý a chytrý, i ten, kterému to třeba zapaluje trochu pomaleji. Do Ježíšovy školy může každý – protože je dobré, aby se každý člověk dozvěděl o Boží lásce a odpuštění, o tom, co pro nás všechny Bůh udělal a dělá a co to pro nás znamená. I když si to dnes mnozí nemyslí, ta Ježíšova škola je velice dobrá a užitečná pro život. Můžeme v ní poznávat to, co se nikde jinde nedovíme.
On si člověk dlouho může myslet, že nepotřebuje Ježíše ani společenství církve ani nikoho jiného, že si vystačí úplně sám. Ale, věřte mi, přicházejí v životě chvíle, kdy ta Ježíšova škola, jeho slovo, přijde velikému užitku. Chvíle, kdy se Ježíšovo slovo pro člověka stane tou nejvzácnější a nejpotřebnější věcí na světě. Protože tohle slovo dokáže povzbudit a postavit znovu na nohy, když je člověku smutno a bolavo.
Ale Ježíšova škola je dobrá nejenom pro těžké okamžiky, ale pro celý život. Proto dnes s vděčností uvádíme do dalšího roku služby učitele nedělní školy, abyste se i letos, milé děti, mohly dovědět o Pánu Bohu a o jeho díle pro nás. A čeká vás tam nejenom vyprávění, ale jistě i spousta dalších zajímavých činností. A já vám přeji, aby se vám v nedělní škole líbilo a mohly jste v ní prožít pěkné chvíle. V Ježíšově škole nejste jenom vy, ale také my všichni. Je to škola nejen pro děti, ale i pro dospělé. Pro celý život, pořád je co se v ní dovídat.
Rybáři nechali všechno na břehu a hned se vydali se za Ježíšem. Došlo jim, že to za to stojí. My nemusíme nutně opouštět své byty a domy. Následovat Ježíše znamená zcela prostě – naslouchat jeho slovu a podle slova taky žít – doma, ve škole i v práci, mezi blízkými i cizími. I když na té cestě s Ježíšem musí člověk taky něco obětovat, nechat za sebou, získává mnohem víc (co se nedá nijak zaplatit) – trvalou naději, radost, pokoj, stává se součástí rodiny Božích dětí, aby na svůj život už nebyl sám. Celník Levi měl tenkrát takovou radost ze setkání s Ježíšem, že mu ve svém domě vystrojil hostinu. I takové hostiny, radost ze společnosti přátel a kamarádů k životu víry patří.
Pane Ježíši Kriste, děkujeme, že si i nás povoláváš k učednictví. Kéž tě dovedeme věrně následovat – i navzdory různým překážkám a potížím. Kéž ti dovedeme zachovat věrnost. Amen.
