Text: Ř 13,11-14 Kazatel: Daniel Ženatý
Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblečme se ve zbroj světla. Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním.
Pavel mluví o lásce, o tom, že láska je dobrá a že neudělá nic zlého. A pokračuje výzvou, abychom se probudili ze sna.
Máme-li se probudit, je-li k tomu právě teď příhodný čas, pak asi spíme. Nebo sníme. V každém případě to znamená, že nebereme vážně přítomnost. Jakoby nám proplouvala mezi prsty.
Pokud spíme, tak pořádně nevíme, co se kolem nás děje. Chceme se dívat na film nebo na hokej, rodiče nám nedovolí dívat se až do konce, protože je prý třeba jít spát. A tak se ráno ptáme – jak to dopadlo? Když jsme spali, tak se stalo něco, o čem jsme nevěděli.
A někdy nespíme, ale sníme. Chodíme, žijeme, mluvíme, jíme, a přitom sníme. O čem? No každý o něčem jiném, ale často o tom, jak to jednou na světě bude krásné, jak jednou budeme spokojení, jak jednou dáme věci do pořádku, jak jednou budu se svými rodiči a dětmi šťastný, jak se to jednou všechno spraví kolem nás. A čas plyne, a my neděláme nic, aby se ty naše sny mohly stát skutečností.
A třeba vedle nás někdo trpí, volá o pomoc, chová se vlastně tak nějak divně, naznačuje abychom si jej všimli, ale nějak nám to nedochází, sen jakoby něco zastřel a my vnímáme jen tak trochu.
Apoštol Pavel mluví o lásce, říká, že teď je právě ta dobrá doba, aby se stalo to, o čem sníme. Už není nač čekat, noc pokročila, den se přiblížil.
Možná tady je ten zakopaný pes. Že se ani nechce vstávat, ani se nechce přestat snít, když ten svět vypadá, jak vypadá. To je samá loupež, a krádež, a vrchní policajt bere úplatky a u Parama je prý plno nevybuchlých bomb z druh světové války, po novém roce se bude všechno zdražovat, no prostě nestojí to za nic.
Pro bych vstával? Není lepší, abych snil o tom, jak tu jednou bude krásně?
Jenže, ono se stalo něco, co jsme nečekali. Do toho nemocného světa s úplatnými policisty a nevybuchlými bombami přišel Boží syn. Sám Pán Bůh ho poslal a sám Pán Bůh v něm přišel. No, a když stojí za to Pánu Bohu žít v tomto světě, tak nám to asi stojí taky za to.
Protože když přišel Bůh, tak to bude lepší.
Jako když už končí noc a začíná svítat.
Jako když se moc těšíme, až někdo přijede. Děti se těší, až se rodiče vrátí z dlouhé cesty. Kdy už půjdeme naproti? Za chvíli. A pak ještě 5x, 10x dotaz, když už půjdeme naproti? A pak uslyšíme – už můžeme. Čas uplynul tak, že už můžeme. Už je to tady.
Jako když víme že nás zítra pustí z nemocnice. Najednou se kdesi cosi nastartuje a zbývající čs prožíváme jinak.
To co má nastat už nás ovlivňuje nyní. Už to prosáklo a my už z toho žijeme.
Kristus přišel a tma už není tak temná. Podvodníci ještě existují, ale už jsou ve slepé uličce, už jsou jim ty podvody k ničemu, žádnou radost a pokoj jim nepřinesou.
Kristus přišel, tma už končí a to je naděje pro všechny smutné, pro ty kterým ostatní nadávají, posmívají se jim nebo je bijí proto že vypadají jinak nebo jinak mluví, nebo se jinde narodili.
Kristus přišel, a proto je dobré žít už teď hned. Ta přítomnost je dobrá, i když může být velmi těžká.
Je dobrá proto, že Kristus je tady. A zve nás, a dává nám své dary, a drží nás a vede nás.
A právě proto smíme odložit všechno, co je špatné. A co smíme odložit? Vše co souvisí se tmou. Co potřebuje šero, nebo tmu. Aby na to co děláme nebylo dobře vidět. Aby nám to prošlo. Zloději potřebují tmu, podvodníci, ti kdo chtějí udělat něco, co je špatné.
Jako kdyby teď najednou nastalo šero. (Zhasnout všechna světla v kostele)
Není dobře vidět na text písní, zda je utřený prach nebo není, kdo vlastně hraje na varhany, zda dám něco do sbírky.
Světlo nastává pomalu, zvětšuje prostor, kde žijeme a umožňuje dobrý život bez podvádění a zla.
(rozsvěcet nad kazatelnou, pak kolem, boční, stropní).
Pavel nás vyzve, když už ten Kristus přišel a svítá, tak žijte řádně jako za denního světla. Co to znamená? Asi – přehledně, čitelně, nezáludně. Bez podvodu. Aby druzí věděli, kdo jsme, co od nás čekat, aby se nás nebáli potkat a usmáli se na nás.
A Pavel i napomene. Jak nemáme žít.
Nemám žít v hýření a opilství. Pokud někomu z nás hrozí opilství, tak toho nechme, dokud je čas. Opilý člověk může udělat zlé věci, které ho pak celý zbytek života mrzí. Kdyby byl střízlivý, nikdy by je neudělal. A lidé se ho bojí. Není ve světle, není čitelný. Jednou je děsně hodný a najednou je nevrlý nebo zlý, kdo tomu má rozumět?
Nemáme žít v hýření , to asi když někdo neví co s penězi, kupuje co ani nepotřebuje, místo toho aby peníze věnoval na něco, co druhým lidem pomůže a udělá jim radost.
Nemáme žít v nemravnosti a ve sváru a v závisti. Protože nám to zkazí život. A my pak svádíme vinu na druhé, na ten zlý svět a na to, jaká je to dnes doba.
Nemáme rádi když nás někdo napomíná, ale bez napomínání bychom se neobešli. Zvlášť my dospělí máme problém napomenutí přijmout. Jsme trochu ješitní a hned vyletíme, co si to o nás kdo myslí, my přece všechno víme a je to naše věc.
To napomenutí je míněno dobře. Protože Kristus přišel, a vnáší světlo do tmy, proto je škoda žít, jakoby to světlo nebylo, jako by nemělo být stále víc a víc jasno, až k úplnému jasu, kdy nebude žádná tma a Kristus bude vládnout a všem to bude jasné.
Proto je škoda spát a chodit světem jako ve snu. Proto je lepší už teď Krista obléknout, jako bundu nebo košili, tak těsně k němu přilnout. A věřit, že jsem s ním, a že to s ním to bude dobré, i když ještě potkám tmu a šero a bude to těžké.
Pomáhej nám Pane svým duchem tak, abychom chodili ve světle. Amen
