Text: J 10,11-16 Kazatel: František Plecháček
Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř.
Milé děti, milé sestry, milí bratři, nemusí nám být úplně po chuti, že tady Ježíš své následovníky přirovnává k ovcím. Ovce je sice hezké a roztomilé, ale úplně bezbranné zvířátko, které si samo neumí najít ani pastvu ani vodu. Ovce se sama nemůže ubránit dravým šelmám. Bez svého pastýře, který by hledal vhodné pastviny a taky ji chránil před nebezpečím, nemá taková ovce moc šancí na přežití.
A teď: jak je to s námi? Může tohle přirovnání sedět i na nás? Asi se necítíme tak úplně bezbranní – zvlášť dokud nám Pán Bůh dává dostatek sil a zdraví. Ale přesto každý aspoň tu a tam potřebujeme pomoc. A péči. Děti přijímají tak nějak samozřejmě lásku a péči svých rodičů. Když něco potřebují, tak okamžitě volají své rodiče (sám se o tom teď přesvědčuji). Pokud už můžou, tak prostě přiběhnou a řeknou si. Proto dává Pán Ježíš děti za příklad nám dospělým, kteří nejednou zapomínáme, že také žijeme z péče a lásky svého nebeského Otce, ne pouze z toho, co si tady sami odpracujeme a naspoříme. Zapomínáme se na něho obracet, děkovat mu a prosit.
Tedy na tom, že všichni potřebujeme nějakou tu pastvu, mít co jíst a pít a kam se uložit na noc, bychom se mohli shodnout. Ale potřebujeme také vedení? Mnoho lidí se dnes snaží řídit se jen vlastním rozumem, prosazovat jen své vlastní plány. Hledají svoji vlastní cestu. Na cestě k Bohu však potřebujeme vedení. Pokud se chceme něco dozvědět o skutečném, živém Bohu, pokud mu chceme patřit a žít tak, jak je jemu milé, pak se bez Ježíšova vedení rozhodně neobejdeme.
Ježíš tady mluví také o těch, kteří si na pastýře jen hrají. Tvrdí, že se postarají, vezmou si za to i peníze; ale když jde do tuhého, klidně ovce opustí a utečou. Protože jim na ovečkách ve skutečnosti nezáleží. Možná máte také nějakou zkušenost: s lidmi, kteří se sice tvářili jako přátelé a velcí kamarádi, ale když se vám pak přihodilo něco zlého a potřebovali jste pomoc, tak se sebrali a utekli.
Ovšem Ježíš tady nemluví pouze o pravém a falešném kamarádství. Vždycky se najdou lidé, kteří nám nabídnou, že nám řeknou o Bohu přesně to, co nutně potřebujeme vědět (že nám zprostředkují to pravé poznání a vědění o Bohu). Někteří lidé nám budou tvrdit, že dovedou zařídit, abychom to měli u Pána Boha dobré, aby nám už nikdy nescházela radost a pokoj a dostatek peněž a další věci. Někteří nám klidně nabídnou, na co si jen vzpomeneme, pravý ráj na zemi.
Jsou chytráci, kteří se snaží s druhými různě manipulovat, vnutit jim svou vůli, donutit je, aby dělali to, co oni chtějí. Přitom se snaží urvat si něco pro sebe. Jestli takovým lidem záleží taky na nás, nejenom na našich penězích, to se ukáže v nějaké krizi – když se přestane dařit a přijde nějaké trápení. A člověk, který uvěřil takovým rádoby-pastýřům, pak najednou zjistí, že zůstal na svou bolest a strach úplně sám.
Proto je tak důležité mít jasno v tom, komu vlastně důvěřujeme, na koho se spoléháme a kým se necháme vést. Je důležité vědět, že Ježíš, ten ukřižovaný a vzkříšený, je pastýř, který nás nikdy, za žádných okolností neopustí. Nikdy nás nenechá ve štychu, protože mu na nás – na každém z nás – záleží. Neopustí nás, ani když nás opustí zdraví a síly. Nebo když nám třeba úplně dojdou penízky. Ani ve chvíli, kdy nás třeba opustí všichni ostatní kamarádi a kamarádky.
Mluví se tu tedy o těch, kteří si jen hrají na pastýře, a také o vlku, před kterým ti rádoby-pastýři rychle utečou. Vlk, zvlášť když je vyhladovělý, jistě dokáže být pěkně nebezpečný. Ale v Ježíšově řeči nejde jen o tyhle šelmy.
Tím „vlkem“, nebezpečím, které se na člověka někdy vrhne jako dravá šelma, mohou být situace, které přímo ohrožují zdraví a život, třeba vážné nemoci nebo zranění. Skrývá se však za tím všechno možné, co nějak ohrožuje naši víru. Bolest, smutek, samota. Zklamání z církve, z toho, že se nám nedostalo pomoci a podpory ve chvíli, kdy jsme ji nutně potřebovali. Tím „vlkem“ může být cokoli, co si vyžádá veškerou naši pozornost a sílu a čas, takže člověk zapomene na svého Boha. Zapomene a opustí stádečko jeho oveček; ani si toho nemusí pořádně všimnout.
Ale Ježíš nemluví jen o různých nebezpečích. On zná své ovce – tedy také každého z nás. A ovce znají jeho. Jak poznáváme Ježíše, svého dobrého Pastýře? Jistě tak, že nasloucháme jeho hlasu. Proto se tu o nedělích scházíme a čteme a vykládáme Bibli, vyprávíme příběhy evangelia o tom, co Pán Ježíš dělal a říkal. A je moc dobře, když se to neděje pouze o nedělích. Když si navzájem při různých příležitostech můžeme sdělovat, co už jsme na cestě víry s Ježíšem všechno prožili. Jak se nás ujal, jak nás povzbudil a posílil, když jsme byli v úzkých a trnuli strachem. Jak nás potěšil, když nám bylo smutno.
Je dobře, když o tom vyprávějí rodiče svým dětem, přátelé svým přátelům. To „poznání“, jak se o něm píše v evangeliu, nevzniká jen ze slov, které slyšíme, ale také ze zkušeností, které s Pánem Bohem uděláme. Poznání roste, když se setkáváme s různými projevy jeho péče a lásky. Zároveň si přitom můžeme uvědomovat, že tenhle dobrý Pastýř je tady i pro druhé lidi.
Ještě vám ale dlužím to nejdůležitější: proč je právě Ježíš Kristus tím pravým, dobrým Pastýřem? Evangelium odpovídá zcela prostě: protože za nás, své ovečky, položil svůj život. Zcela dobrovolně. Nebyla to žádná „temná hra osudu“, žádné hrozné nedorozumění, nešťastná náhoda. Ježíš obětoval sám sebe, protože nás miluje, protože mu na nás záleží. Proto je také milovaným Božím Synem, kterého si Bůh vyvolil – protože sám miluje nás, slabé, chybující, hříšné lidi. Hříšné, to znamená lidi, kteří na svůj život sami nestačí. Kteří potřebují pomoc, lásku, trpělivost svého dobrého Pastýře.
Ježíš pomáhal nemocným, smutným, nešťastným lidem a přinášel Boží odpuštění a pomáhal znovu začít těm, s nimiž už se nikdo nechtěl bavit. Choval se ke všem jako dobrý pastýř. To se však některým lidem nelíbilo. Nelíbilo se jim to tolik, že se rozhodli Ježíše zbavit. Ale Ježíš, i když už věděl, že ho chtějí zabít, pokračoval. Nikam neutekl, neschoval se. Věděl, že to, co nám od Boha přináší, je moc důležité. Že je třeba, aby dal i svůj život. A Pán Bůh tohoto Ježíše, kterého lidé ukřižovali, vzkřísil z mrtvých. Právě o tom Ukřižovaném říká: „Ano, to je můj milovaný Syn. Všechno, co říkal a činil, je pravda, které se můžete držet. Záleží mu na vás a můžete ho bez obav následovat.“
Modlitba: Ježíši Kriste, náš Pane, ty jsi pastýř a ochránce, který od nás nikdy neuteče, který nás neopustí v žádné nouzi, v žádném nebezpečí. Pastýř, který se o nás staral a postará – i v čase, kdy se my sami nebudeme moci postarat. Prosíme, probouzej také v nás starost o ty, kteří jsou na tom hůře než my, odvahu přibližovat se v lásce k lidem, od nichž se ostatní spíš vzdalují. Amen.
