Kázání 4. 3. 2018

4.3. 2018                      Podobenství o hřivnách                                     Pardubice

Vstupní píseň: 51/1

Vstup: Ukaž nám, Hospodine, milosrdenství své a spasení své dej nám.

Pozdrav: Vítám vás o třetí postní neděli a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj

Bratři a sestry, dnes vykonáme v rámci bohoslužeb výroční sborové shromáždění s volbou farářky Hany Ducho za kazatelku pardubického sboru. Tímto ohlášením je sborové shromáždění zahájeno. Po písni 485 bude přestávka, pak budeme pokračovat.

Píseň: 625

Modlitba: Milý Pane Bože, děkujeme Ti za všechny dary, jimiž naplňuješ náš život. Nejen za to, že máme co jíst, že máme domovy a rodiny, že žijeme v zemi, kde se nebojuje … Děkujeme, že jsme Tě mohli potkat, za možnost u Tebe čerpat naději, hledat novou sílu k životu. Odpusť nám, když přesto býváme jako slepí a nevidíme pokoj, přijetí, odpuštění, Tvé dary a Tvou lásku. Ty jsi stvořil každého z nás se zvláštními dary. Prosíme Tě, pomáhej nám naše obdarování objevit, používat a navzájem se doplňovat. A tak žít v prostoru Tvého království. Amen

Čtení: Ř 12/1-11

Píseň: 650

Text: Mt 25/14-30

Kázání:

Už samotné slovo půst většinou způsobí, že protáhneme obličeje. Je za tím představa jakéhosi útlumu, omezení, pasivity… Jistě tomu tak i může být, pokud to vede k něčemu dobrému. Ale co když to neumíme, postním omezením se v něčem si vyčistit tělo, hlavu, srdce, duši? Jak správně uchopit postní období, kterým je nám nabídnuto vytvořit si větší vnitřní prostor pro setkání s Boží láskou? Už jsem to zmínila minule, v souvislosti Abrahama a Lota, že můžeme čas, který nazýváme postním, využít aktivně, ve prospěch druhých lidí. Odepřít sobě nějaký čas a věnovat jej na modlitbách za druhé lidi. Investovat do druhých modlitbu, přímluvu, čas…Vytvářet prostor, kde by království Boží mohlo zakořenit. A o Božím království o jeho prosazování se v tomto světě, je i dnešní podobenství o hřivnách neboli talentech. Jsme jím vedeni investovat své „talenty“, sloužit jimi, podnikat s nimi k dobrému.

V jedné indiánské legendě se praví, že máme v sobě dva vlky, kteří se perou – dobrého a zlého. Vyhrává ten, kterého krmíš. A souvislost s podobenstvím o hřivnách vidím v tom, že můžeme být líní nebo aktivní, sobečtí nebo milosrdní, lakomí nebo štědří – záleží na nás, pro co se rozhodneme. Co v sobě krmíme. Obdarování od Pána Boha máme, každý z nás – záleží, jak s nimi naložíme, jestli jimi rozmnožujeme dobré.

Je nám jasné, že příběh o hřivnách je „podobenství“. Že příklad s penězi je sice vzat „ze světa financí“, ale že se tu jedná o „duchovní věci“, že hřivna je obdarování („talent“, viz jiný překlad). Když se zamyslíte, přijdete na to, co že je ta vaše „hřivna“, která vám byla od Hospodáře (Hospodina) svěřena? – Ježíš před nás staví příběh, kde tři služebníci stáli před podobným úkolem: jak naložit s obdarováním? V úvodní scéně se dozvídáme, že každý z nich dostal slušný obnos: 5, 2, 1 hřivnu. To bylo tehdy docela dost peněz. 1 hřivna 16 let práce (měřeno tím, že denár je mzda za jeden den).

Když je pán takto podělil, odjel na dlouhou dobu pryč. Háček je v tom, že všechno, co dostali, není tak úplně jejich. Dostali to do správy. Patří to jejich pánu, ale momentálně je pryč. Po návratu se bude zajímat, co se s tím tady dělo.

Odcházející pán ale nenadělí všem stejně. Naše zakořeněné rovnostářské myšlení asi trochu rozčiluje, že každý dostane jinak velký obnos. Ale tohle není to, čím nás chce podobenství provokovat. Není totiž důležité, že každý dostal jinou částku. V podobenství je důležité, že každý dostal podle svých schopností (nečeká se od všech totéž), ani ten poslední nedostal úkol nad své síly. A ani jeden nezůstal bez obdarování. Pán je pryč a služebníci jsou ponecháni sami se svými hřivnami. Vzápětí uvidíme, jak služebníci se svým svěřenstvím naložili. První dva vědí, k čemu dary jsou a hned je také rozmnoží. Třetí jej zakope. – Možná že tohle vás, jako posluchače, trochu znejistí. Z pohádek a ze spousty lidových vyprávění to známe spíš opačně: právě první dva (bratři, přátelé, tovaryši …) jsou plni sebejistoty, ale zklamou, zachraňuje to až ten třetí, od kterého se původně mnoho nečekalo (také tady třetí dostal do úschovy nejmíň). Ze zvyku jsme nakloněni sympatizovat s tím třetím. První dva hazardují s majetkem (investují, podnikají) a lehkovážně nakládají se svěřenstvím. A nic jim v našich očích nepomůže, že shodou okolností uspěli. Co kdyby přišli o všechno? Pochválil by je Pán i potom? To ten třetí, můžeme namítnout, se zachoval odpovědně: v mále zůstal věrný …

Ale pokračování příběhu nám provokativně ukazuje, jak je naše zaběhané přemýšlení vedle. Dva frajeři, kteří obratem získané peníze investovali a rozmnožili, jsou představeni jako dobrý příklad pro nás a naše nakládání s Božími obdarováními, zatímco třetí „věrný opatrovník” zoufale neuspěl před pánem. První dva dopadnou stejně, nezávisle na tom, že jeden vydělal víc a druhý méně (oba dosáhnou stoprocentního zisku). Nejde tady o kvantitu, ale o to, že svěřené nenechali ležet ladem, že je rozmnožovali. – To „zdvojení“ (5 a 2 hřivny) je tady proto, abychom si nemohli nevšimnout velmi důležité věci: že totiž nejsou hodnoceni za výkon, za velikost svého výkonu. Důležité je, že se svěřenou hřivnou podnikali. „Nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým. Vejdi v radost svého pána”. – To je jejich odměna. Jak velké ty síly byly a kolik vydělali, nemá vliv na radost, do které vejdou.

Bratři a sestry, každý z nás můžeme být v něčem dobrý, každý z nás má z čeho „oddělovat“, pouštět to dál, aby to sloužilo, působilo k dobrému. A vůbec to nesouvisí s tím, že toho nemám nebo neumím tolik nebo to samé jako můj bližní vedle. Věřím, že já, která nerozumím bankovnictví, nebudu Hospodinem kárána za to, že jsem neuměla lidem ve sboru dát dobrou radu ohledně zúročení peněz, ale za to, pokud svoji hřivnu – potěšovat Božím slovem- nerozmnožím, nerozfofruju, ale zahrabu pod zbytečný balast…

Proto třetí služebník byl Pánem označen za špatného a líného. Navzdory tomu, že právě on uchoval neporušeně a bezpečně, co mu bylo svěřeno. Pointa podobenství je ale v tom, že právě tento třetí nejméně věřil. Nejméně důvěřoval v životaschopnost svěřeného. Proto byl přehnaně opatrný. Ale nejhorší bylo to, že se „bál“ (v.25).

Ochromilo ho rozpoznání, že teď je odpovědný sám za sebe. Život bez pána nechápe jako výzvu k zodpovědnému zúročení svého obdarování, ale prožívá ji bezmála jako ohrožení, proto se chová tak opatrně. Že dostal obdarování proto, aby jím sloužil, to mu uniklo. Proto má i pokřivený pohled na pána- dívá se na něj jako na smrt: přísný, neúprosný, všecko bereš… Život  vnímá jako povinnost, bez radosti, bez vděčnosti. Zatraceně smutný život.

Ježíš volí takové příběhy, abychom v nich poznali jak jedná Bůh, ale také, abychom poznali, jak jednáme my. – Kde my se v tomto podobenství najdeme, do které role zapadneme? Jak spravujeme a rozmnožujeme svá obdarování Božími dary? Je zřejmé, že to podobenství není o hospodaření s penězi a o podnikání na kapitálovém trhu, ale právě o spravování Božích obdarování, darů Ducha sv., které každý z nás dostal. Všichni jsme byli – v různé míře – obdarováni Božími dary. Jako jednotlivci, ale také jako sbor a církev. A Ježíš Kristus, náš Páni nás staví před otázku, jak jsme s dobrými dary naložili. Třetí služebník nám budiž výstrahou, že neuspějí žádné výmluvy. Neplatí ani, že jako nepříliš početná a nepříliš oblíbená menšina- církev nebo sbor – s tím, co máme a můžeme, díru do světa neuděláme. Že je lepší nechat to být tak, jak to je a nikam se moc nehrnout, žádné novoty a experimenty moc nezkoušet. Tady nejde o to, kolik toho můžeme (o tom je to podobenství!), tady jde o víru a odhodlání sloužit Boží věci, Božímu království v tomto světě. Neohlížejme se a nezáviďme, co velké a bohaté sbory a církve, jaké mají možnosti … Vezměme svou víru, své prostředky, nám svěřené a „podnikejme” s nimi. Každý z nás ať nese svou víru, lásku, naději na trh a uvidíte, jak Pán požehná. Pak i o nás – jednotlivcích, sboru, církvi může platit: “správně, služebníku dobrý a věrný … nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým. Vejdi v radost svého Pána”. – „Neboť kdo má, tomu bude dáno a kdo nemá, ten ztratí i to, co má”.

Podobenství záměrně užívá té známé myšlenky, že „peníze dělají peníze”, pro Boží hřivny, aby se ukázalo, že dobrá věc se rozmáhá sama, jen jí dát příležitost a “nezakopat ji”. To, že peníze plodí peníze, tomu rozumíme a věříme a podle toho se většinou i zařídíme. Otázka podobenství proto zní: proč témuž nevěříte i u Božích darů, když u peněz je vám to samozřejmé. Věřte, že stejnou životaschopnost jako peníze mají i duchovní dary. Čemu bez potíží věříte ve vztahu k penězům, tomu věřte i ve vztahu ke Království Božímu (z hořčice obrovský strom, trocha kvasu prokvasí všechno těsto). Důvěřujme Božím darům, Božím hřivnám nám svěřeným a rozmnožujme je. Boží dary – víra, láska, naděje, obětavá služba církve podle slova a vzoru Pána Ježíše Krista nám nebyly svěřeny, abychom si je v církvi střežili neporušené, abychom je zakonzervovali a co nejmíň používali, aby jich neubylo. Čím víc sloužíme, užíváme a rozdáváme svá obdarování, která nám Bůh svěřil, tím víc se rozmnožují. To je „Boží království v akci“, tzn. aktivně působící: viditelné, slyšitelné, hmatatelné… A pro naše aktivní zapojení ať nás povzbuzuje následující požehnání:

Ať Bůh žehná tvým rukám,

aby byly opatrné,

aby dokázaly držet a přesto se nestaly pouty,

aby uměly rozdávat bez počítání,

aby v nich bydlela síla těšit a pozvedat.

Ať Bůh žehná tvým očím,

aby vnímaly člověka v nouzi,

aby viděly i to co je neviditelné,

aby dokázaly zahlédnout smysl věcí kolem,

aby se druzí pod jejich pohledem cítili dobře.

Ať Bůh žehná tvým uším,

aby byly uzavřené pro balast a kecy a lži,

aby nepřeslechly pravdu, byť nepříjemnou,

aby i v hluku slyšely hlas jemný a tichý,

aby byly otevřené pro Boží hlas.

Ať Bůh žehná tvým ústům,

aby z nich nevycházelo nic co zraní a ničí,

aby mluvila léčivá slova,

aby zachovala co je důvěrné,

aby svědčila o Bohu.

Ať Bůh žehná tvému dechu — srdci a duši,

aby darovaly teplo,

aby byly plné slitování a odpuštění,

aby dokázaly sdílet smutek i radost,

aby byly příbytkem Božího ducha.

Amen

Píseň: 384

Sborová ohlášení:

Přímluvy: Kriste, Ty jsi na svém těle snášel utrpení, bolest, samotu, zakusil jsi nepochopení a lhostejnost i posměch, Ty nejlépe víš, jak je těm, kdo toto musejí trpět a snášet, tak Tebe za ně prosíme, ať poznají, že v tom nejsou sami, že v Tobě mají oporu i záchranu. Prosíme Tě za ty, kdo se lečí v nemocnici nebo jsou upoutáni na lůžko doma či v LDN. Buď jim posilou a oporou v jejich nemoci, trápení nebo posledních dnech. Daruj jim blízkého člověka. Prosíme Tě  za ty, kdo Tě potřebují a také za ty, kdo si myslí, že Tě nepotřebují; myslíme zvláště na ty ve svých rodinách, kde my jsme selhali ve svědectví o Tobě, o Tvé lásce…

Prosíme za tento náš sbor, aby byl dobrým prostorem pro setkávání se s tebou a s druhými v lásce Kristově; prosíme za dnešní volbu kazatelky, aby naše rozhodnutí bylo svobodné, moudré a ku prospěchu tomuto sboru. Prosíme také za lidi, za naše bratry a sestry v místech, kde je válka, kde žijí ve strachu z pronásledování, kde žijí v nelidských podmínkách těžkého strádání, kde kvůli náboženství nebo národnosti jsou ponižováni, prosíme za místa, kde jsou lidé postiženi živelnými pohromami či sveřepými diktátory. Prosíme odpusť, jestli nás jen v koutku duše napadlo, že nás nic z toho nepotkalo, protože jsme lepší než oni… Prosíme, proměňuj nás svým slovem, svou mocnou přítomností a i skrze nás přispívej ku pomoci, kde je potřeba. Otče náš … Amen

Poslání: Ať každý slouží druhým tím darem milosti, který přijal. Tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti.

Požehnání: Požehnej a provázej vás všemohoucí a milosrdný Bůh Otec i Syn i Duch svatý.  Amen

Píseň: 485

VSS:

Na závěr modlitba

Píseň: 426

Tento příspěvek napsal/a dne 06.03.2018 v rubrice Kázání.