Text: J 12,44-50 Kazatel: František Plecháček
Ježíš hlasitě zvolal: „Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, který mě poslal. A kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal. Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil. Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo, které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den. Neboť jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, přikázal mi, jak mám mluvit a co říci. A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co tedy mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.“
Milé sestry, milí bratři, lidé si představovali a představují Boha různými způsoby. Někteří považují Pána Boha za policajta, který na nás na každém kroku dohlíží a slídí po nás, aby nás především usvědčil z viny. Jiní si Boha představují jako přísného soudce, který nekompromisně trestá každé selhání. A pro některé je Bůh je přívětivý, ale také celkem bezmocný stařeček spící na obláčku. Těch lidských představ je samozřejmě mnohem víc. Vůbec pak není divu, že s takovým bohem nechtěla a také nechce mít většina lidí nic společné. Čistě mezi námi: Dokud jsem si já sám kdysi boha představoval nějak takhle, taky mě příliš nezajímal.
Do všech těchto a dalších podobných lidských přestav, do všech lidských pochybností a zklamání s takovými bohy, zní radostná zvěst: Bůh je naštěstí úplně jiný, než jak si ho přestavujeme. Abychom ho mohli poznat takového, jaký skutečně je, přišel k nám v podobě člověka. Živý Bůh se nám dává poznat v člověku Ježíši z Nazareta. V tom, který byl po svém narození uložen do betlémských jeslí. V tom který prožil život obětavé lásky – až po smrt na kříži. Bůh za námi přišel v prostém muži, rabínovi z Nazareta, který zvěstoval potěšení Siónu, potěšení, které vyhlížel již prorok Izajáš. Ježíš přinášel novou naději lidem nešťastným a různě trpícím, zvěstoval Boží odpuštění a dával druhou šanci i lidem, s nimiž už nechtěl mít nikdo nic společného.
Evangelista Jan nás nenechává na pochybách: Kdo se chce něco dozvědět o skutečném Bohu, musí k Ježíšovi. A kdo uvěří slovu Ježíše Nazaretského, ten uvěřil Bohu. Kdo vidí Ježíše, vidí Boha. A platí to i obráceně. K poznání pravého Boha nevede jiná cesta, než prostřednictvím Ježíše Nazaretského.
Bůh v tomto Ježíšovi nepřichází svět soudit, ale spasit. V evangeliu podle Jana se tato myšlenka objevila už dřív a zde ji Ježíš znovu připomíná, aby o tom nemohlo být nejmenších pochyb. Jasnou Boží prioritou je spása hříšníků, naše spasení, ne soud a odsouzení. To je přece úžasná zpráva!
Ježíš nás nepřichází soudit a odsuzovat. Jeho hlavním posláním není moralizování nebo – jak se říkalo dříve, za minulého režimu – kádrování. Pán Bůh nás nemá zařazené ve škatulkách, z nichž není úniku. Ty, kdo v něho uvěří, Ježíš vysvobozuje právě i z těchto temnot povýšenosti a odsuzování, z falešných pocitů nadřazenosti, pýchy a sobectví. Ve světle Ježíšova slova se můžeme svobodně rozhlédnout a vidět pravdivě. Právě v Ježíšově světle se můžeme učit chápat, že Pán Bůh nabízí svou spásu opravdu všem. Že mu záleží na horlivě zbožných, ale také na bez-božných. Že v Kristu nabízí své odpuštění a smíření nejenom řádným občanům, ale taky všem neřádům. Boží spásná vůle se týká všech lidí. O tom něco věděl už prorok Izajáš. A také jsme u něho slyšeli, že Hospodinova spása tu bude věčně a jeho spravedlnost neztroskotá. Hospodin své dobré záměry prosadí – navzdory všem stínům a temnotám.
Světlo Božího příchodu nám umožňuje vidět nově nejenom vlastní život, ale také druhé lidi. Vidět je jako bytosti, které jsou Bohem milovány.
„Kdo slyší má slova a nezachovává je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil.“ To je přece důvod ke stálé vděčnosti a děkování! Naprostou Boží prioritou je spása a vysvobození hříšníků. To, co Otec svěřil Ježíšovi pro nás, není nic menšího než věčný život. Tedy trvalé společenství s Bohem a také sourozenci ve víře – již bez stínů trápení a bolestí, neporozumění a zloby.
Ježíš sám nesoudí ty, kteří odmítají jeho slovo. Kdo neuvěří, bude souzen – slovem. Soud probíhá již dnes – kdykoli zní evangelium a člověk se rozhoduje, zda přijme, nebo odmítne Boží nabídku.
Další směřování člověka se rozhoduje na jeho postoji ke Kristovu evangeliu. A zde chci připomenout: Jde o slovo toho, který se z lásky k nám ponížil a sestoupil až do nejhlubších temnot lidského utrpení. Je to slovo toho, který se pro nás rozdal do poslední kapky krve, který sám sebe obětoval, aby nás přivedl zpět k Bohu. Je to slovo Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.
Co víc si přát, než aby toto slovo, aby Kristovo evangelium znělo i v nadcházejícím roce z kazatelen v naší zemi i po celém světě. Aby dál proměňovalo a uzdravovalo naše životy a vysvobozovalo nás ze všech menších i větších temnot.
Modlitba: Milostivý Bože, děkujeme ti, že se nám dáváš poznat v chudém dítěti v betlémských jeslích, v Ježíši z Nazareta, který hříšníkům přináší tvé odpuštění. Ochraňuj nás, abychom nehledali spásu v nikom a ničem jiném než v něm. Amen.
