Text 1 Pt 1,13-21 | Kazatel: Jiří Doležal
Odhodlaně se tedy připravte ve své mysli, buďte střízliví a celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista. 14 Jako poslušné děti nedejte se opanovat žádostmi, které vás ovládaly předtím, v době vaší nevědomosti; 15 ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života. 16 Vždyť je psáno: ‚Svatí buďte, neboť já jsem svatý.‘ 17 Jestliže ‚vzýváte jako Otce‘ toho, kdo nestranně soudí každého podle jeho činů, v bázni před ním žijte dny svého pozemského života. 18 Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, 19 nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny 20 byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů. 21 Skrze něho věříte v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a dal mu slávu, takže se vaše víra i naděje upíná k Bohu.
Slyšeli jste správně: v oddíle, který jsem přečetl, je řada výzev, příkazů. Je jich celkem pět: odhodlaně se připravte ve své mysli – buďte střízliví – celou svou naději upněte k milosti…! – jako poslušné děti se nedejte opanovat žádostmi , které vás ovládaly předtím – buďte svatí.
Dříve než obrátíme svou pozornost k těmto jednotlivým příkazům, bude dobré povědět toto: k biblickému poselství a ke kázání slova Božího p ř í k a z y a také z á k a z y patří. Ale ovšem:bible a slovo Boží-to nejsou j e n o m příkazy a zákazy. A je třeba jít ještě dále a jasně povědět: příkazy a zákazy nejsou to první-to nejdůležitější nebo dokonce to jediné, co bible a slovo Boží obsahuje.
Dříve než nám Bůh dá své příkazy a zákazy, tak nám poví co on pro nás učinil dříve, než jsme my cokoli učinili pro něj. A to, co Bůh ze své lásky učinil pro nás, to má v Bibli a má to mít také v každém kázání slova Božího naprostou p r i o r i t u . Proto kázání, které jen napomíná, jen přikazuje a zakazuje, je neomluvitelné, hrubé překroucení biblické zvěsti. Biblické poselství- to je přece evangelium a to všichni víte – je dobrá, radostná zpráva:“Tak Bůh miloval svět, že Syna svého dal…“ /Jan 3,15/.
To, co nám Bůh dal, jsme si v dubnu minulého roku, když jsem vám kázal na prvních 11 veršů této kapitoly, postavili před oči:Bůh vzkřísil Ježíše Krista a tím nám prokázal v e l i k é m i l o s r d e n s t v í . A vložil do našich ustaraných a často i ustrašených srdcí ž i v o u n a d ě j i. A to vše čím nás obdařil, sám střeží tak, aby nás o to nikdo nepřipravil. Proto smíme být dobré mysli a r a d o v a t s e dokonce i uprostřed rozličných soužení. To je to první a nejdůležitější.
Nu, a teď už se můžeme věnovat té první apoštolské výzvě:“Odhodlaně se připravte ve své mysli!“/13/. Pod čarou naleznete přesný překlad:“přepásejte bedra mysli své“.To je sice přesný, ale méně srozumitelný překlad. Pomůžeme si vypravováním z 2. Moj. :Když měli izraelští opustit egyptské otroctví, dostali pokyn:budete jíst beránka, ale nebudete ho jíst u stolu, ale „budete mít přepásaná bedra, opánky na nohou a hůl v ruce“ /Ex 12,11/. Takže „přepásat bedra“ znamená upravit si šat tak, abyste byli připraveni vyrazit na cestu- na cestu pouští do země zaslíbené.
Tak odtud to apoštol má, když nás vyzývá „přepásejte bedra mysli své“. Tím nám říká:váš život, život křesťanů, to je cesta cizinou tohoto světa /v. 17/ vstříc přicházejícímu Božímu království.
A k tomu, abychom touto cestou bezpečně prošli -pro izraelské to byla dlouhá cesta plná nebezpečí a pokušení-potřebujeme si nejprve p ř i p r a v i t m y s l. Jinak řečeno:pořádně si to promyslet, udělat si v hlavě pořádek, mít v hlavě jasno:důkladně zvážit, že žít bez Boha a proti Bohu a proti Boží milosti je velmi nebezpečná iluze. Že je velmi lehkomyslné myslet si, že Boha a jeho milost – to je to, co pro nás vykonal – nepotřebujeme, že si bez milostivého Boha sami se vším dobře poradíme. Je velice nebezpečnou iluzí myslet si, že když získám svobodu a nezávislost a budu si moci dělat co chci, že to je ideální model života. Komu Pán Bůh dal uvažující a kriticky hodnotící rozum, ten je dnes například schopen rozeznat, že chamtivost ovládá všechny a všecky ožebračuje. To je to, čemu se dnes říká světová ekonomická krize nebo recese, kterou žádný nepředvídal a s kterou si nikdo neví rady.
Ta druhá výzva je podobná a zní:“Buďte střízliví!“To prakticky znamená:jako křesťané se na cestě k Božímu království nedejme ničím opájet. Nejen alkoholem a drogami, nýbrž ani vidinou, že když zahodíme víru a osvojíme si věděcký světový názor, dospějeme do ideální beztřídní společnosti. Ovšem stejně nestřízlivá je vize, že když zavedeme svobodu, demokracii a volný trh, vyřešíme všechny problémy a bude nám všem dobře. Stejně opojeni a ne střízlivi budeme když bezmyšlenkovitě přijmeme všemi uznávaný a hlásaný názor, že nejdůležitější jsou peníze, za něž se dá pořídit vrcholné štěstí a blaho. Opojeni vidinou egyptských hrnců plných masa, nebyli izraelští dost střízliví, aby viděli, že k těm egyptským hrncům vždycky zákonitě patří také egyptská otročina.
Třetí výzva zní:“Celou naději upněte k té milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista!“Co je n a d ě j e, o níž tu apoštol mluví? Naděje je o č e k á v á n í toho, co nám přinese – nebo také nepřinese – budoucnost. Takže otázka přesně zní: co my jako křesťané očekáváme? Odpovídáme: ti, jimž Bůh vložil do srdcí ž i v o u n a d ě j i, smí očekávat, že je Bůh na uložené cestě, ať budou procházet čímkoli, nikdy neopustí, ale dovede je k cíli. Na každém kroku- ať budeme procházet pohodou, nebo nás naopak zahalí temnoty a my už ničemu nebudeme rozumět- nebude naše budoucnost v rukou neznámého osudu ani „ve hvězdách „/které mají v rukách astrologové a věštkyně/, ale že se k nám budoucností stále více blíží ta milost, kterou pro nás připravil Ježíš Kristus. Ten nás navzdory vší naší slabosti, našemu mnohému selhávání a bloudění přece jen nakonec přivede k cíli „přežádostivému“ /Jer.29,11/. Když k tomuto milostivému Bohu odhodlaně a cele upneme naději, pak nikdy nemusíme upadat do rezignace a podléhat fatalizmu, který své oběti přesvědčuje, že už se nedá nic dělat a nic změnit. Kdo se nadějí takto cele upíná k Bohu, tomu je určeno zaslíbení Hospodinovo:“Já sám půjdu před tebou, budu s tebou, nenechám tě klesnout a neopustím tě, neboj se a neděs ! /Dt 31,8/.
A vám, kteří nyní myslíte také na své drobné nebo větší osobní naděje, rád připomenu žalmistovo povzbuzení:“ Uval na Hospodina cestu svou a s l o ž v n ě m n a d ě j i, on zajisté všechno spraví. „/Ž 37,5/. To si založte a podtrhněte ve svých biblích.
Další výzva:“Jako p o s l u š n é d ě t i se nedejte opanovat žádostmi, které vás ovládaly předtím!“ /14/. Teď možná namítnete: ale my už nejsme žádné děti, my jsme dospělé osobnosti! My máme právo svobodně a samostatně se rozhodovat a jednat.
Mám s tímto – dnes pro naprostou většinu lidí samozřejmým – názorem polemizovat? To by bylo škoda času! Já vás místo toho odkážu na známé Ježíšovo podobenství o marnotratném synu a milosrdném otci/ Lk 15,11-32/. Tam otec řekne mladšímu synovi: když chceš žít jako svobodný člověk a když si myslíš že ti otcovský dům tuto nádhernou svobodu neposkytuje, pak já tě doma držet nebudu. Mějž si svou svobodu! Pamatujte si:biblický Bůh není žádný despota který by nás u sebe držel a nás ovládal násilím. Ale ovšem:tam, kde mladší syn očekával svobodu, právě tam byl – aniž si toho všiml – jak tomu tady apoštol říká- o v l á d n u t ž á d o s t m i . Ano, jistě:dělal si co chtěl, ale právě tím upadal do otrocké závislosti a přišel o všechno.
Proto nás apoštol všechny, děti, dospělé i nás staré – vyzývá, abychom raději od počátku až do konce zůstali poslušnými dětmi svého milostivého nebeského Otce a pamatovali si, že svobodu máme a svobodni budeme, jen když svého milosrdného Otce posloucháme. Jinak nás než se ohlédneme- ovládnou síly, na které svým rozumem, svou vůlí a ni tím svým nejvyšším vzděláním nestačíme… Ten mladší syn-vzpomínáte si – když skončil u vepřů konečně „přišel sám k sobě“ – to jest, začal si to v hlavě dávat do pořádku- a dospěl k názoru: lépe mi bylo v domě mého otce. A otec jej přijal a byla veliká radost.
Ta pátá a poslední výzva zní:“Jako je svatý ten, který vás povolal, b u ď t e i vy s v a t í v celém způsobu života. Vždyť je psáno: Svatí buďte, nebo já svatý jsem. „/15-16/. Není sporu:tato výzva nás překvapí, přímo šokuje. Co se to tu od nás žádá? Co nám to tu apoštol přikazuje? To je přece nesplnitelné! I když obvykle sami o sobě máme vysoké mínění a jsme přesvědčeni, že jsme lepší než druzí, přece si netroufneme myslet, že bychom to mohli dotáhnout až k svatosti, to jest k naprosté dokonalosti nebo dokonce úplné bezhříšnosti. Pamatuju sice v tomto sboru ženu, která mě – tehdy mladičkého vikáře – ohromila prohlášením:“My už nehřešíme, nanejvýš děláme nějaké chyby!“ Ale to byl případ naprosto ojedinělý a já s ním teď nebudu polemizovat.
Lépe bude, obrátíme-li se k bibli a biblí si dáme vysvětlit, jak je to s tou svatostí. /Předem také pomineme ty svaté, které zná a má římskokatolická církev, které však nezná a nemá z bible. Také vám evangelíkům nemusím vykládat že k svatosti nikdo nedospěje, když se bude jednou za týden mrskat páskem od kalhot. /LN 29.1.2010 str. 23/
Tak jak je to v bibli? V bibli nejprve o sobě Hospodin říká:“Já jsem SVATÝ“ /Lev.19,2/. Co se tím míní? Míní se tím toto:biblický Bůh-Hospodin, je svatý, protože je naprosto jiný. Je naprosto jiný než všichni ostatní bohové. Tím se nemyslí, že Hospodin je vznešenější a mocnější než ostatní božstva. Zcela jiný Bůh je Hospodin proto, že je milosrdný, to jest, že se slitovává nad provinilými, ubohými, bezmocnými a nešťastnými. Žalm 145 /8-9/ to pregnantně vyjadřuje takto:“Milostivý a lítostivý jest Hospodin, dlouho shovívající a V e l i k é h o m i l o s r d e n s t v í. Dobrotivý je Hospodin v š e c h n ě m a slitování jeho nade v š e c k y skutky jeho. „.A ještě jeden doklad z Ž 25,10, který jsme zpívali na začátku bohoslužeb:“ v š e c k y stezky Hospodinovy jsou m i l o s r d e n s t v í. Ano, právě svým milosrdenstvím se Hospodin dokonale liší od všech jiných bohů a pánů a ovšem také od všech nás lidí. A právě v tom je jeho svatost, jeho jinakost, že je milosrdný…Ježíš to potvrzuje: “Nejvyšší /totiž nejvyšší Bůh/ je dobrotivý i k nevděčným a zlým. „.A Ježíš přidává:“proto buďte i vy milosrdní, jako je milosrdný váš nebeský Otec.“ A co to pro nás znamená být milosrdný, rozvádějí hned ta další Ježíšova slova:“Nesuďte a nebudete souzeni, nezavrhujte a nebudete zavrženi, odpouštějte a bude vám odpuštěno, dávejte a bude vám dáno“/ Lk6,35 nn/. Takže svatými, to jest jinými, než jsou pohané, budete, když budete zachovávat tato Ježíšova slova.
Shrneme: Ovládejte své sobecké sklony. Nepřizpůsobujte se svému pohanskému okolí, v němž-jak jste si už asi všimli-za všech režimů vládne egocentrické sobectví a lhostejnost. V tom vy buďte svatí-to jest, jiní.
Dokážeme to? Dokonale se upněte nadějí k té milosti, kterouž už jste obdařeni a neseni a která se k vám blíží každým dalším dnem, až konečně dospějete k tomu cíli přežádostivému. Blahoslavený ten muž, který skládá naději v Hospodinu. Blahoslavená ta žena, která skládá naději v Hospodinu. Ti nebudou zahanbeni. Amen.
Modleme se: svatý Bože, pomoz, abychom neskládali naději sami v sobě, ale abychom i při vynaložení všech sil všechno čekávali od tebe, na tebe se spoléhali ve dnech dobrých i zlých, v životě i smrti, abychom se nebáli být jiní než ti, kdo tě dosud neznají. Svatý, svatý, svatý jsi ty, Hospodine zástupů, plná je země tvé slávy. Amen
