Text: Sd 6 Kazatel: Daniel Ženatý
Izraelci se dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. Proto je Hospodin vydal na sedm let do rukou Midjánců. Ruka Midjánců na Izraele mocně doléhala. Izraelci si dělali před Midjánci úkryty na horách, v soutěskách, v jeskyních a na nepřístupných vrcholcích. otvaže Izrael zasel, přitáhli Midjánci s Amálekem a syny východu a přepadali jej… Soudců 6 kapitola
Izraelci se dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích, proto je Hospodin vydal na sedm let do rukou Midjánců.
Kdy se dopouštíme co je zlého v očích Hospodinových? To zlé, co vůči Bohu konáme, se často v Bibli vyjadřuje pomocí sloves – chodit, neptat se, neslyšet a neposlouchat.
Chodit po Božích cestách, anebo chodit za přeludem po svých cestách. Neptat se po Bohu, žít jakoby nebyl, zapomenout na něj. Neslyšet jeho slova anebo slyšet a neposlouchat je. To je zlé v očích Hospodinových. A jistě by se dalo rozvádět a pokračovat.
Ruka Midjánců na Izrael mocně doléhala, proto si dělali před Midjánci úkryty na horách. To je smutný stav. Kolik okupovaných zemí to poznalo, kolikrát se to dělo v našem prostoru Čech Moravy a Slezska. Opustit domov a někde skrývat, přežívat – to není, život o kterém sníme.
Sotva Izrael zasel, přitáhli Midjánci s Amalekem a syny východu a přepadali jej. Ničili úrodu, neponechali v Izraeli k obživě ani ovci ani býka ani osla. Bylo jich jako kobylek, měli velbloudy, přicházeli, aby zemi ničili. Midjánci – věční soupeři a s nimi Amalek. Čteme o něm hodně v knihách Samuelových – je to úhlavní Boží nepřítel. Kazil Boží dílo už při vysvobozování Izraelců z Egypta. Je to zlo, které má ve svém programu jít proti Bohu.
I úpěli Izraelci k Hospodinu. Bůh poslal proroka, aby jim řekl: já vás přivedl z Egypta, vyvedl z otroctví, vyprostil z rukou utlačovatelů, vypudil jsem je před vámi a jejich zem vám dal. Řekl jsem vám – já jsem Hospodin váš Bůh, nebojte se Bohů Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Ale vy jste mě neuposlechli. Báli jste se, dávali jste přednost jiným bohům než mně.
Hospodinův posel se posadil pod posvátným stromem, který patřil Jóašovi. Jeho syn Gedeon mlátil pšenici, aby s ní utekl před Midjánci. I takový může být způsob života bez Boha. Rychle, tajně, aspoň něco, strach, pryč. Ukrást z vlastního domu něco co je moje Aby mně nikdo neviděl, a pryč. Takhle není život ve své vlastní svobodě bez Boha.
Hospodinův posel se mu ukázal – pozdravil – Hospodin s tebou, udatný bohatýre.
Gedeon reagoval tak, jak často reagují ti, kdo neberou Boha vážně. Dovol, pokud Bůh s námi, proč nás všechno tohle potkává? Kde jsou všechny jeho podivuhodné činy, o kterých otcové vyprávěli? Říkali – což nás Hospodin nevyvedl z Egypta? Ale ted? Hospodin nás zavrhl a vydal v ruku Midjánců… Pane faráři, nějak špatně věříte, kde je ten váš Pán Bůh, jen se podívejte, to jsou jen sladké řeči, co v kostele říkáte. Kdyby byl, tak by tu byl pořádek, lidi nekradli, ale tohle co se dnes děje, ta dnešní doba.
Pak náhle – sám Hospodin se k němu obrátil. Jakoby to na chvíli vzal místo anděla a říkal, co na mě nadávaš, co si mě bereš do pusy, tak abys viděl: jdi v této své síle a vysvobodíš Izraele z rukou Midjánců, hle já tě posílám… Na Gedeonovo reptání odpovídá Bůh tak, že mu dá úkol.
Jestli ono to tak není i s námi, i s těmi, kdo vedou tupé řeči, kdyby tu Bůh byl tak.. Možná kdyby uslyšeli Hospodinův příkaz, jděte, milujte, vydávejte ze sebe lásku, a oni šli – že by je pak ani nenapadlo reptat. Viděli by tolik krásy i bolesti. Místo naříkání by začali být vděční za každý den, za každé bohoslužby.
Gedeon se vymlouvá. Náš rod je nejslabší… Už to slyšíme. Já? Vždyť v dědině nic neznamenáme, jsou tu lepší, támhle Francek, ti mají hospodu a velké hospodářství, ale já? Proč já?
Hospodin odpoví jasně – protože já budu s tebou, ty pobiješ Midjánce. Dvě sdělení v jednom. Proč já? Protože já Bůh jsem s tebou. Proto pobiješ Midjánce.
Gedeon váhá. Je-li to tak Bože a já našel u tebe milost, dej mi znamení. Gedeon neřekne, když si myslíš, že jsem dobrý, tak jo. Přesně to trefí – je-li to tak a já našel u tebe milost, pak ano. Já zůstávám jaký jsem, ta změna ke které dochází je, že jsem u tebe Bože – kupodivu – nalezl milost. Je-li to tak, dej mi znamení.
Nejprve Gedeon uvařil vývar, donesl pod strom a nabídl to Hospodinu. Posel zasáhl rychle, ví, co se sluší a patří a řekne – vylej to. A maso a placky dej na skálu. Pak se posel holí dotkl jídla, plamen vyšlehl a vše shořelo. A posel byl pryč, a Gedeon sám.
Gedeon naříká – nějak se to zvrtlo, Bože, viděl jsem tvého posla tváří v tvář – a je fuč! To znamená, že je fuč i mé poslání? Hospodin jej uklidnil, neboj, nezemřeš. A Gedeon vybudoval Hospodinu oltář a nazval jej – Hospodin je pokoj.
Pak jej Bůh poslal do akce. Pro Gedeona možná těžší, než jít proti Midjáncům. Má jít proti svým, proti své rodině. Má udělat doma pořádek.
Hospodin přikáže – zboř Baalův oltář, který patří tvému otci! Skácej posvátný háj i posvátný kůl, který je u oltáře. Pak zbuduj Hospodinu nový, pořádný oltář. A obětuj býčka.
Gedeon vzal 10 mužů a udělal to. Ale bál se spoluobčanů i svého otce – tak to udělal v noci. Ráno děs, kdo to udělal, až se rozkřiklo, že Gedeon. Pobouření občané šli za jeho otcem, vydej Gedeona, musí zemřít. Urazil naše bohy! Otec odpovídá statečně – ať si Baal vede svůj spor sám, je-li bohem. Gedeona nevydal.
A pak se stalo, čeho se všichni báli. Jako bandité v Sedmi statečných, tak Midján a Amelkovci přišli, jako kobylky, utábořili se tam jako obvykle, když začali plenit zemi.
Avšak Gedeona vyzbrojil Duch Hospodinův, zatroubil na polnici, svolal pomoc od ostatních kmenů, a všichni vytáhli darebákům naproti.
Ale ještě chce Gedeon ujištění, že skrze něj jedná Bůh. Dvě zvláštní prosby má. Rozprostře na humně ovčí rouno. Bude-li rosa jenom na rouně, a kolem ne, pak poznám, že skrze mne, Hospodine vysvobodíš Izraele. Nazítří za časného jitra se tak stalo. Plný koflík rosy z rouna vyždímal. A ještě jednou prosil Boha, ať je rouno suché a rosa všude kolem. Stalo se tak.
C
o my s tím? Je toho hodně podobného. Žít jakoby Bůh nebyl, nedopadá dobře. I když nás to svádí zkusit to. S Bohem je člověk svobodnější a šťastnější, než když je sám. Chodit po jeho cestách, poslouchat ho přináší pokoj a svobodu. Poznal to i Gedeon.
Proto je dobré ho hledat a ptát se po něm. A přitom vědět a neděsit se. Protože dokud Kristus nepřijde, budou zde stále nepřátelé, darebáci, kteří mohou působit, že se budeme bát žít napřímeně. Mohou nás utiskovat a my si jen tak budeme krást z vlastních věcí.
A zároveň platí, I do našeho života zasahuje Bůh. Přišel ke Gedeonovi, přichází k nám. V Kristu přišel za každým z nás. Osvobozuje nás od našich vin. Nám říká, v tobě jsem nalezl milost. Skutečně. On to chce. Smíme to vzít vážně, náš křest stále trvá a platí, smíme hledat dobré věci.
Pane Ježíši Kriste, přicházej k nám. Přicházej k těm, kdo jsou spoutáni vším možným, a spíše jen živoří, než pořádně žijí. A dej nám poznat, i našim milým a blízkým, že plnost života je v tobě.
Znovu a znovu nás zneklidňují události plné zla a násilí. Prosíme, otevírej nám oči, abychom se dokázali se stejným úžasem vidět události plné pokoje a lásky. K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás.
Prosíme veď nás po svých cestách, abychom se neděsili že je konec světa, když přijde bouře, na moři, na ulici nebo v rodině. K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás.
Dávej nám i dnes a zítra odvahu usilovat o smíření s tím, s nímž jsem v napětí a nedobrých vztazích. Dávej nám k tomu pokoru a lásku, abychom nejednali jako ti, kdo všechno vědí a všemu rozumí. K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás.
Prosíme za trpící tohoto světa. Za ty kdo trpí ponížením a ztrátou důstojnosti, prosím za ty, kdo trpí svou nemocí a bezmocí. Sesílej pomoc těm, kdo jsou vydírání teroristy, ať mají samopaly nebo kravatu s bílou košilí. Prosíme, proměňuj svou mocí všechny, kdo mohou jakkoli pomoci. Dávej sílu a naději rodinným příslušníkům, pečovatelům, sestrám, lékařům, dobrovolníkům.
