Text: Iz 55,1-3 | Kazatel: Filip Ženatý
Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! Proč utrácíte peníze, ale ne za chléb? A svůj výdělek za to, co nenasytí? Poslechněte mě a jezte, co je dobré, ať se vaše duše kochá tukem! Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi! Uzavřu s vámi smlouvu věčnou, obnovím milosrdenství věrně Davidovi prokázaná.“ Iz 55,1-3
Milé sestry, milí bratři
I.
Jde o žízeň. Známe to. Stačí obyčejná voda do vyprahlých úst a cítíme, jak se v nás rozlévá život. Jakoby nám to v ústech zasyčelo. Myslím, že každý máme zkušenost s žízní. Žízeň značí palčivý nedostatek čehosi základního, který je nutné řešit. Nesnese odkladu.
Vzhůru, všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám.
Izajáš proroctví vyřizoval Izraelskému lidu v době exilu. Do Babylónského zajetí byla odvedena intelektuální a náboženská elita tehdejšího Judska: Přední kněží, úředníci, písaři… Jejich vztahy s domovinou byly přetrhány. Ti odvedení tam kamsi daleko od domova se cítili jako strom vytržený z kořenů. Otázky, které je trápily s žádaly si řešení, byly: usadit se, či neusadit? Snažit se tu najít domov nebo se uzavřít a doufat, že to přejde?
Ale byla tu i druhá skupina Izraelců, na kterou se často zapomíná. A to ti, kteří zůstali ve své zemi. Byli to nižší kněží, pastevci, zemědělci, prostí lidé. Přestože nebyli odtrženi od svých domů, zahrad a polí, byli odloučeni od svých vůdců, kteří určovali tón společenského života, a od kněží, kteří jediní věděli, jak správně konat chrámovou bohoslužbu. Jeruzalémský chrám byl v troskách a všechna zaslíbení o tom, jak to bude skvělé a velkolepé, se zdála být nezvratitelně pryč.
Obě skupiny trápila stejná otázka: Proč se to stalo? Jak to Bůh mohl dopustit? To už Hospodin nemá takovou moc? Kde jsou všechna ta slavná zaslíbení? Jeho mocné skutky? Kde je Bůh? Proč neodpovídá?
On odpovídá. Skrze svého proroka Izajáše: Vzhůru, všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám. Izajáš zní jako obchodník. Ale dost podivný obchodník: Pojďte a kupujte bez peněz a bez placení. Dneska se díváme podezíravě na lidi, kteří nabízí zboží na ulicích. A ještě podezíravěji se díváme na ty, kdo něco nabízejí zadarmo. „Jaký je v tom háček, Izajáši? Co musím podepsat? O co mě obereš? Co za to chceš?“ Ale vždyť vám to říkám – Nic! Je to zadarmo, i pro toho, kdo peníze nemá. Je to zadarmo. Není potřeba splnit vstupní zkoušky ani nasbírat určitý počet kreditů. „No, víš Izajáši, ale to je právě podezřelé. Takhle to na světě nefunguje. Víno a mléko zadarmo? Kde žiješ? Radši budu hledat někde jinde. Někde, kde dostanu víc a rovnou, byť za to budu muset zaplatit.
Proč utrácíte peníze, ale ne za chléb? A svůj výdělek za to, co nenasytí? Prorok chce říct: Nehledejte tam, kde to nemá cenu. Neutrácejte za instantní odpovědi. Jsou sice rychlé, ale něco jim chybí. Nenasytí. Horoskopy? Výklad karet? Drahé kurzy zaručených receptů na spokojený život?
A přitom stačí docela málo: Slyšte mě! říká Izajáš. A jezte, co je dobré, ať se vaše duše kochá tukem. V době biopotravin se na tuk díváme lehce nedůvěřivě. Ale pro většinu světa a ještě donedávna i pro naše kraje znamenal tuk něco neobyčejného, něco co není každý den. Tuk značí jistotu, klid a stabilitu. To má být naše duše tučná a tlustá? Nikoliv, naše duše se nemá tukem zalknout, ale má se jím kochat.
Řekl jsem, že stačí málo, že stačí slyšet. Ale není to jen o slyšení. Nakloňte své ucho a pojďte ke mně, říká Izajáš. Patří to k sobě. Jako uslyšel Abraham a zvedl se na cestu z kaldejského Uru, tak i my – slyšme Hospodina a vydejme se s ním na cestu. Anebo jinak: K těm vodám, o kterých mluví Izajáš, prostě musíme dojít po svých. Nakloňte své ucho a pojďte ke mně. Ale proč? Co jsou vlastně ty vody? Co pro nás Bůh přichystal?, slyšte a budete živi. Sestry a bratři, jde o život.
V prvním čtení jsme slyšeli o životě věčném. Křesťanům se někdy vyčítá, že myslí jen na život po smrti a že pro ně tento život nemá vůbec žádnou váhu. Je snad tento život není nějaké „jenom“, které musíme přetrpět?
Tento život má váhu. Věřím, že ho lze žít dobře a hluboce. Přídavným jménem věčný rozumím právě život hluboký, kvalitní a vposledku dobrý. Věřím, že ta kvalita takového života může být natolik vysoká a ryzí, že smrtí neskončí, ale dosáhne dál. V tom je život věčný skutečně věčný.
II.
Vraťme se ale k Izajášovi a násilně rozdvojenému Izraeli. Byla to vážná situace pro obě dvě části židovského národa. Hrozilo, že přesídlenci splynou s novou babylonskou kulturou, politickým režimem, a také s babylónskými náboženskými kulty. Těm, kdo zůstali, zase vzešla hrozba v podobě nových přistěhovalců, kteří s sebou přinesli své Bohy. A Izraelci, jak víme z četných proroctví, měli vždy tak trochu sklon chodit za bohy a bůžky okolních národů.
Situace obou skupin tehdejšího Izraele, jak té vyhnané tak té pozůstalé, je v něčem podobná situaci současné církve. I my si můžeme připadat vykořenění, naše vztahy se nám můžou jevit jako potrhané nebo přímo přetrhané. Možná se nám křesťanství zdá odtržené od reality, že nám okolí nerozumí. Křesťanské hodnoty se nám mohou zdát podivné, nemoderní a neslučitelné s dnešním světem. A že by tedy bylo nejlépe se uzavřít do sebe a před světem utvořit vlastní bezpečnou konzervu, abychom se ve světě nerozplynuli a neztratili své životní a morální hodnoty.
Nám všem, kteří propadáme někdy takovýmto náladám, zní Hospodinovo: Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi. Uzavřu s vámi smlouvu věčnou, obnovím milosrdenství věrně Davidovi prokázaná.
Smlouva. Ve starém zákoně čteme, že Hospodin uzavřel s králem Davidem smlouvu. Král David nebyl žádný andílek. Vzpomeňme na aféru s Bat-šebou. Ani neměl jednoduchý život – naopak. Buďto bojoval proti Saulovi nebo se potýkal se svými syny. Mnoho klidných dní a nocí v jeho životě nenajdeme. Ale byl s ním Hospodin. Pozvedl Davidovo království do neobyčejného lesku.
A tato davidovská smlouva že má být obnovena? Přestože chrám ležel v troskách a chrámoví kněží byli kdovíkde v Babyloně, Hospodin skrze proroka Izajáše ujišťuje: Tato smlouva bude obnovena. Uzavřu s vámi smlouvu věčnou, obnovím milosrdenství věrně Davidovi prokázaná. A to nejen pro izraelský národ, ale pro všechny, kdo žízní.
Smlouva. Blíží se velikonoce. Zanedlouho uslyšíme i známá slova, kdy Ježíš vzal po večeři také kalich a řekl: Toto je ta nová smlouva, zpečetěná mou krví. Ježíš podstoupil tu největší cenu za uhašení žízně všem, kdo žízní.
Bratři a sestry, jsme v období půstu. Půst je čas, kdy bychom se měli zastavit a zeptat se sami sebe, na čem naše víra stojí. Na koho sázíme své trumfy? V kom máme svou naději? U koho hasíme svou žízeň?
Hospodin nám neslibuje, že to bude jednoduché. Neslibuje nám odpovědi na naše otázky hned. Ujišťuje nás však o tom, že spolu s ním směřujeme k Božímu království. Ve víře v něho tedy vyhlížejme naplnění dávných Božích zaslíbení a přibližující se Boží království, kde se naše duše budou kochat tukem. (Amen)
Modlitba:
Pane Ježíši Kriste, uzavřel jsi s námi smlouvu. Zpečetil jsi ji svou krví
V tobě skládáme svou naději.
Dej nám napít z pramene vody živé, abychom mohli žít, žít kvalitně, hluboce a dobře.
Amen