Text: Mt 5,13-14 Kazatel: Daniel Ženatý
Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.
Ježíš mluví a lidé naslouchají. Slyší to, co jim dosud nikdo neřekl. Naopak, slyšeli asi často, že jsou nemožní, všechno zkazí, co se od nich také dá čekat, že?
A teď je ten muž bere úplně vážně, a se zvláštní autoritou jim oznamuje Boží rozhodnutí. Vy jste sůl země, vy jste světlo světa.
Říká to i nám. Doporučil bych – chvilku to na sobě nechte působit. Jako odrezovač starých nátěrů je potřeba nechat nejprve chvíli působit. Zůstaňte v klidu. Neříkejte zatím žádné – ale. Nehledejte, zda se solí a světlem stáváte vírou, křtem, nebo svými vlastnostmi. Neobracejme pozornost příliš rychle k sobě, mohlo by nám uniknout něco důležitého.
Tak jak si Bůh vyvolil Izrael, a nic na Izraeli zajímavého nebylo, tak si nyní týž Bůh skrze Krista vyvolil vás. Tak to je. Vámi Bůh tvoří nové věci zde na zemi. Skrze vás zde Bůh dělá věci, které svět sám od sebe nezná a neumí dělat.
Proto je církev nepostradatelná, a spolu s ní i každý jednotlivý sbor, a v něm každý jednotlivý člověk. I kdyby se scházeli jen dva nebo tři.
A po tom mohutném oznámení můžeme přejít k sobě. Cítíte se být solí země a světlem světa? Trochu se ošijeme. Asi bychom to o sobě nikdy neřekli – jsem sůl země, jsem světlo světa, to asi ne. Já přece vím, kdo jsem. Znám sebe, svou víru, svůj životní příběh – určitě se někde najdou lidé vhodnější pro to, co Ježíš zamýšlí, rozhlédneme se – určitě by se našli – támhle ta paní v té zadní lavici, chodívá sem často, kdežto já…
Asi jde o to, čemu dáme přednost. Zda Božímu ujištění – jste, já Bůh to působím na svou odpovědnost, na své riziko. Já to činím svou mocí, věřte tomu.
Nebo zda dáme přednost svým pochybnostem. Já? Že by?
Ale z mnoha jiných zkušeností přece dobře víme, že se to vyplatí dát na Pána Boha a ne na sebe. Je lepší jít jeho cestou a ne svou, poslouchat jeho více než sebe a než lidi. Tak proč ho neposlechnout i nyní?
Možná Vzkříšeného Krista naše zdrženlivé odmítání mrzí. Možná nám říká – ale já se s vámi nechci dohadovat, zda a kdo ano a kdo ne, kdo se na to hodí a kdo se nehodí. To nejsou žádné talentové zkoušky, kdo má větší předpoklady a kdo menší. Já vám to oznamuji. Tak to je. Bůh tak rozhodl.
Prvé Boží povolání, které slyšel Izrael skrze Abrahama, bylo spojeno s požadavkem odlišnosti – buďte jiní než okolní národy, dejte pozor, abyste s nimi nesplynuli v jedno.
Toto druhé vyvolení se obrací ke světu. Sůl i světlo jsou potřebné pro zemi, pro svět, pro všechny v domě. Nejste solí jen tak, sami pro sebe, nýbrž pro druhé a tím pro Boží chválu. Aby, protože jste solí a světlem, aby ostatní viděli naše dobré skutky a vzdali chválu Otci v nebesích.
Otec v nebesích. Pak i v Modlitbě Páně a na dalších místech se objevuje toto spojení – není to otec nějaké skupiny. Je to otec všech, i těch kdo to nevědí nebo tomu nevěří. Církev na rozdíl od ostatních o tom otcovství ví, a radostně je přijímá. V tom je skutečně jiná.
Tak ať svítí vaše světlo před lidmi. To je výzva. Když už žiješ z Boží milosti, tak žij tak, aby tvé světlo před lidmi bylo vidět. Aby kolem tebe bylo světlo. Aby kolem tebe bylo přehledno. Aby druzí lidé věděli, kdo jsi, jak myslíš, jak jednáš. Pak tvé světlo slouží druhým. K tomu ti dává Ježíš sílu. Ať jsi učedník, nebo náhodný člen zástupu.
To světlo před lidmi má svítit proto, aby lidé viděli naše dobré skutky. Možná nás to překvapí. Nemluvíme často o dobrých skutcích. Není to v naší církvi zvykem. Dobré skutky máme spojeny s pýchou a záslužnictvím. Jde asi o to, jak s nimi nakládáme. Když necháme své dobré skutky za sebou, aby nás následovaly, pak s nimi nakládáme dobře. Pak ať jsou.
Když je ovšem tlačíme před sebou jako nákupní vozík, aby každý už dopředu věděl, s kým má tu čest, tak s nimi nakládáme špatně.
Co ovšem visí ve vzduchu a týká se nás jako varování je – aby to zvláštní co Bůh tvoří nebylo promrháno. Není tam varování, neudělej žádnou chybu, abys nezhasl to světlo. Není tam to varování asi proto, že to světlo tvoří Bůh, a ono bude svítit, když ne skrze nás tak skrz jiné.
Je tam varování, pozor, aby sůl nebyla promrhána, pozor, aby se nestalo, že světlo nebude vidět.
Myslím se to dá shrnout do dvou odstavců. Prvý –
Nemusíme příliš přemýšlet, jak se to děje, že jsme solí a světlem. Nechme to na Pánu Bohu. Bůh to nějak udělá, že se staneme světlem a solí. jsme. Nemusíme to evidovat, ano to neumíme. Byli bychom pyšní. Děje se to, ani o tom nevíme. Někdo naplňuje slanost a jasnost přímým slovem, jiný pomocí, další ochotou. Jiný modlitbami, někdo tím že drží slovo a je spolehlivý. Jiný je jen tak spokojený a nepotřebuje druhé lidi urážet. Ježíš v předchozí řeči jmenuje, kdo jsou blahoslavení, šťastní.
Jsme solí a světlem také jako sbor. Také nám není dáno to evidovat. Někdy o sobě nemáme valné mínění, možná se trochu ironizujeme. Ale jsme důležití, i když se nám těžko formuluje jak. Jsme důležití jako ti, skrze které Bůh jedná.
Brigáda, 15 mladých lidí, na slunci natírá plot v Horním Jelení, lidé chodí kolem a říkají, kdoví kolik mají na hodinu, že to vůbec dělají, a jak to v tom parnu smrdí ty barvy. Otloukají omítku, kopou krumpáčem – bez nároku na odměnu, protože odměnou jim je, že jsou spolu a že, jak pevně věřím, je s nimi Bůh a jeho milost. A to je nade všechny peníze i zážitky světa.
Druhý odstavec – nemusíme příliš přemýšlet, jak se to děje, že jsme solí a světlem, ale musíme hodně přemýšlet, jak to dělat, aby z nás nebyla sůl zmařená a světlo pod kýblem. Aby po nás ti venku, pro které zde jsme, pohrdavě nešlapali. Nebezpečí, že se to stane, je spojeno s neochotou vyjít ven. S pocitem že si stačíme sami. S povyšováním, že my křesťané jsme lepší než druzí. S nesnášenlivost vůči jiným církvím. S neochotou vydávat sbírky které konáme směrem ven, k potřebným. Bude to spojeno s lehkým pohrdáním konzumní společností, jako by byla prašivá, zatímco my víme co a jak.
Asi musíme odložit pocit výlučnosti, podívejte se jací jsme, a musíme přijmout vědomí, že jsme tu pro druhé.
Nemusíme příliš přemýšlet, jak se to děje, že jsme solí a světlem. Nechme to na Pánu Bohu
Musíme hodně přemýšlet, jak to dělat, aby z nás nebyla sůl zmařená a světlo pod kýblem.
Modlitba:
Pane Ježíši Kriste, nechceme se ti plést do tvého díla. Věříme, že víš co říkáš a koho sis povolal. Dávej svého ducha, aby nás obracel směrem z církve ven. Posiluj naše sebevědomí, že tu nejsme náhodou, že jsme součástí tvého díla. A zároveň nás naplňuj pokorou, abycho to vše nepokazili svou pýchou. Amen
Přidejme se k prosbám voláním – prosíme tě vyslyš nás
Pane Ježíši Kriste, někdy se podceňujeme a příliš litujeme a trpitelsky pak říkáme, ale já opravdu nejsem žádná sůl a žádné světlo. A netušíme, že slanost je od tebe, a světlo taky, protože ty jsi to pravé světlo světa. Prosíme odpusť nám.
O to prosíme slovy – prosíme tě vyslyš nás.
Dej, když už ses tak rozhodl, ať nejsme sůl zmařená a světlo pod nádobou. Uč nás respektu k jiným, buduj v nás vědomí, že jsme tu proto, aby ostatní skrze nás poznávali tebe a Tvého Otce.
O to prosíme slovy – prosíme tě vyslyš nás.
Prosíme, svou mocí očišťuj to, co jsme pošpinili a nevíme si rady, jak dál. Obdobně prosíme, zceluj co jsme rozbili, rovnej co jsme zkřivili.
O to prosíme slovy – prosíme tě vyslyš nás.
Zůstávej s těmi, kdo se rodí na tento svět, i s těmi, kdo jej opouštějí. Prosíme za nemocné. Za ty, kdo se o ně starají. Dávej jim ty sám trpělivou laskavost. Prosíme potěš ty, kdo ztratili své milé a je jim smutno.
O to prosíme slovy – prosíme tě vyslyš nás.
Bud s těmi, kdo přišli o práce, ocitli se ve smyčce půjček a úvěrů a jsou mámeni vidinou nějakého snadného řešení.
O to prosíme slovy – prosíme tě vyslyš nás.
Prosíme, žehnej nám čas dovolených a prázdnin. Buď s těmi kdo jsou na cestách, dávej rozvahu a trpělivost řidičům.
Prosíme za náš sbor, za sbory tvé církve v tomto městě, za naše město i celou zemi.
Společně a nahlas voláme –
Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi, chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého, neboť tvé jest království i moc i sláva na věky, amen.
