Text: J 12,12-19 Kazatel: František Plecháček
Druhého dne se dovědělo mnoho poutníků, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. Vzali palmové ratolesti, šli ho uvítat a volali: „Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský.“ Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno: ‚Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.‘ Jeho učedníci tomu v té chvíli neporozuměli, ale když byl Ježíš oslaven, tu se rozpomenuli, že to o něm bylo psáno a že se tak stalo. Zástup, který s ním byl, když vyvolal Lazara z hrobu a vzkřísil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví. Proto ho také přišlo uvítat množství lidu, neboť slyšeli, že učinil toto znamení. Farizeové si řekli: „Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním.“
Milé sestry, milí bratři, při psaní kázání se mi vybavovala ta zvláštní atmosféra demonstrací r. 1989. Všechno vřelo a dýchalo očekáváním a nadějí na změnu, a to nejenom politických poměrů, ale dosavadního života. Co je třeba si uvědomit: Ježíš se v našem příběhu stává politickou veličinou. Ať chce nebo nechce. Je zástupy vítán a oslavován jako král. Jako vítězný král. To naznačují palmové ratolesti v rukou lidí, kteří ho vítají. Ti, kteří byli u toho, když Ježíš vzkřísil Lazara, si takovou událost pochopitelně nenechali pro sebe. „Jen si to představte – tenhle člověk si umí poradit i se smrtí! Toho nám jistě posílá sám Pán Bůh! Panečku, tohle bude jiný král, než ti, před kterými jsme se tady museli léta hrbit. S ním se budeme mít!“
V téhle věci má zástup jasno. Zkusme si to představit: nejkvalitnější zdravotní péče pro všechny a úplně zdarma. Dokonce kříšení z mrtvých! A k tomu pro každého chléb zadarmo; vždyť i tohle již mnozí s Ježíšem zažili. Tomu se říká „sociální zabezpečení“! Kdo by nechtěl takového krále? Copak nemají i dnes v politice úspěch lidé, kteří lidem slibují podobné věci? Ani se přitom nemusí moc namáhat s vysvětlováním, kde na to chtějí vzít peníze, jak to vlastně hodlají zařídit. Kdyby se takový nadějný král ukázal u nás, možná by v našem státě rychle přibylo nadšených a horlivých monarchistů!
Od mesiáše se ovšem také očekávala porážka nepřátel Božího lidu, odstranění všech, kteří do nového věku určitě nepatří. V prvé řadě okupantů Římanů, pak jistě také těch, kteří se s nimi spřáhli a nakonec všech hříšníků. Hříšník, to je přece vždycky ten druhý…
Ježíš věděl, co se těm lidičkám v zástupu honí v hlavě. A protože slovy by tady moc nezmohl – jen zkuste překřičet hlučící zástup! – reagoval činem. Celou situaci postavil na hlavu. Vyhledal oslátko a posadil se na ně. Trochu absurdní situace: zástup provolává Ježíše králem. A Ježíš poctu přijímá, protože mu právem náleží. Ovšem přijímá ji na hřbetě oslátka. „Říkáte, že jsem král? Ano, máte pravdu. Ale takovýhle já jsem král. Jiný, než jakého čekáte!“
Osel není zvíře králů. Nehodí se do boje ani pro přehlídky a podobné příležitosti. Možná tak v nějaké pohádce, v níž se král potřebuje dostat nepozorovaně, inkognito mezi lidi, tam by snad mohl osla použít. Ale během slavnostního vjezdu do sídelního města?
Přesto do bran Jeruzaléma opravdu vjíždí král. Král Izraele. Moment! Jak jsme to slyšeli u proroka Sofonjáše? „Raduj se a jásej z celého srdce, dcero jeruzalémská! Rozsudek nad tebou Hospodin zrušil, zbavil tě nepřítele. Král Izraele, Hospodin, je uprostřed tebe, neboj se už zlého!“
Králem Izraele je přece Hospodin! Jen to domysleme: kdo že to tady vlastně na hřbetě oslátka vjíždí do Jeruzaléma?! Kdo to přichází, aby byl uprostřed svých? Kdo se to tady blíží, aby zrušil rozsudek, který nad sebou člověk sám vynesl svým hříchem, aby vysvobodil od zla a nastolil pokoj?
Naplňují se slova proroků. Bůh přichází. A dcera Siónská se nemusí bát. Sestry a bratři, také my se nemusíme bát. Nemusíme před tím Přicházejícím propadat úzkosti a zmatku, protože Hospodin přichází právě takhle – jako Bůh pokoje.
Zástup tedy provolává hlubokou pravdu – a zároveň se hluboce mýlí. Protože myslí na úplně jiného krále a jiné království. Král, který vjíždí do Jeruzaléma na oslíkovi, nehodlá bojovat s lidmi, ale za lidi. Nepřišel si lidstvo roztřídit na hodné a zlé, na ty své a na ty druhé, kteří už jsou hodni jen toho, aby pocítili jeho hněv. Ježíš nepřišel lidi soudit, ale spasit. Jeho cílem není naplnit politické či jiné ambice a touhy lidí, ale vůli Boží. Tomuhle však v oné chvíli neporozuměli ani Ježíšovi učedníci.
Ano, právě církev nejednou není schopna porozumět, že tenhle chudý, bezbranný Král na oslátku vůbec nejde dohromady s mocenskými choutkami. Bůh, který za námi přišel tímhle způsobem, jednou provždy vylučuje jakýkoliv nátlak a donucování ve věcech víry, jakékoliv pokusy lidi lámat výhrůžkami a psychickým terorem. Bůh, který se kvůli nám stal bezmocným, jen těžko kývne na souhlas mocenským ambicím církve, jejím pokusům se v tomhle světě důkladně opevnit a zajistit si pozice a vliv.
Vjezd do Jeruzaléma je okamžikem, v němž se i Ježíšovým odpůrcům zdá, že nemají šanci. Celý svět jako by v tu chvíli šel za Ježíšem. Jenže v království, jak si je představoval zástup, by pro Pána Boha zbylo nejspíš jen místečko poskoka, který poslušně plní lidská přání. Na tohle Nazaretský nemohl kývnout.
Ježíš své velké popularity nevyužil. Přitom to muselo být veliké pokušení! Povzdech farizeů tady není náhodou. V tomhle okamžiku Ježíšova příběhu jako by se před Nazaretským opravdu otevíral celý svět, spousta lákavých možností. Kolem něj zástupy lidí, ochotných jít za ním kamkoli, čekajících na jediné jeho slovo.
Také se takhle před námi v životě aspoň tu a tam otvírají různé možnosti a my musíme volit a ptát se: „Kam mě tahle cesta, tahle lákavá nabídka dovede? Slibují mi dobré podmínky, výhody, o jakých se druhým ani nezdá, zářivou budoucnost. Ale je tohle cesta, kterou mě chce vést můj Bůh?
Ježíš v tu chvíli slávy nasedl na oslátko a beze slov tak odmítl pomíjivou slávu světa. Cesta ke slávě u Boha, ne u lidí, cesta k pravém životu vede skrze službu a oběť. Ne že by si Ježíš nějak liboval v utrpení. Už zanedlouho na něho dolehne smrtelná úzkost. Ale Ježíš nechtěl opustit svého Boha. A také, milé sestry, milí bratři, nechtěl ztratit nás. Nevyměnil by nás ani za celý svět.
Pokorný, tichý Králi, patří ti všechno, ale kvůli nám ses zřekl i vlastního života. Prosíme, přijmi náš dík. Dávej naší víře vytrvalost i odvahu odmítnout vše, co je v rozporu s láskou. Uč nás usilovat o pokoj a s pomocí Tvého Ducha přinášet naději na místa, kde jí ubývá. Amen.
