Text: Mk 5,1-20 Kazatel: František Plecháček
Přijeli na protější břeh moře do krajiny gerasenské. Sotva Ježíš vystoupil z lodi, vyšel proti němu z hrobů člověk posedlý nečistým duchem. Ten bydlel v hrobech a nikdo ho nedokázal spoutat už ani řetězy. Často už ho spoutali okovy i řetězy, ale on řetězy ze sebe vždy strhal a okovy rozlámal. Nikdo neměl sílu ho zkrotit. A stále v noci i ve dne křičel mezi hroby a na horách a bil do sebe kamením. Když spatřil zdálky Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem a hrozně křičel: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!“ Ježíš mu totiž řekl: „Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!“ A zeptal se ho: „Jaké je tvé jméno?“ Odpověděl: „Mé jméno je ‚Legie‘, poněvadž je nás mnoho.“ A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny. Páslo se tam na svahu hory veliké stádo vepřů. Ti zlí duchové ho prosili: „Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů!“ On jim to dovolil. Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů; a stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo. Bylo jich na dva tisíce. Pasáci utekli a donesli o tom zprávu do města i do vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo. Přišli k Ježíšovi a spatřili toho posedlého, který míval množství zlých duchů, jak sedí oblečen a chová se rozumně; a zděsili se. Ti, kteří to viděli, vyprávěli jim o tom posedlém a také o vepřích, co se s nimi stalo. Tu počali prosit Ježíše, aby odešel z těch končin. Když vstupoval na loď, prosil ho ten člověk dříve posedlý, aby směl být s ním. Ale Ježíš mu to nedovolil a řekl: „Jdi domů ke své rodině a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval.“ Ten člověk odešel a začal zvěstovat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.
Milé sestry, milí bratři, příběh o uzdravení posedlého vypráví o hrozivé nouzi, spoutanosti a nesvobodě, do níž člověk může upadnout. Ale především je svědectvím o veliké moci Boží milosti. Ukazuje, že žádná lidská bytost se nikdy neztrácí Božímu láskyplnému pohledu, i kdyby byla sebevíc odcizená a vzdálená, zubožená a spoutaná. Ježíš se nevyhne tomu místu smrti, kde není možné čekat nic dobrého. Když proti němu vyrazí posedlý, nenaskočí rychle zase na lodičku, aby odplaval někam jinam. Přitom se před ním rýsuje těžký zápas. Ale Pán Bůh je připraven a chce o nás zápasit, i když ho to něco stojí. Ovšem takový boj o vysvobození z moci zla něco stojí také nás – i o tom se v příběhu něco říká.
Ježíš právě utišil bouři a konečně dorazil na druhý břeh. Ale i tady se síly zla okamžitě mobilizují. Skoro se zdá, že umlčení větrné smrště byla hračka oproti tomu, co Ježíše čeká v následujících chvílích. Nazaretský se ocitá v krajině, kde Hospodina nevyznávají, kde toho o Bohu Izraele moc nevědí. Důkazem je, mimo jiné, stádo prasat, pro Židy nečistých zvířat.
Ježíše tady na druhém břehu moře nečeká žádná delegace s chlebem a solí a slavnostními fanfárami, ale člověk posedlý nečistým duchem. Pozor, se slovy o „nečistém duchu“ se neocitáme v říši pohádek! Evangelista mluví o naprosto reálné skutečnosti zla, které dokáže člověka zcela spoutat a ovládnout, omotat si ho kolem prstu.
S nápadnou důkladností je líčeno, co tohle zlo s člověkem dělá: dotyčný pobývá stranou lidských sídel, na místě smrti; to značí, dostal se do naprosté sociální izolace. Není problematický a nebezpečný jen pro své okolí, ale také pro sebe. Křičí a bije do sebe kamením – ubližuje sám sobě. Jeho trápení je přitom chronického charakteru; posedlý nenachází klid ve dne ani v noci. A nikdo z jeho spoluobčanů, ani z jeho blízkých mu nedokáže účinně pomoci. Nikdo s ním nic nesvede. Tohle přece není pohádka, ale drsná realita naší současnosti.
Alkohol, prášky a jiné drogy. Hrací automaty, internet, ale také jídlo, peníze nebo sex. Na čem všem může být člověk závislý, čím vším může být úplně posedlý? A což teprve vražedné posedlosti, které se v našem současném světě rozmáhají – lidé, kteří jsou schopni mučit a zabíjet své bližní jen proto, že si dovolili mít jiné náboženství, politický názor nebo patřit k jiné národnosti?
Ale i člověk postižený a spoutaný tak, že už nepatří sám sobě, zůstává pořád lidskou bytostí – a tedy někým, o koho Bůh neztratil zájem, někým, kdo stojí Ježíšovi za zastavení. Když posedlý přibíhá a padá před Ježíšem na kolena – vzdává mu božskou poctu – projevuje se tím další typický rys postižení, taková zvláštní rozdvojenost. Na jedné straně touha po vysvobození, člověk by s tím trápením rád něco udělal, ale na druhé straně se sám nemůže vymanit z moci toho, co ho ničí…
Ale Ježíš už zasahuje a přikazuje nečistým duchům – je jich totiž mnoho! – aby koukali vypadnout. Ovšem zlo smlouvá: „Co je ti vlastně po nás, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Vždyť jsme jen parta docela nevýznamných démonků. A žili bychom si tady dál klidně a nerušeně, kdyby ses tu najednou neobjevil. Copak už opravdu nastává konec našemu řádění?“
Zlým duchům se vůbec nechce pryč z místa, kde se jim tak skvěle dařilo. A tak jim Ježíš zdánlivě učiní ústupek – dovolí jim vejít do vepřů. Ale je to opravdu jenom zdánlivý ústupek. Protože hned poté, co se démoni přestěhují, se celé stádo utopí v moři. Vůbec nic proti prasátkům a vepřovému. Nesmíme zapomenout, že vepř byl pro Židy nečistým živočichem. Takže Ježíš tady odeslal nečisté k nečistému. A když duchové skončí v moři, pak to znamená, že se dostali tam, kam patří. Jedná zlá moc ohrožující člověka byla potřena druhou. Pán Bůh zásadně neuzavírá kompromisy se silami zla a smrti.
Dva tisíce vepříků, to už je nějaká ztráta na majetku. Ale ono každé takové uzdravení, vysvobození, každá pomoc potřebnému člověku něco stojí. Zvlášť pokud se jedná opravdu třeba o boj s těžkou závislostí. Vybavil se mi příběh vysokoškolského učitele, který propadl alkoholu a skončil na ulici. Tam ho našli jeho bývalí žáci a rozhodli se, že ho tak nenechají. Pomohli mu s bydlením, myslím, že i s hledáním práce, navštěvovali ho… Potěšila mě ta ohromná vlna solidarity. Zároveň jsem si přitom ale i znovu uvědomil, kolik lidí, času a sil je třeba, aby se mohlo účinně pomoci jedinému takto postiženému! A nemůžeme nepomyslet na to, kolik takových pomocí se nezdaří. Alkoholik se vrátí k lahvi, gambler začne znovu sázet…
Jistě i přesto má každá pomoc cenu. Ale náš příběh je svědectvím o tom, že je především nutné dostat takhle postiženého člověka k Ježíšovi! Setkání s Boží láskou v Ukřižovaném a Vzkříšeném, víra a naděje, která může člověka podržet i v okamžicích tíže, úzkosti a nových pokušení – to je, věřím, účinná pomoc. V Ježíšovi se i pro všechny spoutané, závislé a posedlé otvírá možnost nového počátku. Trpící se potřebuji setkat s naší solidaritou a podporou, ale právě tak a především s evangeliem, které má moc rozlomit okovy závislosti.
Setkání s Boží osvobozující mocí však probouzí různé reakce. Obyvatelé té krajiny se zděsí, když vidí, že posedlý je zdráv a chová se rozumně, že ten, kterého měli zaškatulkovaného v kategorii beznadějný případ, najednou má naději. „Je to vůbec možné? Dá se tomu věřit?“ říkají si. Když si připočtou ztrátu stáda vepřů, mají v tom celkem jasno: „Milý Ježíši, jsi jistě pozoruhodný člověk, ale my tě tady radši nechceme.“
Ten dříve posedlý by rád zůstal s Ježíšem. Není divu, že chce zůstat s tím, kdo mu pomohl. Navíc je zřejmě, že to ve své domovině ani jako uzdravený nebude teď mít jednoduché. Ale Ježíš ho pošle domů, aby pověděl své rodině, jak veliké věci mu učinil Pán. Vysvobozený se tak stane prvním misionářem v té krajině. A misie skutečně začíná ve vlastní rodině, to stále platí. Osobním svědectvím slov i činů. A má to být opravdu svědectví osobní, zaujaté, autentické. Přesvědčivě může svědčit jen ten, kdo se sám setkal s mocí Božího slova, kdo ji na sobě zakusil. Každý, kdo osobně poznal a uvěřil, že Ježíš je i jeho vysvoboditelem, že v Nazaretském se s námi opravdu setkává Bůh, je povolán, aby tuhle dobrou zprávu šířil dál.
Pane Ježíši Kriste, děkujeme, že nás osvobozuješ k víře, naději a lásce. Prosíme, pomáhej nám nést dál radostnou zprávu, že v setkání s tebou se otevírá svoboda a cesta k pravému životu. Amen.
