Text: L 19,41-48 | Kazatel: Daniel Ženatý
Kázání jsme připravovali s konfirmandy a mládeží na Lázech, bylo doprovázeno postavičkami. Souvislost: Ježíš vjel do Jeruzaléma, blíží se velikonoce; Jeruzalém, chrám – místa, která měl Ježíš rád, patřila k Bohu, k tomu, co Bůh dělal v tomto světě.
I. Dal se do pláče. Chrám i Jeruzalém budou zničeny. Nezůstane kámen na kameni.
Plakat nad někým nebo nad něčím: lítost, něco se nepovedlo. Tolik práce to dalo, mělo to být dobré a není!
Lítost nad mladým člověkem. Vše dostal, vše má před sebou, a on začne brát drogy. A vše dobré se hroutí. Lítost. Je zkažené to co mohlo být zdravé. Má šanci?
Podobně pláče Ježíš na Jeruzalémem. Měl všechny předpoklady, aby poznal, co Bůh dělá. A nepoznal.
Ježíš řekne, v čem spočívá vina. Chrám, město, lidé v něm nepoznali, že tento den – Ježíšův příchod, je důležitý! Vede k pokoji! Nepoznali čas, kdy se k nim Bůh sklonil.
Obvinění: byli vychováni, vyšlechtěni k tomu, aby citlivě živě reagovali na Boží jednání. Cvičení, bohoslužby, výchova, vzdělání. A nic. Když k nim Bůh mluví, nepoznali to, naopak, domnívají se, že je to podvodník a chtějí ho zabít! Šílené.
Byl přece jen někdo, kdo to poznal? Zachariáš, Simeon, Anna, setník pod křížem, Zacheus v téže kapitole, tam Lk jeho příběh umístil, asi aby nás trklo.
Protiklad. Kdo měl výbavu nepoznal, kdo výbavu a předpoklad neměl, poznal.
Varování – vidět dobré věci, kdy se z moci DS něco děje, třebas drobného! Trénink, abychom s Bohem počítali a jeho jednání viděli.
A ještě – pláč neznamená zavržení! To není poslední sbohem!
V době kdy Lk psal evangelium už tvořila sbory většina křesťanů z pohanů. Menšina z židů. A chrám už byl zbořen. Tendence – vykašlat se na ty židy. Nepovedlo se to. Podívej, co z nich zbylo? Teď jsme křesťané, svobodní, kořeny nepotřebujeme! Blizoučko k antisemitismu.
Ve sborech se odtrhne skupinka živějších, rychlejších, akčnějších – to co je staré brzdí! Ježíš pláče, lituje, ale neodvrhuje! Je nutné být kritický k minulosti, ale neodvrhnut! Patříme k jednomu lidu – jak jsme četli ujištění v Ex. Boží zaslíbení stále platí! Ježíš je naplňuje, ne ruší.
II. Pak Ježíš vešel do chrámu a vyhnal je. Poutníci, kteří z celého světa proudili do Jeruzaléma, chtěli v chrámu obětovat zvíře a peníze. No a obětní zvířata netahali dlohou cestou sebou. A chrám měl vlastní měnu, museli peníze směnit na místě.
No a prodej obětích zvířat a výměna peněz se stali důležitější, než pán Bůh. Jakoby ani kvůli němu nepřišli z té dálky.
Přemýšleli jsme s konfirmandy, kdy my děláme z kostela doupě lupičů. No, snad neděláme. A pak jsme došli k tomu že by to mohlo být když:
Nebereme vážně pána Boha a tváříme se zde, že ano
Slyšíme za svůj život 1000x že se smíme pro Kristovy zásluhy smířit, a nesmíříme se hýčkáme si svou pravdu
Kdyby někdo během bohoslužeb poslouchal písničky nějaké MP3.
Kdyby si při modlitbě Páně roztáhl noviny a četl si.
Kdybychom se modlili k jinému bohu.
Nejde o stavbu, jde o to, co se uvnitř děje.
III. Každý den učil Ježíš v chrámě. Je důležité se učit život s Bohem! Ať se vede ve škole, je to díl moudrosti. Ten zbytek hledat, u Boha je to určitě správná adresa.
Velekněží a zákoníci a přední mužové z lidu usilovali o to, aby jej zahubili, ale nevěděli, jak to udělat. Ukázat postavičky.
Ti, kdo mají nejblíže Bohu usilují, jak je zahubit. Vážné varování pro faráře. Presbytery. Rodiče. Stálá úzkost, beru Pána Boha vážně? Nevymýšlím nějaký zlepšovák, zatímco Pán Bůh to chce úplně jinak?
Sbor – jde nám o Pána Boha? Nemůže se stát, že na břehu Labe se bude scházet skupina lidí, kteří Bohu blíž než my? Může se stát. Pořád větrat! Revidovat, a přitom zůstávat na kořenech.
Napadá mne – otázka, neznám odpověď. Je to zdravé a normální, že zločinci v pcké věznici umí plakat a modlit se, nic nezakrývají. A ten kdo chodí 20 let do kostela se modlit stydí? Není to znamení že je něco v nepořádku? Že i já jako farář někde dělám chybu?
***
A zatímco hledali jak ho zahubit, lid mu visel na rtech! Krásný obraz! Dychtivost! Aby ani slůvko nešlo mimo mne! Neuteklo! Něco se děje, Boží slovo se nabízí, teď je tu síla která má moc, pozor!
Je tam slovo lid – ne zástup jako jinde. Lid. Z těch kdo neměli předpoklad, neměli výbavu, se rodí nový lid – také naděje, ono to Boží dílo nepřestane, z důvodů lidské nevěrnosti!
**
Závěr:
I. poznat čas svého navštívení. Něco se děje z Boží milosti. U nás ve vchodě paneláku, v rodině, v práci.
II. Bohoslužby jsou centrem našeho života. Nebrat je vážně, nedovolit aby se mne dotklo Boží slovo – to je pak blízké doupěti lupičů
III. učit se Boží moudrosti, viset na rtech Ježíši. Jde o život, kapky života.
Ať nám dá Bůh odvahu včas a dobře slyšet!
