Text: 2. Samuelova, 16 | Kazatel: Daniel Ženatý
Sotvaže David přešel přes vrchol, jde mu vstříc Mefíbóšetův sluha Síba se spřežením osedlaných oslů a na nich dvě stě chlebů, sto hrud sušených hroznů, sto košíků letního ovoce a měch vína. Král se Síby zeptal: „K čemu máš tyhle věci?“ Síba odvětil: „Osly pro královský dům k jízdě, chléb s ovocem k jídlu pro družinu a víno, aby se unavený mohl na poušti napít.“ Král dodal: „A kde je syn tvého pána?“ Síba králi řekl: „Ten vyčkává v Jeruzalémě. Řekl totiž: ‚Dnes mi izraelský dům vrátí království mého otce.‘ Král Síbovi pravil: „Hle, všechno, co patří Mefíbóšetovi, je tvé!“ Síba odvětil: „Skláním se. Kéž najdu u tebe přízeň, králi, můj pane.“
Do jakého světa přišel Ježíš? Jaké lidi potkává? Mění se něco v jeho přítomnosti? A změní se jednou něco?
Ježíš vjel do Jeruzaléma, zástupy volaly Hosana synu Davidovu. Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech.
O několik století dříve jeho prapraděd David z Jeruzaléma utíkal. Zachraňoval holý život sobě a svým blízkým. Na útěku potká David dva lidi.
A setkání s nimi popíše i nám, jaký to je svět, do kterého přišel Ježíš, aby jej zachránil
Prvním byl nějaký Síba. Po Saulově smrti se rychle ujal vlády nad troskami jeho domu. Trochu snaživě cítil, že může udělat rychlou karieru. Přece jen nějaký majetek a nějaké vlivné vztahy po Saulovi zůstaly.
Čáru přes jeho plány mu udělal David, když Saulův majetek přiřkl Mifibošetovi.
Mifibošet byl Saulův vnuk. Muž s postižením na obě nohy. Je to přímý potomek Saulův, a tak nad zbytkem toho co ze Saulova domu zbylo má vládnout on. A snaživý karierista Síba se stal podřízeným mrzáka Mifibošeta.
Dny plynuly, David je na útěku a Síba cítí šanci. Jedná rychle. Vyjede vstříc utíkajícímu králi a jeho lidem. Vezme sebou spoustu čerstvého chleba, hroznů, letního ovoce a vína. Pro koho to máš, ptá se David? Pro tebe a tvé lidi, odpovídá Síba.
Král David prchá před svým synem, je na dně, a uprostřed pouště mu někdo připraví hody. Někdo si na něj vzpomněl a posílá dobré jídlo ve chvíli, kdy je Davidovi, myslí na své rány, a je z toho vedle. Jen se zeptá, kde je Mifibošet nebo jeho zástupci? Síba odpoví, zůstal doma, čeká, že mu nový král – Absolon – který chystá vůči Davidovi převrat, vrátí ještě více majetku.
David jedná rychle. Ještě je králem, ještě má moc, ještě platí jeho slovo – Síbo, všechno co je Mifibošeta, je od této chvíle tvé. Bác. Převod velikého majetku během chvíle. Síba je boháč, a Mifibošet, aniž by mohl povědět slůvko, aniž se mohl bránit, je a mizině.
Nikdo si to neověří, nikdo se nezeptá, král rozhodl.
Síba se trefil. Nevíme, že by něco uměl, že by byl vzdělaný, že by byl dobrý otec. Uměl jednat tak, aby na tom vydělal.
Takoví lidé byli v Jeruzalémě jistě i o pár set let později, když tam Ježíš vjel na oslátku. A jsou, nejen tam, dodnes. Ve vhodnou chvíli být v něčí blízkosti. Nezáleží na schopnostech, vzdělání, kvalitách.
A ubylo chudáků jako Mifibošet, muž s postižením, jakoby trochu pomalý, nenápaditý, než se vzpamatuje, rychlejší a důmyslnější mu vyfoukne majetek? Asi neubylo. Jen je nezneužívají Síbové, ale třeba agenti nabízející úžasně výhodné půjčky.
Dává Advent a příchod Kristův nějakou naději? Vnáší světlo do všech těch vztahů a podvodů a křivd?
David táhl dál krajinou a objevil se druhý muž. Jmenoval se Šimeí. Vyšel a zlořečil Davidovi a házel po něm kamením a po všech jeho služebnících. Nic mu nevadilo, že kolem Davida byla jeho ochranka a další lidé z královského dvora. Šimeí křičel na Davida – táhni, vrahu, ničemníku, a běžel podél cesty a házel po Davidovi kamení a metal prach.
A co David? Co se v něm odehrávalo? Nač myslel, když na něj veřejně před ostatními křičel nějaký muž sprosté nadávky a urážky?
David zadržel snaživé muže ze svého doprovodu, kteří už už by se vrhli na Šimeie, aby ho umlčeli. Nechte ho.
A řekl, hle, vždyť Absolon, můj syn který vyšel z mého lůna mi ukládá o život! To je přece hrůza, to je děs, syn jde po krku svému otci. Co ten muž co po mně hází kamením a sprostě mi nadává – asi má nějaký důvod, jen ho nechte. Možná má pravdu.
A někde na dně David rozpoznává, že to co se děje je nějak spojeno s Bohem. David nežil vždy Bohu k radost a slávě, mnoho věcí pokazil, mnohokrát selhal. Proč by z něj měl mít Bůh radost? Jsou ta slova Šimeje tak vedle?
A David vyzná, snad Hospodin pohlédne na mé ponížení! Snad mi odplatí dobrem!
Šimei se za nějaký čas objeví v Bibli ještě jednou. Přidal se k Absolonovi, na špatnou stranu revoluce, která se nepovedla. A když se král David vítězně vrací zpět do Jeruzaléma, Šimeí ho prosí na kolenou o odpuštění.
**
Bohatý a schopný karierista Síba. Nejde mu o blaho státu a panovníka, jde mu především o své blaho.
A Šimai, který nejdříve krále sprostě uráží a pak se před ním plazí a prosí o odpuštění.
David, kterého svírá fakt, že jeho vlastní syn se stal jeho nepřítelem a usiluje o otcův život. Co to je za svět? A jakoby toho nebylo dost, Nazaretský Ježíš vjel do Jeruzaléma, někteří křičeli, to je král, sláva, to je ten Mesiáš. Ale většina to neví, většině je to úplně jedno.
A Mesiáši se klimbají nohy po zemi, nemá ani na koně a tak jede na nějakém oslátku, které učedníci vzali v jakési vsi, kdoví, zda z toho nebudou mít ještě opletačky.
Do jakého světa přišel Ježíš? Jaké lidi potkává? Mění se něco v jeho přítomnosti? A změní se jednou něco?
Advent naléhavě, vytrvale připomíná, ano, cosi se změnilo. Jako když se ve tmě rozsvítí světlo. Malé, ale jasné. A nikdo ho nezhasne. Ten muž na oslici je skutečný Mesiáš, on nás skutečně zachránil před smrtí. To se změnilo. To je jinak. Lidé, kteří tenkrát v Jeruzalémě křičí Hosana a metají ratolesti, mají pravdu, vjíždí pravý Boží syn, syn Stvořitele nebe i země, ten který vydechne dokonáno jest a dovrší díly záchrany člověka.
To je změna. Změna k lepšímu. To se stalo. Cosi se děje, království toho krále se blíží, nic je nezadrží a neudrží.
A dokud on podruhé nepřijde, dokud se nenaplní ono přijď království tvé, dotud zde budeme všichni. Síbové, Šamajové, Mifibošetové, bude hrozit že syn povstane proti otci, jako Absolon proti Davidovi.
Do takové společnosti přišel Kristus a začal dělat pořádek. Pojďte za mnou všichni, berte ode mne všichni, přijímejte, jen to vás zachrání, mějte se rádi, nenadávejte si.
Smíte mít naději, i kdyby proti vám šly vlastní děti a kdejaký ubožák po vás házel kameny a metal prach. I kdyby se proti vám vzbouřilo vaše zdraví a tělo. I Krista poplivali a bili a jeho tělo nevydrželo. Zná tento svět, jeho bídu i jeho krásu.
Tak to vydržte a posilujte se vírou, že to tak nezůstane! Amen
