Text. Jan 14,26-27 Kazatel: Daniel Ženatý
Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!
Boží moc vstoupí světa a střetne se s lidskou bezmocí. A stane se zázrak. To co by zvadlo najednou kvete, ten kdo pořád jenom brblal se dokáže smát, ani neví proč. Objevujeme sami sebe, že vlastně někdo jsme, že něco umíme a že se můžeme životu více otevřít a nic se nestane, naopak. A objevujeme druhé a žasneme, co v nich všechno je a jak jsou dobří.
A když o tom přemýšlíme, tak často ani nejsme schopni rozpoznat kdy a proč se to změnilo. Jakoby vítr přivál něco co neznáme, a nám je dobře, a nebojíme ani sebe, ani druhých, pána Boha ano, ale není to strach, spíše respekt a úcta.
A máme chuť něco dělat, napadne nás se zeptat manželky nebo dětí jak se mají a cosi nám říká, abychom jim neskákali do řeči a poslouchali, že se stane něco svátečního.
A když už nemůžeme hýbat ani nohama ani rukama, tak se modlíme, a kupodivu, stáří které čas přináší, není tak strašné, jak jsme si mysleli.
A další a další případy zdánlivě jednoduché proměny, která se děje bez velkých řečí, neplánovaně a když se ohlédneme jsme teprve překvapeni, co že se to děje, a všechno se stalo.
To je působení Ducha svatého v tomto světě.
A ještě jedno, asi nejdůležitější působení. Duch svatý v nás vzbuzuje víru, a raduje se z toho, když se v nás cosi probudí a nám začne vrtat hlavou, zdali to není úplně vedle, když neberu vážně Pána Boha. Zdali ve zdánlivém bohatství vlastní svobody nejsem docela chudý, vlastně úplně zbytečně. A nebo s námi zatřese, do kostela chodíš už celou věčnost, a bereš to vůbec vážně?
Duch svatý není jenom nějaká obecná síla, která je silnější než my. V Duchu svatém je obsažena moc, kterou Pán Bůh tvořil svět, kterou odvaloval kámen od hrobu a dával život Kristu.
A ta moc se mísí s Kristem, s jeho chozením po zemi, s tím co mluvil a komu pomáhal, jak vykládal Boží vůli a jak ji obhajoval. Je v ní obsažena jeho láska, kvůli které nesestoupil z kříže, i radost učedníků z jeho vzkříšení.
A tato živá, komplexní Boží moc je dávána člověku.
Ježíš ji dává učedníkům pro omezený čas. Pro dobu, kdy on bude vzkříšen, a oni budou sami. V té době on s nimi bude svým Duchem. Bude s nimi, ale nebudou jej vidět, nebudou si moci na něj sáhnout. Ta doba skončí, až on přijde. Ale dokud nepřijde, budou takto sami.
Tak jako my se cítíme být sami. Hledáme jak máme žít, čemu dát přednost, jak vyjít s kolegou z práce, jak se vyrovnat s návaly lásky nebo návaly nenávisti. Potřebovali bychom, aby nám Bůh odpovídal mnohem svižněji a rychleji na naše bezradné otázky. Ano, je to krásné, být hostem u Kristova stolu, ale jak je to úmorné pak vyjít ven a reagovat na vše co se na nás bude valit! Ano, budeme čerpat z prožitého, budeme si připomínat co jsme přijali, ale bude to dřina.
A tak to trvá, už trvá dva tisíce let, a druhý Kristův příchod stále nikde. A Duch svatý je znovu a znovu vyléván do našich srdcí, abychom věřili a dychtivě sáli to co Bůh dává.
Kromě Ducha dává Ježíš také svůj pokoj. Není to jen lad a smír. Nějak to souvisí se smířením a odpuštěním. Nejen složit zbraně, nejen si říct nebudeme už o tom mluvit. To mohou být důležité věci, ale pořád jen dílčí. Konečný pokoj se rozlije až po smíření a odpuštění. I to může být dřina, odpustit si navzájem. Však důležité věci nejsou snadno, rychle a hned.
Ježíš řekne – ne jako svět dává já dávám vám. To není pýcha – pojďte sem, já mám lepší zboží než tamhle kolega na stánku. To je ujištění – ten pokoj plný smíření a odpuštění nemůže vzniknout zde na zemi. Nevznikne žádným vývojem. Není odtud. Dává ho Kristus a Duch k němu vede. Jako by nám Duch říkal, nezapomeň na něj! Koupíš si nějaké cetky a úplně zapomeneš na to, že máš něco mnohem cennějšího!
Proto se nemusí naše srdce rmoutit ani strachovat. Nemusí. My víme že se rmoutí, že se vzteká a někdy zuří. Že na nás někdy padá tíha jako těžká deka. Ježíš ví že nás zármutek dostihne a že se mu neubráníme. Dostihne nás, ale nemusí nás zahubit. Nemusí nás udusit. Protože si smíme připomenout, že na to nejsme sami. A tuto práci, toto rozpomenutí se k základní naději působí Duch svatý. Žene nás k Bohu a ke Kristu, pudí nás k dobrému slovu, tvoří nám ochotné ruce, otevírá srdce. A vytrvale před nás staví smíření a odpuštění jako jedinou možnost, kudy se dá jít.
Vzkříšený Kristus po velikonocích přišel mezi učedníky a pozdravil, pokoj vám. Tentýž Kristus je s námi, zve nás ke svému stolu, slouží nám a nabízí nám své dary a svého ducha, nám říká, pokoj vám. I my se pozdravíme – pokoj tobě. Přejeme druhému, ať je i s tebou Boží moc, a ty najdeš odvahu ke smíření, uvidíš druhého jako bratra a sestru před Boží tváří. Ať se tě Duch svatý pořádně dotkne!
Modlitba po kázání
Duchu svatý, ty síla života pro všechno stvoření. Přicházej k nám, probouzej v nás víru, pozdvihuj naše srdce i mysl k tobě. Čiň tak pro zásluhy Kristovy i s námi, lidmi obyčejnými, plnými otázek, úzkostí i nadějí.
Vyznání vin
Svatý Bože, vyznáváme, že jsme už mnohokrát slyšeli slovo o tobě, milosti a pokoji, a přesto to stále neumíme vzít vážně. Prosíme, odpusť nám.
Toužíme po pokoji a hledáme jej ve věcech pomíjivých.
Hledáme moc která by nám pomohla a zázraky tvého Ducha přehlížíme. Odpusť nám.
Odejmi od nás, Pane, náš hřích, daruj nám svého Ducha, abychom tě slavili
s ryzím srdcem a chválili tě čistými rty. Pane, smiluj se nad námi. Amen.
Slovo milosti
Zvěstuji vám slovo milosti:
Bůh se nad vámi smiloval, a odpouští vám skrze Ježíše Krista vaši vinu. Amen
Modlitba přímluvná
Milostivý Bože, děkujeme za to, že jsi nás ujistil svou láskou a dobrotou. Děkujeme za to, že nás přijímáš do společenství svého Ukřižovaného a vzkříšeného syna. Daruj nám tolik víry, abychom z toho společenství vlastní nevěrou nevypadli ven.
Prosíme za pokoj na zemi.
Prosíme za nemocné, trpící, vězněné, za odloučené od domova.
Prosíme za posilu v zármutku, zklamáních a těžkostech.
Prosíme za ty kdo hledají nový domov, novou práci.
Prosíme za pronásledované pro svou víru a pro své přesvědčení.
Prosíme za ostatní křesťanské církve.
Připomínáme si události před 70 lety po atentátu na Heydricha. Utrpení, bolest, smrt nevinných. I zde nás veď těžkou cestou pravdy, odpuštění a smíření.
Prosíme i jeden za druhého, své rodiny, prosíme i za sebe. Zbav nás toho, co nás svírá a tíží.
Pro tvou lásku k nám tak prosíme. Amen
