Text: 1 K 15,12-22 Kazatel: František Plecháček
Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání? Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra, a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých. Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.
Milé sestry, milí bratři, Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli! Mohli bychom každé bohoslužby, každé své shromáždění začínat tímhle radostným zvoláním. Vždyť na zvěsti vzkříšení se rodí a stojí církev. Kdyby jí nebylo, nebyly by tu ani žádné křesťanské bohoslužby.
Vzkříšení. Základ křesťanské naděje. Ale jak se vůbec slovy dotknout tohoto tajemství Boží milosti? I Bible mluví o vzkříšení velmi cudně, nikde je nepopisuje. Ježíšovo zmrtvýchvstání není nikde detailně vylíčeno. Vzkříšený prostě přichází a zjevuje se – kde a jak sám chce. Vzkříšení jako skutečnost přesahující jakoukoli naši zkušenost nebo představu zůstává předmětem víry. Ano, vyžaduje naši víru a důvěru. A uvěřit, že Bůh skutečně tímhle způsobem zasáhl ve prospěch Ukřižovaného, a co víc, že hodlá podobně zasáhnout v náš prospěch, to není úplně snadná věc. Spolehnout se celou svou silou na to, že i moje smrt je v Kristu překonána a poražena, že i já jednou z milosti Boží povstanu k věčnému životu…
Vzpomeňme si na zprávu o vzkříšení z Lukášova evangelia – když se ženy vrátily od prázdného hrobu a vyřídily andělské poselství, apoštolům jejich slova připadala jako blouznění a nevěřili jim! Přitom ne že by učedníci nedoufali v Hospodina. Ale přijmout Boží nové, naprosto překvapující jednání, přijmout fakt, že Hospodin ještě ani zdaleka neskončil, i když to po Velkém pátku vypadalo, že je nejvyšší čas všechno zabalit a vrátit se domů, to je něco jiného.
Korintští, kterým psal apoštol Pavel, nepopírali vzkříšení Kristovo, ale budoucí obecné vzkříšení všech zemřelých. Snad se jednalo o věřící, kteří byli přesvědčeni, že se vírou a křtem a darem Ducha svatého už plně stali účastníky Božího království a že již tedy nezemřou. Připadali si natolik dobří a duchovně obdarovaní, že neviděli potřebu nějaké budoucí radikální proměny. Už se cítili trochu jako v nebi. Odráželo se to pak v jejich povýšeném vztahu k méně duchovně vyspělým bratrům a sestrám. Ovšem svým popíráním vzkříšení působili zmatek a zmatku také nakonec sami propadali.
A tak se jim apoštol snažil vysvětlit, že zmrtvýchvstání Kristovo a vzkříšení všech věřících je nerozlučně spojeno. Nebude-li výsledkem Ježíšova vítězství vzkříšení jeho věrných, pak je to i s tím Ježíšovým zmrtvýchvstáním nejisté, pak nevstal ani Kristus. Pokud nemá Bůh moc zasáhnout jednou definitivně v náš prospěch, pak tak neučinil ani v případě Ježíše.
Apoštolu Pavlovi nevadilo jen to, že by ho snad někdo považoval za lháře nebo blázna, když dosvědčuje Kristovo vzkříšení. Celá věc je daleko vážnější – to se právě snaží vysvětlit. Pokud nebyl vzkříšen Kristus, pak by to znamenalo, že se k němu Bůh nepřiznal, nepřijal jeho oběť za naše hříchy. Celé Ježíšovo dílo by zůstalo hezkým, ale neúspěšným pokusem, propadákem. Z Božího rozhodného přitakání ke každému z nás zůstalo jen jakési „snad“, „možná“, „kdo ví“? Jaká naděje by nám potom vlastně zbývala?
„Avšak Kristus byl vzkříšen jako první (doslova „prvotina“) z těch, kdo zesnuli!“ Pravda a láska přece jen zvítězí – a ve Vzkříšeném již zvítězila – nad lží a nenávistí, hříchem a smrtí! Boží pravda, pravdivost a věrnost, Boží láska. Kristus vzkříšením vstoupil jako první do nového věku a nové reality Božího království. Ve svém prvenství je výjimečný a jedinečný. Ale svou smrtí a vzkříšením otevřel vstup do Božího království také pro nás. Kristus je prvotinou, prvním v dlouhém zástupu Bohem přijatých. Je závdavkem bohaté úrody, kterou si Bůh připravuje ve svých věrných, ve své církvi. Úrody, jejíž smíme být součástí.
V Adamovi, který tady reprezentuje staré, hříchu propadlé lidství, všichni umírají. To je realita, o které víme, v níž žijeme. Ale pak je tu ještě jiná, mocnější skutečnost – vzkříšený Kristus, který obdarovává pravým, věčným životem. To je realita, která již dnes zasahuje do naší pozemské skutečnosti a nějak v ní působí. Zároveň však vyžaduje naši víru a důvěru, protože v plnosti je teprve před námi. Postavením těchto dvou skutečností vedle sebe nám apoštol napovídá: milé sestry, milí bratři, jako žijeme své křehké, smrti poddané lidství a počítáme se smrtí, stejně tak jistě a ještě mnohem jistěji smíme počítat s budoucností, kterou pro nás v Kristu připravil Bůh. Protože Kristus byl vzkříšen!
Ujistit o tom nás může pouze sám Vzkříšený mocí svého Ducha. I v evangeliích zůstávají učedníci na pochybách, dokud se s nimi Kristus nesetká. Stejně i my potřebujeme, aby k nám přicházel ve svém Slovu, aby nám dával svého Ducha. Protože v nás chce posilovat tuto jistotu a povzbuzovat naději, zve nás i dnes ke své večeři. Amen.
