Text: J 15,1-8 Kazatel: František Plecháček
„Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.“
Milé sestry, milí bratři, obraz vinného kmene a ratolestí snad nepotřebuje dlouhého vysvětlování. Ratolesti samozřejmě nemohou nést žádné ovoce bez pevného spojení s kmenem. Bez kmene ratolesti vůbec nemohou být! Všechno, co potřebují k životu, se k nim dostává jeho prostřednictvím. Tento obraz je především svědectvím o Boží láskyplné péči. Jako Kristovi učedníci a učednice nemůžeme obstát bez svého Pána a Spasitele, to on vlévá život naší víře, lásce a naději. A bez víry, lásky a naděje bychom jen těžko mohli nést nějaké ovoce k chvále Boží. Obraz vinaře a vinné révy v sobě hezky spojuje jak starostlivou péči, tak také nadějné očekávání, že z toho „něco bude.“
Podobenství o starostlivém vinaři a vinné révě není Ježíšovým výtvorem. Už ve Starém zákoně najdeme obrazy, v nichž je Izrael zpodoben jako vinice a Hospodin jako vinař, který s láskou pečuje o svůj lid. Jenže zároveň v poselství proroků zazněly stížnosti: protože i když milý vinař dělal, co mohl, vinice místo vytouženého dobrého ovoce vydala pouze odporná pláňata.
Kdyby nám strom, který jsme zasadili, urodil něco úplně jiného, než jsme očekávali, asi bychom si řekli: „Aha, to se v zahradnictví spletli,“ a šli si to s nimi případně vyříkat. Jenže Hospodin dobře věděl, co vysadil: ušlechtilou révu. Jeho lid dostal veškerou myslitelnou péči a měl všechny předpoklady, aby nesl dobré ovoce. Ale nestalo se.
Tohle se nám přece také někdy stává: že i přes všechny dobré úmysly, úsilí a námahu naše práce nepřinese kýžené plody. Ježíš tu ovšem slavnostním „Já jsem,“ stvrzuje, že on je správná sadba, ten pravý vinný kmen, jehož ratolesti nezůstanou bez ovoce.
Aby se něco dobrého urodilo, je třeba dvou věcí: první je čištění ratolestí pečlivým vinařem. A druhým nutným předpokladem je – zůstávat při kmeni, zůstávat v Kristu. Přesněji řečeno, je nezbytné, abychom jako učedníci a učednice zůstávali v Kristu a Kristus v nás. Ale jak se tohle děje? Obojí souvisí se slovem.
Ježíšovo slovo očišťuje od všeho, co by nám bránilo nést ovoce, které bude Pánu Bohu milé. Ovoce tu není nijak specifikováno, ale jinde v Bibli bychom našli celé seznamy: láska, radost, pokoj, trpělivost, sebeovládání, ochota odpouštět a také schopnost přiznat vinu. Tohle čištění je proces, těžká práce, kterou si s námi dává starostlivý vinař Bůh a jeho Duch svatý.
A jak je to s tím „zůstáváním věřících v Kristu a Krista v nich“? Zkusme se na okamžik přenést do oblasti běžných mezilidských vztahů. Co je nezbytné, aby se mohl jakýkoliv vztah udržet a úspěšně rozvíjet? Komunikace. Pokud se přeruší komunikace, výměna informací, upřímný, otevřený rozhovor jednoho člověka s druhým, nastává vážný problém. To platí jak pro manželství, tak pro přátelství, rodiče a děti i další mezilidské vztahy.
Právě tak a ještě víc je pro věřícího nezbytné nepřerušit komunikaci s Bohem. Rozhovor začíná vždy z Boží strany, Božím oslovením, Božím povoláním. Proto jsou pro víru zásadně důležitější otevřené uši než otevřená ústa. Ovšem že si přitom také my můžeme a máme říci své; Pán Bůh chce, abychom k němu mluvili a svěřovali se mu. Ježíš nás učí vytrvalosti v modlitbách. Ale vždycky je dobré dávat pozor, abychom přitom nepřeslechli Boží odpověď, povzbuzení, varování, slovo, které nám chce pro něco otevřít oči nebo změnit náš směr.
Kristus v nás přebývá svým slovem. Přímo v našem biblickém oddíle se sice nemluví o Duchu svatém, ale sluší se dodat, že právě Duch svatý v nás působí tak, že nám pomáhá porozumět slovu. Nedostáváme přece, aspoň většinou, žádná zvláštní zjevení, třeba ve snech. Proto se svým dětem snažíme vyprávět příběhy z Bible, seznamovat je s Božími skutky. Je třeba, aby se učily vnímavosti, otevřenosti pro slovo, v němž k nám přichází opravdu sám Kristus – a to znamená život, proměňující moc Boží lásky. Právě slovo je prostředkem Božího přicházení a působení v nás.
Když slyšíme Ježíšovo „beze mne nemůžete činit nic,“ snad nás to zarazí. Můžeme přece spoustu věcí! A necírkevní lidé toho také tolik stihnou! To jistě ano. Ale Ježíš tady mluví o církvi, o lidech, kteří se dali pozvat k víře a navázali s Bohem vztah. A mluví o dobrém ovoci, které očekává Bůh.
Zkusme vzít tohle Ježíšovo upozornění vážně. Pán Bůh ví, že toužíme být nezávislí a podléháme pokušení spolehnout se spíš na sebe než na to, co on nám poví. Ani naše vzdělání a životní zkušenosti ale nemusejí být vždycky spolehlivým a nejlepším rádcem. Je dobré prověřovat, jestli všechny naše církevní projekty a aktivity skutečně odpovídají Božímu slovu, ptát se, z jakých důvodů vlastně děláme to, co děláme – jestli nás k tomu opravdu vede porozumění Ježíšovu slovu.
U dalšího Ježíšova výroku „proste, oč chcete, a stane se vám,“ občas někteří přehlédnou, co těm slovům předchází: „zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás.“ Ježíš tady neslibuje: „Řekněte mi, co chcete, a já vám to dám.“ Spíše chce asi říct: „Jestliže zůstanete se mnou a budete se věrně držet mého slova, porozumíte Boží vůli a pochopíte, za co je třeba prosit. A Bůh, váš milující Otec, vás neponechá bez odpovědi.“
Ježíši Kriste, náš Pane, kéž do nás všech proudí z tvého slova životodárná míza naděje, radosti a pokoje, abychom mohli nést hojné, dobré ovoce lásky. Amen.
