Text: Nu 6,22-27 Kazatel: Daniel Ženatý
Hospodin dále promluvil k Mojžíšovi: „Mluv k Áronovi a jeho synům: Budete žehnat synům Izraele těmito slovy: ‚Hospodin tě požehná a ochrání tě, Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a bude ti milostiv, Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.‘ Tak vloží mé jméno na Izraelce a já jim požehnám.“ Nu 6,22-27
Hospodin říká Mojžíšovi: mluv k Aronovi a jeho synům, budete žehnat synům Izraele těmito slovy. Je to tedy něco, na čem Pánu Bohu záleží, co je pro něj důležité. Chce, aby se to dělalo stále a stále.
Budete žehnat. Zvláštní slovo. Už se užívá tisíce let. Užívalo se nejen v Izraeli, a v celém Orientě. Označovalo zvláštní životní sílu, která člověku umožňuje uspět zde na světě. My věříme, že není odněkud z neznáma, ale že je od Pána Boha. Nás všelijakých lidí se dotýká něco jako rosa, síla, vláha a my to potřebujeme k životu, smíme o to prosit, smíme to druhým přát, smíme zde žít takto vybaveni něčím, co se nedá koupit ani sehnat.
V požehnání se nějak prolíná Boží přítomnost, Boží ochrana, a Boží – někdy se říká prospěch, to je divné slovo, jako že se ti žije dobře, a to dobře neurčuje množství tvého majetku.
Požehnání přijímáme a požehnání dáváme. Při bohoslužbách požehnání přijímáme. Jako dospívající jsem si všímal toho, jak v katolických kostelích bývalo při požehnání soustředěné ticho. Jak to lidé přijímali. U nás mě někdy jako nespokojeného mladíka rozčilovalo, že lidé hledají ve zpěvníku poslední píseň, v kabelce šmátrají po peněžence na sbírku. Myslím, že se to mění k lepšímu. A že se požehnání pro mnohé stává velmi důležitou součástí bohoslužeb. Že se na ně těší. Jedna paní mně říkala, jak se vždy při požehnání narovná, a zvedne hlavu, aby o nic nepřišla. Říkala – modlitby, písně, kázání, to je dobré, ale požehnání jakoby shrne vše co se zde dělo, pak jdeme ven a na mně to ulpí, trochu zůstane, platí to, i když přijdu domů a všechny starosti se na mne vyhrnou. A já vím, že jsem dostala něco originálního. Bůh mně dal svou přízeň, drží mně palce, ví o mně.
Mocnou sílu požehnání znal Jákob. Už to byl starý muž, když ho Josef představil faraonovi. A Jákob faraonovi požehnal. Nabídl něco, co faraon neměl, a neměl při tom zdá se sebemenší mindrák, jestli může a jestli se to hodí. Právě v příbězích praotců, Abraham, Izák, Jákob, Josef – tam se to požehnáním jen hemží. Ke každému slibu věrnosti, patří požehnání – neboj se, budu s tebou, dám ti to cosi potřebné pro dobrý život. Nezáleží to na tom, v jakých zeměpisných šířkách a délkách se nacházíš a jak je úrodná půda.
Požehnání můžeme dávat. Jako ten Jákob. Nebojme se toho, žehnat není závislé na církevním úřadě nebo funkci. Jeden vedle druhého jak jste zde můžete. Jak? Jákob říká Ezauovi při náročném procesu smiřování – přijmi z mého požehnání, co jsem přinesl, Bůh se nade mnou smiloval, mám všeho dost. Ber. Tedy, nic není třeba hledat, pokud vyznáte před sebou samými, že vám Bůh dává dost, tak šup s tím ven!
Jak druhým žehnat? Můžeme o Bohu dobře mluvit, můžeme o druhých dobře mluvit, a také přímo k nim můžeme dobře mluvit! Můžeme jim přát, vyslovovat, ujišťovat, zvěstovat Boží milost, Boží ochranu, jeho pokoj. A nemusí to být slova náboženská. Mluvit jak umíme. Naše děti, naši vnuci už toho od nás slyšeli dost, co a jak by měli. A smí také slyšet – ať tě Pán Bůh provází, ať nezabloudíš, ať se neztratíš, neboj se, nejsi sám, měj se dobře, ať prožiješ pěkný čas ve škole, ať tě nebolí břicho, z toho co tě tam čeká. Přání dobrého druhým musíme vyslovovat. Nejen si v duchu myslet. Myslím, že zatím nehrozí, že bychom přejnými slovy vůči druhým plýtvali.
V nové německé evangelické knize k bohoslužbám je každá prosba aronského požehnání nepatrně rozvedená. Přečtu vám jak, přijímejme ta slova v té dvojí možnosti: platí nám, my jsme příjemci, a my je smíme nejen myslet, ale i říkat druhým, i těm nejbližším: Text zní takto:
Ať Hospodin ti žehná – ať dovolí, aby se tvůj život dařil, ať nechá rozkvést tvé naděje, ať nechá uzrát tvé plody.
A chrání tě – on tě obejme ve tvých úzkostech a strachu, postaví se před tebe ve tvé nouzi.
Ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář – jako něžný pohled který zahřeje, tak on přemůže to, čeho se děsíš
A je ti milostiv – když tě drtí vina, tak on ti dovolí se nadechnout, a učiní tě svobodným, pro Kristovy zásluhy
Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář – on vidí tvé utrpení, těší tě a uzdravuje. Činí dobře tvému tělu a uzdravuje tvou duši
A obdaří tě pokojem – Bůh tě nenechá vyklouznout ze své ruky, ve dne ani v noci.
Biblický text končí slovem, které už při požehnání v kostele neříkáme, a které mnohé napovídá. Tak, říká Hospodin Mojžíšovi, tak vloží – ti kdo žehnají – mé jméno na Izraelce a já jim požehnám. Naše slova jsou důležitá, avšak až sám Bůh jim dává život. On je aktivuje, dává jim sílu, dává jim to něco, co my sami nemáme. Zvláštní obrat – vloží mé jméno na Izraelce – . Bůh na nás něco vkládá, hrne to na nás, on to tak chce!
Požehnání je dar od Boha. Ujišťuje nás o jeho přítomnosti. Nikde je nekoupíme, přijímejme je dychtivě.
Požehnání není k tomu, abychom je hromadili, ale abychom je rozdávali! Děje se slovem, podporuje a tvoří život.
Bože Otče, Synu i Duchu svatý, od počátku světa až dodnes jsi nás nikdy od sebe neodstrčil. Hledej nás, nacházej nás, uč nás tvé požehnání přijímat a velkoryse rozdávat.
Pane Ježíši Kriste, budiž požehnaný na věky. Tvé odpuštění a smíření nám otevřelo život. Otevři naši oči, abychom tebe ukřižovaného a vzkříšeného vyznávali svým Pánem. A nikoho jiného.
Tebe prosíme, žehnej těm, kdo usilují o dobrý život. Ať jsou či nejsou v církvi. Probouzej nás, aby nám došlo, jak zbytečné je množit odpadky tohoto světa zbytečnými slovy, slovy která zraňují.
Dávej moudrost rodičům i prarodičům, aby pochopili, že slova, která šlehají, zmohou nic nebo malinko, avšak slova která přejí, drolí i skálu.
Prosíme za ty, kdo se potkali se zlem. Za příbuzné obětí v Brně, za příbuzné těch, kteří ztratili své blízké. Za nemocné, zklamané, ponížené.
Prosíme za politiky. Dej ať se vymaníme z průměrnosti, probouzej k životu ty, kdo vědí, jak je svoboda cenná a jak rychle mizí pryč. Prosíme za trpící v Syrii i na jiných místech, blízko nebo daleko. Amen
