Text: Ef 6,10-17 Kazatel: Daniel Ženatý
A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy ‚opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje‘ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také ‚přilbu spasení‘ a ‚meč Ducha, jímž je slovo Boží‘.
Kdo vládne tomuto světu? Jaké síly zde působí? Jakou pozici v tom má člověk? Epištoly Efezským užívá obraz – nejvýše je Bůh. Stvořitel. Kristus panuje a kraluje. Pod ním jsou všelijaké síly a moci. Kraličtí překládají duchovní zlosti, temnosti věku, knížactva tohoto světa. Síly, které existuji, my je rozumem nepopíšeme, nezdůvodníme, a přesto. Někdy nad námi mají navrch a kazí náš život. A vespod, pod Boží vládou a také pod vládou všelijakých temných sil je člověk.
To je pomocný obraz. Žádná nauka. Pomocný obraz pro nás, abychom pochopili svou pozici. Abychom nebyli naivní. Abychom si nehráli na Boha, abychom si nezahrávali se silami, které jsou silnější než my. A především, abychom věděli a věřili, kdo nám pomůže. Že Bůh je věrný a má moc si poradit s těmi silami, které jsou dost silné, aby si poradili s námi.
Co s tím? Biblický text nás vyzývá – buďte silnými v Pánu! Smíte být, vše je pro to připraveno. Nepromarněte to. Nenechte se zmást falešným ostychem. Bůh dělá vše proto, abyste nebyli sami v tom boji. Ty síly nad vámi s vámi nemusejí zmítat. Nestaňte se jejich otroky. Buďte silní v Pánu.
Proč v Pánu, tedy v Kristu? Protože Kristus má moc. Velikou. Kdybychom ji chtěli popsat, řekli bychom – má sílu či moc, která tvořila tento svět. Lepší není. Jsou proti ní směšné síly horoskopů, karet, věštění, drog, alkoholu, pýchy. Ty síly jsou mocnější než ty, člověče. Avšak smíš se jim bránit tím, že přilneš, užiješ moc Krista.
A výzva pokračuje – oblecte plnou Boží zbroj. Pás, pancíř, boty, štít, přilba. Ta výzbroj je určena k obraně. Ne k boji. Už vůbec ne proti druhým lidem. K boji proti těm silám, co nás chtějí dostat.
Ta výbava k obraně je zvláštní – opásání kolem beder pravdou – znak pohotovosti. Když budete zmatení, vysílení, dezorientovaní, – držte se pravdy, mějte ji po boku. Nezaplétejte se. To by ty síly rády. Udělat z vás uzlíček vlastních lží a zmatků, roztěkaný, nejistý sám v sobě. Co může říct a co nesmí a co kdysi řekl jinak, a před kým ano před kým ne…
Pancíř spravedlnosti – to co jsme při křtu přijali. Jsme Kristovi, jeho spravedlností jsme očištěni, – a o to ať se rozbije každá urážka nebo kámen.
Dobré boty k pohotové službě evangeliu pokoje. Špatné boty zničí dlouho plánovaný výlet a dobrá předsevzetí. Chodit, působit pokoj.
Přilba spasení – spasení můžeme cítit jako přilbu, která chrání před nadávkami nebo kamením.
Tu plnou zbroj máme užít proto, abychom ustáli ďáblovy svody. A také proto, abychom se v den zlý postavili na odpor a opět obstáli, zůstali stát, nepadli, neutekli.
V ten den. Ve který den? Často otevřeme dveře zlu úplně nepřipraveně. Jen tak cestou z práce na schodech s nákupem v ruce řekneme slova, která nás pak mrzí a lepí se na nás po zbytek života. Těžko určíme nějaké – teď. Nebezpečí hrozí stále.
Jak ty síly působí? Odkud fouká nebezpečí? Působí? Různě. Nejčastěji – berou svobodu. Ulamují prostor k životu, najednou nemůžeme dýchat, něco nás svírá, trochu se ohneme, přestaneme se smát, začneme být lhostejní. Tehdy se o nás ten zlý pokouší. Začne nám být jedno, jak to kolem nás vypadá, že se nám prostor k životu scvrkává, že nás nezajímá co soused. Jsme zavaleni sami sebou, prostor kolem nás se plní a my jsme sami. Připadáme si sami, bez lidí, bez Boha, vše kolem je špatné. Takhle těm zlým silám vyhovujeme. Stáváme se pro ně dobrým soustem. Získávají nad námi moc, a Boží svoboda, odpuštění, krásný život se vzdalují.
Jak to může v praxi vypadat, být v Kristu silný a bojovat s mocnostmi zla?
Modlit se, říct Bohu a Kristu a Duchu svatému tobě věřím víc, než těm silám co by mne chtěly získat pro sebe. A pak nějak začít. Třeba odpouštět. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Vám se uleví, lidem kdo s vámi žijí, se uleví. A otevře se prostor k životu. Odpuštění zbavuje strachu, člověk se napřimuje, zbavuje se lhostejnosti.
A ještě zůstal do výbavy meč Ducha, jímž je slovo Boží.
Bůh tvoří dobrý život. V lásce a naději. Z toho nás nikdo nemůže vyšoupnout někam ven do života třetí jakosti. A pokud by chtěl, smíme se bránit. Zlo zbavíme jeho síly odpuštěním a láskou. I Kristu se smáli, že je naivní. A přesto je Pán Pánů a král králů.
Modleme se: Kriste, jsme zmatení, kdo mluví pravdu a kdo lže, komu věřit a komu ne. Dej ať se uklidníme a držíme se tebe a ne někoho, kdo si na tebe jen hraje. A prosíme, stávej se pravdou a nadějí všem, kdo o tobě nevědí a my jim to neumíme povědět tak, aby tobě uvěřili. Dej nám sílu se vzepřít tlakům, které říkají, že pokud si nekoupíme to nebo ono jsme úplné nuly… K tobě voláme – prosím tě vyslyš nás
Dávej nám požehnané sebevědomí, abychom se nebáli myslet a jednat tak, jak se líbí tobě… K tobě voláme – prosím tě vyslyš nás
Prosíme za ty, kdo trpí. Nedostatkem lásky, nedostatkem svobody, nedostatkem jídla, nedostatkem pití. K tobě voláme – prosím tě vyslyš nás
Prosíme za ty, kdo jsou na útěku před válkou a hledají naději a suchou deku a trochu tepla… K tobě voláme – prosím tě vyslyš nás
Prosíme za politiky, aby našli řešení jak dál s Evropou a těmi kdo hledají domov. … K tobě voláme – prosím tě vyslyš nás.
Tvými slovy Kriste společně voláme – Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi, chléb náš vezdejší dej nám dnes, a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům; a neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého, neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen
