Text: 1. Janova 3,1 | Kazatel: Daniel Ženatý
Hleďte, jak velikou lásku nám otec daroval.
Jaký je tento svět? Dobrý? Nebo špatný? Děje se na něm tolik dobrých věcí. Ale také se dějí věci hrozné a kruté.
Žije se nám dobře, ale kdesi v nás hluboko je touha, aby byl svět lepší. Aby nebyli zlomyslní a krutí lidé, aby nebyly strašné tragedie a nemoci.
Chtěli bychom aby byl lepší. Aby také kolem nás bylo více radosti, více lásky. Možná by se svět dal popsat , že to je místo s trvalým nedostatkem lásky a radosti.
Ale proti tomu hned vystartuje naše zkušenost. To není tak úplně pravda! Jsou lidé, jsou místa, kde se zdá že láska a radost nechybí, kde se žije docela dobře!
Lidská touha po lepším světě má různé projevy. A upne se k tomu, že to někde musí být lepší. Zkouší hledat, kde to je lepší.
Častokrát to jde přes sebe zdokonalení. Asi jsem málo dobrý. Asi jsem málo obětavý. Asi nesmím tolik myslet na to či na ono. Musím obstát, musím vydržet, musím být ještě lepší.
Takové lidi hledají ti, které jsme viděli ve vánoční hře. My vám plně rozumíme, pomůžeme, my už to máme za sebou, pojďte, kupte.
Slabší povahu řeší touhu po lepším světě alkoholem, drogou. Uletět někam jinam z toho mizerného světa. Mizerný svět – v tom už je klasifikace ostatních, já, kterým jsem vlastně trochu lepší, musím žít s těmi primitivy tady.
Ale každá touha zmizet někam ven z toho světa brzy ztroskotá. Nedaří se to. A reakce na neúspěch jsou různé. Častokrát – uzavřít se, obrnit se lhostejností. Někdy se to projeví skrytou hrubostí, zlou ironií, zpochybňováním všeho dobrého kolem. Zlý úsměšek, to už jsem zkoušel, tudy cesta nevede. Ale jen běžte, šťastnou cestu, jste naivní, brzy skončíte jako já. Je to marnost, za nic to tady nestojí.
A do toho zní zpráva. Je to zbytečné.
Zachráněn není ten, kdo z tohoto světa uteče. Zachráněn je ten, kdo v tomto světě zůstane a nechá se zachránit.
Kdo uvěří, že v tomto krásném, podivném a bolavém světě žije zachránce který přišel z toho jiného, nedostižného světa po kterém toužíme.
Bůh tímto světem nepohrdá. Neotáčí se od něj pryč. On jej stvořil, on do něj přichází a slibuje nové království. A to nové království přijde sem, do tohoto světa. Ne někam mimo.
Není to tak, že my bychom se ocitli jinde u lepších. Ale ten lepší se ocitl u nás. Bůh přišel do této bídy. Bůh se stal člověkem, aby i zde tvořil dobrý a řádný život. Netřeba hledat cesty, jak odtud pryč! Nemocný svět je léčen samotným Bohem… No tak aby to nedopadlo dobře!
Hleďte, jak velkou lásku nám otec daroval. Přišel k nám, abychom už konečně nechali zbytečných a trapných pokusů odstěhovat se někam za ním.
A co navíc. Vnesl do tohoto světa velmi nedostatkové zboží. Lásku. Daroval ji. Bez podmínky. Bez omezujícího – vzít si muže jen ten, kdo splní to či ono, a nikdo nesmí dvakrát, a každý ať bere co na něj vyjde a je rád, že má vůbec něco.
Brát se může plnými hrstmi, smíme se jít stále znovu a znovu jako slyšet evangelium a zvednout se k večeři Páně.
A dějí se zázraky. Ten prohnilý svět už není tak prohnilý. Jsou místa, která se uzdravují. Stále potkáváme trápení a události, které nejsme schopni pochopit.
Ale právě. Nejde to přes rozum. Co jsme a nejsme schopni pochopit. Přestává to být věcí našeho bystrého rozumu, jestli má ještě cenu s tímto světem něco dělat nebo ne. A stává se to věcí víry.
Samozřejmě že má! Existuje naděje. Bohu stál tento svět za to, aby do něj vstoupil. Vyzbrojuje nás
svou láskou, svým Duchem, posílá nás tam, kde se láme hůl, a dupe na knoty, kde jen nadává a skuhrá. Posílá nás k druhým lidem. K těm kdo touží, aby to bylo jinak a netuší, že to je jinak.
Už počtvrté proběhla akce balíčky do věznice. 360 balíčků jsme dali dohromady.
A soused už dávno dopředu říkal, až budete potřebovat dodávku do věznice, přijďte.
Předevčírem jsem balíčky naložil a jel. Vše bylo domluveno, ale věznice má svůj čas a tak jsem musel asi 15 minut čekat, než byl vjezd volný.
Sedle jsem v autě, po všem frmolu jsem jen tak čekal a říkal si. No není to zázrak? Někdo mi půjčil auto, já v něm sedím, za mnou 360 balíčků, někdo je nachystal, brána věznice se otevře a já tam jen tak vjedu, spolu se mnou tam vejde 10 lidí z pardubických církví. A dáme dárek lidem, a pro některé z nich to je jediný dar, který za celý rok dostali. To se děje. A spousta dalších věcí. To přece není samo sebou. To není jen v naší moci. Je patrné, Kristus vzkříšený tu je, jedná, něco se děje.
Nemusíme snít o lepším světě. Žádný není. Je jen tento, a Bůh do něj přišel. Proto je to dobré místo k životu.
Sám Bůh jej má rád. Tak že svého vlastního syna neušetřil ale za nás jej vydal. Jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?
