Text: Jan 17,6-8 Kazatel: Daniel Ženatý
Ježíš říká – zjevil jsem Bože tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali. Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe; neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. Vpravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal.
Otevírá se před námi velikonoční týden. Mohutné připomenutí, že Bůh bojuje za záchranu svého stvoření, našeho života i naší svobody. Před věky tahal svůj lid z těžkého ponížení a úplné ztráty svobody, tenkrát v Egyptě. Jednal i před dvěma tisíciletími, když poslal svého syna, aby nás zachránil.
Ježíš vjel do Jeruzaléma. Zástupy ho vítaly, jel na oslátku. Už v tom vjezdu, hned na počátku je ukryto napětí. Bůh chápe slávu a moc jinak, než člověk. Člověk chápe slávu nápadně jinak než Bůh. Boží syn už nebude nadále jen ten, kdo dělá zázraky, kdo chodí po zemi a mocně káže. Je to skutečný Bůh v těle, ať se lidské představy vzpírají, jak chtějí. A tento skutečný Bůh a skutečný člověk bude ukřižován a zemře. Nikdy to nesrovnáme do přehledného balíčku, na který napíšeme, vyřízeno. Pořád bude těžké přijmout, že Bůh je přítomen v Kristu na kříži. Moc Boha Otce všemohoucího, stvořitele nebe i země, se projevuje nejvíc a jasně v Kristově slabosti. Boží moc i sláva na věky amen, to je ukřižovaný Kristus.
Vyvolá to v nás znovu neklid. Otázky, které nejde seřadit tak, aby už nikdy neotravovaly. A nejistotu, zda to chápeme aspoň trošku. Je to celé založeno na protikladu, paradoxu. Boží sláva a lidská sláva, Boží moc a Boží syn na kříži, lidská nejistota, zda Kristovu utrpení aspoň trošku rozumím, tvoří velkou jistotu.
V Evangeliu podle Jana čteme Ježíšovu modlitbu. Ježíš už je v Jeruzalémě, je čas před velikonocemi, jde na smrt. Otče, přišla má hodina, oslav svého syna, aby syn oslavil tebe. Oslav syna. Opět – sláva je v kříži a utrpení. A prosba otče, potřebuji tě. Nejednám za sebe, nejednám bez tebe, je to tvé dílo. Přišla má hodina, to nač jsem myslel, když jsem kázal, uzdravoval, dohadoval se se zákoníky a farizeji, to těžké co bylo v dáli přede mnou už je tady. Jako když máme něco těžkého před sebou. Ještě je čas, ještě jsou klidné dny, ale beztak na to těžké před sebou myslíme, ovlivňuje nás to. Nelze na to zapomenout. Už je to tady… A to vše se děje proto, aby lidé měli život, život věčný. Nejde tolik o zaslíbení života bez konce, jako spíše zaslíbení života jiné kvality. Žít přímo s Bohem, tváří v tvář, žádné troškaření. Jakoby v té modlitbě byla skryta rekapitulace toho, co se stalo. Zrno, které rozsévač rozesel, vzešlo, žije, jsou lidé, kteří uvěřili, že Bůh a Kristus jedno jsou. Proces, který Bůh začal v tomto světě skrze Krista, se děje.
Co my s tím? O velikonocích je pozornost soustředěna především na Boha. Jeho jednání. Konkrétní informace, jak se nás to týká, jsou za dveřmi, jsou, ale nejprve jedná Bůh. Tak je na nás to slyšet a zase rovnat v hlavě a srdci. Co? Věřit v Krista. Vědět o paradoxu kříže. V něm je skryta Boží moc a sláva. Ježíš je pravý člověk a pravý Bůh. Jiný způsob záchrany člověka než skrze utrpení, ponížení a smrt Božího syna Bůh nenašel.
Ne nadarmo se symbolem či znakem křesťanství stal kříž. U evangelíků, katolíků, pravoslavných. My čeští a moravští evangelíci máme kalich, buďme na něj hrdí. Kříž však nechápejme ve výlučném vztahu, buď anebo. Mějme kalich, ano, a vezměme vážně, že i kříž je symbolem křesťanů, toho či onoho vyznání, po celém světě. Křížky na krku nám někdy vadí. Vidíme někoho, kdo evidentně nemá ani páru o Bohu, má v tom úplný zmatek a nosí křížek. Proč to dělá? Nápadné to je ve věznici. To co nyní povím prosím říkám opatrně, neplatí pro všechny, spíše pro výjimky. A vím o nebezpečí pověry a zneužití atd. To ano, ale. Mnohý odsouzený má někde kříž či křížek. Ne na krku, tam to z bezpečnostních důvodů nosit nesmí. Ale v nočním stolku, korespondenci, bibli, osobních věcech, na posteli. Nemám odvahu jim jen tak říkat, že to je špatně. Možná je, ale. Co já vím. Cítím, že je to vlastně nějak blízké tomu, o čem nyní mluvíme, a co může z kazatelny znít trochu teoreticky, totiž že Boží moc a sláva je v Kristově kříži, a že v tom je naše naděje. U mnoha těch mužů ve vězení je to tušená, možná pověrečná, nevychovaná, nepěstěná víra, která nějak, oklikou, možná zmateně, ale přec směřuje k tomu, že moje naděje v té base nejsou peníze, ani světská moc a sláva, ale něco, co souvisí s křížem. A utrpením. A nadějí. Že v tom kříži je naděje. Že moc a sláva není dynamit a superstar. To tím mimoděk dávají najevo. Ano, bývá to obaleno mnohou pověrou. Ale. Nemám odvahu jim to rozmlouvat, protože většinou v jejich životě neudělal nikdo nic, ani já, aby to věděli. Aby jejich víra mohla být šlechtěná a pěstěná. Jeden z nich řekl, pane faráři, o Bohu nevím nic, v pasťáků náboženství nebylo. Jistě, když máme společný čas a prostor, mluvíme o tom, proč kříž a co se stalo, to ano. A řeknu, co si myslím. Ale to se všemi, kdo mají někde křížky, nemám čas to probrat. A navíc, já odejdu, a oni tam zůstanou, večer, v noci, příští den, příští rok…
Kříž jako znamení. Evangelista Jan jej podává umně, přesně a hutně, na opačném pólu jsou mnozí odsouzení. Podávají jej po svém, jak tak nějak tuší. I to je paradox, který má Jan tak rád.
Otevírá se před námi týden. Opět uslyšíme o tom, jak Bůh těžce zápasil o náš život a naši svobodu. Nemusíme slyšet přímé informace, co dělat máme a co nemáme. Spíše připomenutí víry: pamatujme, že Boží moc i sláva se projevují v Kristově utrpení a ukřižování. A ono to v nás kamsi prosákne. Určitě. A až přijde utrpení na nás, nebudeme tolik vyděšení a budeme tušit, kterým směrem hledat naději.
Pane Ježíši Kriste, stojíme ti za to, aby za nás trpěl. To je naše hodnota. Proto smíme žít. Proto si smíme vážit sebe i druhých. Jak bychom mohli hledat moc čest a slávu jinde? Prosíme, soustřeď nás na dny, které jsou před námi. Povídal jsi o úzké cestě, sám jsi po ní šel a vedeš po ní i nás. Ty jsi ta cesta pravda i život. Proto prosíme a přimlouváme se za ty, kdo nemohou dál. Za ty, kdo sebou vláčí břemena hříchů a vin. Kdo se ocitají ve slepé uličce svých klamných představ o snadném životě… K tobě voláme: prosíme tě vyslyš nás
Přimlouváme se za smíření mezi lidmi, manžely, přáteli i nepřáteli. Prosíme za nemocné, zůstávej s umírajícími, potěš ty, kdo jsou odchodem svých milých zarmouceni… K tobě voláme: prosíme tě vyslyš nás
Prosíme, veď politiky ke zmírnění napětí mezi Jižní a Severní Koreou. Dávej nalézt řešení situace na Kypru. Dávej naději těm, kdo jsou vězněni pro své názory… K tobě voláme: prosíme tě vyslyš nás
Prosíme za křesťany v zemích, kde jim hrozí pronásledování a vězení. Za křesťany v Africe, Asii, na Kubě, Bělorusku a dalších zemích.
Prosíme za rukojmí a unesené. Posiluj je i jejich blízké, dávej moudrost a statečnost těm, kdo je hledají. .. K tobě voláme: prosíme tě vyslyš nás
Prosíme za nového papeže. Dávej mu moudrost, veď jeho myšlení tak, aby neustávaly snahy o sblížení s ostatními křesťany. K tobě voláme: prosíme tě vyslyš nás
Prosíme jeden za druhého, za toho kdo stojí vedle nás, před či za námi. Za své rodiny, své přátele, i sami za sebe. Dej nám soustředění a radost pro dny i pro shromáždění, která jsou před námi. Amen
