Bohoslužby ThDr. Jiřího Doležala v neděli 24. 9. 2017 v Pardubicích a Horním Jelení
Základ kázání: Jan 1; 29,35-43
Písně: 138,1 84,1-4 236 171,1-2 420,1-4 580,5
Poslání: Mat 5; 13 – 14,16
Požehnání: Žalm 67; 2-3,7b-8
Vstupní modlitba:
Všelijak zraněni svými nemocemi a bolestmi, steskem i vinami, utíkáme se k tobě; ty jsi Otec náš vždy blízký, vždy hotový k odpuštění, k posile nás slabých. Děkujeme ti za všechno krásné a dobré, co jsi nám dopřál i v minulých dnech prožít. Vyznáváme před tebou svou zpozdilost, liknavost, neschopnost. Prosíme, přijmi nás takové, jací jsme. Neodepři dát zaznít svému slovu v tomto shromáždění, abychom znovu okusili obnovující, posvěcující sílu tvé přítomnosti. Ty víš, jak utrmácení všedností to potřebujeme – my a všichni naši bratři a sestry, kdekoli se dnes shromaždují. Vždyť není jiného spomocníka, jiné záštity než jsi Ty, Bože na věky milosrdný. Amen.
Kázání:
Ti dva – zatím ani nevíme, jak se jmenovali, ale na tom nezáleží. Důležité je, že ti dva š l i z a J e ž í š e m . Kdy a kde k tomu došlo – to tam také není zapsáno. Ani na tom nezáleží. Ti dva mohou teď být tady mezi námi v Pardubicích. A možná jich je ještě více než dva. Bylo by dobré, kdybychom k nim patřili my všichni.
Zeptáme se: co ti dva dělali? Š l i z a J e ž í š e m . Překvapení: ačkoli zatím nejdou s ním, ale z a n í m , Ježíš o nich ví. I o nás všech ví. Ježíš se k těm dvěma obrátí. I k nám, – ke každému z nás – se nyní obrací. Těch dvou se zeptá: c o
h l e d á t e ? Nebo snad: k o h o hledáte? Možná, že ti dva zatím ani nemají jasno o tom, zda hledají něco nebo někoho. Prostě: hledají. A narazí na Jana Křtitele a ten jim řekne něco zajímavého a překvapujícího o Ježíši. A oni se seberou – moc se nerozmýšlejí – a jdou za Ježíšem.
Stále existují lidé, kteří hledají. Mají všecko a přece jim něco chybí. A tak hledají. Nebo možná, že měli všecko, ale udeřila nějaká krize a oni o všechno přišli. A tak hledají. Hledají něco – nebo někoho? Rozhodně hledají, o co by nikdy nepřišli. Něco, co z ů s t á v á . Také hledáte něco, c o z ů s t á v á ? Ti dva s tím svým hledáním přišli za Ježíšem. Jestliže jste i vy se svým hledáním přišli sem, do shromáždění, za Ježíšem, pak jste na správné adrese. Ježíš se těch dvou zeptá: co h l e d á t e ? A oni mu odpoví otázkou: „Mistře, k d e z ů s t á v á š ?“ My za tebou přicházíme, protože ty znáš Bibli. Chceme se od tebe dovědět, jak je to s tím z ů s t á v á n í m: co zůstává? Kdo zůstává? Kde to, co zůstává, najdeme, abychom navzdory všem pochybnostem a popěračům, navzdory tomu, že je každou chvíli jiná doba, abychom my mohli s žalmistou trvat na tom: „Hospodin je zajisté skála má, mé spasení, můj hrad vysoký a nedobytný, mé útočiště, v Hospodina doufám, n e p o h n u s e“. (Žalm 67, 1-9).
Ježíš těm dvěma, co se ptali, kde zůstává, odpoví: „Pojďte a uvidíte!“ (v 9). A oni si ani teď nevyžádali čas na rozmyšlenou, ale rovnou šli a zůstali u Ježíše.
Co se v té chvíli dělo v jejich nitru a mysli, o čem uvažovali, zda zápasili s pochybnostmi či dokonce se strachem –
o tom tu evangelista nic nezaznamenal. Šli, jako by je nutkala a vedla nějaká vyšší síla. Jakoby je vedl sám Bůh. – Tak bychom i my mohli vyprávět, jak jsme – když šlo o naši víru – nejednou zápasili se zmatkem v mysli a strachem ve svém srdci. Ale nakonec – viďte – povíme: To, že jsme to zůstávání u Ježíše nalezli a že je u něj stále nacházíme – to v posledu nezáleželo na nás… A nemusíme se obávat: až se nás znovu zmocní slabost a nebudeme vědět jak dál, pak jistě ten „Boží pokoj, který přesahuje každé pomyšlení, bude hájit srdce i mysl naši“ – a my navzdory své slabosti a zmatku v mysli, přece zůstaneme u Ježíše. – Dokonce budeme někdy schopni pomoci těm, kteří také hledají, ale zatím nenalézají. Vždyť jsme to slyšeli: jeden z těch dvou – Ondřej – sotva sám nalezl – už k Ježíši přivádí svého bratra Šimona. A ten je nalezen a sám nalézá.
Ale teď se ještě aspoň na chvíli musíme vrátit k těm dvěma. Ti první dva nalezli správný směr svého hledání, když jim Jan Křtitel ukázal na Ježíše a pronesl tu slavnou větu: „Hle, B e r á n e k B o ž í , který snímá a nese hřích světa“ (v. 29). A pak druhého dne o p ě t ukázal na Ježíše a řekl znovu totéž: „Hle, Beránek Boží!“ Slyšíte to? Co bylo o Ježíši řečeno včera, platí i dnes! Že je dnes jiná doba? Zajisté! Mění se režimy i ideologie a ekonomie, i my se měníme. Avšak navzdory všem revolucím, evolucím i turbulencím, je J e ž í š K r i s t u s v č e r a i d n e s i n a v ě k y
t e n t ý ž (Žd 13, 8). Ježíš je Beránek Boží, který snímá hřích světa.
Ještě chvíli je třeba u toho zůstat. B e r á n e k – to ti dva o každých velikonocích slýchali a slavili: Beránek byl zabit, aby Izraelští byli zachráněni a vysvobozeni z egyptského otroctví. Ale nadto ještě ti dva z proroka znali: „Jako beránek k zabití veden jest… a Hospodin uvalil na něj nepravosti všech nás“.( Iz 53, 6n) A teď Jan Křtitel dvakrát po sobě prohlašuje: ten BERÁNEK je nyní tady – a je to právě ten Ježíš, na kterého vám ukazuju. Už to není beránek z našich stád. Je to beránek BOŽÍ! Je to beránek, kterého nám opatřil a poslal sám Bůh, aby se ujal toho, s čím si my nevíme rady a čeho se nechce ujmout žádný z lidí, ačkoli nás to všechny trápí a tíží a někdy až drtí. Ten Boží beránek přišel a sňal z nás všech to neunesitelné břemeno všech našich provinění a dluhů. Zvedl je z nás, naložil si je sám na sebe a odnesl je. Definitivně je odstranil. On, „Beránek svatý, nevinný, na dřevo kříže zvýšený“ jak zpíváme, se dal za nás všechny odsoudit a opuštěn všemi i Bohem, zemřel na kříži, aby veškerý můj a tvůj hřích nás všech a hřích světa byl o d p u š t ě n a „dluh náš smazán na věčnost“. Patří do minulosti. Už nemá žádnou budoucnost. (KB). A od Velkého pátku a velikonočního jitra už to tak definitivně zůstává, protože ten Boží Beránek, Ježíš Kristus ukřižovaný „vstal z mrtvých a žije a již více neumírá a smrt nad ním již více nepanuje“ (Ř 6,8). Vzkříšený a živý Ježíš z ů s t á v á a je „oběť slitování za hříchy naše a netoliko za naše, ale za hříchy všeho světa“ (1 J 2,2).
A tak je nyní On ta naše skála a hrad vysoký a nedobytný … nepohneme se.
Ale co, až všechny naše cesty a veškeré naše podnikání skončí v „údolí stínu smrti“? Co potom? Co nám zůstane, až i náš popel rozptýlí po té smutné loučce? A právě do tohoto údolí a na tuto smutnou loučku míří Ježíšovo slovo: „Ať se vaše srdce nechvěje úzkostí! V domě Otce mého příbytkové mnozí jsou (v řečtině je MONAI POLLAI = mnohá
z ů s t á v á n í). A já jdu – praví Ježíš – , abych vám připravil místo a když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a poberu vás k sobě samému, abyste, kde jsem já i vy byli“ (J 14,1n). Skvělé zaslíbení, nádherná perspektiva, viďte. Až o všechno přijdeme, až nám nic nezůstane, čeká nás jisté, připravené z ů s t á v á n í . Ne na té smutné loučce, ale v domě Ježíšova Otce nás čeká pro nás připravený domov. Ještě jej, jdouce na Ježíšem stále hledáme. Teprve k němu směřujeme, ale během toho našeho někdy obtížného a tápavého hledání platí: „Jist jsem zajisté, že ani smrt ani život ani cokoli jiného nás nemůže odloučit od lásky Boží, který je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Ř 8,38). Zatím nás Ježíš vybízí: „Zůstaňte ve mně a já ve vás… zůstaňte v milování mém … Toto mluvil jsem vám, aby radost má ve vás zůstávala“ (J 15,11). Amen.
Přímluvná modlitba:
Hospodine, náš milosrdný Bože a Otče, děkujeme ti za tvé slovo.
Nyní myslíme na svou cestu příštím týdnem. Otvírej nám oči pro bohatství tvých darů. Ale otvírej nám také oči, abychom postřehli všechny příležitosti k službě. Dej nám sílu, abychom stačili na úkoly všedních dnů. Prosíme tě za ty, s nimiž žijeme u nás doma. i v sousedství, i v práci. Pomáhej nám řešit to, na co nebudeme stačit. Dávej nám odvahu zastávat se opomíjených a odstrčených. Přimlouváme se za nemocné, za ty, před operací i po ní. Modlíme se za ty, kteří se o ně starají. Za lékaře a ošetřovatelky. Prosíme za lidi stárnoucí, staré a opuštěné, aby i oni měli na co vděčně vzpomínat. Pomáhej nám řešit to, na co nebudeme stačit. Dávej nám odvahu zastávat se opomíjených a odstrčených. Přimlouváme se za nemocné, za ty, před operací i po ní. Modlíme se za ty, kteří se o ně starají, za lékaře a ošetřovatelky. Prosíme za lidi stárnoucí, staré a opuštěné, aby i oni měli na co vděčně vzpomínat. Prosíme za zarmoucené, aby u tebe nacházeli potěšení; za osamocené, aby v tobě měli bezpečné útočiště. Přimlouváme se za politiky a všechny, kdo v našich obcích a městech nesou odpovědnost za věci veřejné.
Náš milý nebeský Otče, toto všechno ti předkládáme, toto všechno poroučíme do tvé ruky s vědomím své vlastní slabosti, ale také v jistotě, že ty dokážeš mnohem více než my prosíme nebo očekáváme. …
Nyní nás přijmi, když ti každý z nás v tichosti předkládá své osobní prosby: …
Bože, vyslyš nás, když tě nyní jako tvé děti ve jménu Pána Ježíše takto společně a hlasitě vzýváme: Otče náš, … Amen.
