Text: 1. Kor 15,57 | Kazatel: Daniel Ženatý
Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista. Kristus vstal z mrtvých! Haleluja! Bůh nám dává vítězství! Pravdu má ten Nazaretský Ježíš. Platí jeho slova jeho činy, jeho názory.Vyhrála láska a prohrála nenávist. Vyhrálo světlo a prohrála tma. Vyhrála svoboda. Vyhrál život a prohrála smrt. Jsme svobodni, není zde žádná moc a síla, která by nás mohla přemoci. Patříme Bohu.
Pavel napíše – Bůh nám dává vítězství! To je krásně pověděno. Nemůžeme říct – vyhráli jsme. My jsme nebojovali. Bojoval Bůh skrze Krista. A vyhrál. My jsme byli mimo arénu, jen jsme mohli držet palce jako skalní fanoušci. Bůh zvítězil, a s ním i my, i život a vše dobré.
Stalo se to v Jeruzalémě, v době, kdy si jeho učedníci připomínali jiné vítězství. To když Bůh vyvedl Izraelce z Egypta.
Hospodinova trestající ruka přeskočila v onu velkou noc veřeje Izraelců, poznamenané krví Beránkovou. Jeho pravice smetla do moře pýchu a lidskou moc.
V noci se to všechno odehrálo, ale až jitro a světlo denní dalo vypuknout nadšení – Bůh zasáhl! Pomohl! Ti, kdo spolehli na krev Beránkovu jsou zachráněni. Žádná moc, žádný osud, žádný farao – pouze Bůh. Vysvoboditel. Jsou skutečně odpoutaní od Egypta. Nic tam nezůstane. Ani Josefův hrob. Žádná kůstka, aby se tam jednou vraceli pro relikvii. Je to přervané. Oddělené. Začíná nový život. Bůh bojoval a bojuje za ně.
A pak to druhé vítězství. Skrze Krista. Toho ukřižovaného vzkřísil z mrtvých. A nám otevřel život.
Dvakrát jednal mocně Bůh v čase velikonoc. A vždy to znamenalo svobodu pro člověka. Takový je to Bůh. Osvobozuje. Vyvádí z otroctví, otevírá své království.
A co my? Kdo jsme? Houf včerejších otroků? Možná se ozývají hlasy pochybovačů. Nenechali jsme se napálit? Nelítáme v tom zase sami?
Pochybovali někteří Izraelci. Egypt je za nimi, jsme úplně svobodní, ale k čemu nám to je? Izraelci to neumí to s tou svobodou. Nejsou cvičení v prvotřídních kasárnách na elitní vojsko. Neměli žádný kurs, jak se chovat na svobodě. Mají hlad, je jim zima, a všechno je nejasné. Samozřejmě se vloudí pochybnost. Čí to byl výmysl se do toho pouštět? Co to bylo za sen, jemuž jsme všichni podlehli? Doba je zlá, co se to děje? Kde to jsme?
Podobně se vedlo učedníkům. Smrt jejich Mistra je rozehnala. Zpráva o prázdném hrobu je shromáždila a Vzkříšený se jim ukázal. Ale co je čekalo? Zase těžký život, pronásledování, smrt, Jakub, Štěpán a bláznivý císař Nero a kříže podél cest.
Dnes v naší zemi nejsme pronásledováni pro víru, ale pronásledují nás rakoviny, exploze, drogy, dopravní nehody. Žijeme ve společnosti která neví, proč je dobré nekrást a být věrný. Nikdo jí to neřekl?
Jsme i my houf včerejších otroků, sice svobodných, ale bezradných? Čí to byl výmysl spolehnout se na to, že tě ukřižovaný tesař provede údolím stínu smrti?
Stále se musíme rozhodovat.
Co je lepší? Být na cestě, svobodný, ale také zranitelný, otevřený a hledající?
Nebo je lepší se koupat v tom nač si vzpomeneme a mít vše, kromě svobody? Je lepší být v klidu, ale také bez Boha, bez pohybu, bez zázraku, bez druhých?
Jsme tady. Rozhodli jsme se, že je lepší být s Bohem, který porazil faraona, a pak i smrt, a jasně křičí ano životu. J
e lepší být s ním na cestě, kde to může bolet, může být zima, může být hlad. Nemůžeme slíbit nic lepšího tomu, koho bychom lákali mezi sebe. Můžeme jenom informovat, co dělá Bůh. Jenom sdělit, zvěstovat, co činí.
Že to je, podle nás a naší víry, mnohem mnohem víc, než co dokáže člověk. Že jeho království je nesrovnatelně lepší naše království. Že když on je s námi, že to je 100x víc než všechny záruky světa.
Smíme se radovat. Smíme volat spolu s Pavlem – Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!
Jak se to Kristovo vítězství protkne s našim životem? S všedním dnem? Snad nám může pomoci když si řekneme, že Bůh potvrdil, že je dobré žít tak, jak žil Ježíš. Potvrdil jeho způsob života. Ten má cenu. Život v pojetí Ježíše Nazaretského mění svět, a mění dějiny, a lidi a vztahy.
Život podle Ježíše, a s pomocí Vzkříšeného, se dotýká kosmu i našich srdcí, rozechvívá hvězdy i naše duše. I ve všední den o tom smíme vědět. Vydržet to. Nezbláznit se reklamou nebo strachem z druhých lidí.
Jsme svobodní, smíme věřit, že to je nějak spjato s Kristem, tím ukřižovaným a vzkříšeným, že to je dobré a jde do správným směrem.
Vzkříšený Pane, tobě ke cti zpíváme. Tebe se držíme a věříme, že v kráse i džungli života má ta tvá stezka smysl. Prosíme, drž nás na ní, abychom i my jednou spatřili v plnosti světlo nového života. Amen
