Kázání 24. 2. 2019

Ten největší nepřítel…nejlepší byl učitel

Lukáš 6, 27-36

Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili! Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět. Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi. Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Činíte-li dobře těm, kteří dobře činí vám, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci. Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to čekat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek. Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.

 

Milí přátelé v Kristu,

Tohle je nejznámější Ježíšovo kázání. Kázání na rovině. Jeho jednotlivé výroky, myslím dobře známe:

Milujete své nepřátele. Těm, kdo vás proklínají, žehnejte. Když ti někdo dá facku, nastav druhou tvář. Dělejte dobře těm, kteří tě nenávidí. Když někomu něco půjčíš, nech mu to. Dokonce když ti někdo něco ukradne, nechtěj to zpět…

Jak se vám tohle kázání líbí? Já si s ním v životě moc nevím rady. Jde proti mé přirozenosti. Nedokážu mít ráda lidi, kteří mě nenávidí. Kdyby mě někdo dal facku, nejspíš by nějaký reflex ve mně hned vystřelil ruku a facku vrátil. Nebo bych na dotyčného aspoň hodně sprostě řvala. I v přeneseném smyslu, kdyby mi někdo provedl nějakou podpásovku, přirozeně bych se chtěla pomstít. Kázání ve mě burcuje i jakýsi smysl pro spravedlnost. Přece, když mi někdo něco ukradne, mám právo to dostat zpět. Vždyť to bylo moje, musela jsem si na to vydělat, měla jsem k dané věci vztah…

Mahátma Gándhí, indický politický a duchovní vůdce, kdysi řekl, že toto kázání nesmírně obdivuje. A že je obdivuje mnoho lidí z jiných náboženství. Nikde, v žádném jiném náboženství, tak radikální výzvu k lásce bez hranic nenajdeme. A přesto se Gándhí podivil, že se mezi křesťany nesetkal s tím, že by někdo podle těchto výzev skutečně žil. – Takže v tom nejsem úplně sama.

Milujte své nepřátele… Je to tak, že máme prostě snášet fyzické i psychické formy útoků od druhých? Neodporovat násilí? Tvářit se jako by se vůbec nic nedělo? Trpět zlo? – Takhle si Ježíšovy věty někteří vykládají. A možná z toho vyvozují, že se musíme vždy za každou cenu s ostatními přátelit, objímat se, jako by se nic nedělo.

Ale Ježíš nic takového neříká. Vždyť i on sám bojoval se zlem a s jeho projevy. Bojoval a vybojoval vítězství nad Nepřítelem. Např. všechny jeho zázraky jsou svědectvími o přemáhání zla. Ježíš po nás určitě nechce, abychom si všechno nechali líbit, zatli zuby, blahosklonně sklopili hlavu a byli útrpní.

Co ale po nás chce? Nabízím tři podněty pro naše přemýšlení.

  1. Chce po nás změnu smýšlení o nepříteli. Proměnu. Obrácení.

Zve nás, abychom s nepřítelem jednali aktivně. S láskou. Abychom se nenechali strhnout vnitřní nenávistí nebo vztekem. Aby se vztek a nenávist nestaly hnacím motorem našeho chování. Nemusíme tyhle emoce potlačovat, smíme si je přiznat. Vždyť je míváme. Smíme dokonce nepřítele nazvat nepřítelem. Vždyť nám ubližuje. Smíme se ovšem současně pokoušet se všemi negativními emocemi pracovat tak, aby nad námi nezvítězily. Abychom dokázali odložit nenávist i potřebu pomstít se.

Ježíš zve k lásce k nepřátelům. K Agapé. K lásce bratrské. To není láska spontánní ani láska založená na sympatiích. Je to láska, která jedná s druhým milosrdně.

Tak jako jedná milosrdně Bůh s námi.

S námi – ale taky s těmi našimi nepřáteli.

Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš otec. Ježíš nám připomíná, že Bůh miluje všechny a je milosrdný ke všem. Žehná nám i těm, kteří nás nemají rádi nebo my je. I pro ně svítí slunce, i oni rodí děti, i jim se dobře daří, i je Bůh uzdravuje z nemocí.

Když stojíme tváří tvář nepříteli, jistě někdy nezmůžeme mnoho. Jsou situace, kdy se musíme vymezit, dát jasné hranice, držet odstup. Ale co můžeme vždycky – a to je to, co mě inspiruje u Ježíše – uvědomit si, že on, tenhle nepřítel, je Bohem milovaný. Je Boží Stvoření. Navzdory jeho chování mu smíme ponechat tuhle základní lidskou hodnotu. A můžeme se ze něj taky modlit. Přát dobré věci od Boha.

K této proměně nás zve Ježíš.

  1. Láska k nepřátelům nás může osvobodit

V Plzni je od roku 1989 vystavěna Meditační zahrada na uzdravení duše. Nechal ji vystavět na místě jabloňového sadu pan Luboš Hruška. Zahrada je věnována obětem zla.

Pan Luboš Hruška za druhé světové války pomáhal vyprošťovat raněné a mrtvé při náletech na město. Po válce vystudoval vojenskou akademii, jako důstojník byl přiřazen k útvaru na státní hranice. Když se přes ně v roce 1949 snažil utéct, byl zatčen a uvězněn za velezradu k 18 letům vězení. Jako politický vězeň prožil drsné zacházení, fyzické i psychické týrání od bachařů a estébáků. Na sklonku života si kladl otázku, zda je možné tyhle bachaře a estébáky milovat, jak k tomu zve Kristus. Zda je možné jim odpustit. Tehdy pochopil, že nenávist a zranění jsou jeho největším břemenem, vězením, nemocí. A že od nenávisti a zranění potřebuje být uzdraven a osvobozen.

Když nás někdo nenávidí, máme tendenci ho taky nenávidět. Nenávist ovšem působí jako jed. Rozlévá se jako žluč do celého našeho organismu. Usadí se v srdci, duši, z nenávisti může být nemocné i naše tělo. Vstáváme v nenávistných myšlenkách a usínáme s nimi. Nenávist se přelévá i do vztahů s blízkými milými lidmi. Jsme otrávení. Takto usazená nenávist zakaluje náš vztah s Pánem Bohem.

Potřebujeme uzdravit od zranění a nenávisti. Buďte milosrdní jako je milosrdný váš otec. Sami na vlastní kůži potřebujeme prožít Boží zásah milosrdenství. Láska k nepřátelům tedy není věc mého výkonu, mého úsilí, mé mimořádné schopnosti milovat. Je to nejprve Boží milosrdenství ke mně. Bůh mě osvobozuje od nenávisti a zloby a on mě proměňuje k novému pohledu na nepřítele.

Milujte své nepřátele. Nechte se Bohem osvobodit od zranění, zloby a nenávisti. Odevzdejte se Božímu milosrdenství.

  1. Láska k nepřátelům je škola. A sice na celý život

V prvním čtení jsme si připomněli závěrečnou scénu z příběhu Josefa a jeho bratrů. Scénu, kdy se Josef, správce egyptských sýpek, dává bratrům poznat. Bratrům, kteří ho jako dítě prodali do otroctví do Egypta, protože jim lezl na nervy svým vychloubáním. Bratři svého dávného činu hořce litují. Bratři a Josef se po tom všem mají rádi a smiřují se. Je to silná scéna a silný rozhovor. Mluví hlavně Josef. Celkem třikrát během své řeči řekne, že do Egypta jej sice prodali bratři, ale především jej tam poslal Bůh. Bůh mě poslal před vámi.  Prosí bratry, aby si už dál nic nevyčítali, protože díky němu teď všichni přečkají období hladu.

Josef se na svůj příběh nedívá jako na své prokletí, ale jako na požehnání. Nezapírá při tom bolest, nevytěsňuje hrozný čin bratrů, ale současně vidí, že se v onom hrůzném činu, prokletí, už tenkrát skrývalo Boží požehnání.

Zlo se obrátilo k dobrému.

Písničkářka Radůza zpívá: Ten největší nepřítel, nejlepší byl učitel.

Josef i bratři na sobě udělali velký kus práce, duchovně vyzráli díky dost drsné životní lekci. Naučili se vyznat vinu, prosit o odpuštění, smiřovat se, odpouštět. Nepřátelství na začátku je vyučilo nové lásce, novému vztahu. Znovu se stávají bratry.

Nepřátelské vztahy pro nás jsou obrovskou lekcí od života. Ale někdy se při jejich zdolávání můžeme mnoho naučit – o sobě, o druhých i o Pánu Bohu. Můžeme duchovně zrát. Ale tak jako Josefovi a jeho bratrům se to nestane ze dne na den. Myslím, že se to budeme učit celý život.

Milujte své nepřátele… To je Ježíšův radikální program lásky. Ježíš při svém kázání říká (3x!), že za tuto naši lásku dostaneme od Boha uznání.  Víc to nespecifikuje. A říká také, že se staneme Syny Nejvyššího.

Synem Nejvyššího bude podle anděla Gabriela, který navštívil Marii, nazván Ježíš (1,32). Ježíšova láska byla radikální. Šla až na kříž. Za hrob! Ježíšův kříž nám dává smysl, proč se o lásku k nepřátelům znovu a znovu pokoušet. I když je to neskutečná dřina, i když nám to moc nepůjde. Věřím, že Bůh i ty naše nevalné pokusy uzná.

Pane, prosíme tě za naše nepřátele. Žehnej jim. Buď k nim dobrý a milosrdný. Proměňuj svým Duchem naše srdce. Uzdravuj naše zranění. Učiň z nás bratry a sestry. Amen

Tento příspěvek napsal/a dne 27.02.2019 v rubrice Kázání.