…a přinesli své dary
Meditace nad obrazem Beaty Heinen
Štědrý den 2020
Meditace s obrazem
Vybrala jsem pro dnešní setkání obraz od soudobé německé malířky Beaty Heinen. Beata Heinen maluje obrazy s biblickými motivy, vždy do nich vkládá něco nového, něco ze současnosti, něco, čemu můžeme dobře rozumět i my.
Obraz nese název: …a přinesli své dary
Meditace bude prokládaná varhanní hudbou.
Biblický text pro dnešní den je:
Mt 2,11: Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.
HUDBA – varhany
Tři králové.
Nemohou chybět na žádném vyobrazeném Betléma.
Stali se pevnou součástí Vánoc, lidových tradic, vánočního folkloru.
Tři králové?
V bibli, v Matoušově evangeliu je to jinak.
Nejsou to žádní králové, ale mudrci, mágové. Tedy hvězdáři, astronomové a astrologové. Tenkrát se mezi tím nerozlišovalo.
Nejsou tři. Matouš jejich počet nezmiňuje. Vyjmenovává pouze tři dary, které mágové Ježíšovi donesli. Zřejmě odtud se pak odvodilo, že muži byli tři. Tradice jim pak i přiřadila jména: Kašpar, Melichar, Baltazar.
Každý z nich zastupoval jeden ze tří tehdy známých kontinentů: Asii, Evropu, Afriku.
Protože na obraze mají naši mágové na hlavách koruny a pláště, budeme jim říkat králové.
Do Betléma je přivedla hvězda, kterou spatřili na obloze. Zvláštní úkaz, který dosud neviděli. Prý tenkrát došlo ke konjunkci Jupitera a Saturna, kdy dvě hvězdy jsou vidět jako jedna velká. Saturn je planetou Židů, Jupiter vládce všech. Mágové z toho vyvodili, že mezi židy se narodí král celého světa.
Hvězda je vedla k němu, aby se mu poklonili, vyjádřili svou úctu a oddanost.
Proto mu nesou své vzácné dary.
Zlato, kadilo a myrhu.
Když se pozorně podíváme na obraz, ani jeden z těchto darů tu nevidíme.
Tito králové nesou jiné dary.
První z králů (vlevo dole), nejmladší z nich, podává dítěti list papíru. Na něm stojí nápis „Vysvědčení“. Král ukazuje Ježíšovi, jak v životě prospěl, uspěl, jakých známek v životě dosáhl. Na spodní části papíru je jeho prospěch shrnut slovem: „Nedostatečně“.
Za pět.
To je na reparát celého tvého života, hochu.
Nedostatečně – kdo to tam napsal? Kdo takový posudek vyřkl? Lidé? Nějaká autorita? Nebo si takové hodnocení svého života přiřkl sám král? Odsoudil sám sebe jako nedostatečného?
Znamená to, že není dostatečný, nedostačuje nárokům druhých lidí nebo svým, něco ve svém životě nesplnil. Nedosáhl cíle. Selhal.
Oči tohoto mladého krále vypadají smutně, tvář je prázdná bez výrazu. Žít s pocitem nedostatečnosti může člověka srazit na kolena.
Druhý král, muž středního věku (na pravé straně), nabízí dítěti rozbitou sklenici, pohár. Nádoba, kterou by člověk mohl uhasit vlastní žízeň nebo napojit druhé. Ta nádoba je rozbitá.
Pohár představuje roztříštěné životní sny.
Naděje, které se rozplynuly.
Vztahy, které bolí a skřípou.
Zlomené srdce…
Prostě lidská zranění, rány.
Třetí král (nahoře) je nejstarší z těch tří. Před dítětem odkládá svou masku, kterou nosil na tváři.
Za maskou, za spokojeným smějícím se výrazem, vidíme smutný obličej. Skutečnou královu tvář.
Je to odvaha sejmout svou masku, přetvářku, různé životní role, kterou člověk hraje. Zvlášť když jde o krále, mudrce, váženého člověka.
Ale před Ježíšem masku nikdo nepotřebuje. Nemusí se schovávat. Před Ježíšem může každý ukázat sám sebe a může být tím, kým ve skutečnosti je.
HUDBA – varhany
Špatné vysvědčení, rozbitý pohár, maska.
Jsou to neobvyklé dary králů pro Krále světa.
Dát někomu zlato, kadidlo a myrhu, nějakou drahou věc se mi v porovnání s těmito dary, jeví nakonec jednoduché. Dá se to koupit.
Tito tři králové však přinášejí mnohem cennější a dražší věci. Sami sebe, svou existenci. S tím, co, co se v jejich životě nepovedlo, co se rozbilo a rozpadlo; svou masku.
Předkládají Ježíšovi svou nedostatečnost, zklamání, své chyby.
A to není vůbec lehké. Víme to z vlastní zkušenosti. Neradi poodhalujeme druhým lidem to, jací ve skutečnosti jsme.
Před Ježíšem však přesně tohle ukázat můžeme.
Vždyť se na Ježíše podívejme…
Je malý, nahý, zranitelný.
Rozevírá své ruce, jako by krále i nás chtěl obejmout.
Věnuje pozornost králům, jejich darům, i nám…i našim darům…
Jedou bude své ruce rozevírat na kříži při své smrti.
„Až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě.“ (Jan 12,32) – Říkal.
A taky: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ (Mt 11,28)
Lidé obtíženi břemeny, lidé přetížení a vyčerpaní – i takoví jsou tři králové.
My se v nich můžeme najít a poznat.
Celý svět se v nich může najít a poznat.
I my zápasíme s pocitem nedostatečnosti.
Vláčíme s sebou svá zklamání, nenaplněné naděje a touhy.
I my si nedovolíme být sami sebou, autentičtí, ale nasazujeme si různé masky.
Cítíme se obtíženi břemeny, bez chuti do života, potřebujeme už konečně někde odpočinout.
Pojďte ke mně všichni – zní z našeho obrazu.
Pojďte ke mně všichni – zve nás právě narozený Ježíš, Král a Spasitel celého světa.
Odevzdejte mi ty své dary, složte u mě svou nedostatečnost, zklamání i přetvářky.
Jaké dary můžu já přinést a předložit Ježíšovi?
Jaké dary mu můžete přinést vy?
HUDBA – varhany
Bůh přichází jako dítě.
V tom spočívá tajemství Vánoc.
Bůh přichází jako dítě.
bezbranný, zranitelný, s rozepjatýma rukama.
Bůh přichází jako dítě
a dotýká se nás v naší slabosti a nedokonalosti.
Bůh přichází jako dítě
a přijímá nás. Zcela a se vším. Bez podmínek.
Bůh přichází jako dítě
aby byl ve všem s námi.
Není to úžasné?
Bůh nás miluje bez pozlátek a příkras.
Nepotřebuje žádné naše úspěchy.
Miluje nás i s naší zranitelností, touhami.
Všechno, co k nám patří, smíme vložit do jeho rukou. On nás přijímá i s našimi neobvyklými dary.
Každý je zván a každý u něj může najít své místo.
Narodil se nám Spasitel, Kristus Pán.
Pojďme k němu a přinesme mu své dary…
HUDBA – varhany
Bože, Ty, který rozevíráš své ruce a přijímáš nás, vezmi všechno, co nás od Tebe vzdaluje. Přiváděj nás k sobě a pomoz nám žít s otevřenou náručí pro ostatní.
