Bohoslužby, Pardubice 24.12.2017 Tit 3,4-5
Štědrý večer
Text:
Titus 3:4-5 4 Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: 5 On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování;
Milí bratří a milé sestry, milí přátelé,
v Čechách (a na Slovensku) se tento dnešní den před vánočními svátky nazývá Štědrý. Prý snad nikde jinde na světě. Jinde je to „svatý večer“, nebo „svatá noc“. Ale u nás „štědrý“. Jakoby právě to, že jde o „štědrý“ večer bylo to, co vánoce pootevírá a čím se vánoce staly. Kdy se vánoce a jak slaví, je ve světě hodně různé. Ale společné je, že to jsou svátky, které se pojí s touto štědrostí – přejeme si radostné svátky, posíláme si přání – a jsme štědří ke druhým lidem, dáváme si dárky, štědří býváme i sami k sobě. Dopřejem si, co si jindy nedopřejem. I když nás volají v těchto dnech odborníci zcela po právu k přiměřenému slavení a k udržitelnému rozvoji, tak v jednom je prosím neposlouchejte: tuto atmosféru radosti a štědré velkorysosti prožívejte ve vší svobodě, a šiřte ji kolem sebe co nejvíc, aby mnozí další se mohli také radovat a z té štědrosti opravdu něco mít a aby vydržela.
Vždyť k tomu máme opravdu důvod: „Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha.“ Jakou podobu slavení vánoc dáme, je v každé rodině a každé zemi jiné. Ale důvod je společný. Na počátku je toto Boží rozhodnutí, a tato událost – „nebo narodil se vám dnes Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově“. A do dnešních dnů dává do pohybu nás všechny, jako tehdy ony pastýře v Betlémě, ať o tom něco víme, nebo tomu žádnou váhu moc nepřikládáme. Tato Boží dobrota a láska, tato štědrost Boží vede mnohé – věřící i nevěřící – aby ji dopřáli druhým.
Když toto chce apoštol vysvětlit, začíná slůvkem „ALE“. Moc rádi to slůvko nemáme. Když nám někdo něco dává, nabízí, vyslovuje pochvalu, když se něco hodně daří, už, už čekáme, kdy přijde ono pověstné: „ALE“. Mám tě rád, ale… Najednou nás zabrzdí, vytrhne z oné krásy, které jsme se oddávali – ALE – víš, má to jeden háček…
Jaký háček ukrývají vánoce? Proč apoštol tím „ale“ začíná? – Inu, právě proto, abychom na konci věděli a mohli odejít dnes s jistotou, že žádné podmínky, žádné skryté poplatky za krásnou nabídku, žádné háčky na nás nečíhají. Jak to tedy je s oním „ale“?
Možná to na Štědrý večer nebudeme slyšet rádi, když apoštol vysvětluje, co vlastně vánoce znamenají, tak začíná v předchozím verši: „Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a navzájem jsme se nenáviděli.“ To opravdu nezní moc pěkně: lidé, kteří jednají jak nerozumní; kteří nemají rádi ty druhé, závidí si a opovrhují jinými. Tak opovrhují druhými, že je prostě přehlížejí a šikanují. Lidé, kteří propadají závislostem; a lidé, kteří pracují jak otroci, aby se jiní, na druhém konci světa, například my v Evropě, měli dobře, a lidé, kteří si nevědí rady sami se sebou, a kteří mají strach z druhých, tak před nimi prchají do ciziny… Co by asi apoštol napsal o nás dnes? Co by asi apoštol napsal o dnešních lidech a světě, kdyby si přečetl noviny a pustil televizi?
A právě proto apoštol napíše ono veliké a slavné: „ALE“. Navzdory všemu tomu, jací jsme byli, a co všechno nepěkného o nás lidech a tomto světě je možno říci, navzdory tomu se „ukázala dobrota a láska našeho Spasitele Boha“. To není jen takové obyčejné oznámení, nebo jen jedno z mnoha vánočních přání, která rádi dostáváme a třeba je i rádi posíláme, jinak se vlastně nic nemění. Tady se mění, a to všechno. Vlastně celý pohled na nás lidi, na náš svět, a k tomu ovšem – i pohled na Boha. Ať už bylo předtím cokoliv, ať jsme tomu přikládali víru nebo ne, ať jsme optimisté nebo pesimisté, odteď je zřejmé: on se postaral, abychom o něm věděli jednoznačně: on je dobrý a má nás rád. Možná si z roku, který je pomalu u konce táhneme všelijaké mrzutosti, nebo dokonce viny a dluhy, které nás tíží k neunesení; možná už nemůžeme napravit, co jsme pokazili, možná máme hořkost, když se díváme kolem sebe, obavy, co bude dál, v tom všem platí a nad tím se rozprostírá ono veliké ALE: Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha.
A to znamená – ono to všechno tíživé a bolestné nezmizelo rázem a nezmizí – ALE ono to nad námi nemá poslední platnost; to těžké a neprůhledné nad námi a tímto světem nemá poslední moc a nezvítězí to. V tom je ta štědrost, kterou vánocích připomínáme a slavíme: že Bůh byl tak štědrý, že jeho láska a dobrota přemáhá všechno to, co život kazí a ohrožuje.
A kdy se ta dobrota a láska ukázala? Inu – to víme docela přesně, to není tajemství a hádanka: to bylo „v oněch dnech, když vyšlo nařízení od císaře Augusta, když Sýrii spravoval Quirinius a Josef se vydal z Galileje, města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, a když tam byli s Marií, naplnily se dny a přišla její hodina. 7 I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí…” A jak víme, k vánocům patří andělé. Tedy ti, kteří umí povědět, co se to tam v Betlémě stalo: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. 11 Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.“
Jestli je nějaké tajemství vánoc – a vánoce s tajemstvím spojujeme – pak je to určitě ona otázka – proč to Bůh všechno dělá. Aha – není tu nějaká podmínka? Háček? – Ne, toho se prosím nebojte. Nedokážeme sice odpovědět na všechny otázky, proč se Bůh tak rozhodl, to je vskutku tajemství, ale v nejistotě zůstat nemáme: „On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování.“ V tom je ta jeho velkorysá štědrost, kterou mu ovšem zejména lidé zbožní mívají za zlé. On všechny podmínky a háčky odstranil. Vždyť on miluje nejen ty dobré a laskavé a velkorysé a obětavé, ale i ty, kteří jsou hříšníci a lidé všelijak problematičtí. A dokonce je zve ke svému stolu, jako my budeme zítra pozváni k jeho stolu. Však to známe z příběhu toho děťátka narozeného v Betlémě, Ježíše Krista: on přijímá i ty, kteří před ním a jeho dobrotou a láskou neobstojí; on přijímá i ty, kteří mají za to, že neobstojí nejen před Ježíšem, ale ani svými blízkými, a dokonce ani před sebou samými. Ale v tom je to tajemství, které se stále znovu učíme chápat: jeho štědrá dobrota je taková, že přináší pokoj a odpuštění, smíření a naději – pro všechny. Prostě – pro všechny. Proto právě před večeří Páně si navzájem podáváme ruce a přejeme: Pokoj tobě.
To je asi to nejznámější na celém vánočním příběhu: „Hle,zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán. A na konci zpívá celý ten andělský příležitostný pěvecký sbor: „Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ Tady si neodpustím poznámku: vskutku je tam řečeno – pokoj všem lidem. Ne jen pokoj lidem dobré vůle. Ale i těm – nebo právě těm, co dobrou vůli nemají.
Možná bychom si přáli, aby Bůh spíše odděloval, než všechny spojoval svojí láskou – aby oddělil zrno od plev, dobré a špatné, provinilé od nevinných, sobce od obětavých. Ale – ruku na srdce – na které straně bychom se octli my? Není i pro nás velkým osvobozením, radostí i nadějí ono velké a štědré ALE na začátku? Že i vůči nám platí: ALE ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: 5 On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž (ALE) ze svého slitování? Vždyť proto Ježíš přišel – abychom nepochybně a s jistotou věděli: Bůh nás a tento svět miluje. Nehrozí, že s námi skoncuje, zatočí, nevyhrožuje – ale přišel, aby nás zachránil a nám pomohl, když nevíme, jak dál. Zítra budeme slavit hostinu kolem stolu, kdy si to smíme připomenout: všichni smíme přijít a přijmout od Krista chléb a kalich, ať už máme za sebou cokoliv, smíme za sebou nechat naše viny i viny odpustit. Jako i nám je odpuštěno.
A tak ještě jednou povězme, co jsou vánoce: Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha. Apoštol tu Boží lásku vyjádří zvláštním slovem, které je v celé řecké Bibli jen třikrát, ale které asi dobře znáte: filantropie. Bůh o vánocích prokázal svoji filantropii, tedy česky: lásku k lidem. Vánoce jsou svátky filantropie. Lásky, která není omezená na toho či onoho, není omezena na ty, které já mohu mít rád a kteří mi to nějak oplatí, není omezená na ty, kdo jsou slušní a jak se dnes říká – kteří jsou naší krevní skupiny. Ale láska vůči všem. Když se někdo prohlašuje za lidumila, jak jde filantropii přeložit, nebo sami se chceme považovat za filantropy, tak to dobře porovnejte s touto Boží filantropií. Takových, kteří to s ostatními lidmi myslí dobře, kteří milují druhé a nebo rovnou celý národ a chtějí se pro něj obětovat, je (kupodivu) vždycky dost. Ale jak obstojí v porovnání vůči té lásce Boží, která je určená všem – věřícím i těm ostatním; úspěšným a schopným, i těm, kteří potřebují pomoc? Láska, která nerozděluje, ale hledá, co je společné a jak společně a vpravdě lidsky žít? Láska, která se neposmívá slabosti, ale podpírá ty, kteří to potřebují, ať jsou již domácí nebo cizinci? – Bůh volí takovou lásku k lidem, že je sice i soudí – ale trest a vinu neháže na druhé – ale i cizí viny bere nakonec na sebe. Na kříži. To je ona milost Boží. Jsme přijati, ať už jsme, jací jsme. Smíme začít znovu, máme naději. A tak se tato Boží filantropie stává zdrojem a pramenem naší filantropie a štědrosti vůči našim současníkům a bližním. Jen tak se stává z našeho světa opět svět lidský: Protože Bůh se stal člověkem. A když budete po svátcích tuto laskavou přízeň postrádat, a lidství bude všelijak pošlapáváno, nedejte se tím zmýlit, a usilujte je vynést na světlo a připomínejte si, co nás apoštol, jako v katechismu učí o vánocích a co nepřestane platit do konce věků: Ale ukázala se dobrota a láska k lidem našeho Spasitele Boha: 5 On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování.
Modlitba:
Pane Ježíši Kriste,
děkujeme, žes nám ukázal Boží lásku k lidem a jeho dobrotu tak zřetelně, abychom to již nepřehlédli. Děkujeme, že tato láska a dobrota platí též pro nás. Děkujeme ti, že smíme staré nechat za sebou a začít znovu a nově.
Prosíme tě, uč nás z této Boží lásky a dobroty žít a přát ji štědře všem okolo, jako ty ji přeješ nám. Amen.
