Text: 1. Král 1 | Kazatel: Daniel Ženatý
Potom král David nařídil: „Zavolejte mi kněze Sádoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jójadova.“ Když předstoupili před krále, král jim řekl: „Vezměte s sebou služebníky svého pána, posaďte mého syna Šalomouna na mou mezkyni a doveďte ho dolů ke Gíchónu. Tam ho kněz Sádok a prorok Nátan pomažou za krále nad Izraelem. Zatroubíte na polnici a budete volat: ‚Ať žije král Šalomoun!‘ (1,32-35)
Král David, starý a sešlý. Nemohl se v noci zahřát, pokrývky už nehřály. Po celém izraelském království hledali dívku – pannu, která by ho opatrovala a uléhala po jeho boku a svým tělem jej zahřívala. Našli ji. Opatrovala krále a obsluhovala ho. Zda se ovšem David zahřál, nečteme.
Adoniáš, Davidův čtvrtý syn. Chtěl se stát po Davidovi králem. Těžce nesl, že si David vybral Šalomouna. Chystal převrat. Našel na královském dvoře politické spojence, kteří se k němu přidali a převrat pečlivě připravovali. Spiklenci už celou akci rozjeli a zdálo se že úspěšně. Už hodovali a veselili se a provolávali slávu králi Adoniášovi. Starý David o tom neměl ani ponětí.
Prorok Nátan. Poznal, že musí zasáhnout. David přece slíbil království Šalomounovi, a Nátan věřil, že to tak je Boží vůle, aby po Davidovi vládl Šalomoun a ne Adoniáš. Musí s tím něco dělat. Nechce se dívat, jak se děje něco, co je zlé a co odporuje Boží vůli. A tak jedná. Není nikdo jiný, než on, kdo ještě něco může dělat.
Jde za Betsabé. Vyzývá ji k tomu, aby také jednala. Navrhuje, jak to bude nejúčinnější, aby starý David pochopil, oč jde. Jdi k Davidovi a připomeň mu co slíbil. Že králem má být Šalomoun. A já tam přijdu hned za tebou. A Betsabe pochopí. Už má taky něco za sebou. Hodně toho s Davidem prožili, zestárli spolu. Teď se na stará kolena musí vyrovnat s tím, že s Davidem je v posteli nějaká mladá holka.
Není zatrpklá ani zaseklá. Betsabé jde, řekne králi, co se děje, že už probíhá nezákonná korunovace nového samozvaného krále. A ještě když mluví, přichází Nátan a říká Davidovi totéž. Jako dvě po sobě jdoucí vlny, tak oba bezprostředně informují Davida o státním převratu a o tom, že je třeba něco dělat.
A David jedná. Je starý, nedokáže se zahřát, ale ještě se dokáže rozhodnout. Ještě umí rozkázat, aby podle královského protokolu bezodkladně provolali králem Šalomouna. Jakoby se napřímil, sebral síly, jedná, vydává příkazy, zajišťuje vše k řádné a neodkladné korunovaci Šalomouna.
Stalo se tak. Zatímco se králem na jiném místě nechal provolávat Adoniáš, byl Šalomoun řádně pomazán izraelským králem. A všechen lid se radoval, pískal na píšťaly a země od toho hluku až pukala.
Hluk dolehl až na hostinu, kterou Adoniáš uspořádal pro své spojence. Rozjařená společnost, která sní o krásné budoucnosti, slyší, co se stalo. Když jim očití svědkové vyprávějí o tom, že David nechal řádně Šalomouna pomazat za krále, začnou se bát. A poprvé v příběhu se mluví o Bohu. To když právě svědkové vyprávějí, co David říkal, když předával království Šalomounovi: požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, že nám dal dnes toho, kdo bude sedět na mém trůnu a že to mé oči vidí. Svědkové potvrzují, to Bůh dal Izraeli krále Šalomouna!
Adoniášovi přátelé slyšeli ten rachot, při němž až země pukala. Slyšeli radostný jásající izraelský lid. Začali kvapně opouštět hostinu. Měli se čeho bát, vždyť vsadili na špatnou politickou kartu. Tušili, jaký trest je asi čeká. Adoniáš také utekl. Běžel do chrámu a chytil se rohů oltáře. Tam byl podle práva pod ochranou před lynčem, před trestem bez soudu.
Poprvé se také dostane k činu nový král Šalomoun. Služebníci mu říkají, že Adoniáš je v chrámu a drží se rohů oltáře. Moudrý Šalomoun rozhodne, že bude-li se Adoniáš chovat statečně, nic se mu nestane. Pokud se při něm nalezne něco zlého, zemře.
***
Možná si říkáme, proč jsou takové příběhy v Bibli, když v nich není téměř řeč o Bohu. Potřebujeme větší odstup, abychom viděli větší díl toho příběhu? Abychom viděli souvislosti s Bohem a jeho dílem? Zkusme to vzít po osobách tohoto příběhu:
David. Vzpomínáte na čtení od stolu Páně? Co křičel ten slepý? Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou. Ježíš je syn Davidův. V tom je možné vidět Boží ruku. Cesta nevede přes Adoniáše, násilí a pýchu, ale přes Šalomouna a Ježíš.
Ježíš, Syn Davidův si všímá slepého žebráka. Bůh si všímá těch, kdo jsou mimo hlavní pohled společnosti.
Ti jsou Bohu milí. Jako starý David.
Starý člověk už toho většinou nestihne tolik jako dřív. Starosti má také jiné než dřív. Už nerozmnožuje svůj majetek, spíše se stará o to, jak se zahřát a jak přečkat noc. A přesto. Stáří je čas k dobrému činu, čas vzácný a důležitý. Stále je možnost říci jasně, tak ano, tak ne, tohle chci, tohle nechci. Jasné slovo, komu z dětí předám královskou moc, nebo dům, nebo těch pár našetřených peněz. Jasné slovo, které může potomky ušetřit svárů a hádek a zlých věcí.
Adoniáš – je možné splétat intriky jako činil Adoniáš, je možné hledat spojence, přemlouvat, slibovat a plánovat, jak tu spravedlnost trochu ošidit, malinko obejít, je možno tvářit se že neslyším, že jsem přeslechl, zapomněl. Možná jsme někdy v jeho pozici.
Víme, že jsme asi vsadili na špatnou kartu, ale nechceme si to přiznat. Rozjíždíme věci, které vypadají dobře a nadějně, ale co přinesou? Kdo zabrzdí to, co rozjíždíme? Nevíme. Možná také někdy plánujeme akce proti druhým a hledáme spojence, kteří nám v tom pomohou. Zkušenosti těch, kdo se vydali podobnou cestou před námi hovoří, člověče čeká tě strach. Budeš se křečovitě držet oltáře a prosit o milost. Žádná moc a sláva. Naopak, strach o holý život!
Náthan – věděl, kdy je čas jednat. To je prorok. Ne že ví, co se kdy stane. Ale že pozná, kdy je třeba jednat, kdy je třeba mluvit, kdy je třeba mlčet, aby se nastalo něco, co je zlé. A Duch svatý je s ním.
A Betsabe a David. Ti dva poznali pád. Když se David do Betsabe zbláznil a nechal zabít jejího statečného manžela Uriáše. Oba spadli tvrdě na zem, první dítě které se jim narodilo zemřelo. Bolelo to. Bůh jim odpustil a oni nyní jednají, vydávají ovoce lásky, kterou od Boha přijali. Postaví se zlu, ač jsou staří vzchopí se a v pravý okamžik a jednají.
Koho to má Bůh vlastně na své straně? Kdo tvoří jeho lid?
Zimou schoulení starci. Ženy které mají těžký život za sebou. Lidé, kteří selhali. Něco zlého provedli. A vstali jen díky Boží milosti. Hledají naději, ví kdo jsou a kdo je Bůh.
Jak slepý žebrák, který se nenechá odbýt, a křičí jako o život, když jde Ježíš kolem.
A Ježíš, z lidského pohledu zkrachovalý muž, který sice druhým pomáhal, ale sám nezabránil tomu, aby jej popravili. Ukřižovaný a Vzkříšený je na Boží straně.
To je síla v tomto světě. Jiná než síla politiků, ekonomů, vojáků. To jsou síly důležité, ale omezené. Pomocné. Ta jediná moc na nebi i na zemi patří Bohu. Působí skrze staré muže a staré ženy, skrze děti, uzdravené žebráky a lidi, kteří tvrdě spadli na zem.
Proto vzýváme Krista ukřižovaného a vzkříšeného. On zná život od a do zet. V tom spočívá naše důstojnost, ať jsme mladí nebo staří, ať žijeme nebo umíráme.
Amen
Pane Ježíši Kriste, to jací jsme, zda jsme silní nebo slabí, zda jsme k něčemu nebo k ničemu, to záleží především na tobě a na tom, jak se my tebe držíme. Prosíme, i z nás si tvoř svůj lid zde na zemi. Dej ať i skrze nás se děje tvá svatá vůle právě tam, kde se chystá vládnout zlo a pýcha. Amen
383
