Text: 2 Kor 9,8 Kazatel: Daniel Ženatý
Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo.
Apoštol Pavel organizoval sbírku na křesťanský sbor v Jeruzalémě. A tak sbory vzdálené několik set ba tisíc kilometrů od Jeruzaléma konaly sbírky, zřejmě v neděli při bohoslužbách. Peníze pak po důvěryhodných lidech posílaly do Jeruzaléma. Kolik peněz se vybralo, kolik sbírek do Jeruzaléma odešlo, nevíme.
Ani přesně nevíme, za jakým účelem se sbírky konaly. Pavel píše o pomoci pro bratry v Judsku. 1 Kor 16,1-4; 2 Kor 8 9; Ř 15,25-31. Tak nám to asi má stačit.
Možná nás napadne, a nemělo by to být naopak? Neměl by sbor v hlavním městě, centrální sbor podporovat sbory na náboženském venkově? Vždyť čteme, jak to tam kdysi krásně fungovalo! Vzpomeňte první dny křesťanské církve v Jeruzalémě – byli pospolu, měli všechno společné, prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. Přestalo to fungovat? Ocitli se na mizině?
Pavel organizuje sbírku na Jeruzalém, a přitom by mohl vyprávět, jak mu konzervativní sloupové tohoto sboru nevěřili, jak jeho práci misijní zpochybňovali. Možná v nich žilo vědomí, oni jsou u zdroje, tady se to vše stalo, tady na tomto kameni sedával Ježíš, a tady podívejte tihle – Jan a Petr s ním bývali. Prosím vás vy kdesi v Korintě – za mořem, v Evropě, po souši asi 2 500 Km, nemáte o tom ani ponětí… Dalo to Pavlovi práci je přesvědčit, že i v tak dalekém Korintě, může dobře žít křesťanský sbor.
No, a po té, co Pavel slízl mnohou neomalenost a místo úcty a poděkování spíše úšklebek a pochybnost, po té organizuje Pavel sbírku. Ti lehce přehlížení vybírají peníze na ty, kdo se na ně dívali spatra. Ukáže se, že to byl geniální tah od Pavla.
To jak Pavel o sbírce píše, jak ji zdůvodňuje, může pomoci i nám. Nejde o to, aby se slova o dávání peněz zbrkle změnila ve výzvu, vidíte, vidíte, taky byste měli dávat. To ne. Spíš jde o pomoc pro naše myšlení, pro náš vztah k penězům, majetku, pro svobodu a odvahu rozhodnout se – nemohu, nedám, mohu, dám. Abychom my sami se v tom vyznali, proč dáváme, nebo proč dát nemůžeme. Aby nedocházelo pokud možno k pokřivení – nemám, nechci, ale protože se bojím toho, co by si kdo pomyslel tak něco dám, ale už mě v kostele nikdy neuvidíte. Abychom věděli, že jsme štědří, proč jsme štědří, a zároveň s námi nikdo nemanipuloval a nevydíral nás. Seš křesťan tak bys měl…
Odvíjí se to od Boha. On má moc zahrnout nás všemi dary své milosti. Prosím, tam není, že musí, ani že by měl, ale že má tu moc. Umí to. A dělá to. Dává dostatek a ještě přebývá.
To tvoří jakési naše základní nastavení. Bez ohledu na to, co mají jiní a jaký je kurs koruny. Já jsem na tom dnes tak, že mám dost. Stačí tohle. Já jsem na tom dnes tak, že mám dost. A pak se můžu nadechnout, podívat se, a svobodně se rozhodovat. Na biblické hodině jsme si k tomuto textu říkali, že je zvláštní, že to co jsme kdy vydali jako dar, nám nikdy nechybělo. Neříkali jsme si po roce, kdybych tak měl ty peníze, co jsem loni poslal – do Etiopie, nebo na povodně…
Pavel jako učenec a vzdělaný muž věděl, že mít dostatek patří základním pravdám stoické filosofie, že to znamená mít vnitřní nezávislost před majetkem světa. Být hrdý a svobodný před tlakem světského bohatství. Pavel vede podobným směrem, je také hrdý a nezávislý na světském bohatství, je tomu tak díky Bohu, že Bůh dává, zahrnuje. Proto mám dostatek a jsem nezávislý. Protože Bůh dává dost. Ne proto, že jsem si v srdci vybudoval bariery.
Proto když posílá Tita do Korintu, aby tu sbírku nějak oficiálně ukončil, označí sbírku v nějakém měšci peněz, jako dobrořečení, požehnání. Raduje se, je to vděčná odpověď obyčejných lidí na dobré Boží dary.
V závěru kapitoly zmíní Pavel jakýsi trojí efekt sbírky.
Prvý je celkem jasný. Za ty peníze se dá něco udělat. Třeba – vymýšlím si – zaplatit nájem za užívání jeruzalemského chrámu, zaplatit pečovatelskou službu pro Jana, který je po mrtvici, a nemá, kdo by se o něj staral…
Druhý efekt sbírky – povzbudí to příjemce. Řeknou si – s tou naší situací se dá něco dělat. Pavel píše, povzbudí to jejich naději, povzbudí je to k víře! Co to je za moc ta víra, když mi pomohou lidé, co mě vůbec neznají a které asi nikdy neuvidím? Ať žije Bůh, který tohle všechno působí!
A třetí léčivý účinek sbírky. Může obdarované proměnit! Může pomoci změnit jejich myšlení! Třeba ti lidé v Jeruzalémě. Možná trochu nafoukaní, možná trochu přezíraví, a považte, oni budou slavit Boha za vaši víru, píše Pavel Korintským! Budou slavit Boha za vaši víru, a až doteď tu vaši víru zpochybňovali. Pavel řekne – budou slavit Boha, že jste se podřídili Kristovu evangeliu. Myslím, že tím říká – ono to jeruzalemským dojde, že Kristus je vašim Pánem skutečně! Přestanou mít strach, kdo ví, jak v tom Korintě ty bohoslužby vypadají, a jestli oni nejsou tak napůl pohani a napůl křesťané, jestli pak oni tomu dobře rozumějí, bez té dlouhé souvislosti příběhů Abrahama a Davida a dalších. Váš dar milí Korintští a Achájští, píše Pavel, způsobil, že se to obrátilo. Jeruzalemští, jaký zázrak, se za vás budou modlit a přestanou na vás hledat nedostatky. Úplně se to otočí, nedůvěra se změní v toužení, brblání v přímluvné modlitby, zmizí otázky, zda je to vůbec z Boha co se dnes s pohany děje. Jasně, je to milost Boží, jak jinak by se něco takového mohlo stát?
Smíme dávat dary svobodně. Naše svoboda začíná u Boha. On dává dost a já si mohu říct – já jsem na tom dnes tak, že mám dost. Tím smíme začít. A pak se smíme radovat z toho, že dar pomůže druhému doplnit to, co chybí, také dá druhým naději, ještě nejsem úplně na odpis, někdo na mne myslí, a dar také může pomoci proměnit lidské myšlení. A ze zatrpklosti se může stát radostná vděčnost.
Vše se to ubírá směrem, kterým nás vede Kristus. Zachránil náš život tak, že sám sebe vydal, a Pavel dodá, jak by nám Bůh spolu s ním nedaroval všechno?
Modleme se: Bože, ty nás k dávání darů nenutíš. Ani nám nepředepisuješ, kolik by to mělo být. A asi se děsíš toho, že budeme dávat se zaťatými rty a kyselým srdcem. Ale také se možná se někdy divíš, a říkáš si, vždyť jim dávám dost, copak to nevidí? Upokoj nás a přej nám moudrost a otevřené srdce i oči. Amen
Pane Ježíši Kriste, nevíme, proč má někdo dost a jiný trpí nedostatkem, proč se někdo narodí v bohaté Evropě a jiný v chudé Asii. Ale můžeme vědět, zda máme dostatek my. Prosíme za ty, kdo dnes mají hlad, nemají co na sebe, nemají léky, jsou v nouzi. A prosíme za ty, kdo dnes nouzi nemají, aby si toho aspoň byli vědomi a radovali se z toho a nebáli se pomoci. … K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás
Prosíme za nalezení východiska na Ukrajině. Prosíme za ty, kdo jsou zraněni, za rodiny těch kdo zemřeli. Prosíme, ať skonči ničení a utrpení a nastane vyjednávání a ochota k dohodě… Prosíme za naše sbory v Bohemce, Veselinivce, Pervomajsku, za sbory pravoslavné, metodistické i dalších církví na Ukrajině, prosíme za celou zemi, ať vykrčí směrem ke svobodě a ne útlaku… K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás
Prosíme také za trpící v Syrii, severní Koreji, Etiopii a všude tam, kde lidé nevědí, jaké to je žít ve svobodě a poměrném blahobytu… K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás
Prosíme za své rodiny, své blízké, prosíme i za sebe. Stůj při nás, dávej nám svůj pokoj a svou milost, naplňuj nás vděčností a radostí, vědomím, že patříme tobě a proto se nemusíme nikoho bát. .. K tobě voláme – prosíme tě vyslyš nás
