Text: Am 5,6a.15 Kazatel: František Plecháček
Dotazujte se Hospodina a budete žít! Mějte v nenávisti zlo a milujte dobro, uplatňujte v bráně právo! Snad se Hospodin, Bůh zástupů, smiluje nad pozůstatkem lidu Josefova.
Milé sestry, milí bratři, prorocká výzva „Hledejte Hospodina!“ je určena především vyvolenému Božímu lidu. Má ji na prvém místě slyšet Izrael, má ji slyšet církev. A je to výzva k opravdu intenzivnímu hledání. Bylo by lépe ji přeložit spíš jako „Pátrejte po Hospodinu, dychtivě, horlivě ho hledejte, všude se po něm doptávejte!“ A tohle dychtivé hledání Hospodina, usilovné pátrání po živém Bohu a jeho vůli, je pro Boží lid naprosto zásadní věcí, otázkou jeho další existence! V životě církve neexistuje čas, kdy by tohle „hledání“ bylo možno odložit na pozdější dobu a věnovat se něčemu důležitějšímu.
Našemu dnešnímu oddílu z knihy proroka Ámose předchází žalozpěv. Žalozpěv nad mrtvým. Smuteční zpěv nad Izraelem, který to v prorockém pohledu už „má za sebou“! Vzhledem k tomu, že tato slova pravděpodobně zazněla v průběhu radostné výroční slavnosti, musela pro posluchače znamenat pořádný šok.
Jak se vůbec mohlo stát, že se vyvolený lid, že se „panna izraelská“, dostala do takového stavu? Na to nabízí prorok odpověď: Izraelité přestali hledat Hospodina a jeho vůli a začali se plně zabývat úplně něčím jiným, svými věcmi, svým podnikáním. K tomu patří, že se začali doptávat bohů a bůžků, se kterými se dalo daleko lépe obchodovat než s Hospodinem. Pak se zkusili chovat obchodnicky i k Hospodinu. Snažili se mu zavřít oči i uši množstvím obětí, aby neviděl jejich útisk a vydírání a neslyšel sténání hladových ubožáků. Jenže s živým Bohem se takhle jednat nedá.
Mohli bychom se teď soustředit na vypočítávání různých zlořádů a nepravostí. Jenže to by byla chyba. Skutečnost, že to s Božím lidem, tedy i s církví vypadá někdy všelijak, není nic nového. Podívejme se raději na to, co dělá v takových krizových okamžicích Pán Bůh.
Zazní žalozpěv – ale vzápětí Hospodin k těm, kteří už se zdají naprosto vyřízení, promlouvá: „Začněte mě zase hledat. A budete žít! Tohle nemusí být konec!“ Boží slovo naděje tam, kde se zdá, že už žádná naděje není, kde všechny lidské naděje skončily. Bůh, který nikdy neztratil naději pro Izrael, i když se od něho jeho lid odvrátil a hleděl si jen svého.
Milé sestry, milí bratři, dejme se i nyní – na konci jednoho církevního roku a začátku dalšího – povzbudit zvěstí o Bohu, který se nevzdává naděje nad svým lidem, ať už je v jakémkoli stavu. A to i když naděje Božích dětí slábne a skomírá. Hospodin neskládá ruce v klín a není u konce s dechem – ani tam, kde lidské oči vidí už jen údolí suchých kostí, jako je viděl prorok Ezechiel. Na jedné straně lidská slabost a selhání, na druhé neslýchaná věrnost Hospodinova!
Máme-li takového Boha, není důvod propadat skepsi, natož beznaději. V Hospodinu smíme mít naději i pro ty nejmenší hloučky naší ČCE. Dejme se posílit – a ovšem také povzbudit k dychtivému hledání Hospodina! Písmo nezná jiný recept na obživení a obnovu umenšující se církve! Život a budoucnost církve spočívá v horlivém, dychtivém hledání Hospodina, v pátrání po jeho vůli pro náš život, v objevování toho, co má pro nás připraveno. Znamená to hledat a milovat dobro a nenávidět zlo, učit se žít v lásce, odpuštění, milosrdenství. V prvé řadě to ovšem předpokládá pozorně poslouchat, co nám chce Pán Bůh povědět.
Nechme si položit otázky: Ptáme se na správné adrese, když hledáme řešení problémů, které jako sbor, jako církev máme? Tlučeme vytrvale na ty správné dveře, jak nás k tomu vyzývá Ježíš? Církev je neustále vystavena riziku, že přestane hledat, že se přestane svého Boha ptát a začne si sama odpovídat. Hrozí jí pokušení, že si řekne: Ale vždyť já vím a znám a mám a nic už nepotřebuji.“ Důkazem, že tomuhle pokušení nepodléhal jen Izrael, je například poslední novozákonní kniha, Zjevení Janovo. Křesťanskému sboru v Laodikeji tam Kristus vzkazuje: „Říkáš: jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. Radím ti, abys u mne nakoupil…“
Hledáme rady, informace, s jejichž pomocí bychom se dokázali zorientovat ve stále složitější a nepřehlednější realitě. Toužíme nalézt dobro pro svůj život a postarat se co nejlépe o ty, kteří nám jsou svěřeni. A někteří jednotlivci i instituce se snaží našemu hledání vyjít vstříc nebo tuhle naši potřebu prostě co nejlépe využít. Nabízejí nám své služby, věci, bez kterých se prý jistě neobejdeme.
Také ohledně další budoucnosti církve nám jsou a ještě budou předkládány různé výpočty a modely (ve kterých také není vždycky snadné se vyznat). Jsou a budou nám nabízeny různé způsoby, jak naše sbory pozvednou a zvelebit, různé postupy, jak lidi oslovit, pozvat, nalákat, co všechno je dobré pro ně připravit… A my se v tom všem potřebujeme a budeme potřebovat nějak vyznat. Prorok nabízí jedinou životodárnou cestu: „Hledejte Hospodina, jeho lásku, milosrdenství a spravedlnost, jeho se dotazujte – a budete žít!“ Ježíš to později vyjádří: „Hledejte především Boží království a spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno.“
„Snad se Hospodin, Bůh zástupů, smiluje…“ Tohle „snad“ neznamená, že by se nechtěl smilovat. Ale nemusí. Jen ten respektuje Hospodina jako skutečného, živého Boha, kdo mu přizná tuhle naprostou, svrchovanou svobodu rozhodnutí.
Tohle hledání se neobejde bez Bible a také bez společenství, ve kterém se Písmo čte a vykládá. Hledání Hospodina se neobejde bez poznávání Ježíše Krista. V jeho slovech a činech nám Bůh dává poznat, co to znamená milovat dobro a nenávidět zlo a uplatňovat Boží právo a spravedlnost. V Ježíšově kříži a vzkříšení se nám Hospodin dává poznat jako Bůh, který je schopen z lásky se ponížit a obětovat, jen aby nás nalezl – a mohl být námi nalezen.
Pane, děkujeme ti, že nás nenecháváš v nejistotě, jestli nás máš rád a jestli v tomhle světě může být vůbec něco platní. Děkujeme, že nás zveš k účasti na tvém díle. Můžeme být spolu s tebou na cestě za lidmi. Prosíme tě, pomáhej nám vytrvat tam, kde lidé, mladí i staří, trpí nedostatkem lásky, naděje a radosti. Pomáhej nám, navzdory všem pochmurným zprávám a skutečnostem, vnášet do světa naději evangelia. Amen.
