Text: Lk 18,9-14 | Kazatel: Daniel Ženatý
Dva muži dělají totéž – a Bohu se líbí jednání jen jednoho. Proč? Hledání této odpovědi vzrušuje čtenáře a posluchače už 2000 let.
Farizeus: Příslušník náboženské strany, která žila uvnitř církve. Strana horlivějších. Těch, kdo chtěli brát Boha vážněji, než bylo obvyklé. Kdo chtěli jeho slovo slyšet a plnit horlivěji, než bylo běžné. V mnoha ohledech lidé hodní příkladu.
Slovo farizeus se spojilo v dějinách s pokrytectvím. Stala se z něj nadávka. Ale to není dobře. Dnes bychom řekli – dobrý člověk, dobrý, vynikající křesťan. Aktivní. Dbající na to, aby věci víry zasáhly i praktický život. Aby nežil v sobotu zbožně a přes týden bezbožně. Dobrý, slušný člověk, s dobrou pověstí. Ochotný angažovat se pro svůj sbor a svou církev. Postí se 2x týdně, ačkoli podle zvyklostí by měl x, a dává desátky ze všeho, co získá! Ze všeho! Dnes bychom řekli nejen z platu, ale i z různých dávek, podpor, sociálních podpor, výnosů, darů. Zasněme se a představme si, kdybychom všichni jak zde jsme, včetně mě, dávali církvi desátek ze všeho, co získáme. A je po finančních starostech. Starosti se stavbou, úpravou sálu, ani bychom o nich nevěděli. Já jsem hrdý na obětavost našeho sboru. Ale ve srovnání s farizei nedáváme desátek ze všeho, co získáme.
Celník. Měl špatnou pověst. Většinou kolaboroval s římskou mocí. Jí odváděl daně. Pracoval pro Římany. A taky podváděl. Připomínáme si 21. srpen 1968. Představte si, že by nějaký váš soused, Čech, Slovák, chodil po srpnu 68 vybírat daně pro sovětská okupační vojska. Vybrané peníze by jim nosil a nechával si za to od nich platit. Každý měsíc by zaklepal na vaše dveře…
Oba vstoupili do chrámu, aby se modlili. Nejprve o farizeově modlitbě. Děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Děkuje, že není jako druzí. Už z toho je patrné, že se cítil byl lepší než druzí. Ubohost druhých potřebuje jako protiklad k tomu, aby vynikl. Děkuji ti, že nejsem jako tento celník.
Ve druhé části už hovoří k Bohu kladně. Říká jaký je. Vlastně to Pánu Bohu připomíná. Aby nezapomněl… Bůh přece ví, kdo jsme a jací jsme a nemusíme mu sami sebe popisovat. Ostatně, když někdo příliš často popisuje sám sebe a mluví o tom, jaký je, je to na pováženou. Oni to ostatní přece poznají jací jsme, a nemusíme jim to většinou říkat.
O celníkově modlitbě toho tolik nevíme. S nikým se nesrovnával, aby vynikl. Bezpochyby by se našly ještě horší existence, než byl on sám. Mohl by se srovnávat. Nic Pánu Bohu nenabízel, nesděloval mu jaký je. Jen volal – Bože, slituj se nade mnou hříšným.
Následuje Ježíšovo překvapivé slovo, že to byl celník, který se vrátil ospravedlněn do svého domu a ne farizeus. Ospravedlněn – přijat na milost. Vyslyšen. Bohu milý.
Je to prohozeno. Srozumitelné a přehledné by bylo, kdyby muž s dobrou pověstí byl ospravedlněn, a muž se špatnou pověstí nebyl. Srozumitelné by bylo, kdyby dobrý vyhrál a špatný prohrál. Následovalo by snadné, jasné ponaučení. Neslušného člověka Bůh nemá rád, slušného má rád, tak se snaž. Ale takhle to zde není. Dobrý prohraje a špatný vyhraje. A my se máme dát poučit a slyšet – pozor. Ty kdo si na sobě moc zakládáš, hrozí ti nebezpečí!
Jaké? Že zapomeneš, že jsi jen a pouze odkázán na Boží milost. Neumíš vyznat – pod soudem absolutního, věčného Boha nestojím za nic. Jsem spasen jeho milostí. Bože, slituj se nade mnou hříšným. Nic víc není možné dodat. Chci žít, chci mít naději zde i na věčnosti. Nic mně k tomu nepomůže jen tvá milost. Bože, slituj se nade mnou hříšným.
**
To podobenství je vzrušující a nikdy nás nenechá v klidu. Nikdy se nenechá cele lapit. Můžeme zkusit ještě jednu cestu jak se přiblížit k jeho jádru.
Platí jasně a pevně: je dobré žít poctivě. Je dobré řádně pracovat, mít rodinu, starat se o chudé, chodit do kostela, platit salár, dávat do sbírky, třídit odpad, nevolit nacionalisty a strany které propagují násilí. Je dobré se o něco snažit, usilovat o dobré zaměstnání. Je dobré chodit čistě oblečen a pokud možno se nestat bezdomovcem. Je dobré se vzdělávat a zajímat se o život kolem sebe. To platí. Tohle nechce podobenství nijak umenšit nebo atakovat. Tohle není zpochybněno.
A podobně platí jasně a pevně. Je špatné krást, podvádět, kolaborovat s okupanty, vydělávat na cizím neštěstí, je špatné lhát.
Tyto předpoklady dobrého života podobenství neruší. Nezesměšňuje.
Upozorňuje: Někde zde v těchto podmínkách dobrého života se začne rodit nebezpečí. Virus kterému se daří v určitém prostředí. Není vidět. Je na spadnutí nebezpečí, že člověk, který žije dobrý a spořádaný a poctivý život, ztrácí svou víru. Jeho víra se ocitá v nebezpečí, že uschne. Víra v jednajícího Boha mizí. Mizí očekávání, že Bůh jedná. Že něco může a zmůže. A současně s tím se šíří dojem, že to vlastně zvládnu bez Boha. A vzdaluje se touha křičet – Bože smiluj se nade mnou hříšným.
Proč to tak je? Nevím. Samozřejmě jsou lidé, kteří tomu nebezpečí nepodlehnou. Ježíš to říká těm, kdo si na sobě zakládali a ostatními pohrdali – tedy – někde jsou také ti, kdo si na sobě nezakládají a ostatními nepohrdají.
Ježíšova slova tedy upozorňují, že lidé kteří vedou dobrý řádný život, se překvapivě ocitají v nebezpečí, že přestanou na Boha myslet. Přestanou ho potřebovat.
A to má své důsledky. Začnou svůj dobrý život považovat za ctnost. Jakoby to že žijí dobře byla hodnota navíc. Jakoby byli tak dobří, že na rozdíl od ostatních produkují něco navíc – a to navíc předkládají Bohu, všímáš si, jo? Tak abys to viděl, abys mně to přičetl jednou k dobru. Nejsem jako ti kdo mají starosti se sebou a nic nevíc neprodukují. Žebráci a bezdomovci.
Ztrácí se vědomí, že to že žijeme dobrý život je k našemu dobru! To není nic navíc. My pro svůj život žijeme dobře, ne protože to po nás někdo chce a tak tedy se zaťatými zuby se o něco snažíme. Dobrý čestný, pravdivý život je pro moje dobro! To není zásluha.
Myslím, jak nás znám, že nám nehrozí, že bychom druhými pohrdali. Ale hrozí nám, že nás náš dobrý život tak uspí a ukolébá, že přestaneme počítat s živým jednajícím mocným Bohem. To hrozí všem nám, mně nevyjímaje.
Měřítkem, jak moc se o nás ta infekce pokouší je osobní pravdivé zjištění: potřebuji z celého srdce volat – Bože, slituj se nade mnou hříšným?
Pokud ano, infekci se úspěšně bráníme. Pokud ne, pak nám hrozí, že naše víra uvadá.
O to víc je pak třeba prosit Ducha svatého, aby jednal a čistil a měnil, co je třeba. Amen
Pane, stůj při nás, abychom stále rozpoznávali svou pozici před tebou. A z toho plynulo vyznání – Bože, slituj se nade mnou hříšným. A pokud se tomu pomalu začínáme vzdalovat, prosíme zastav nás. Skrze své mocné slovo. Ať je uslyšíme v kostele, nebo jinde. Amen
