Text Sk 2,1-13 | Kazatel: Daniel Ženatý
Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Byli ohromeni a divili se: „Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!“ Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: „Co to má znamenat?“ Ale jiní říkali s posměškem: „Jsou opilí!“ Sk 2,1-13
Tenkrát v Jeruzalémě byl svátek Letnic. Židé si připomínali, že dostali desatero. Jako dobrou směrnici pro život. A zároveň děkovali za první úrodu toho roku. Přinášeli sebou chleby, které napekli z prvního obilí. Město bylo vyzdobené květinami a zelenými větvičkami.
A stalo se něco, co tento svátek posunulo dál. Ti kdo byli smutní že už s nimi není Ježíš, kterého ukřižovali, byli naplněni Duchem svatým. Bůh zase jednal. Zase podpořil život. Kdysi dal dobrý zákon, Desatero na Sinaji. Také se tenkrát země chvěla a šlehal oheň. Teď jedná obdobně. Dává skrze svého Ducha zákon lásky. Už není napsán na kamenných deskách, ale v srdci každého člověka.
Duch svatý. Zvláštní, Boží síla. Přichází od Boha. Pracovní prostor pro Ducha svatého je svět, člověk, jeho víra.
Co a jak Duch svatý dělá?
Jistě si vane jak a kam chce, ale velmi často působí tam, kde jsou lidé spolu. Právě ve společenství můžeme jeho dílo poznávat. I tenkrát v Jeruzalémě byli shromážděni. I my jsme dnes shromážděni, z Pardubic, Opatovic, Ústí nad Labem, Hradce Králové, Pezinku, Lozic, Nového Města na Moravě, a dalších míst.
Jsme zde ti, kdo jsme v církvi od malička, ti kdo se k ní přidávají v dospělosti, a také další hledající, a sympatizující. S námi pracuje Duch svatý. Probouzí v nás víru. Tam kde jsme spolu se to lépe daří.
Jeho působení se vztahuje ke Kristu. V Kristu je záchrana, proto nás k němu Duch svatý vede.
A činí tak různě. Třeba nás postrkuje, abychom porozuměli svému životu. Kdo jsme, kdo je Bůh, kdo jsou lidé kolem nás. Abychom život uměli přijímat bez ohledu na své vzdělání. Takový vnitřní zrak nám Duch dává. Jiný než jsou encyklopedické znalosti. Zrak který spojuje věci a události dohromady. A dává porozumět životu.
Činí tak pomocí obnovováním souvislostí našeho života s životem Ježíše Krista. Duch svatý obnovuje to co je mezi námi a Bohem. Aktualizuje náš životní příběh s Kristovým životním příběhem. Působí, že se příběhy se střetnou. A ten náš životní příběh se naplní. Dostane obsah.
Duch nás spojí s tím, co se stalo v době biblických příběhů. S tím, co bylo dobré pro naše praotce, pramatky. To není archivní materiál. To je život, kterému duch svatý dává puls. Nedovolí, aby Boží dílo zrezivělo.
Vypadá to docela konkrétně. Smíme si představit své životy. Támhle z něj kousek uletěl jak jsme se nabourali. Tamhle jsme s ním zacházeli neopatrně a poškrábali jsme jej. Támhle jsme jej v dobré víře chtěli vylepšit, ale nějak se to zvrhlo a poškodili jsme jej. Co to sebou po letech vlečeme za život? Polámaný, odřený, místy ne úplně čistý.
Duch svatý jej naplňuje. Obnovuje. Tak, že nás vede ke Kristu a u něj se doplňuje to, co jsme rozlili, čistí to co jsme zašpinili, zceluje co jsme rozbili a ulomili. Děje se to odpuštěním. Odpuštěním Kristovým jsme my stavěni zpět do života.
Některé další praktické projevy působení Ducha svatého. Lidé jsou schopni být spolu. Duch svatý působí, že přeji dobré tomu, kdo žije vedle mne. Už šedesát let jsme v naších končinách nepoznali válku. Bůh jistě chce abychom žili spolu, Maďaři, Slováci, Ukrajinci, Češi, Němci, Poláci, Rakušané, abychom žili spolu i když jsme v různých církvích, nebo mluvíme jiným jazykem. Jistě si přejeme, aby tak nadále působil. A otevřeme se mu a nabídneme všechny své síly, abychom mu pomohli.
Jsme postrkováni k tomu, abychom toužili po odpuštění. Rozpoznáváme, že to je moc a síla života. To je to rozpoznání, ke kterému nás duch postrkuje. Abychom udělali krok smíření, abychom se nadechli a řekli. Že nás to mrzí, prosím, odpusť mně to.
Duch svatý je síla k životu. I když je život těžký. I když se věci nedaří. I když jsme smutní ze ztráty blízkých. I když bychom to chtěli zabalit a rezignovat a jen tupě přežívat ze dne na den.
Duch svatý totiž ví o Kristově vzkříšení. A nedovolí, aby tato síla života uvadla a zapadla do zapomenutí. Znovu ji připomíná. A tím nás staví na nohy.
Amen
Kazatel: Daniel Ženatý
