Text: Ř 5,8 Kazatel: Daniel Ženatý
Dokazujeť pak Bůh lásky své k nám: neboť když jsme ještě hříšnici byli, Kristus umřel za nás. Bůh prokazuje jaký je. Dává se v známost. Odhaluje něco sám ze sebe. Prokazuje kým je. Jako když nám někdo nevěří a my ho chceme přesvědčit. Nějakým činem. Aby si toho všiml a vzal to konečně pořádně na vědomí.
Stojíme mu za to. Sám svatý Bůh přechází do akce, aby nám ukázal jaký je. Je takový, tak nás má rád, že, i když jsme hříšníci, zemřel Kristus, jeho syn za nás.
Kristus zemřel za nás. Snadno se to řekne, ale co to vše v sobě skrývá. Kristus. Mesiáš. Titul muže, který se jmenoval Ježíš Nazaretský. Syn chudých rodičů. V něm našel Bůh zalíbení.
Je to pravý člověk, byl nám ve všem podoben kromě hříchu. I z ženy se narodil, jako bez výjimky každý kdo kdy žil na zemi.
A je to zároveň pravý Bůh. Toto je můj milovaný syn, jeho poslouchejte. Já a Otec jedno jsme, kdo vidí mne, vidí otce, říká Ježíš učedníkům. O něm, o Ježíši Nazaretském vyznáváme, že je Boží syn. Bůh sám.
Nikdy to naše představivost nepochopí úplně. Vždy to bude někde přečnívat, vadit. S tím se smiřme. Nestvořený Bůh bude vždy o mnoho přesahovat náš rozum.
A zároveň to dosaďme do pomyslené rovnice, a zúží se nám dech. Vidíme na kříži Ježíše o němž věříme, že je Mesiáš, je to pravý člověk a pravý Bůh.
Kdo je to ten na kříži? Je to Syn, i Otec? Já a otec jedno jsme? Tak ten zemřelý na kříži, to je ukřižovaný Bůh? Ten svatý? Nestvořený? Všemohoucí? Bůh Abrahamův, Jákobův, Izákův? Jsem který jsem, ten, který vyvedl lid z Egypta, ranil pyšného faraona, přehradil moře, seslal manu, i Daniele před lvy zachránil a z Babylona vyvedl, polkneme, ten že visí na kříži?
Pokud nás takové myšlenky zneklidňují, vrtají nám hlavou, jsme na dobré cestě. To je kýžený stav. To není žádný klídek a pohoda. To je drama které zneklidňuje. Kristus umřel za nás. Pravý člověk, pravý Bůh. Kdo to kdy slyšel?
Zdá se to příliš. A ono se to ještě stupňuje. On zemřel za bezbožné. Za hříšníky.
Trochu nás v tom Pavlově textu zabrzdí otázka času. Když jsme ještě hříšníky byli, ČEP má, když jsme ještě byli hříšní. Myslím, že by Pavla mrzelo, kdybychom se tady měli zastavit a rozmělnit svou víru v nějaké dohadování, zdali jsme byli někdy hříšní více a jindy méně, zdali když věříme už hříšní nejsme, zdali my kdo jsme pokřtění jsme méně hříšní než ti, kdo nejsou pokřtění.
Myslím, že zde nejde o žádné třídění lidí na lepší, za které Kristus zemřel, protože si to něčím zasloužili, a na horší, kteří si to ničím nezasloužili. Kristus zemřel za nás, hříšníky.
Zemřel za slušné a poctivé a taky za lotry a darebáky. Za přímé a čestné a taky za podvodníky. Za úspěšné i za zkrachovance. Za ty, kdo znají pravou míru i za alkoholiky a ty kdo berou drogy.
Zemřel za pokřtěné i nepokřtěné. Jsme stále hříšní. Všichni. Jen, někteří, věříme, že je nám skrze Krista odpuštěno. Jen jsme poznali, kdo z nás snímá břemena, kdo nás pozvedá, kdo nás vede do svobody, i když se někdy jako malé děti cukáme. A snažíme se s tím žít, podle toho se rozhodovat. Ale Kristovu oběť to nijak neporcuje na to díly, tomu víc a tomu méně.
Kristus umřel za nás. Tak dokazuje Bůh svou lásku k nám. To je jednorázový čin.
Lásku můžeme projevit, i když o to ten druhý nestojí. A Bůh tak činí. On sám čistí, narovnává, obnovuje vše, co jsme pokazili a co kazíme. Co jsme rozbili a pošpinili vůči němu i vůči bližním.
Ale nedělá to mávnutím kouzelného proutku. Není to pro něj jen tak. Tu naši vinu nese Ježíš z Nazareta. Na něj Bůh naložil náš hnus a hnis. Kristus umírá s našimi vinami, s našim hříchem. Hřích už nemá moc. Už nad námi nepanuje. Je zničen, zahlazen, už nemůže škodit.
Dokonáno jest. Na Golgotě ve smrti jediného spravedlivého, jediného bez hříchu se dovršil proces obnovy člověka. Člověka stvořeného k Božímu obrazu. Tak Bůh prokazuje svou lásku k nám.
**
Vyjdeme z kostela a opět nás pohltí život. Spěch, auta, obchody, nákupy, telefony a úkoly. Úzkost z toho, co už mělo být hotovo a není. A čekají nás lidé které máme rádi, a taky lidé, které jsme rádi měli a kterým se teď raději vyhýbáme. A další a další, některých se trochu bojíme, jiní nás nezajímají a nic k nim necítíme, a mnohé vůbec neznáme a nevíme, co od nich čekat.
Smíme se nadechnout a pustit se do toho. Do života. Něco důležitého se stalo. Změnilo se svět i život na něm, i my a život v nás. Bůh z nás sňal vinu a hřích. Jsme volní, stvoření pro dobrý život. V lásce a naději. Smrt neznamená konec. A právě naopak.
Pane Ježíši Kriste, tvůj kříž je znamením nouze, bezpráví a zmaru. A přece ani ten kříž neznamená konec tvé cesty. Stává se nám, díky tobě, znamením naděje. Prosíme dej, ať žijeme jak ti, které vina netíží. Vždyť jsi ji z nás sńal. Je pryč. Budiž tobě sláva. Amen
