Text: J 1,1-5 Kazatel: František Plecháček
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.
Milé sestry, milí bratři, milé děti, Bůh přichází! Tohle je nejvlastnější poselství adventu a vánoc. Přichází neunaven a nezdeptán lidským odmítáním a vzdorem. Přichází Stvořitel a jediný Pán nade všemi, Ten, jemuž všechno patří, ať už si o tom všichni ateisté světa myslí cokoli. A přitom se to úplně obejde bez ohňů z nebe a zemětřesení a jiných rekvizit a efektů. Vstupuje do našeho světa tichounce, pokorně, nenápadně – jako malé dítě.
Pán Bůh přichází do svého vlastního. To je důležité: On se ke svému stvoření, tedy ke světu i ke každému z nás, nikdy nepřestal hlásit! Bez ohledu na to, že jsme se k němu chovali jako k cizinci. Přichází ne jako odsuzující a trestající soudce, ale jako – světlo života. O téhle nade všechno radostné skutečnosti vyprávěla také dnešní vánoční hra. Chce nás vysvobodit z našich splínů a špatných nálad, z rezignace a beznaděje.
Evangelium v Janově podání začíná stejnými slovy, jako první kniha Bible: „Na počátku…“ To pochopitelně není náhoda. Jan nám chce povědět: To, co se událo v Ježíši Kristu, není nic menšího než úplně nový počátek, nové stvoření!
A tenhle nový počátek je možný jen proto, že v Ježíšovi, chudém betlémském dítěti, k nám přichází opravdu sám Bůh. Evangelista Jan o tom mluví trochu zvláštními slovy; ztotožňuje Ježíše Krista s Logem, Božím slovem. Ale chce tím říct právě tohle: Ježíš je víc než jen neobyčejně nadaný a vstřícný člověk – jak by se dnes řeklo – obdařený výjimečnou dávkou empatie, nebo jinak: obdarovaný zvláštním vnitřním světlem. Ježíš je zcela na Boží straně. V něm je nám přítomen Bůh.
Ovšem právě tak je tenhle Ježíš také plně na naší straně. O tom vypráví celé evangelium. Je tady proto, aby nám pomohl s tím, s čím si my sami při nejlepší vůli neporadíme. Může vnášet světlo i do věcí a situací, které pro nás vypadají naprosto temně a beznadějně. Má moc rozsvítit světlo života i na místech, kde všechno uvadá a chřadne a živoří – víra, naděje a láska, mezilidské vztahy – ohled na druhé i obyčejná lidská slušnost. Přináší světlo Božího odpuštění do života poničeného hříchem. Boží slovo smíření a přijetí tam, kde člověk sám sebe odmítá a nedokáže si odpustit – natož aby ještě něco odpustil druhým.
Ježíš nám přináší Boží dary, které si my sami žádným způsobem neopatříme – i kdybychom vynalézali stále výkonnější žárovky a důmyslná zařízení od rána do večera. I o tom nám dnešní divadlo něco vyprávělo. Světlo, v němž je život, musí přijít shůry, od Boha.
To věděl už prorok Izájáš. Očekával a vyhlížel velikou změnu. Spojoval s narozením Mesiáše nový věk pokoje, vysvobození z útisku a bezpráví, konec násilí. Jenže válčí se dál i v naší současnosti. Takže si můžeme říct: to je ještě vzdálená, nedohledná budoucnost. Nebo se možná prorok jen trochu moc zasnil… Ale on ten nový čas smíření a pokoje opravdu již začal! Mesiáš, Boží vysvoboditel se přece již narodil! Problém je, že spousta lidí kolem nás o tom ještě neví.
Nový čas světla a lásky již nakukuje, prosvítá do našeho světa. Aby se o něm lidé dovídali, to už záleží taky trochu na každém z nás. Je třeba jim povědět, s kým je ten nový čas spojen, kdo nám přináší světlo lásky, radosti a pokoje, bez něhož se nedá slušně žít.
Zároveň se – jako děti světla – můžeme učit v Božím světle žít. Žít v lásce, pravdě, vzájemně se přijímat a odpouštět si. Začínat s tím máme tady ve sboru a v našich rodinách. Když se naučíme odpouštět si tady mezi sebou, půjde nám to pak stále líp i vůči ostatním lidem – ve školce a škole, v zaměstnání nebo třeba v dlouhé frontě před pokladnou v supermarketu či jinde, kde houstne atmosféra a dochází trpělivost.
Světlo Boží lásky již nezadržitelně prozařuje do našeho světa. A žádná tma ho nikdy nemůže obejmout a zcela pohltit. Tma sice světlo odmítá a nedokáže ho pochopit, ale zároveň proti němu nic nenadělá.
Děkujeme ti, Pane Ježíši Kriste, že jsi vstoupil jako světlo radosti a naděje do světa, který tě nevítal s otevřenou náručí. Dej, ať tě dovedeme vítat a zvát do svého života a zůstáváme otevření tvému slovu, v němž je světlo. Amen.
